Do Bilbaa

Pro náš tradiční podzimní holčičí víkend po Evropských metropolích letos vybrala Markéta Bilbao a já s Barou jsme neprotestovaly.

Rozhodla výstava Yoshitoma Nara v Guggenheim muzeu, a tak jsme se vypravily do Bilbaa.

Když se mi poštěstí jet na místo, které neznám a ještě s cílem a programem, který vlastně taky úplně neznám, jsem nadšená. Miluju totiž si dopředu nic moc nezjišťovat a nechat se překvapit bez přílišného očekávání. Většinou se mi to vyplací a zážitek to ještě umocní a to se podařilo i tentokrát.

O Yoshitomo Nara jsem nevěděla vůbec nic a v Bilbau jsem sice jednou byla, ale jen opravdu na skok.

Shrnula bych to asi tak, že Bilbao je úplně ideální město k víkendové návštěvě. Je tak akorát velké, všude dojdete pěšky. Má krásnou promenádu podél řeky, která protíná celé město. Skvěle se tu najíte a mají tu krásné obchůdky.

Půl dne je dobré si vyhradit na Guggenheim museum. Výstava Yoshitoma Nara už sice skončila, ale teď právě tam začala výstava Hilmy af Klint a to je teda velký důvod se tam zajet podívat! Nejradši bych tam jela hned znova! Koukněte na tenhle dokument na iVysílání a budete chtít jet taky!

Štěně Jeffa Koonse bylo zrovna pod lešením, protože ho každé jaro a podzim nově osazují, to mě tedy trochu mrzelo. Aspoň jsme se dozvěděly, že osázení je práce pro 20 lidí na 9 dní.

Balkóny zkontrolovány!

Byli jste v Bilbau? A jakou výstavu jste viděli v Guggenheim museu?

Welwitschia mirabilis

Welwitschie podivná je velmi zvláštní rostlina žijící pouze v Namibské poušti rozkládající se v pobřežním pásu zvaném Pobřeží Koster (Sceleton Coast) na území Namibie a Angoly. Je to velmi dlouhověkká rostlina a jedinný žijící exemplář rodu welwitschie. 

Tento údajně nejstarší exemplář welwitschie je až 1500 let starý, má asi 1,4 m na výšku a je oplocený, aby se nenarušovaly mělké kořeny v písku, které přijímají vláhu z ranních mlh, což je jediný přísun vody v této poušti

 

Když jsem se o téhle rostlině dozvěděla z průvodce, bylo jasné, že na naší cestě po Namibii musíme tuhle část pobřeží navštívit. Tomáš sice trochu protestoval, protože to byla docela zajížďka a hlavně jsme si pro tuto oblast museli ve Swakopmundu vyřídit povolení ke vstupu. Ale co bych neudělala pro takovou vzácnou Adélu... asi bych si to navždy vyčítala, kdybychom sem nezajeli.

Kaktusová zahrada Cactualdea

Cactualdea je největší kaktusová zahrada v Evropě najdete jí na Gran Canaria. Je tak trochu zastrčená v části ostrova, kde jinak nic moc není. Já jsem na ní narazila úplnou náhodou, když jsem hledala v google maps nějaké zajímavé lokality k výletu.

Zahrada byla založena v roce 1995 rodinou Baiselových, kteří chtěli do místní odlehlé oblasti významné pouze zemědělstvím přitáhnout trochu turistického ruchu z pobřeží. To se jim myslím docela povedlo, protože tahle kaktusová zahrada fakt stojí za návštěvu!

Brachychiton populneus, strom původem z Austrálie

Jardin de l'Albarda

Zahrada, která na mě udělala na naší cestě po Španělsku snad větší dojem než monstrózní Alhambra. Asi spíš proto, že Alhambru jsem viděla už podruhé a tahle zahrada byla nečekané překvapení.

Jardin de l'Albarda jsem objevila náhodou na Google maps a protože kopce v okolí Alicante jsou nízké a tudíž je na nich na túry i v září strašné vedro, byla ideálním náhradní programem. Dokonale udržovaná zahrada v majetku Nadace Enriqua Montoliu, která ve Španělsku podporuje biodiverzitu a udržitelnost. Proto jsou v celé zahradě použité pouze místní druhy rostlin. 

Mají tu i kavárničku pro nudící se drahé polovičky a vzhledem k tomu, že zahrada je opravdu obrovská, tak se to hodí. Trvalo mi dvě hodiny jí celou projít.

Tak pojďte na procházku po l'Albardě se mnou, má neuvěřitelnou atmosféru...

 

Jak roste koření

Jeden z velkých zážitků z cesty po Srí Lance pro mě bylo rozhodně koření. Když se řekne koření, automaticky se mi vybaví sušené kuličky pepře, barevné prášky sladké papriky a žluté kurkumy a srolované tyčky skořice...

Tentokrát jsem ale měla možnost vidět koření úplně jinak - čerstvé, ještě nedozrálé, nesklizené a přímo na stromě/keři/liáně, na které roste, prostě zážitek!

V Kandy jsme totiž bydleli v Airbnb u jedné milé dámy, která měla zahradu plnou koření a když viděla moje nadšení, neváhala mě po své džungli za domem provést.

A tak jsem poprvé v životě viděla čestvé kakaové boby

Hřebíčkovec kořenný je obří strom původem z Moluckých ostrovů v Indonésii

A koření nazývané hřebíček jsou vlastně nerozvitá poupata

Lednová inspirace

Snažím se načerpat rostlinnou inspiraci u protinožců

Začíná mi to docela jít!

Ty novozélandské lesy jsou naprosto neskutečné

Vlastně všechny místní krajiny, a že jich je...

Aeonea ve své domovině, je to moje oblíbená půdopokryvná trvalka, která snese sešlap, ideální mezi šlapáky...

Poprvé v životě jsem viděla takhle obří sekvoj, budí respekt

Už taky vím jak roste artyčok

A už chápu, proč má Nový Zéland ve znaku i na nové vlajce kapradinu, je jich tu neuvěřitelné množství, jsou všude a roztodivných tvarů a velikostí

Tak posílám trochu zeleně i do Čech!

Zahrada na niti je už otevřená, jen je až do konce ledna omezená otevírací doba na:

středa, čtvrtek, pátek

10 - 18 hodin

!!!

Jo a už vím, že jestli bych si někdy něco nechala vytetovat, tak jedině novozélandskou kapradinu na mojí jizvu po zlomeném kotníku...a samozřejmě jedině od rit.kit.tattoo

Na vlastní pěst - J.A.R.

Kapské město - Kapská botanická - Mys Dobré naděje - Princ Albert - Port Elizabeth - Addo Elefant Park - Coffee Bay - Durban - Kwazulu Natal vesnice - Drakensberg Park (Lesotho) - Kruger Park - Johannesburg - Kapské město 

A tady je poslední příspěvěk o naší cestě po JAR, pár tipů a shrnutí poznatků z cestování. Cestu z Kapského města do Johannesburku jsme absolvovali za tři týdny v prosinci a lednu 2016 -17. Půjčili jsme si auto a za příplatek ho vrátili v Johannesburku a do Kapského města přelítli místním letem za pár korun.

Měli jsme s sebou stan a spacáky, ale ty jsme použili jen v horách u Lesotha a v jednom kempu mezi Krugerovým parkem a Johannesburgem, jinak jsme spali přes Airbnb a občas přes booking, které jsme si objednávali až na místě podle toho, kdy a kam jsme se rozhodli posunout. Airbnb jsme zvolili záměrně, protože je to skvělý způsob, jak se dostat k místním lidem a vzhledem k tomu, že tady všichni mluví anglicky, je to ideální způsob, jak poznat zemi autenticky. To se nám opravdu vyplatilo, bydleli jsme u různých lidí, afrikánců, míšenců i černochů a byl to skvělý zážitek.

Spali jsme třeba u maratonce, který nesl jihoafrickou pochodeň na Olympiádě nebo v luxusním pokoji manželů, co měli dům obehnaný třímetrovou zdí s elektrickým napětím a na zahradě měli antilopy a my byli jejich první Airbnb hosté...

Přelom roku je v Jižní africe trochu náročný na ubytování, protože jsou Vánoční prázdniny a navíc je tu léto a děti mají letní prázdniny, takže na Silvestra jsme nemohli vůbec najít volný nocleh, a to ani v kempu, všechno bylo vybookované. Tak na to je dobré myslet trochu dopředu, jinak s ubytováním problém nebyl ani na poslední chvíli. Na letišti jsme si koupili místní simku i s daty a s internetem.

Všichni nás dopředu strašili, že JAR je nebezpečná země a vyprávěli nám historky jak vás okradou když stojíte v autě na červenou atd. takže jsme se snažili být ostražití. Určitě je dobré nechodit do odlehlých částí měst v noci a do některých částí vůbec, nikomu nezastavovat, snažit se na sebe zbytečně neupozorňovat a prostě být ostražitý k tomu co vám kdo říká a nedůvěřovat každému na potkání. Nám osobně se nic špatného nepřihodilo, ale nebudu rozhodně tvrdit, že JAR je bezpečná země, už to, že vidíte všude ostantými dráty a často i elektřinou obehnané zahrady, naznačuje, že být ostražitý se vyplatí. Bylo nám řečeno, že jsme prostě měli štěstí, což může být pravda... ale víte co, to by pak člověk nejel nikam. Okrást vás můžou i v kempu u Ohře nebo na parkovišti v Českém Ráji, že ano. A když nejde o život... 

Jediná trochu nepříjemná situace nás potkala v Lesothu na náhorní plošině, kde jsme potkali dva pohraniční lesothské strážce se samopaly, kteří nám tak zvláštně nabízeli, že jim máme dát telefon, že nás vyfotí, což jsme zdvořile odmítli a strážci odešli. Člověk se prostě nesmí nechat ovládat svojí slušností a pocitem, že je mu blbý říct ne, to se ale člověk naučí docela rychle.

Z měst rozhodně stojí za návštěvu Kapské město, které má opravdu skvělou atmosféru a i okolí je velmi půvabné, tak se nám tam líbilo, že jsme místo pár dní plánovaných v Johanesburgu koupili letenky zpět do Kapského města dřív, abychom si ho víc užili. Ano, i letenky jsme koupili jen asi den a půl předem, prostě máme rádi otevřené možnosti a většinou se to vyplatí. Nemuseli jsme tak tvrdnout v Johannesburgu, když tam bylo navíc fakt ošklivý počasí. Rozhodně stojí za to vylézt nebo se nechat vyvézt nahoru na Stolovou horu, odkud je úžasný výhled a za sebe doporučuji i návštěvu místní Botanické zahrady. JAR je země s největším počtem druhů rostlin na metr čtvereční.
A když už je člověk v Cape Town, je to na Mys Dobré naděje, co by kamenem dohodil, je to sice místo zajímavé hlavně svojí geografickou polohou, ale i tak stojí za návštěvu.

Port Elizabeth je ošklivé přístavní město kde nic není a kam jsme zajeli jen díky zmíněnému nedostatku ubytování.

V Durbanu jsme navštívili místní obří oceanárium, venkovní část nic extra, ale samotné oceanárium, které je umístěno jakoby do vraku staré lodi je moc krásně udělané a stálo za návštěvu.

Navštívili jsme také velké jeskyně Cango Caves, kam se hrabe všechno co máme u nás, navíc jsme měli naprosto výborného a vtipného průvodce, mohu jen doporučit.

Záměrně jsme vynechali část na sever od Kapského města, kde jsou vinice, po kterých jezdíte se skleničkou vína v ruce turistickým vláčkem. Chtěli jsme vidět spíš Afriku a tato oblast včetně Kapského města je hodně poevropštěná, i místní nám říkali, že Kapské město vlastně ani moc není Afrika a je to pravda.

Kavárny a restaurace tu jsou jak v Berlíně... vidíte ty kokedamy? :-D

Pokud toužíte po koupání a válení se u moře, tak spíš v Indickém oceánu kolem Durbanu, Atlantik je příšerně ledový, nedá se do něj vlézt ani po kotníky... pokud nejste ledoborci

Dají se tu provozovat i různé sporty a aktivity, v jednom kempu jsme si půjčili kola, že si projedeme místní single trek, no byla to spíš cyklokrossová dráha, kterou navíc někdo opravoval naposledy tak před 5 lety, ale zážitek dobrý!

Jestli máte rádi pěší turistiku, tak rozhodně doporučuji navštívit Dakensberg National Park (UNESCO), který leží částečně v JAR a částečně v Lesothu. Místní pohádková krajina je neuvěřitelná a rozhodně bych se sem chtěla někdy vrátit a prozkoumat to tu víc. 

Zážitek pro nás byla i návštěva tradiční Zulu vesnice - Shakaland, kde nám ukázali různé tradiční tance k různým příležitostem a vysvětlili způsob života kmene Zulu. Jo, bylo to pro turisty, ale tradiční vesnice místních kmenů, už jsou prakticky minulostí. Tenhle skanzen je hezky udělaný, na krásném místě a dozvíte se tam spoustu zajímavých informací.

Co se týká zvířat, byli jsme se podívat i v Addo Elephant Park, kde je k vidění opravdu hodně slonů, takže nemusíte mít strach, že neuvídíte žádná zvířata, mají tu umělá pítka, u kterých se sdružují a v některých místech jsou i postavené oplocené pozorovatelny, kde můžete vystoupit z auta a pozorovat zvířata z úkrytu.

Dva dny jsme strávili i v Krugerově parku, ale upřímně, stačilo nám to, jezdit celý den v autě a čekat na jaké zvíře náhodou narazíte není nic pro nás, takže moc doporučuju jít radši na procházku s průvodcem do buše, to je opravdu zážitek i když se ke zvířatům nepřiblížíte třeba tolik jako v tom autě.

Jinak v Jihoafrické republice je opravdu příjemné klima i přes jejich léto, jsou části, kde je poušť a vedro, ale jinak jsou tu teploty do 30°C, spíš kolem 25°C, trochu mi to připomínalo naše léto.

Tak to je asi vše, co mě napadá, pokud byste se chystali do JAR, pátrali po informacích nebo prostě jen měli nějaký dotaz, ráda odpovím, pokud to bude v mých silách. Okazy na další moje články z JAR najdete v odkazech pod mapkou cesty v úvodu nebo prostě v záložce JAR.