Šílený jak to letí, ale už je to půl roku, co jsme se vrátili z naší cesty po Jižní Africe, pomalu se chystáme na další velkou cestu do světa a já přitom nepřidala na blog ani čárku a ani jednu fotku o našem africkém putování!
Náš původní plán podívat se do Etiopie ztroskotal na nevhodných bezpečnostních podmínkách a protože jsme se rozhodli, že po Maroku, které je spíš orientální než africké, chceme znova do Afriky, volba padla na JAR. Je to civilizovaná země, a tak si tam můžete půjčit bez potíží auto, domluvíte se anglicky a když se vyhnete velkým městům, tak je tam i vcelku bezpečno. To nám přišlo, že je na první seznámení s pravou Afrikou to pravé.
 |
| Naše cesta vedla zhruba po této červené linii |
Přiletěli jsme Kapského města na Štěpána, tři týdny jsme cestovali vypůjčeným autem do Johannesburgu, kde jsme auto odevzdali a letecky se pak vrátili zpět do Cape Town. Spali jsme až na jeden kemp u hranic s Lesothem všude přes Airbnb, které dodává cestování naprosto jiné rozměry. Potkali jsme díky tomu spoustu zajímavých lidí, všech barev a osudů, kteří nám otevírali oči a dozvěděli se tak o Jižní Africe a její historii tolik, kolik bychom asi nikdy nevyčetli. Navštívili jsme dva národní parky a viděli spoustu zvířat včetně lvů, slonů, nosorožců, žiraf, hrochů a další zvěře včetně tak stovky antilop a zeber. Vyšli jsme si na procházku do buše s průvodcema, zalezli jsme do obrovského jeskynního komplexu, vylezli na náhorní plošinu nejvyššího a asi i nejchudšího království na světě - Lesotha, a taky se ocitli na nejjižnějším cípu Afriky - Mysu dobré naděje.
Jak se tak probírám všema fotkama, můj prvotní záměr udělat jeden příspěvek jako krátké shrnutí celé cesty je ten tam. Jižní Afrika je tak krásná země, že jí prostě nemůžu jen tak odfláknout...
Těžko to všechno popsat slovy, pojďte se mnou na návštěvu do matky Afriky!
Kapské město
Cape Town pohledem ze Stolové hory
 |
| Vidíte ty účesy? Mě to nikdy nepřestane fascinovat |
Table mountain je součástí Cape Floral Regionu, který patří do UNESCO díky své neuvěřitelné a jedinečné biodiverzitě, nachází se tu přes dva tisíce druhů rostlin ve stepních vegetačních porostech zváných fynbos, z nichž je velké množství endemitních - nachází se pouze zde a nikde jinde na světě. Spousta rostlin se odsud rozšířila do celého světa, kde se pěstují a šlechtí jako okrasné rostliny. Všichni dobře známe třeba muškáty, klívie, strelície nebo proteu, ty všechny jsou doma v Jižní Africe.
 |
|
Divoká pelargonie je tu taky doma! |
 |
| Protey tu rostou ve všech barvách a velikostech, naprosto jsem se do nich zamilovala |
 |
| A tady pohled z opačné strany... z Cape Town maríny na Stolovu horu |
 |
| Když se mraky valí přes Table Mountain, která se tyčí nad městem jako monument, místní tomu říkají table cloth neboli ubrus... |
Cape Town je půlmilionové město, kde se mísí staré koloniální domy s moderní architekturou, působí hodně evropsky, 65% obyvatel tvoří afrikánci (potomci holandských kolonizátorů) a míšenci. Je tu spousta kaváren, restaurací a obchůdků s designem, že jste v Africe poznáte snad jen podle malých obchůdků s místními suvenýry.
 |
| První kavárna, kam jsme v Kapském městě vlezli a copak tu nevisí? Kokedamy |
Co nás hodně mrzelo byla kuchyně, Jižní Afrika bohužel nemá zachovanou původní kuchyni, a to ani náznakem, takže nejlepší jídlo, jaké jsme si za celou dobu dali, bylo v etiopské restauraci v Kapském městě. Rozhodně top kulinářský zážitek...
 |
| Ta rulička je taftová placka |
 |
| Barevná muslimská čtvrť Bo-Kaap vypadá z celého Kapského města nejvíc jako africká... |
A abych nezapomněla, Kapský město má samozřejmě i krásný pláže!
Má to jen jeden menší háček, a to je teplota... břehy tu omývají vody od Antarktidy, takže moře má tipuju tak 5 - 7°C, ale děti tam skákaly do vln i tak... podotýkám, že jsme byli v JAR v prosinci, kdy jsou teploty příjemné, maximum 30°C, pokud samozřejmě nejedete na sever do pouští. Je tu příjmně ale i v jejich zimě, kdy mají v červenci teploty kolem 20°C, ideální na cestování, jen to tu v tudobu tolik nekvete...
Pokud do JAR za koupáním, je třeba vyrazit na východní pobřeží, které omývá Indický oceán.
 |
| Plavek opravdu nebylo třeba, vlezla jsem do moře maximálně po kotníky a šlo tam vydržet tak 10 vteřin a pak to stejně dost bolelo, obdivuju každého ledoborce, co se tam ponořil celý! |
Pokračování příště!
