Letošní únor je ve znamení televize.
Přiznám se, že doma nám na obrazovce běží maximálně Krtek občas říznutý mým oblíbeným seriálem Queer Eye u kterého se pravidelně dojímám k slzám. Že ještě existuje televize mě vždycky překvapí, až když se ozvou, že by chtěli něco zajímavého natočit.
A tak jsem u nás doma zase po roce přivítala štáb Loskutáka, abych si s moderátorkou Ivetou Kořínkovou popovídala o tom, jak pečovat o pokojovky v zimě. Štáb Loskutáka už znám a je to vždycky moc fajn natáčení, což se určitě už projevuje i na míře nervozity, která je téměř nulová. Scénář sice dopředu máme, ale je to vždy spíš takové popovídání a většinou to je natočené napoprvé. Tréma už zdaleka nedosahuje těch stavů, kdy mi tekl pot po zádech a klepaly se mi ruce.
Dneska jsem si po dlouhé době dala živé vysílání na Kavčích horách, kam mě pozvali do Sama doma probrat jak zajímavě pěstovat pokojovky do jejich seriálu o tropických rostlinách.
Živé vysílání, to je ještě úplně jiná liga než natáčení do předtáčených pořádů. Mám tím na mysli hlavně mnohem větší nervy, adrenalin tryská a srdce buší. A člověk s tím vůbec nic neudělá, tělo si jede samo jak chce. Naštěsti to všechno snad dopadlo dobře, minimálně z toho mám dobrý pocit. Nechtějte ale po mě, abych se na to dívala, to zas ne!
Proč to tady ale píšu, nedávno jsem totiž na Threads dostala komentář, proč do té televize vlastně lezu, když mám z toho nervy a že to je stejně jen kvůli reklamě a pocitu že jsem hvězda, když jsem v TV. To mě donutilo se nad tím víc zamyslet, proč si ten stres vlastně způsobuju a jaké vlastně jsou moje motivace.
Upřímně, reklama z toho neplyne víceméně žádná, nesmí být nikde logo a nesmím dělat reklamu. Ano, diváci si mě mohou vygooglit podle jména, ale ze zkušenosti vím, že to udělá opravdu pár lidí. Na návštěvnost webu a sociální sítě to má vliv téměř nulový. Tak proč to vlastně dělám?
Dělám to hlavně pro sebe, pro to překonávání sebe sama.
Jsem strašná trémistka. Živě si vybavuju svůj první výstup v Sama doma, rok cca 2013 kde jsem ukazovala jak osázet aerárium sukulentem. Ruce se mi klepaly tak, že jsem to skoro nemohla dodělat. Od té doby jsem byla ve spoustě různých pořadů od Receptáře přes Plopatě po ostravské Dobré ráno (na nějaké reportáže se můžete podívat tady). Přes to, že ten trénink probíhá tak jednou za půl roku, člověk postupně získá nadhled a najde si nějaké triky, jak zvládnout ten stres.
Pořád mám trému, pořád se bojím co z toho vznikne, ale je to čím dál lepší a beru to prostě jako trénink.
Takže pokud se bojíte trémy, děsíte se mluvit na kameru nebo před lidma a bojíte se, že se to nikdy nezmění, není to tak, dá se to natrénovat a když to budete zkoušet a vrhat se do toho, určitě to časem překonáte a budete se zlepšovat. A třeba vám to bude trvat i kratší dobu než mých 11 let!
Mimochodem, víte, že pořad Sama doma se na ČT vysílá od roku 1998? Neuvěřitelné, že?
