Zahraďoniťový adventní věnec

Tak trochu netradiční adventní věnec ve stylu Zahrady na niti... tedy 4 aerária na svíčku, která můžete pověsit nad stůl nebo třeba do okna a postupně zapalovat, stejně jako ten tradiční. 

Ideální pro všechny, kteří rádi čistý stůl nebo třeba pro ty, kdo mají doma malé nenechavce, ať už dvounohé nebo čtyřnohé!

Aerária na svíčku se samozřejmě dají využít celoročně. Můžete je osázet sukulenty, umístit do nich různé nerosty, můšličky, suché či živé květy, šišky, listy, peříčka... fantazii se meze nekladou. Můžou dobře posloužit i samostatně jako milé dárky do temných zimních nocí.

Aerária na svíčku jsou ručně foukaná v české sklárně z varného skla simax, takže vydrží žár svíčky. Mají otvor tak velký aby se jím protáhla běžná čajová svíčka a ploché dno, aby v něm dobře stála a vosk se nerozléval dovnitř. 
Aerária jsou k dostání v Zahradě na niti nebo i na eshopu (velké, malé). Barevné svíčky s průhledným kalíšek seženete v prodejnách DM drogerie.

Slavná pilea

Konečně se dostalo pilee mediální pozornosti kterou si zaslouží!

Pozvali mě do Receptáře prima nápadů, abych jí představila. Jen bohužel v připraveném scénáři nějak opomněli to nejdůležitější, totiž ten úžasný příběh, který pilea peperomioides má...

Moje poznámky ke scénáři bohužel navzali v potaz, a tak jsem si 
musela prosadit svou až na natáčení. Čas nás tlačil a v devět večer už chtěli jít všichni ze štábu domů, ale přesto jsem je donutila si vyslechnout a natočit celé pileí detektivní pátrání. Chudák pan Navrátil se ke slovu moc nedostal.

Receptář prima nápadů o pilee

Jestli se něco z toho do pořadu dostalo posuďte samy a dejte mi pak prosím vědět, jak to vlastně dopadlo! Já se na sebe nemůžu dívat, ani se poslouchat, takže jsem to neviděla (máte to taky někdo tak? :-D

A jestli se do Receptáře příběh pilei peperomioides nedostal a ještě ho neznáte, doporučuji si ho přečíst, stojí to za to! Jen pozor, upozorňuji dopředu, že pak budete tuhle štafetovou královnu také chtít ;-) 
Samozřejmě nejlepší je pileu od někoho dostat štafetou, ale pokud nikoho takového ve svém okolí nemáte můžete zkusit štěstí ve skupině Rostlinná štafeta nebo si jí koupit třeba v Zahradě na niti a začít jí šířit dál.

Svícník

Tentokrát něco málo o mojí hodně oblíbené rostlině, která přežije takřka všechno a její pěstování zvládne opravdu každý... svícník!

Svícník pochází z tropické Afriky a je to jedna z mála sukulentních rostlin, která je popínavá. Na tenkých nitkovitých výhoncích má srdčité lístky s výrazným zeleno-stříbrným mramorováním.

Během léta se mohou objevit výrazné trubkovité purpurové květy, tvarem připomínající svíce, proto se této rostlině u nás říká svícník. V angličtině jí říkají string of hearts neboli šňůrka srdíček.

Podél stonků také často vyrůstají malé hlízky, kterými lze svícník jednoduše množit. Stačí odstřihnout stonek s hlízkou a zasadit. Množit svícník lze ale i běžným řízkováním - odstřižením stonku a zakořeněním ve vodě.

Nejlépe tato převislá rostlina vynikne v závěsných nádobách nebo splývající třeba ze skříně či poličky. Svícník roste docela pomalu, takže trvá pár let, než doroste v pořádný převislý trs. Růst a odnožování podpoříte zkracováním stonků, rostlina se tak rychleji zahustí.

Jak pěstovat svícník

Vzhledem k tomu, že svícník je sukulentní rostlina, má rád dostatek světla, miluje slunce, lístky se mu pak vybarví do výrazného mramorování a zespodu se zbarvují do nachova. Naopak při nedostatku světla se lístky nevybarvují a mramorování není tak znatelné. 

Během léta nebo když rostlina kvete, zaléváme hojně, klidně jednou týdně, mezi zálivkami ale necháváme substrát mírně proschnout. Přes zimu, kdy je světla méně zálivku omezíme na jednou za měsíc, aby neuhnívaly hlízky a rostlina se netáhla za světlem. Dobré je zalévat vždy odspodu, tedy do misky!

Svícník není náročný na teplotu, stačí běžná pokojová teplota, vyhovuje mu i zimní pokles teplot, ale nevyžaduje ho. Dobře zvládá suchý vzduch.

Pokud rostlině opadávají nebo se scvrkávají listy má nejspíše nedostatek svěla či vody. Určitě je lepší rostlinu zalévat spíš méně, než ji přelévat.

Svícník je nejen velmi nenáročný na pěstování, ale je také odolný různým chorobám a škůdce na něm uvidíte jen velmi vzácně.

Svícníky jsou součástí nabídky Zahrady na niti a můžete si je tak koupit jak přímo ve Školské 7 na Praze 1, tak na e-shopu.

Utajená botanická zahrada

Když se řekne Malešice tak se většině z nás pražáků nejspíš vybaví malešická spalovna, dominanta této pražské čtvrti. Malešice ale skrývají mnohem zajímavější místa, které stojí za návštěvu. Jedním z takových míst je malešická Botanická zahrada střední odobrné školy zahradnické a stavební. Je to jedna ze tří botanických zahrad Prahy, kterou na rozdíl od Botanické zahrady Na Slupi a té v Tróji málokdo zná.

Vchod do zahrady je poměrně nenápadný a najdete ho v ulici Pod Táborem 17. Můžete sem dojít 6 kilometrovou procházkou po Naučné stezce kolem Rokytky ze stanice metra Vysočanská. 

Opravdu stojí za návštěvu, já jsem nejradši chodím na podzim, kdy celá zahrada hraje všemi barvami.

Park kolem vily Jirásko z konce 19. století zde vznikl kolem roku 1920. Z vysázených vzácných dřevin se dochovala jen část, ale krajinářská koncpece zahradního architekta zůstala dochována do současnosti. Jen krásné skleníky ve svahu postupně chátrají a čekají na své znovuzrození.

Za druhé světové války ve vile sídlilo Gestapo a po vyvlastnění se sem z Vinohrad přestěhovala zahradnická škola, která tu sídlí dodnes. Po vyvlastnění areál pustl a zarůstal až do roku 1990, kdy se z něj stala školní botanická zahrada, která patří pod Unii botanických zahrad ČR.

Kromě rybníku s potokem zde najdete vřesoviště, alpinum, arboretum, skleníky i pěstební zázemí.

Moje oblíbená jihoamerická barota rukávovitá (Gunnera manicata) a její obří listy

Malešická spalovna je samozřejmě vidět i odsud, ale vlastně to ani nijak nevadí, aspoň víte kde jste.

Prvorepublikovou atmosféru tu stále najdete velmi přítomnou.

Vždycky mě baví podzimní zbarvení škumpy (Rhus typhina), já vím, jsou to jedovatí zmetci, ale dělají takovou parádu!

Nachází se tu i rozlohou největší skleníky v Praze, přístupná je ale jen část.

Tropický podrost s pileou peperomioides

Begónie všech barev a tvarů

Téměř na všech rostlinách ve skleníku i v zahradě jsou cedulky, takže se můžete vzdělávat o 106!

U skleníku je i obchod, kde můžete pořídit nějaký ten rostlinný suvenýr.

Celé dětství jsem se tomuhle keři obloukam vyhýbala, protože jsem věděla, že je celý jedovatý a o to víc mi vždycky udělá radost, když si dám pár sladkých kuliček, protože teď už vím, že jediné co není jedovaté je červená dužina, jen je třeba vyplivnout pecku! 

Altánek s krásným výhledem na staré Malešice se secesními vilami.

Prostě stále víte přesně, kde jste...

Staré skleníky geniálně umístěné ve svahu, kam dopadá spousta světla jsou bohužel v dezolátním stavu, nepodařilo se je udržet přesto, že v 80. letech prošli renovací. Přitom taková krása by to mohla být!

Malešickou botanickou zahradu můžete navštívit bohužel jen ve všední dny od 7 do 18 hodin, i to je asi důvod, proč jí skoro nikdo nezná. Na druhou stranu se zde neplatí žádné vstupné a budete tu téměř samy. 

Znáte tuhle utajenou pražskou botanickou? Nebo máte tipy na nějaké další utajené místo, které stojí za návštěvu? Sem s ním!