designskóre 8:4

DesignSUPERMARKET byl letos povedenej musím říct. Nerekonstruované prostory Kafkova domu mi sedly nějak víc než loňská zrekonstuovaná Archa. Navíc pozorovat návštěvníky, jak se jeden po druhém groteskně přeráží o traverzu ležící přímo uprostřed našeho showroomu bez podlahy, bylo zábavné. Nutno dodat, že nikdo nedopadl až na zem!

no a ten výhled!

instalace vánoční červené kolekce se mi strašně líbila

a DSM štendr od deFORM je pro ZnN jak dělaný

Made my day

Svoje zákazníky nepočítám, ani si nedělám statistiky, jestli jsou to spíš ženy nebo muži, spíš mladší nebo starší, na to čas vážně nemám, i když by mě to zajímalo.

Dneska mě ale v krámku navštívila asi moje zatím nejstarší zákaznice. Elegantní dáma ve fialovém kabátě s baretem na hlavě a krásnou leštěnou hůlkou v ruce. Paní Blance je 82 let a přijela do Zahrady na niti až z Hradce, teda samozřejmě né jen kvůli tomu, aby se podívala ke mně do krámku, je v Praze na návštěvě u svých známých a tak si řekla, že se musí podívat do té Školské! Četla se mnou totiž rozhovor ve Vlastě, co si půjčuje v knihovně (jojo v té Vlastě, co se mi nikdy nedostala do rukou). A tak si opsala adresu a našla si to na mapě.

V Praze se vyzná, protože tady před šedesáti lety studovala učitelství, než jim ústav Nejedlý zavřel. Pak si vzala pétépáka a bylo po studiu úplně.

Zahrada na vlásku

Situace kdy se těsně před odjezdem na dovolenou stane nějaká milá katastrofa, znáte to?
Naposledy to byl zlomený klíč v zámku nezamknutého krámku, ale minulý pátek byla situace o dost apokalyptičtější, strašně jsem se lekla, že na mě padá strop, že je zemětřesení, že se všechno zničí a rozbije... prostě že tajfun Haiyen dorazil i do Školský a bude to zkáza... to všechno těsně před odjezdem do Krkonoš, uf!

Přitom se "jenom" vytrhl krajní kolík mojí závěsné sítě a všechny kokedamy, aerária, krmítka i světla se zhoupla či rovnou přisála na zemi. Škody kupodivu minimální (odnesla to tři aerária) jen já jsem se pak s koštětem v ruce šokem klepala ještě hodinu.

Mediální zářez

Né že by mě poznávali lidi na ulici, toho se doufám ani nikdy nedočkám! Ale tento týden vyšel článek o Zahradě na niti v časopise Bydlení stavba reality od MF Dnes. Za chvíli budu v těch rozhovorech kovaná!

A taky začínám přicházet na to, jak to vlastně s těma novinářema funguje. Na jednom semináři v rámci Rozjezdů nám typického novináře popsali jako někoho, kdo je za prvé ve strašném stresu a spěchu, za druhé se s ním nejspíš vůbec nesetkáme osobně a za třetí napíše hlavně to, co nechcete publikovat. Moje zkušenost je zatím v tom případě velmi pozitivní a zcela opačná. Prozatím jsem se setkala jen se sympatickými, převážně novinářkami (i když třeba telefonický rozhovor pro časopis Vlasta se mnou dělal muž :-) a ve většině případů mě i poctili návštěvou v krámku.

Visuté zahrady Lenčiny

Miluju Žižkov i náš cihlovej dům ze 40. let, ale co mi chybí a asi ještě nějakou dobu chybět bude (počítám tak do důchodu) je vlastní zahrada. Jediný venkovní prostor je náš miniaturní balkón, ale každej decimetr čtvereční na plánovanou džungli se počítá! Tak se vám s tou mojí malou džunglí, co mi přes léto vyrostla musím pochlubit.

Na jaře jsem nakoupila nádoby a květníky a rozhodla se pro venkovský ledabylý styl "každejpes(květináč)jináves", který se k nám na Žižkov dokonale hodí, žádná moderna, žádná střídmost, jen ať to pořádně zaroste!

bez bylinek to prostě nejde

Na zelené vertikální vlně

Jsem obdivovatelem rostlin, zvlášť když se dají někam pověsit, zavěsit či zaháknout. A tak zbožňuju tzv. vertikální zahrady, zahrady na stojato. 
Nejznámější jsou zelené stěny od Francouze Partica Blanca, najdete je po celém světě, spousta jich je k vidění v Paříži, možná už jste i nějakou viděli a ani o tom nevěděli. Trochu mě mrzelo, že jsem při návštěvě Paříže objevila jen jednu, čekala jsem, že natrefím na vícero, špatná příprava, no, ale určitě jsem v Paříži nebyla naposledy... 

budova Nadace Cartier

Jednu jsem objevila na pařížském letišti Charlese de Gaulla při cestě do Mexika, tak si vzpomeňte, až někam poletíte z Paříže! Je vidět, že je ještě čerstvá, rostliny se ještě nestihly přerůst a je krásně vidět organická vlnovka.

pařížské letiště ChDG

Člověk si hned něco takového představuje doma na stěně v obýváku. Údržba takové vertikální zahrady ale není jen tak, a tak je to záležitost náročná a nákladná, nic pro domácnost.

Na DesignBloku 2012 byl k vidění úžasný obraz z norského lišejníku i obraz z rostlinných epifytů. Na ceny se radši vůbec neptejte.

obraz z lišejníků, barevnost odpovídá reálu a je prý přírodní (!)

obraz s parožnatkou

Tak třeba se jednou objeví i nějaké jednoduché řešení, jak si pořídit vertikální zahradu domů aniž by to stálo bambilión...

Rok Hrubosti!

Dneska je tomu rok od naší kozlovské veselky.

time lapse made by tchán

Bylo to tak strašně fajn, že bych se nejradši rozvedla a dala bych si to ještě jednou!

Jak jsem se nestala podnikatelkou roku

Do Rozjezdů jsem se přihlásila náhodou.  

Z toho, co jsem o soutěži věděla, jsem si moc velké naděje na jakékoliv umístění nedávala. V minulých ročnících vítězili hlavně projekty prospěšné pro společnost, tak jsem si říkala, že to bude hlavně zajímavá zkušenost a budu mít možnost navštívit i nějaké ty semináře o podnikání, o kterém toho zas až tolik, na to že podnikám, nevím...

Vlastně jediné, co jsem do soutěže vložila, bylo moje nadšení a můj čas. V prvním kole čas strávený nad psaním, konzultováním a upravováním projektu, abych ho pak na poslední chvíli konečně odeslala. Tehdy se čas zúročil v neočekávaném vítězství v pražském kole. Byl to tak trochu zázrak, přeci jenom v pražském kole soutěžila celá čtvrtina ze všech 408 přihlášených projektů.

finalistky pražského kola

Celermole

Láska prochází žaludkem, je to tak, jednu takovou novou lásku jsem si přivezla z Mexika. Koriandr se jmenuje!
Kdo ví, co způsobuje, že se chutě občas tak nečekaně proměňují. Jak jsem dřív koriandr nenáviděla, tak teď ho miluju! Asi hlavně kvůli guacamole, protože guacamole bez koriandru prostě není ono.

koriandr setý

Koriandr je bratranec kmínu, kopru a anýzu, je to rostlina miříkovitá, planě roste ve středomoří a odedávna se pěstuje v Indii a Egyptě. Jedlá je celá rostlina, ale používají se hlavně listy a plody, tedy kulatá semínka, a to jak v kulinářství tak v léčitelství. 

Rozemletá semena jsou jednou ze základních součástí indických karí. Listy se přidávají do pokrmů všude v Asii a v Mexiku je koriandr taky skoro v každém jídle. Asi proto, že příznivě ovlivňuje trávení a pomáhá při nadýmání.

Jestli jste ho do teď nemuseli, zkuste ho znovu, podle mě se totiž řadí do kategorie potravin ala olivy - jídla, co jste ještě včera nesnášeli a teď je milujete...

Hnízdečka z Valencie

Mám ráda keramiku, hlavně tu jednoduchou s lehkostí a nápadem.

Jestli to máte taky tak, tak nad kousky od UsemyArt budete dělat stejné ooch a áách, jako já...

UsemyArt je sice název anglický, ale střtřetávají se v něm další dvě kultury. UsemyArt keramika totiž vzniká pod rukama Češky Barbory Lehké v její dílně ve španělské Valencii.

Já i Bára máme rády tillandsie. Vzdušné rostlinné krásky, co dokáží zázračně žít jen ze vzdušné vlhkosti.

Tak vznikla jemná a svěží kolekce zvaná Nidos, tedy hnízda.

Bára jí vytvořila speciálně pro tillandsie a speciálně pro Zahradu na niti.

Každý kousek je originál, ručně vyrobený, glazvaný a pálený na 1000°C.

Královna bylinek

Protože docela ráda vařím a mám ráda bylinky, přemýšlela jsem, jak mít nějaké to zelené koření doma celý rok. Pátrala jsem a pátrala, až jsem objevila bazalku, a ne jen tak ledajakou! Vytrvalou bazalku!

bazalka posvátná

Obyčejnou bazalku pravou (Ocimum basalicum) všichni dobře známe, květináč plný čerstvých vonných stonků bazalky pravé můžeme koupit v každém supermarketu. Má to ale jednu nevýhodu, taková bazalka vám moc dlouho nevydrží, je to totiž letnička, která po odkvětu umírá. Nevím jak vám, ale mě se většinou nepodaří jí udržet ani do toho květu...

Málokdo ale ví, že kromě zmíněné jednoleté bazalky pravé, existuje přes 60 dalších druhů bazalky. Většinou pochází z tropických či subtropických oblastí, takže se u nás dají pěstovat trochu jako pokojové rostliny. 

Vybrala jsem tedy několik druhů vytrvalé bazalky a voilà - bazalkové kokedamy jsou na světě!

Bazalka je královna bylinek, její název je totiž odvozen od řeckého slova basileus neboli král. Pochází z tropické Asie, Afriky a mírné oblasti Ameriky, je tak pěstována po celém světě již více než 3 tisíce let a jsou s ní spjaty nejrůznější tradice a pověry. V Řecku přinášely ženy větvičky bazalky do kostela na svatého Basilea (Nový rok), v muslimských a hinduistických zemích byla vysazována na hroby, protože  je jí přisuzována schopnost zahánět zlé duchy a démony.

Údajně má také afrodiziakální účinky, může přinést do rodiny bohatství a je symbolem čisté lásky a přátelství.

Marianne romance a rozhovor

Mám ráda časopis Marianne bydlení, každý měsíc se těším na novou várku inspirace a designu. Miluju rubriku Jak bydlí a žijí, prostě mě tak trochu voyersky baví koukat lidem do bytu a zahrad!
A tak mě moc potěšil článek Malá jarní romance od designérky Adély Kudrnové právě z Maranne bydlení. Originální nápad, jak si zkrášlit svá okna pomocí obyčejného vlizelínu a závěsných aerárii ze Zahrady na niti. Jaro už je sice dávno fuč a dokonce i léto už si balí svých pár švestek, ale inspirace není nikdy dost! 

A určitě také navštivte Adélin inspirativní blog Chic Ada o interiérovém designu!

A když už jsme u Marianne, na Marianne webu najdete i pár zajímavých rozhovorů, třeba ten můj z cyklu Ženy s podnikatelským duchem ;-)

Kokedamy - seznamte se!

Když se řekne tradiční japonská rostlina, určitě první, co se vám vybaví bude bonsaj, miniaturní stromeček rostoucí z malé keramické misky často doplněný kameny či trávou, tvořící miniaturní zahrádku. Donedávna zábava výhradně japonských penzistů získala popularitu i u mladší generace a rázem se z ní stal módní trend.

Bonsaje jsou vlastně druh umění s dlouhou historií a velkou tradicí. Péče o ně a tvarování bonsají vyžaduje hodně času, trpělivosti a také patřičné znalosti. Jejich pěstování není hračka, vypěstovat krásnou bonsaj je záležitost na léta, někdy i na celý život a ty nejkrásnější bonsaje se dědí po generace.

Na rozdíl od bonsají, jejichž historie sahá až do japonského Heianského období (794 - 1185), historie kokedam není tak stará. Kokedama (苔玉) v doslovném překladu znamená mechová koule. Jde o rostlinu v kulatém balu zeminy, který je obalený mechem. Existují dva typy kokedam - levitující kokedama, která se zavěšuje do prostoru a tradičnější kokedáma, která se umísťuje na talířek či misku.

Původ kokedam není úplně objasněn, existuje ale obecně přijímaná teorie, že kokedamy pochází z bonsají ve stylu nearai, který byl v Japonsku populární během období Edo (1603 - 1867). Nearai bonsaje byly pěstovány tak, aby jejich kořenový systém vytvořil v nádobě kompaktní pevnou strukturu a po vyjmutí z nádoby si zachoval její tvar. Bonsaje s takto pevným balem pak byly z nádob vyjmuty a umístěny na podstavec, kde se nechaly porůst mechem. Byla tak zvýrazněna jejich přirozená krása. 

Do kokedam jsou v jejich domovině - Asii - používány právě  hlavně bonsaje a různé trvalky. Vzhledem k našemu podnebí ale existuje jen velmi málo rostlin, které jsou schopné přečkat zimu venku v závěsné kouli, proto používám do kokedam především pokojové rostliny, které se pěstují v interiéru a jsou vcelku nenáročné na údržbu.

Kokedamy jsou jednoduchou alternativou k bonsajím, snadno se pěstují. Péče o kokedamy se moc neliší od péče o běžné květiny v květináčích, vždy záleží hlavně na druhu rostliny. Odlišný je pouze proces zalévání, kdy se kokedama nechá nasáknout vodou v misce a pak se opět zavěsí, ale to zvládne i začátečník. 

Kromě toho, kokedamy jsou mnohem stylovější než bonsaje, právě kvůli tomu, že se mohou zavěsit, nezabírají tak mnoho místa a mohou být umístěny v jakékoliv místnosti, kde je dostatek světla. Vždy je ale dobré vybrat tu správnou rostlinu, které budou sedět konkrétní podmínky.

Jak se o kokedamy zalévají a jaké jsou nároky jednotlivých druhů se můžete dočíst zde.

Zahrada na niti v tisku

O Zahradě na niti jste se už také mohli dočíst v tisku!

Třeba v časopisech Elle, Marianne bydlení, Pěkné bydlení, Flóra na zahradě, Rodinný dům, Rezidence, v příloze Deníku s názvem Moje rodina, v pražské příloze MF Dnes nebo na serverech idnes.cz či marianne.cz. 

PechaKucha Night v Plzni

Srdečně vás zvu na 5. plzeňskou PechaKucha Night, která se bude tentokrát konat v paláci Elektra, kdysi největším kinosále ve střední Evropě! Plzeňská Peča je totiž unikátní v tom, že se pokaždé koná na jiném a vždycky hodně zajímavém místě...

Program je nabitý... přesvědčte se samy!

A pokud neznáte formát 20 x 20 typický pro PechaKucha, mrkněte na nějaká videa z předchozích PechaKucha Nights!

Budu se na vás těšit 25.4. v Elektře!