Aprílový workshop

Chtěli byste si zkusit samy osázet aerárium a nevíte jak na to?

Máte jedinečnou možnost navštívit Aprílový koktejl s workshopy v Kuráži, kde vás zasvětím, jak na to.
Můžete si přinést i svoje aerárium, či menší nádobu, kterou byste si rádi osázeli.

Současně bude probíhat několik dalších workshopů jako skládání origami, výroba bločků či kreslení do knihy...

Sledujte Aprílový koketejl na FB, kde se dozvíte podrobnosti, aeráriový workshop bude probíhat od 15 do 17 hodin!

Budu se těšit na viděnou!

Zatměním to začalo

a já si jak na potvoru zapomněla doma svářečské brýle/cd/negativ...

A tak nezbylo než zavzpomínat na rok 1999, kdy jsme ve vltavském kempu U Fíka sledovali zatmění slunce přes stín struhadla... jediné co mě napadlo tentokrát, struhadlo nemaje, bylo propíchat hrotem tužky 3 x 3 otvory do letáku a camera obscura byla na světě... 

tak jsem nakonec o tu podívanou taky nepřišla!

Z instalace mého Design Shakerového stánku jsem měla velkou radost, zasáhla totiž ruka pana architekta Petra Bakoše, který stojí za celou architektonickou podobou Design Shakeru, pro můj stánek vymyslel systém zdí protnutých tyčí a instalace tak získala úžasnou jednoduchost a lehkost.

Teď mě mrzí, že jsem nevyfotila tu perfektní konstrukci, která se skrývala za stánkem. Obdivuji takto důmyslná a jednoduchá technická řešení a tímto panu Bakošovi ze srdce děkuji!

Co všechno Design Shaker namixoval se můžete mrknout v reportu Insidecoru, kde je to pěkně shrnuté i nafocené... Že jsem posedlá mechem, to o mě ví každý a tak mě osobně samozřejmě dost upoutala mechová expozice od Flower Company

Mechové obrazy jsou super! Tenhle mech je ale mumifikovaný, voda v buňkách je nahrazena konzervantem... no tak to už není tak cool, přiznávám, radši mám živý mech, ale sama moc dobře vím, že mech v interiéru je prostě potíž a udržet ho naživu bez terária je prakticky nemožné...

vypadá ale skoro jako živý, ne?

A zatmění nakonec proběhlo i na konci výstavy, to když jsem se vydala prozkoumat halu For garden... tajně jsem doufala, že za těch deset let, co jsem For garden navštívila naposledy, se náplň trochu posunula... 

no, vlastně posunula, od betonové zámkové dlažby všech barevných odstínů k betonovému dřevu, ani jsem neměla chuť tu krásu detailně fotit

je libo si posedět v betonové zahradě?

a nejpříšernější exponát vyhráváááá ..... :-D

Ach jo, tak na dalších 10 let si For Garden zase nechám ujít.

A co se líbilo vám? Do pátku můžete hlasovat o nejlepší instalaci FreshSpace a FieldOffice Design Shakeru v albu galerie Harddecore!

Dodatek 27.3.: díky všem, kteří jste pro mě hlasovali a posunuli mě tak na první místo! díky Vám budu mít celý rok Dolce Vita (ve schránce :-* 

NEPRODEJNÉ

Služebně moje nejstarší kokedama, kterou mám je tenhle asparágus. Visí ve výloze Zahrady na niti od chvíle, kdy jsem v květnu 2012 otevřela.

Tohohle mého miláčka jednou týdně namočím a tak jednou až dvakrát za rok odstřihnu nějakou proschlou větev. Každý rok do koule vtlačím jednu hnojivovou tyčku. Toť vše.

Takhle vypadá koke - dama = mechová - koule po třech letech, mech už přítomen není, provázek je barevně maskovaný a kořínky občas někde vykouknou, stále ale drží a funguje jak má...

Je na něm dobře vidět, jak funguje pravidlo "co pod zemí, to nad zemí". Rostlina má omezený prostor na kořeny, a tak zůstává prakticky stále stejně veliká a nijak výrazně se nezvětšuje. 

Zamávejte mu až půjdete Školskou!

Poznáte ho snadno, má cedulku "NEPRODEJNÉ"!

DESIGN SHAKER

Ráda bych vás všechny pozvala na letošní DESIGNSHAKER, prodejní přehlídku designu pořádanou v rámci veletrhu FOR FURNITURE na výstavišti v Letňanech již tento týden od čtvrtka do neděle.

Letošní DESIGN SHAKER má novou koncepci v tom smyslu, že kurátorský dozor převzala galerie HARDDECORE, která vybrala tvůrce a rozdělila je do tří tématických částí: 
Big deal - etablované české a zahraniční značky, Fresh space - mladí tvůrci tvořící pod vlastními značkami a Field office - užší kontakt s architekty a interiérovými designéry.

Více o veletrhu DESIGNSHAKER v moc pěkném článku na Insidedecore. 

Přijďte se podívat, budu se na vás těšit v hale č. 4 u svého stánku v zóně Fresh space.


A malá soutěž o vstupenky nakonec!
Napište mi do komentářů svůj kontakt, v úterý ve 20:00 vylosuji deset z vás, kteří dostanou na mail vstupenku zdarma... Good luck!

Revampujte

Minulý podzim jsem pod vedením Evy a jejího Loverevamp kurzu oprášila jehlu a trpělivost a zařadila vyšívání zpět mezi moje koníčky... a to vše jen díky tomu, že jsem náhodou vyhrála v ananasí soutěži Minty Finty...



Vyšila jsem si tenkrát ptačí polštář inspirovaný švédskými folklórními vzory.


Plánuju letos ve vyšívacím kurzu pokračovat, protože jsem zjistila, že bez těch vyšívacích večerů si prostě na vyšívání čas nanajdu, je to dost časově náročné a mně chybí morál, je to prostě tak...


Nové Eviny kurzy výšivky už jsou vypsané a opět je tu i soutěž o vyšívací vouchery, tentokrát u Jedenácti koček.
Stačí odpovědět na dvě otázky, tak to zkuste, třeba budete mít štěstí jako já minule ;-)



Je to lehké jako...

V zemi nikoho

nebo spíš v horách nikoho... 

Jsou hory, kde se pro použití běžkařské stopy musíte zařadit do fronty a pak zběsile uhýbat na pokřik stopáááá zatímco okolo vás sviští chrti v přiléhavých dresech, nikterak v horách Krušných.

Tam je klídek a nikde nikdo, aspoň na té straně nad Teplicema, kde jsme strávili prodloužený víkend.

Hotel Komáří vížka mi učaroval už dávno, kdysi jsem ho náhodou objevila a od té doby ho měla uložený v hlavě jako místo kam se musím vrátit...  konečně se to splnilo.

Komáří vížka je kopec nad krásným městečkem Krupka, odkud se tam také dostanete lanovkou!

hotel z 30. let má fakt atmosféru, postavili ho horníci (Krušné hory jsou totiž krušné podle slova krušít = těžit, těžila se tu ruda)

noční výhled na Teplice

Na Krušných horách miluju pokroucené buky a staré třešňové a jeřabinové aleje.

nikde nikdo

Komáří vížka je vidět ze široka daleka

člověk se musí pořád ohlížet jestli tam ještě je.... je

v dáli je vidět České středohoří

a co by to bylo za Krušné hory bez větrníků, někdo říká, že hyzdí krajinu... já ty industriální krajinné prvky mám ráda

a jak tak jedeme a koukáme kolem sebe, najednou na nás hledí lama... lama krušnohorská, asi

 Tak to bylo naše asi rozloučení se zimou... a jaro pojď!

Jak se zalévá kokedama?

Záludná otázka, na kterou odpovídám několikrát denně, a tak jsem vytvořila tento názorný návod... asi si ho nechám vytetovat na čelo ;-)

Zálivka kokedamy je jednodušší než to vypadá. Stačí nechat pár minut kokedamu nasáknout v odstáté vodě, nechat chvilku odstát na misce, aby nekapala a pak jí můžete zase zavěsit na své místo.

Nejlépe potřebu zálivky odhadnete potěžkáním kokedamy. Když je hodně lehká, je potřeba jí nechat nasáknout. Mech na povrchu vysychá jako první, takže to že bude mech suchý nic neříká o tom, jestli má kokedama dost vody nebo ne... 

Samozřejmě také záleží na druhu rostliny, která je v kokedamě zasazená. Jinou potřebu zálivky mají vlhkomilné druhy a jinou sukulenty. Záleží i na prostředí, kde kokedama visí! Někde je tepleji, někde je suchý vzduch a někde je naopak chladněji a není potřeba tak často zalívat. Je potřeba si také uvědomit, že čím výše kokedamu zavěsíme, tím bude rychleji vysychat, protože výše bývá i tepleji. Pozor na to, zvlášť pokud máte zavěšených kokedam víc v různých výškách, ty co jsou nejvýše budou potřebovat zalívat častěji, proto je třeba vhodné výše umístit rostliny, které zvládnou krátkodobě sucho (třeba noliny)...

kokedama s nolinou

Podle náročnosti na zálivku také volíme způsob namáčení. U vlhkomilných druhů můžeme nechat kokedamu ponořit do většího množství vody, u sukulentních druhů stačí kokedamu umístit do misky a nalít jen pár centimetrů vody z konvičky, budeme tak mít přehled o tom, kolik vody rostlina vsákla.

Pokud odjíždíte na dovolenou, je dobré kokedamy svěsit, zalít a umístit je do prázdných misek na světlé místo bez přímého slunce, budou tak pomaleji vysychat a s vodou vystačí déle!

Jednou za rok, nejlépe začátkem jara je dobré přidat do zálivky hnojivo na pokojové rostliny, aby se substrát doplnil o živiny. Stačí použít jakékoliv, ať už krystalické nebo tekuté.

Také doporučuji si určit jeden den, kdy kokedamu zaléváte a zalévat jí pravidelně. Jen při extrémnějších podmínkách jako jsou tropická vedra přes léto či v topné sezóně přes zimu doporučuji občas kontrolovat kokedamu potěžkáním, jestli není už moc lehká. Uvidíte že za pár týdnů budete mít váhové rozdíly v oku a budete přesně vědět, kdy je potřeba kokedamu zalít.

Zasloužilí velikáni

Dneska bych vám ráda představila dva moje velikány.

Citrus calamandin, vyroben 10/2013 

Seznamte se s panem Pomerančovníkem, zaslouží si velké P, protože je to opravdu macek. Největší kokedama, kterou jsem zatím vyrobila, má 22cm v průměru a když se napije vody, má skoro pět kilo! 
Je to sedmiletý fešák a krášlí mi výlohu už skoro rok a půl. Vyroben byl totiž na zakázku v říjnu 2013 z 5 let starého pomerančového stromku, ale páníček si to jaksi rozmyslel, a tak tak mi tak dlouho visel ve výloze, až tam zůstal. 

To je vlastně osud většiny mých výlohových zasloužilců. Většinou to bylo tak, že mi v krámku viseli tak dlouho, až mi přirostli k srdci natolik, že už je prostě nepustím. Trnu když jedu na dovolenou a má se o ně postarat někdo jiný...

Navíc moje zahradoniťová výloha ve Školské je ideální na pěstování rostlin, jsou tam pro ně mnohem lepší podmínky než u nás doma. Tam se vyžívám hlavně na našem Žižkovském balkóně.

minulý rok v červenci rozkvetl, možná bych si ani nevšimla, ale tu vůni nic nepředčí, chvíli jsem chodila po krámku a hledala co to tak voní, než mě přilákal do výlohy Mr. Pomeranč

a takhle dělal pan P. parádu na podzimním Prague Design Weeku, kam jsem ho vzala vyvenčit

tyhle rozkošné plody vypadají jako mandarinky, jsou jedlé, ale chutnají spíš jako citróny, když nějaký upadne, mačkám ho do čaje...

A tady máme druhého velikána, potřeste větví olivovníku Hugovi má o trochu menší bal než pan P., ale služebně je zato ještě o kus starší. V mojí výloze ho můžete vidět už od ledna 2013 a jeho příběh je podobný, asi kvůli velikosti si na něj nikdo netroufnul, a tak mi zůstal. Olivy jsem se od něj zatím nedočkala, ale věřím, že mě nezklame, už teď mu raší nové lístky, tak uvidíme letos, jak se předvede.

Olea eurapaea, 1/2013

takhle vypadal, ještě než mu vyrostla travička, kterou do kokedam záměrně seju nejen pro efekt, ale i jako ukazatel případného nedostatku vody

Oba tyto velikány můžete stále spatřit ve výloze Zahrady na niti ve Školské 7 na Praze 1 stejně jako několik dalších. 
Poznáte je snadno, mají cedulku "neprodejné" ;-)