30. března 2016

Secondhand Landscapes



Neboli Krajiny z druhé ruky, tak se jmenuje kniha kolektivu autorů sdružující se ve skupině naOKRAJI.


Po návštěvě ostravských Dolních Vítkovic mě zase popadla industriální vlna a řekla jsem si, že letos se určitě ještě na nějaké to industriálno musím někam vypravit. Po Kladnu, které na svůj velký den doufám teprve čeká bych tentokrát chtěla vidět, jak se dá s takovými historickými industriálními krajinami moderně pracovat a využít jejich genia loci pro další funkci. Nejlepší guru v přetváření starých brownfieldů jsou Němci, to už jsem se přesvědčila v berlínském Südgelande parku, ale kam se vydat dál? Chtělo by to nějaký seznam, mapu, přehled pro inspiraci, si říkám a bác, dneska narazím na tuhle připravovanou publikaci... náhoda? nemyslím!



"Krajiny z druhé ruky pojednvají o konverzích a regeneraci postindustriálních ploch pro nové využití. Popisují příklady přeměn těžebních a průmyslových prostor, letišť, přístavů a kolejištních brownfields ve veřejná prostranství. Krajiny z druhé ruky hledají nový život pro nevyužívané areály."



Mrkněte na ukázky a předplaťe si knihu na Nakopni.me, vychází už 8. května a její slavnostní křest proběhne kdejinde než v huti Koněv na Kladně! Myslím, že ať už jste jako já milovníci postidustriální krajiny nebo třeba o tomto druhu krajiny a jejích možnostech využití nic moc nevíte a rádi byste se dozvěděli víc, nebudeme litovat! 

Já už mám předplaceno a nemůžu se dočkat téhle inspirace k dalšímu objevování...




24. března 2016

Meka českého industriálu



Industriálno to je něco pro mě a tak jsem ráda, že jsem konečně navštívila českou industriální meku, Dolní Vítkovice! Mám ráda přírodu a krajinu a mám ráda i historickou industriální krajinu, to se nevylučuje a úplně nejraděi mám, když se tyhle dva světy prolonou. Areál Dolní oblasti Vítkovic sice s přírodou moc neprolíná, ale velmi oceňuji, že je stejně jako naše česká krajina (na rozdíl od mnoha krajin za hranicemi) volně prostupný. 




Můžete se do areálu vypravit kdykoliv, třeba v noci na romantickou procházku, jít si tam zaběhat nebo venčit psa. To jsem opravdu nečekala, klobouk dolů! 





ty barvy a ta rez, ach!


tady je ruka architekta vemi patrná a moc podařená



Prohlídka vysoké pece byla moc fajn, civilní a vtipná bez tradiční dikce, což vždy velmi oceňuju, bylo vidět, že mladou provaděčku její práce baví, jak pochopitelné!







Nejdřív mě trochu mrzelo, že nesvítí sluníčko a není teplo, ale tohle dramatické počasí, zima, vítr, déšť k téhle scenérii tak nějak stejně sedí víc...




naštěstí je kde se ohřát a dát si čaj... modrení (Usain) Bolt Café ve věži nad vysokou pecí


a tady nám do areálu přeci jen trocha přírody zasahuje!

kalendář z posledního roku provozu areálu Vítkovice

Moje industriální srdce zaplesalo a já konečně měla pocit, že i u nás si takového dědictví umíme vážit, doufám že se rezavým areálům továren blýská na lepší časy...

Na prohlídku dolu Hlubina už nezbyl čas, takže příště, Ostravo!




Další moje "rezavé" příspěvky najdete pod heslem industriál.

21. března 2016

Pecha Kucha Ostrava



Tenhle formát 20 x 20 má něco do sebe. Člověk se za jeden večer dozví spoustu zajímavých věcí a pozná kreativní lidi a může narazit na docela dobrou inspiraci, a nebo si taky hrábnout na trémové dno. Před asi třema rokama jsem absolvovala PechaKuchu v plzeňském kině Elektra, takže jsem tentokrát přesně věděla, do čeho jdu.




Možná se může zdát, že šestiminutová prezentace je sranda, ale řeknu vám, není, pro trémistu rozhodně ne. Svádí to totiž k tomu, že si řeknete, že to je krátký, že tam naházíte 20 obrázků a že tam 20 x 20 vteřin něco zaimprovizujete... no, tak možná že pro někoho, kdo má přirozený řečnický talent, štěstí a nemá trému se to takto dá pojmout, ale to není bohužel můj případ (vyzkoušeno v Plzni na vlastní nervy).
Není to vůbec sranda, může se totiž stát, že tréma vás zavede na scestí a začnete úplně nekontrolovaně mluvit bez hlavy a paty nebo naopak koukáte na obrázek a marně se snažíte si vzpomenout, o čem že jste to vlastně chtěli mluvit. V nejhorším případě se tyhle dvě varianty nakombinují... nekonečnejch 400 vteřin! Somozřejmě je to zábavný pozorovat různorodý přístup k prezentacím, ovšem jen pokud zrovna sedíte v hledišti a nekoukáte na pětsethlavý dav z pódia.



Protože jsem z Plzeňské Peči měla trochu pocit, že jsem to nezvládla úplně nejlíp, přijala jsem pozvánku do Ostravy s rozhodnutím to tentokrát nepodcenit a vydat ze sebe to nejlepší. Bohužel jsem zjistila, že ani to, že se připravím mě trémy úplně nezbaví, ale rozhodně to trochu pomohlo. Takže pokud budete někdy prezentovat na Peče, tak rozhodně doporučuji si udělat opravdickou prezentaci a zkusit si jí nahlas 400 vteřin komentovat, protože pak vám teprve dojde, jakej je to hukot. 
No, tak ještě tak dvě tři Peči a budu se svým výkonem spokojená :-)



Moc děkuji ostravskému PechaKucha týmu za milé přivítání, skvělé ubytování a vůbec za pozvání! 
Na 22. ostravské Peče mě nejvíc zaujali prezentace slovenské fotografky Evelyn, Pernowka Manufaktura, Kolo pro tvojí holku a Stavby v Moravskoslezkém kraji

Na závěr noci jsem si ještě dala noční ostravské dobrodružství, když jsem se svým obřím kufrem vystoupila na úplně špatné zastávce a ve dvě ráno si dala procházku jakýmsi ostravským lesem (kde se vzal uprostřed Ostravy netuším). Bezdomovec s vozíčkem u popelnic zpívající do mrazivé noci lidovou píseň se na mě podezřele díval, jestli mu nejdu vyfouknout nějaký železo a pak mi poradil cestu, vybil se mi telefon a taxíci projíždějící kolem ani nepřibrzdili... vlastně mě tak napadá, jestli to nebyl jen sen...

V neděli jsem ještě skrz na skrz prolezla areál Dolní oblasti Vítkovic, abych uspokojila svoje industriální srdce, bez toho bych Ostravu nemohla opustit... ale o tom někdy příště.

Ostravo, díky, určitě to nebylo poslední shledání!


foto z PechaKucha Night Ostrava by Petr Kiška

12. března 2016

Když kokedama drobí

Občas se to děje. Příjde za mnou majitel starší kokedamy s tím, že je potřeba předělat mechový obal, protože se z kokedamy drobí zemina a bal se rozpadá. Docela dlouho trvalo než jsem přišla na to, čím to je a jak to, že u 99% ostatních kokedam se to neděje.

hromádky zeminy, které po uschnutí opadávají
Při delším pozorování jsem nakonec zjistila, že se na povrchu - zvlášť v době po zalití - tvoří hromádky zeminy... a ty se jen tak samy od sebe nevytvoří.
Takže jsem začala detailně zkoumat bal, objevila takové malé bílé žížalky a záhada byla vyřešena. Tyhle malý mrchy způsobují to opadávání zeminy, protože po zalití vylézají za vzduchem na povrch, podobně jako dešťovky po dešti, na povrchu kálí a jejich výkaly pak opadávají z kokedamy v podobě takových malých pravidelných drobečků. Navíc se živí kořínky rostlin, takže bez kořenů kokedamový bal pak mnohem hůře drží pohromadě a může se rozpadat.

a takhle to vypadá pod každou kokedamou napadenou smutnicemi

Tyhle bílé žížalky jsou larvy smutnic. A smutnice, to jsou ty malé černé mušky, které se občas objevují kolem pokojových květin. Když máte doma jen rosliny v květníku, obtěžuje vás většinou až tohle dospělé stádium, které je víceméně neškodné, dokud ovšem nenaklade do zeminy spolustu vajíček z kterých se pak vyvinou larvy ožírající kořínky rostlinám a to samozřejmě není pro rostlinu moc dobré, ba přímo naopak!


Jednu takovou smutnicema napadenou kokedamu jsem rozebrala, abych viděla, kolik vlastně těch larev uvnitř asi může být. Po zalití jich vylezlo na povrch jen pár, no a po rozebrání balu mě trochu přecházel zrak, bylo jich tam desítky a kořenový systém byl naprosto minimální na to, jak byla rostlina stará.


Se smutnicemi se velmi těžko bojuje, ale přeci je několik možností, jak s nimi zatočit. Takže, pokud vaše kokedama drobí zeminu nebo máte doma černé mušky, je třeba s tím něco dělat dřív, než se larvy přemnoží!



1/ na larvy platí sucho! pokud je to tedy možné a neublíží to rostlině, je dobré nechávat substrát co nejvíce proschnout a to i třeba preventivně, většinou je totiž přemnožení smutnic právě následek velmi častého nešvaru v péči o pokojové rostliny a to je přelévání! u většiny rostlin opravdu není potřeba, aby byla zemina neustále mokrá, naopak by měla před každou další zálivkou mírně proschnout

2/ je třeba zatočit s muškama! dobře fungují žluté lepící destičky, na které se zachytí a tím padem nebudou klást další vajíčka, někdy ale ani nemusíte mušky zaznamenat, protože se rozptýlí do prostoru

3/ tzv. biologická ochrana, tedy nasazení nepřítele škůdce, v tomto případě hlístice Steinernema feltiae, která parazituje právě na larvách smutnic, po té, co larvy vyhubí samy postupně odumřou a pro rostlinu jsou neškodné; preparát s hlísticemi se rozpustí ve vodě a přidá se do zálivky, lze je objednat třeba zde  

4/ chemie, já používám Careo Substral v roztoku, je to systémový insekticid, který se dostane zálivkou či postřikem do cévního oběhu rostliny a každý škůdce na rostlině parazitující pak je po pozření rostliny zlikvidován; není to nic ekologického, ale většinou se snažím svoje rostliny zachránit za každou cenu a biologické přípravky nemají zdaleka takový účinek, bohužel


Závěrem: v případě, že se z vaší kokedamy sype zemina, je velká pravděpodobnost, že máte tu čest se smutnicema a doporučuji použít kombinaci bodů 1 + 2 + 3 nebo 4 a pár týdnu či měsíců sledovat, co se bude dít, pokud to nepomůže je potřeba celý bal rozebrat, kořeny pořádně oprat a zbavit larev a pak vyrobit kokedamu znovu. Ani to ale není jistota, protože se samozřejmě může stát, že tam nějaké ty larvy zůstanou... 

Kdybyste náhodou měli nějaké tipy a triky či jiné zkušenosti se smutnicema, tak budu moc ráda, když se podělíte!


Já teda miluju všechny zvířata, ale ...proradnejm smutnicím zmar!




6. března 2016

Flower me Happy

Pod značkou Meyer-Lavigne se skrývají dvě dánské designérky Kristine Meyer a Sabine Lavigne. Potkaly se při studiu keramiky a designu skla na Královské dánské akademii výtvarných umění. A jak prozradily v rozhovoru pro Kind of Mine, bylo to prý přátelství na první pohled. Zjistily, že se natolik doplňují a rozumí si, že spolu začaly pracovat. Už je to 15 let, co je pojí přátelství a jejich společné studio v umělecké čtvrti Kodaně a vypadá to na přátelství na doživotí.


Kristine Meyer a Sabine Lavigne
Kristine a Sabine pracují s různými materiály, jako je keramika, textil či dřevo, píší a dělají styling pro lifestylové časopisy. Inspirace prý přichází sama a někdy je těžké vůbec zjistit odkud, to se často ukáže až časem, prozrazují. Důležitou roli v jejich návrzích má humor, kterým se snaží narušit tradiční a občas trochu strohý severský design.

Nejznámější a nejprodávanější produkty od Meyer-Lavigne určitě znáte, objevují se na každé druhé fotce severských interiérů a není divu, jejich Flower me Happy květináče jsou opravdu originální, vtipné a mají svoje vlastní osobnosti. 
Henrietta, Esmeralda, Karl, Kiki či Lotta a jejich rostlinné účesy vykouzlí úsměv na tváři prostě každému...


Kiki

Lotta a Esmeralda

Karl
Frede a Mr.Clown
Esmeralda (pro mě je to ale Frida ;-)

Henrietta

Esmeralda, Alfonso, Henrietta, Lotta a Karl

Pokud byste se někdy chystali navštívit Kodaň, určitě mrkněte na speciální Meyer-Lavigne "Like a local" Copenhagen Guide, který Kristine a Sabine sepsaly pro Nordic Design.



A protože jsem se do těchto květináčů s osobností strašně zamilovala a následně zjistila, že u nás nejsou k sehnání, rozhodla jsem se Kristine a Sabine oslovit a světe div se, tento týden mi dorazila první zásilka z Kodaně! Takže tyhle rostlinná štěstíčka jsou teď k mání v Zahradě na niti a postupně je přidávám i na e-shop!



Tak co, která osobnost získala vaše sympatie?

foto: Meyer-Lavigne a Pinterest

3. března 2016

Jak vyrobit kokedamu


Často dostávám dotazy na to, jak se vlastně kokedamy vyrábí, jaké zvolit rostliny a substrát a mech a provázek a vůbec...

Řekla jsem si, že to musím trochu objasnit, přeci jen vyrábím kokedamy od roku 2010, takže nějakou tu praxi už mám, tak proč vám neušetřit pár nervů a zbytečné zklamání z neúspěchu... 

Vytvořila jsem krátké video, kde je výroba kokedamy shrnuta do tři minut. Níže pak najdete podrobnější postup s tipy na co si dát při výrobě kokedamy pozor a čemu se vyvarovat. Tak hurá na to!






(výroba kokedamy přímo na YouTube)


Co všechno budete k výrobě kokedamy potřebovat

vlhkomilnou pokojovku
mech rašeliník ✔
japonský jíl ketotsuchi 
substrát na pokojové rostliny
akadamu 
zeolit 
tmavou nit
umělý provázek 
háček na háčkování
cca 25 x 25 cm tenkého mechu
kovový kroužek 
háček na zavěšení 

Set pro výrobu kokedamy najdete v nabídce Zahrady na niti i na e-shopu  (vše co je součástí tohoto setu jsou výše označeno ✔)



Výrobu kokedamy jsem shrnula do 7 bodů:

1/ Výběr rostliny (klíčový bod!)
- kokedama se dá vyrobit prakticky z jakékoliv rostliny, jen je třeba přizpůsobit jejím nárokům substrát, jiný substrát vyžaduje vlhkomilná kapradina a jiný substrát potřebuje sukulent

- nejjednodušší na výrobu jsou kokedamy s vlhkomilnými rostlinami, protože substrát na vlhkomilné rostliny lépe drží pohromadě a dobře se s ním pracuje; jiné než vlhkomilné vám v tom těžkém jílovitém substrátu moc dlouho nevydrží; tento návod je tedy určen na výrobu kokedamy z vlhkomilné pokojovky

- zvolte tedy nějakou nenáročnou pokojovou rostlinu jako sleziník, asparagus, marantu, spatyphyllum, syngónium, calatheu atd.

- nedoporučuji rostliny, které potřebují hodně vody a nesnesou krátkodobě sucho jako ledviník, eukalyptus nebo šáchor, pro začátečníky zároveň nedoporučuji používat křehké či již narostlé převislé rostliny s kterými se velmi těžko pracuje, mám na mysli například africké fialky, rozrostlý potos nebo břečťan 





2/ Výroba substrátu na kokedamy
- základem kokedamového substátu je japonský černý jíl keto neboli ketotsuchi, u některých rostlin se dá nahradit i rašelinou, ne všechny rostliny ale snáší kyselou reakci půdy, kterou rašelina způsobuje, navíc rašelina bohužel velmi rychle vysychá, což se tedy zrovna u kokedamy zavěšované do prostoru vůbec nehodí, takže rašelinu nedoporučuji

- dále se do substrátu přidávají různé další přísady, které mají za úkol zadržovat vodu (rašeliník, akadama), vázat živiny (akadama, zeolit), okysličovat kořeny a odlehčovat substrát (pemza, perlit) nebo postupně uvolňovat živiny (granulové hnojivo)

- základní substrát na vlhkomilné kokedamy se skládá z japonského jílu ketotsuchi, akadamy, substrátu na pokojové rostliny a zeolitu


 namíchejte ho v poměru 
5 : 2 : 2 : 1 
keto : akadama : zemina : zeolit


na jednu střední kokedamu to vychází v mililitrech, tedy:

500 ml jílu
200 ml akadamy 
200 ml substrátu na pokojovky
100 ml zeolitu

- používejte kvalitní substráty a vyhýbejte se levnějším náhražkám, z vlastní zkušenosti vím, že to nestojí za to a akorát budete riskovat, že to nebude fungovat tak, jak má a kokedama vám moc dlouho nevydrží 





3/ Příprava rostliny
- je lepší nechat rostlinu v květináči trochu přeschnout, zemina se pak snadněji odstraňuje než když je nasáklá vodou, stačí jí oklepat

- s kořeny rostliny zacházejte co nejjemněji, bývají velmi křehké a náchylné k polámání

- substrát ve kterém byla rostlina zasazená můžete použít do kokedamové směsi



4/ Základ kokedamy
- z rašeliníku, který jste předem namočili, vymačkejte přebytečnou vodu 
- kořeny zbavené původního substrátu opatrně zabalte do vlhkého rašeliníku, ten zabrání tomu aby se kořeny poničily a zlámaly, vytvoříte tak na kořenech takovou malou kouličku, pokud se rašeliník rozpadá a na kořenech nedrží, můžete si pomoci nití, kterou kouli ovážete, jen příliš neutahujte, abyste nepoškodili kořeny

- obezřetní buďte hlavně při manipulaci s kořeny, pokud je moc polámete, neprojeví se to hned, ale rostlina přesazení do kokedamy nemusí následně "rozdýchat"


R jako rašeliník

5/ Výroba kokedamového balu 
- smícháním všech ingrediencí na substrát s menším množstvím vody uhnětejte kompaktní hmotu, vodu přidávejte opatrně a po troškách, abyste si ze substrátu nevytvořili "bahýnko" s kterým se velmi špatně pracuje

- připravený substrát po troškách přidávejte na kouli z rašeliníku, ideálně tak, že si vytvoříte cca 1-2 cm tlusté placičky, kterými budete postupně obalovat kokedamový základ a dlaněmi postupně tvarovat kouli; když máte rašeliníkový základ obalený substrátem můžete postup zopakovat, podle toho, jak chcete mít kokedamu velikou; nakonec bal převalujeme v dlaních a jemně stlačujeme tak dlouho, dokud není zcela kompaktní, nepraská a drží dokonale pohromadě, pokud je substrát moc suchý a nedrží, postříkejte bal ještě trošku vody z rozprašovače

- koule by měla být přiměřeně veliká velikosti rostliny, neměla by se převažovat, počítejte s tím, že rostlina bude ještě růst, tak ať nemusíte za pár měsíců kokedamu zvětšovat; s velikostí to ale zase nepřehánějte... 



6/ Obalení mechem
- mech si nasbírejte klidně v lese a vybírejte takový, který není moc vysoký (maximálně 3cm) a kontrolujte aby nikde nebyly známky hub či plísní, nechte ho někde volně položený alespoň pár dní, aby z něj mezitím utekly všechny potvory, které tam bydlely; stačí opravdu kousek mechu cca 30 x 30 cm, nepleňte prosím kvůli kokedamě naše lesy!

- pokud je mech suchý, před použitím ho navlhčete rozprašovačem, aby dobře přilnul na substrát a dobře se s ním pracovalo 

- s mechem se vám bude lépe pracovat, pokud si ho připravte do menších částí o rozměrech tak 10 x 10 cm, příliš velké části se pak překrývají a dělají na balu hrboly 

- mech k balu pevně přitiskněte, můžete si opět vypomoci nití, aby mech držel než ho zajistíte provázkem



7/ Ovázání kokedamy provázkem
- k převázání kokedamy použijte provázek z umělých vláken, který se časem nerozloží, já upřednostňuji bílý, který časem barevně splyne s kokedamou

- pokud nechcete kokedamu zavěšovat, ale jen ji postavit na talířek či do misky, stačí použít umělou nit či vlasec (na vlasec pozor, docela špatně se s ním pracuje, klouže a nedrží)

- na kokedamě vytvořte závěs s háčkem, který schovejte do rostliny, aby se vám kokedama dobře sundavala




A jak se taková kokedama vlastně zalévá?

je to jednodušší než to vypadá, stačí jí jednou týdně postavit do misky s odstátou vodou a nechat pár minut nasáknout

- zbytečně kokedamu nelouhujte moc dlouho, aby se z ní nevyplavovaly živiny, pak jí nechte na talířku chvíli odstát, aby nekapala a můžete jí pověsit, slibuju, že už neukápne ani kapka



Při výrobě postupujte pomalu, nespěchejte, relaxujte, soustřeďte se na práci a buďte pečliví, oprostíte mysl na chvíli od všedních starostí a navíc se to projeví i na výsledku, fakt! 



Kokedama s asparagusem

Třeba se vám to na poprvé úplně nepovede, ale nedokonalost je znakem ruční práce, kokedama nemá vypadat jako právě vytažená z nějakého stroje. Pokud jste postupovali správně, umístíte kokedamu na světlé místo a občas jí nezapomenete zalít, bude vám dělat radost celá léta!




Kdybyste měli ještě nějaké dotazy, tak se ptejte, pokud budu vědět, ráda poradím!
V podeji mám Set na výrobu kokedamy nebo si můžete koupit i jen to, co vám pro výrobu chybí jako jíl keto, akadamuzeolit, rašeliník či provázek na kokedamy, a to jak přímo v Zahradě na niti tak na e-shopu.
Více o kokedamách, jejich historii a původu najdete v jiném mém příspěvku tady!

Přeji hodně štěstí a rukám od hlíny zdar!