Jako loď v lahvi

Tenhle demižón mi přinesl do Zahrady jen zákazník, který si přečetl můj článek Zalévat jednou za dvacet let a rozhodl se, že konečně udělá něco se svým osázeným demižónem, který bohužel úplně nezafungoval. Přinesl mi ho do Zahrady a poprosil mě, jestli bych mu ho znovu neosázela vhodnými rostlinami, aby pokud možno vydržel taky aspoň dvacet let...

Původní stav demižonu, uvnitř byla dracéna, ostatní rostliny už byly rozložené v černé bahýnko, nejspíše v něm bylo moc vody

Přiznám se, že jsem nikdy před tím nezkusila tak velkou nádobu s tak malým hrdlem osázet, takže jsem výzvu přijala a musím uznat, že to bylo vcelku zajímavé. Zvlášť pro moje nervy!

Popíšu vám jak jsem postupovala, abyste si v případě, že také zatoužíte po džungli v lahvi, mohli něco podobného vyrobit a přitom se vyvarovali některých potencionálních rizik při osazování.

Nejdříve jsem přemýšlela nad tím, jaké rostliny jsou vhodné do takového uzavřeného terária, vzhledem k vysoké vzdušné vlhkosti to jsou jednoznačně vlhkomilné druhy. Určitě jdou použít různé kapradiny a voděnky, neměli by ale mít příliš velké listy. Nakonec jsem vybrala kávovník (Coffea arabica) a ledviník (Nephrolepis).


První úkol byl jasný, demižón vyčistit. Nebylo to až zas tak těžké, dracénu se mi podařilo vytáhnout pinzetou a bahýnko jsem postupně za přidávání vody vylévala do záchodu. Když byl demižón zbaven hlíny, bylo ještě potřeba ho pořádně vyčistit od usazenin, proto jsem zvolila jednoduchou metodu - pískem. Nasypala jsem hrdlem asi deci hrubšího písku, přilila vodu a tak dlouho nádobou smýkala, točila a třásla, až písek postupně všechny nečistoty odstranil. Až jsem byla překvapená, že to tak zafungovalo.

Důležité je použít na konec čištění co nejvíce horkou vodu a klidně několikrát vylít a přidat další, aby se nádoba co nejvíce zahřála. Je to důležité proto, že potřebujeme nádobu mít uvnitř suchou. Když bude nádoba horká, vyschne rychleji, jinak je potřeba čekat i pár dní nebo umístit demižón na topení. Suchou nádobu proto, že se pak nebude vsypaná zemina lepit na stěny které se hodně špatně čistí...

Prvním krokem při osazování je umístit na dno drenáž (kamínky, keramzit, písek, štěrk). Já použila říční kamínky ve vrstvě asi dva centimetry.

Druhý krok je nasypat hrdlem substrát, ten by měl být mírně vlhký, aby dobře přijímal vodu, ale zas ne moc mokrý, aby jsme pak ještě dovnitř mohli vodu přilít. V hrdle je vidět, jak se vlhká zemina lepí na sklo, proto je důležité, aby byla nádoba uvnitř suchá.
Vrstvu zeminy o tloušťce asi 5 - 10 cm (podle velikosti nádoby) se nějakým dostatečně dlouhým nástrojem snažíme rovnoměrně rozprostřít na drenážní vrstvu. Použila jsem dřevěnou tyčku o tloušťce 1cm a jednu tenkou tyčku od orchideje, nic lepšího jsem nenašla. Dobré je dovnitř umístit všechen substrát, který chcete použít před osazením rostlin, protože pak už se přidává velmi špatně.

Nejtěžší část je jednoznačně zasazení rostlin. Je třeba vybrat menší, nevzrostlé rostliny, které hrdlem protáhnete bez úhony. Osvědčilo se mi si nejdříve uvnitř připravit důlek, do kterého pak kořeny umístíte a přihrnete zeminou. K tomuto účelu je dobré mít nějaký nástroj, kterým můžete pěchovat, pěchovat tyčkou o tloušťce 1cm byla poněkud náročná záležitost, ale jde to taky.

Po osazení všech rostlin (na tenhle velký demižón jsem použila tři rostlinky kávovníku a jednu rostlinku ledviníku) jsem ještě na vrch přidala vrstvu kamínků, aby to nepůsobilo tak jednotvárně.

Poslední tečka je očistit vnitřní stěny terária, které se i přes snahu stejně trochu ušpiní od zeminy. Použila jsem rozprašovač a snažila se vodu stříkat proudem tak, aby stékala po stěnách a nečistoty vzala s sebou. Proto je důležité nemít substrát moc mokrý, aby bylo možné použít vodu na očištění stěn. Pokud bude v nádobě vody moc, rostliny by mohly uhnít jako se to stalo předtím. Pokud máte dojem, že jste to s vodou přeci jen přehnali, je potřeba nechat nějakou dobu demižón otevřený, aby se voda mohla vypařit...

Tak a je to, jsem moc zvědavá, jestli bude fungovat, tak mě trochu mrzí, že si ho nemůžu nechat... A upřímně by mě zajímalo, kolik musí mít člověk trpělivosti, aby postavil tu legendární loď v lahvi, to si nějak po tomto zážitku neumím a nechci představovat.

Zkoušeli jste někdy osázet demižón/láhev/cokoliv? Jak to dopadlo? Nebo se teprve odhodláváte to zkusit? 


A nemáte někdo doma demižón, kterého byste se rádi zbavili? Ráda ho adoptuju a budu na něm dělat pokusy!

Plíseň na kokedamě

Občas se mi ozve pěstitel kokedamy s problémem, že se mu na povrchu mechového balu objevila plíseň. Tak bych ráda sepsala pár rad a tipů, jak na plíseň na kokedamách.

Já sama moc zkušeností s plísněmi na kokedamách nemám, stalo se mi to jen párkrát u kokedam, které jsem měla umístěné na odkapávacích platech blízko sebe a bylo to způsobené nejspíše tím, že okolo nich dostatečně neproudil vzduch a nechala jsem je tam čekat na zavěšení příliš dlouho. Obecně mám pocit, že se plíseň objevuje více na kokedamách, které jsou umístěné na misce, než na těch zavěšovaných do prostoru. 

Spory plísní jsou ale všudypřítomné a jen čekají na svou příležitost a dobré podmínky, aby se začali rozrůstat, takže není nic neobvyklého, že se mohou vyskytnout právě i na kokedamě, která je často vlhká a umístěná v teplém bytě.

Co tedy dělat s kokedamou, pokud se na jejím povrchu objeví plíseň?

- plíseň jemně mechanicky odstraňujeme (nejlépe prsty) nebo alespoň vlákna narušujeme

- snažíme se dělat co nejdelší rozestupy v zalévání, aby povrch kokedamy co nejvíce vyschnul a podmínky pro růst plísní tak byly nepříznivé; je lepší nechat méně často kokedamu nasáknout pořádně než jí zalévat trochu a v kratších intervalech; samozřejmě je třeba brát ohled na rostlinu, většina druhů rostlin, které do kokedam používám snášejí krátkodobější sucho, navíc jim můžete přilepšit třeba rosením na list

- většinou plíseň časem zmizí, pokud ale stav přetrvává nezbývá pak než použít přípravek na plísně na rostlinách, nevíce bych doporučila bio přípravek Polyversum, který obsahuje mikroorganismus Pythium oligandrum; ten proniká do buněk houby a čerpá z ní potřebné látky pro svou výživu, vlastně na ní parazituje; kromě toho dlouhodobě chrání rostlinu před houbovými chorobami a navíc ještě pomáhá rostlinám v růstu (více o mechanismu jeho účinku zde; přípravek lze koupi v jakémkoliv hobby marketu

Občas mi ale také někdo pošle fotky kokedamy s tím, že je na ní plíseň, ale ukáže se, že to není plíseň, ale vlastně jen vodní kámen, který se na povrchu usazuje ze zálivky. Tomu lze předcházet tím, že budete na zalévání používat dešťovou, říční čí převařenou vodu.

Krystalky vodního kamene, které se tvoří na povrchu kokedamy, pokud zaléváte tvrdou vodou

Tady je vidět spíše povlak vodního kamene a u rostliny malé místo s plísní. Asplenium vcelku dobře snáší krátkodobé sucho, takže je třeba plíseň jemně odstranit a prodloužit dobu zálivky na 8 -10 dní, podle podmínek.

Co se týká zalevání, doporučuji kokedamy namáčet celé spíše než je dávat do misky s trochou vody, aby se nasákly. Mám totiž vyzkoušené, že pokud je namáčíte celé, povrch kokedamy bude vypadat jednotně a nebudou se na něm tvořit různě barevné části či obvodové kruhy. Pokud třeba máte kokedamu s rostlinou, která potřebuje vody jen trochu a nebylo by vhodné jí namočit celou, doporučuji ji podržet pod hladinou jen pár vteřin, aby se bal nestihl úplně nasáknout a zároveň jste namočili kokedamu po celém povrchu.

Grand

Jarní Grand Oppening v Nároní Galerii ve Veletžním paláci je jeden z kulturních večerů, který si nenechávám ujít. Letos tomu nebylo jinak a ani letos jsem vůbec netušila, co bude obsahem výstavy. Zásadu dopředu nevědět uplatňuji čím dál častěji jak na cestování, tak na filmy nebo výstavy. Základem je, nezjišťovat si příliš informací dopředu a nechat na sebe působit energie a síly okamžiků... takže pokud to máte taky tak, nepokračujte dál ve čtení tohoto článku a jděte se rovnou podívat do Veletržáku, stojí to za to.

Aj Wej Wej je podle mě jeden z konceptuálních umělců, jehož umění je jednoduše srozumitelné i široké veřejnosti. Na mě padl dokonale tísnivý pocit z instalace nazvané Zákon cesty, kterou představuje ohromný nafukovací člun plný uprchlíků a kterou tak trochu nastavuje zrcadlo Česku, které se uprchlíkům téměř zcela uzavřelo. A o to podle mě v úmění jde, vyvolat pocity a rozvibrovat energii.  

Pro Aj Wej Weje je uprchlická krize velké téma už proto, že on sám je čínský uprchlík. Trochu mě mrzí, že se v poslední době stalo trendem jeho tvorbu nazývat lacinou a patetickou. Přemýšlela jsem, proč tento nároz slýchám tak často prakticky vyřčený totožnými slovy, není to nic špatného, pokud to v lidech opravdu tento pocit vyvolá, ale možná to je tím, že jeho díla prostě vzbuzují ne úplně příjemné pocity a pak je jednodušší se tomu uzavřít. 

Já osobně jsem ještě několik dní po návštěvě téhle výstavy měla a vlastně pořád mám, pocit hluboké vděčnosti, že jsem se narodila tady a ne tam, protože bych teď klidně bývala mohla taky usínat v uprchlickém táboře. Zajímavý článek o tomto díle zde.

"Tragedie moderního člověka není v tom, že člověk toho stále méně ví o smyslu vlastního života, ale že mu to stále míň vadí." Václav Havel, 1988

Bičování krajiny, Magdalena Jetelová

Za návštěvu Veletržní palác rozhodně stojí i kvůli dalším nově vystaveným dílům, třeba těm od Magdaleny Jetelové, jejíž konceptuální díla už nejsou tak snadno čitelná jako ty Aj Wej Wejova... člověk si musí přečíst doprovodný text, aby pochopil, co na něj má působit...Bičování krajiny taktéž odkazuje na válku a lightboxy s islandskou krajinou kterou rozděluje leiserová čára znázorňující Středoatlantický hřbet neboli hranici mezi Evropou a Amerikou na mě působili nadpozemsky, tak, že jsem si je ani nevyfotila.

Působivá je i část věnovaná keramice nazvaná Otisky vědění, kde je převážná část exponátů z dílny Aj Wej Weje.

Holky spekulují, jak se asi toto dílo transportuje, skládá a opět rozkládá...

Nakonec Moving Image Department, kde se divák stává součástí vystavovaného díla...

Za mě to je hodně silná výstava nebo spíše výstavy, najdete tam toho samozřejmě mnohem mnohem víc, doporučuji.
A jestli jste už byli, jak to působilo na vás?

Jardín de Monforte

Kdykoliv někam jedu, první po čem se pídím je, jaké tam jsou zahrady, moje soukromá profesní úchylka... Před cestou do Valencie to nebylo jinak, dostala jsem kromě tipu na Jardín del Turía, které snad ani minout nejdou a o které jsem psala v příspěvku o Valencii, tip na malou zahradu Jardín de Monforte, schovanou v moderní zástavbě paneláků, která je prý must see. Je to pravda, potvrzuju!

Mám stašně ráda kontrasy, které dají většinou místu ještě čtvrtý rozměr a vedou člověka k zamyšlení nad historií, budoucností a géniem místa. 

Malá zahrada v neoklasicistním stylu byla založená v polovině 19. století markýzem De San Juan, který si ji nechal navrhnout valencijským architektem Donem Monleónem Estellésem. Zahrada byla pojmenována po posledním svém majiteli Donu Joaqínovi Monforte Parrésovi a ve 40. letech 20. století byla prohlášena za kulturní dědictví, v 70. letech pak byla odkoupena městem, zrekonstruována a otevřena veřejnosti. Dodnes je velmi pěkně udržovaná a je považovaná za nejkrásnější a také poslední historickou zahradu ve Valencii.

Stříhané partery a dlouhé osy zakončené mramorovými sochami odkazují na renezanční a barokní zahrady. Najdete tu i jezírka a vodní prvky, které v létě jistě vytváří v betonové džungli města oázu klidu.

Zahrada je v majetku města a je otevřená pro veřejnost zcela zdarma, jen na noc jí zavírají. Když budete někdy ve Valencii, určitě si sem zajděte na chvíli zrelaxovat uchozené nohy, stojí to za to.

zdroj