Moje nejoblíbenější bornovka

asi proto, že byla úplně první, je Aprílová škola Jiřího Žáčka.

Uměla jsem tyhle jeho básničky skoro všechny nazpamět...

Adolf Born pro mě bude vždycky nejlepší ilustrátor knížek. Protože je to moje dětství a jeho styl je tak neuvěřitelně hravý, vtipný a kouzelný, že už ho prostě nikdy nikdo nepřekoná. Možná v příštím životě.

moje nejoblíběnější ilustrace 

Díky pane Borne za všechny Vaše kresbičky a ilustrace a doufám,
že jednou budu mít doma od Vás aspoň jednu malou litografii!

A jaká je vaše nejoblíbenější bornovka?

Sbíráte?

Na vernisáži kaktusové výstavy jsem byla poprvé v životě. Neskutečně rozmanité pichlavé exempláře s nevyslovitelnými jmény a ověnčené výherními plaketami, zářivé květy a důstojní páni kaktusáři v kapsičkových vestičkách s přistřiženými knírky. Prostě slavnostní kaktusová atmosféra. 

Lithops - živé kameny

A taky jsem netušila, že na kaktusové vernisáži se podávají zásadně párky, je to prý tradice už 49 let!

Můj úlovek euphorbií a lhitopsů

Vzpomněla jsem se, že jsem poprvé na výstavě kaktusů byla s naším učitelem biologie a chemie v páté třídě na základce a cestou domů přes železniční most jsem svůj ulovený kaktus vysypala... 

Výstavu kaktusů a sukulentů můžete navštívit ode dneška až do 12.6. a kromě výstavy doporučuji projít se po oáze Botanické zahrady Na Slupy, zvlášť navečer je to tam totiž dost romantické.

rdesno hadí kořen

suchopýr

rosa rugosa

Mějte krásný víkend!

Džíska

Na prvním kurzu moderní výšivky jsem vyšívala polštář, na druhém vánoční dárky a až na třetím Revampím kurzu jsem se konečně dostala k tomu, vyšít si taky něco na sebe. Chtěla jsem aby to bylo něco fakt trvanlivýho a něco co nosím ráda a často. Takže džíska.

Inspiraci mi dodala úžasná ilustrátorka Monika Forsberg. Její kresby mám moc ráda, navíc jsou na vyšívání jak dělané. 

zdroj: Pinterest

Pak už jen upravit a překreslit motiv, vybrat tu správnou klubíčkovou paletu barev a pustit se do toho.

Kromě všech šesti vyšívacích dvouhodinovek v milé společnosti našeho pokročilého kurzu ve vinohradském Sokole, jsem vyšívala i přes týden, abych si džísku užila ještě na jaře... a podařilo se. Na poslední hodině bylo hotovo a já mám strašnou radost, i když mě vlastně trochu mrzí, že naše pondělní sokolské slety končí.

Do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to bude nakonec vypadat. Bílý podklad rozpustného vliselínu zkresluje kombinaci barev a pozadí, takže výsledek je tak trochu nejasný...

 

A jestli se ptáte, jak dlouho to vlastně trvá, vyšít takovou věc, na záda jedný džísky, tak jsem to spočítala asi na 25 hodin čistého vyšívání, bez příprav, výběru motivu a jeho překreslování a příprav. Je to náročný hlavně na oči, ale stojí to za tu radost z práce a výsledku.

Tohle léto bude ve znamení rozkvetlé sakury a můr, snad nebude příliš horké...

Tak kdybyste se zatoužili naučit vyšívat, tak jedině od Evy na Love Revamp kurzech moderní výšivky. Že jsou skvělé asi napovídá už moje třetí pokračování... a myslím, že ne poslední.


Foto: Pinterest, Pondělí, Eva - LoveRevamp a Tomáš Hrubý   

Odjel

na festival do Cannes a já se nemůžu dočkat až se vrátí, můj drahý.

Né že by mi zas tolik chyběl, odjel jen na tři dny (a ne, nevzal mě s sebou, je to tam prej moc nabubřelý), ale máme rozkoukaný nový BBC seriál War And Peace a já se nemůžu dočkat pátého dílu!!!

Ze začátku mi trochu vadilo, že tomu trochu chybí taková ta pravá ruská šťávička, je to někdy až moc uhlazené, dokonalé a čisté, prostě britsky aristokratické, ale to je asi jediná chybička. Záhy mě to naprosto pohltilo, uhlazenost neuhlazenost. První díl je trochu rozjezdový, musíte poznat spoustu postav (tak v originále to má asi tisíc stran, žejo), všechny dokonale charakterově prokreslené a perfektně obsazené a zahrané. A pak jste lapení do spárů. 

roztomilej Paul Dano, božská Lili James a krásnej James Norton... ach!

Úžasné herecké výkony, skvělé dialogy, jedinečné kostýmy a výprava. 

Dávám pět hvězd a to jsem ještě neviděla konec!

Co se v mládí naučíš...

Dělala jsem pořádek v šicím kufříku a vytáhla tyhle pradávné poklady 

naprosto dokonale zalátané díry (speciální foto pro Pondělí ;-)

a tohle není záplata, ale štupováná díra...

Doteď jsem si myslela, že je to vzorníček z dívčí školy slečny Strnadové, dámy po které jsme kdysi zdědili byt na smíchovském pavlačáku a taky pár starodávných skvostů... ale OMYL! Ještě že moje máma čte můj blog, protože jsem si byla tak jistá, že mě ani nenapadlo, si informace ověřovat (takhle vznikají chyby v hisorii). 

Není to vzorníček po slečně Strnadový! To mě teda taky mohlo napadnout, že ty vyšité iniciály nějak nesedí! Iniciály Z.A. totiž patří mojí prababičce Anně Zoulové po provdání Slámové! 

A tenhle nádherně zdobenej kapesníček, ten prý vyšívala moje babička Vlasta...

Tak a teď už je úplně jasný, po kom jsem ty geny ručních prací zdědila! Záhada odhalena!

A tady moje poklady, z dob, kdy mě babička učila vyšívat

bylo mi asi sedm nebo osm let

to tenkrát frčeli věci...

pak mě to nějak přestalo asi bavit... a těď se vracím k těm rozdělaým věcem a pokračuju dál...

...jen už v trochu jiným stylu, stylu moderní výšivky, kterému se učím na Revampích kurzech u Evy.

Babi, dík, co se v mládí naučíš, už nikdy nezapomeneš a můžeš na tom dál pracovat a zdokonalovat se! Doufám, že bys na mě byla pyšná.