Na zelené vertikální vlně

Jsem obdivovatelem rostlin, zvlášť když se dají někam pověsit, zavěsit či zaháknout. A tak zbožňuju tzv. vertikální zahrady, zahrady na stojato. 
Nejznámější jsou zelené stěny od Francouze Partica Blanca, najdete je po celém světě, spousta jich je k vidění v Paříži, možná už jste i nějakou viděli a ani o tom nevěděli. Trochu mě mrzelo, že jsem při návštěvě Paříže objevila jen jednu, čekala jsem, že natrefím na vícero, špatná příprava, no, ale určitě jsem v Paříži nebyla naposledy... 

budova Nadace Cartier

Jednu jsem objevila na pařížském letišti Charlese de Gaulla při cestě do Mexika, tak si vzpomeňte, až někam poletíte z Paříže! Je vidět, že je ještě čerstvá, rostliny se ještě nestihly přerůst a je krásně vidět organická vlnovka.

pařížské letiště ChDG

Člověk si hned něco takového představuje doma na stěně v obýváku. Údržba takové vertikální zahrady ale není jen tak, a tak je to záležitost náročná a nákladná, nic pro domácnost.

Na DesignBloku 2012 byl k vidění úžasný obraz z norského lišejníku i obraz z rostlinných epifytů. Na ceny se radši vůbec neptejte.

obraz z lišejníků, barevnost odpovídá reálu a je prý přírodní (!)

obraz s parožnatkou

Tak třeba se jednou objeví i nějaké jednoduché řešení, jak si pořídit vertikální zahradu domů aniž by to stálo bambilión...

Rok Hrubosti!

Dneska je tomu rok od naší kozlovské veselky.

time lapse made by tchán

Bylo to tak strašně fajn, že bych se nejradši rozvedla a dala bych si to ještě jednou!

Jak jsem se nestala podnikatelkou roku

Do Rozjezdů jsem se přihlásila náhodou.  

Z toho, co jsem o soutěži věděla, jsem si moc velké naděje na jakékoliv umístění nedávala. V minulých ročnících vítězili hlavně projekty prospěšné pro společnost, tak jsem si říkala, že to bude hlavně zajímavá zkušenost a budu mít možnost navštívit i nějaké ty semináře o podnikání, o kterém toho zas až tolik, na to že podnikám, nevím...

Vlastně jediné, co jsem do soutěže vložila, bylo moje nadšení a můj čas. V prvním kole čas strávený nad psaním, konzultováním a upravováním projektu, abych ho pak na poslední chvíli konečně odeslala. Tehdy se čas zúročil v neočekávaném vítězství v pražském kole. Byl to tak trochu zázrak, přeci jenom v pražském kole soutěžila celá čtvrtina ze všech 408 přihlášených projektů.

finalistky pražského kola

Celermole

Láska prochází žaludkem, je to tak, jednu takovou novou lásku jsem si přivezla z Mexika. Koriandr se jmenuje!
Kdo ví, co způsobuje, že se chutě občas tak nečekaně proměňují. Jak jsem dřív koriandr nenáviděla, tak teď ho miluju! Asi hlavně kvůli guacamole, protože guacamole bez koriandru prostě není ono.

koriandr setý

Koriandr je bratranec kmínu, kopru a anýzu, je to rostlina miříkovitá, planě roste ve středomoří a odedávna se pěstuje v Indii a Egyptě. Jedlá je celá rostlina, ale používají se hlavně listy a plody, tedy kulatá semínka, a to jak v kulinářství tak v léčitelství. 

Rozemletá semena jsou jednou ze základních součástí indických karí. Listy se přidávají do pokrmů všude v Asii a v Mexiku je koriandr taky skoro v každém jídle. Asi proto, že příznivě ovlivňuje trávení a pomáhá při nadýmání.

Jestli jste ho do teď nemuseli, zkuste ho znovu, podle mě se totiž řadí do kategorie potravin ala olivy - jídla, co jste ještě včera nesnášeli a teď je milujete...