21. června 2018

Landart ve městě


Site specific instalace, možná stejně tajemné slovo jako landart nebo krajinná architektura, co si pod tím asi tak představit? 
Přitom je to druh umění, který mám možná ze všeho nejradši. Instalace komunikující s porostředím a vyjadřující něco v dané lokalitě aktuálního a nezaměnitelného. O tom co vlastně znamená krajinná nebo zahradní architektura a jaké jsou všechny funkce těchto oborů má u nás stále velmi malé povědomí a přesně to se snaží napravit Landscape festival. Vzpomínáte na můj report z prvního ročníku LF na Nákladovém nádraží? Od té doby LF trochu povyrostl a dospěl.



Letos se po Opavě a Plzni vrací do Prahy a kurátoři vyzvali přední české i zahraniční landartisty a krajinářské architekty, aby vytvořili tzv. site specific instalaceSite specific instalace, možná stejně tajemné slovo jako landart nebo krajinná architektura, co si pod tím asi tak představit? 
Přitom je to druh umění, který mám možná ze všeho nejradši. Instalace komunikující s prostředím a vyjadřující něco v dané lokalitě aktuálního a nezaměnitelného. Umělecké objekty reagující na prostředí ve kterém jsou umístěné. 

5. ročník Landscape festivalu můžete objevovat na Vítkově, Rohanském ostrově a na Štvanici a rozhodně stojí za návštěvu! Máme na to celé léto, festival trvá ode dneška do 30. září.

Zatím jsem viděla jen pár instalací cestou z práce a do práce a už jsem nadšená, baví mě pozorovat, co taková instalace udělá s prostorem, baví mě přemýšlet, jak jí asi autor vymýšlel a co zamýšlel, ještě než si přečtu popisek a taky, jak na ní lidé reagují.


Bude co objevovat!

Na cyklostezce pod Vítkovem, kudy jezdím na kole do práce přibyla takováhle krásná Žižkovská pláž <3 kéž by zůstala navždy!

Po schodech si vykračují pařezy, fakt jsem usilovně přemýšlela, co autorka asi instalací myslela, ale klíč jsem neuhádla... co myslíte vy?

Nosit dříví do lesa města?

Vedle jak ta jedle!

Protestní stupínek jsem zachytila začátkem týdne, kdy ještě nebyl úplně hotový... Československo
Baví mě, že hodně instalací evidentně souvisí s letošním osmnáctkovým výročím. Nadchla mě instalace Stoletá, ale byla jsem tak vedle, že jsem ji ani nevyfotila... mustsee!

Opona, meditační pavilon, kde se můžete zamyslet, proč z Památníku na Vítkově neudělat něco echt českého... třeba pivovar...
Cesta nářků, slovesnost pod vašimi kročejemi...

"Co dělá krajinářský architekt? Nejspíš něco projektuje. Posedy, krmítka a rozhledny. Patří však posedy i do města? Posedy v městské džungli jako orientační majáky, místo setkání a výhledů do krajiny."

Tribuna pro volnou prezentaci názorů, vox populi!
 A díky Landscape festivalu jsem se konečně podívala do tajuplné zahrady!
Instalace Na Hraně opravdu na hraně je a můžete se protáhnout dírou v plotě a konečně se po těchto tajemných schodech do nebe projít taky... neodolala jsem a ještě teď mě celé ruce pálí od kopřiv, ale stálo to za to, byl to sen!






Takže až nebudete mít plán na víkend, odpoledne nebo dlouhý letní večer, vyražte objevovat, co je landart ve městě!

Já se těším, až prozkoumám Plovárnu ve druhém patře Jany Pyškový, Průnik džunglí od Jitky Trevisan nebo si sednu na Lavičku Lenku od Lenky Klodový... 

Vstup na vlastní nebezpečí značí, že to nebude nuda!!! 

11. června 2018

Na přírodní vlně

Je to teda neuvěřitelný, ale tenhle článek mám rozepsaný asi tak rok, je to totiž víc jak dva roky, co jsem se rozhodla, že na sebe nechci patlat deriváty ropy a různé chemické přípravky a jít cestou přírodní kosmetiky. 

Za tu dobu už jsem lecos vyzkoušela a postupně ustálila svojí přírodní rutinu, tak bych se ráda podělila o to, co na mojí kůži funguje, třeba to někoho z vás bude zajímat či inspirovat a třeba díky vám naopak objevím něco nového já.

Mám citlivou smíšenou pleť se sklonem k šupinátění v suchých částech (čelo, tváře) a naopak s mastným nosem a bradou, kde se dřív často tvořily zanícené boule. Ty už jsou naštěstí ty tam a doufám, že je to zásluha přírodní kosmetiky, protože nějakou dobu po tom, co jsem na ní přešla úplně zmizely... pevně doufám, že už se nevrátí! 

Moje nejoblíbenější produkty

Jsem zastáncem toho, že méně produktů je více a rozhodně na sebe nepatlám tlusté vrstvy, takže mi jednotlivé produkty vydrží poměrně dlouho. Zaroveň musím dodat, že zvlášť u dekorativní kosmetiky se mi ještě nepodařilo přejít na bio verzi zcela, ale pevně doufám, že časem třeba objevím vhodné produkty, které nahradí i poslední chemku v koupelně.

Ráno
Ráno začíná Ranní maskou od Havlíka, na ní mám už asi tak rok a půl tak trochu závislost, takže po několika spotřebovaných tubách už jedu ve velký tubě. Když po pár minutách smyji masku, používám sérum a přírodní krém.




Momentálně mám tohle sérum a krém od italské biokosmetiky Veg-up, sérum má jemnou konzistenci, krásně vypíná pokožku a jemně svěže voní, krém se rychle vsákne a nemám po něm mastný obličej jako po oleji, proto ráno krém, večer olej. Navíc miluju pumpičky a jednoduché a hygienické používání. Oboje jsou úlovky z Green Beauty Marketu. 



Před těmito prodkukty od Veg-up jsem používala Gesichtsmilch nebo Růžový krém od Dr.Hauschka, taky moc fajn. Také se stále snažím najít přírodní denní krém s SPF, ale zatím teda marně. Nějaký tip?


Když je třeba používám make up od Annemarie Borlind, ale většinou stačí jen trochu Zao korektoru. Francouzská biokosmetika Zao má znovunaplnitelná bambusová balení, korektor jsem nedávno naplnila po třetí a vyzkoušela jsem i jejich make up, který je také skvělý, jen mi nevyhovuje nádobka bez pumpičky, takže jsem používala jen tubu a ta není esteticky nic moc... no prostě jsem trochu i na vnější vzhled a funkčnost používání.

Protože o funkční biořasenku jsem zatím nezavadila, používám obyč značky z drogerie. Řasenky si vybírám zásadně podle kartáčků, jiné kriterium nemám, přijde mi, že je to všechno na jedno brdo. Většinou než jí dopotřebuji, kompletně se změní nabídka, takže pokaždé hledám znovu... momentálně mám nějakou od Yves Rocher, ukázka myslím netřeba, moc fotogenická teda není...

Fialkové Meteority od Guerlain, to je moje láska, těch se nikdy nevzdám, i když tuším, že to nic moc přírodního asi nebude. Vždycky, když si nanesu tu fialkovou třpytivou vůni na obličej, cítím se okamžitě krásnější!



Večer
Obličej si čistím ve sprše buď černým mýdlem Onsen z Mýdlárny Čarovný mlýn, kterým myji i celé tělo nebo gelem od izraelské značky Faran, to už mám taky několikáté balení, nevysušuje totiž vůbec pokožku. Občas používám přípravky jen tak do dlaní, někdy na mořskou houbu. 
Většinou se nesmeje všechna řasenka, tak tu pak ještě dočistím růžovou Biodermou, kterou pak ještě z očí opláchnu vodou. Bohužel nemám ráda odličování tolik opěvovaným hyrofilním olejem, protže mi zamastí celý obličej, na který si chci nanést svůj oblíbený pěstící olej, který by se pak ke kůži vůbec nedostal...



Suchý obličej zvlhčím květovou vodou, mám ráda růžovou od Purity Vision, bylinnou z Havlíkovy přírodní apotéky nebo jakoukoliv od Nobilis Tilia. A občas pod olej přidám ještě sérum Veg-up.



Na vlhkou pokožku pak aplikuji pár kapek jednoho z olejů, na který mám zrovna náladu. Momentálně si vybírám mezi Oříškem Inků od Primavery (ten voní po hrášku a mám po něm neskutečně jemnou kůži), olejem JSEM od Jagaia (ten zase božsky voní) a mrkvovým olejem (musí se pořádně vmasírovat, aby nezůstal oranžový obličej). 

Oříšek Inků má bohužel docela nepraktickou lahvičku bez kapátka, takže si ho přelévám do staré lahvičky od JSEM...
Hodně jsem používala i arganový olej s verbenou, který jsem si dovezla z Maroka, ale od té doby, co jsem ho vypotřebovala, nenašla jsem za něj adekvátní náhradu, voněl božsky a moc mi chybí. Kdybyste náhodou jeli do meky arganového oleje Essaouiry, tak doporučuji si nakoupit!

V zimě ještě občas dávám pod olej samoopalovací tonikum Eco by Sonya, abych nevypadala jako smrtka. Má takovou velmi zvláštní fermentovanou vůni a jemně dodá kůži barvu, vypadá to opravdu velmi přirozeně. Mám i samoopalovací krém, ale moc často ho nepoužívám, ale je skvělej když třeba jdete v zimě na ples.

Peeling
Tak dvakrát do měsíce používám obličejový peeling Litokomplex a enzymatický peeling od Kneipp, které mě zbaví případných šupin a pleť se po nich krásně obnoví a zjemní.



Deo
Používám deodorant od české značky přírodní kosmetiky Bio Rythme, mám meduňkový a pačuli a oba jsou super a na mě tedy fungují dokonale. Zvlášť pačuli většinou cítím celý den.
Parfém používám handmade Thé Noir 29 od Le Labo, stále jsem se ho nenabažila.



Tělo
Na tělo používám makadamové tělové máslo od Alverde, to je moje stálice a čisté našlehané bambucké máslo od Purity Vision. Od té doby, co je používám tak dvakrát do týdne, zbavila jsem se suché kůže na kterou nepomáhala ani Neutrogena.



Vlasy
Ve vlasové péči jsem se ustálila na přírodním mýdle Lněné vlasy od Čarovného mlýna, nejlepší šampuk, jaký jsem kdy měla, funguje totiž výborně i na tvrdou vodu a nezanechává na vlasech mýdlový maz. Kondicionery na vlasy nepoužívám, jen ledovou vodu. Více o mé šampónové vlasové odysee tady.



Používáte přírodní kosmetiku? Máte nějaký hodně oblíbený produkt? Budu moc ráda, když se podělíte o tipy nebo napíšete svojí zkušenost.



-------
Veškerou kosmetiku zde zmíněnou jsem si koupila sama (odkazy uvádím na obchody, kde nakupuji a mám s nimi zkušenost a které nabízí podrobnější info o produktech), nejedná se o sponzorovaný příspěvek. Na mém blogu ostaně nenajdete žádné sponzorované příspěvky, píši ho pro radost.





2. června 2018

Byla to jízda!


Pozvali mě se Zahradou na niti do Dobrého rána, abych jim tam předvedla inspiraci pro závěsné květinové dekorace.
Česká televize Ostrava... trochu se mi zatmělo před očima při představě, že pojedu autem na otočku do Ostravy, ale naštěstí mě zachránila Myyna, nadšená řidička. Vymyslely jsme, že je to příležitost dát si oddech a díky tomu se z cesty do Ostravy plné televizní trémy stal super výlet.



Jak tak teď dávám dohromady fotky, jsem úplně u vytržení, kolik jsme toho za těch necelých 24 hodin v Ostravě stihly!



Bohužel jsme přejížděním přes celou naší vlast úplně přišly o krupobití, v Ostravě i v Praze...

Podívaná na obloze to ale byla i tak!

Letos jsem ještě nenašla ani jeden čtyřlístek, a tak po nich pořád koukám a v Ostravě je všechno prostě větší...



Večer jsme si zašly do restaurace Loft, moc krásné prostředí a super jídlo!


Pak jsme se ještě prošly do centra na Huga v místní divadelní kavárně Stará Aréna


A cestou do hotelu jsme si trochu říkaly, jak v těch 5 ráno asi vstaneme...

Vstaly!
Televize mi vytvořila takové malé detašované studio před budouvou, což bylo super v tom, že na člověka nepadá ten stres z těch všech kamer a lidí v pozadí studia


Do Dobrého rána jsem pak vstoupila ve 4 vstupech: 6:18, 6:55, 7:27 a 7:57
Moderátor Petr Reichert byl moc milej a jede na docela velký vlně improvizace
Když jsme asi tak v 7 dostaly hlad a otevřely krabičku s hotelovou snídaní, tak jsme se fakt pobavily, trochu jsem doufala v míchaný vajíčka


Venkovní studio na parkovišti, pohled za kameru je tedy fakt zvláštní
Hotovo! U takhle časných vysílání je fajn, že než se člověk probere, je po všem a jako bonus má před sebou celý den!


V Ostravě mají moc pěkné detaily veřejné zeleně, třeba tenhle divoký záhon ve stylu lučního porostu, krása!

Na snídani jsme si vyhlídly kavárnu Pet Punk, kde nám udělaly výborné sýrové zapečené tousty z domácího chleba a skvělou bylinkovou limonádu
A po snídani jsme se vydaly obhlídnout ostravské obchůdky

Ty Identity je krásný a vkusný design obchod, kde mají skvělý výběr toho nej z českého designu

...mají opravdu krásný prostor a nabídka je přesně můj šálek kávy, no prostě tenhle obchod nesmíte v Ostravě minout... 
 seženete tu skvělé dárky pro kohokoliv


Iva s Johankou, které Ty Identity provozují mají v nabídce i aerária ze Zahrady na niti a navíc krásně nainstalované. Může se to zdát jako běžná věc, ale vězte, že ne vždy je to samozřejmostí!

jsou tu k dostání i Sputniky s řasokoulema
Jsem moc ráda, že můžu být součástí Ty Identity Concept store a Zahrada na niti je tak o trochu blíž i na druhé straně Republiky. Musím říci, že je to milá a fungující spolupráce, díky holky!

Na Kuřím rynku na trzích jsme objevily stánek Nedbalek, které mají krásné kytice i pokojovky, radost pohledět!


Taky jsme měli tu čest s tímhle krasavcem, jsem ho musela vyfotit Tomovi, aby viděl, že i v Ostravě mají krásný pouliční směsky!

A další kroky vedly do City Folklore, tahle už tradiční ostravská značka oblečení je prostě...


A tak velký gumovník jsem snad nikdy neviděla

Tomovi jsem pořídila Forever Fracka...


Pak jsme taky chvíli seděly na náměstí a poslouchaly místního pouličního kytaristu a jen tak čuměly do blba a pozorovaly okolí, to už jsem tak dlouho nedělala!

Nakonec jsme se zastavily v krásném bistru Pelmeški, kde jsme si daly výborný meruňkový koláč a pak jsme litovaly, že jsme nevyzkoušely pelmeně, ale prostě nebyl hlad, no... tak příště!

Koukala jsem na spoustu štěrkových záhonů v centru, vypadají nedávno založené a potěšilo mě, že Ostrava jde s trendem, u nás v Praze jich moc není

Kdybychom měly víc času, prošmejdily bychom Ostravu ještě víc, třeba by mě fakt zajímalo, co je to za věž tam v pozadí a ty krásný vily! Kdbyste měli nějaké typy, co příště v Ostravě ještě neminout, napište mi do komentářů, jo?
A když už jsme byly v tý Ostravě, řekly jsme si, že se musíme podívat i do nedalekého Havířova za Soňou Malinovou.

Nejdřív jsme se ale zastavily na havířovském nádraží.

 Já vím, na někoho to může působit strašně socialisticky a i technický stav je socialisticky zchátralý, ale je to opravdu krásný kus architektury. Překvapilo mě, že tu není, podobně jako na většině českých nádraží, množství vizuálního smogu v podobě reklam ve všech podobách  


Obří prosklená stěna budovy vytváří z venkovního prostoru jeden velký pohyblivý obraz

A ten strop!

V interiéru v bruselském stylu se zachovaly i původní sedačky s odkládacím prostorem na zavazadla a obrovská mozaika od výtvarníka Vladimíra Kopeckého

Moc mě těší, že se tohle nádraží podařilo zachránit a nebude se bourat, i když je škoda, že se nepodařilo ho prohlásit za kulturní památku, doufám, že toho jednou nebudeme litovat...

Před budovou je i typická socialistická zeleň

Havířov mě moc překvapil, ta prostorová velkorysost, čistota, měla jsem pocit trochu jako v lázeňském městě


Na náměstí jsme si daly zmrzlinu a posadily se do stínu metasekvojového stromořadí, to jsem snad nikde jinde neviděla, fakt krása a ta vůně, kterou tyhle stromy vylučují mi evokuje moře


Hlavní důvod, proč jsme ale udělaly zajížďku do Havířova, byla Soňa a její Galerie Krystal



Zrovna tu připravuje výstavu Adély Janské, která bude mít 7.6. vernisáž, tak jsem byla moc ráda, že jsme si její obrazy mohly prohlédnout i takhle v předstihu, protože je to tedy něco neuvěřitelného. Její velkoformátové malby zachycují okamžiky a na mě tedy působí velmi uklidňijícím dojmem. Mrzí mě, že se s autorkou nesetkám osobně, pokud jste z Havířova nebo okolí, určitě vernisáž nepropásněte, to bude mít ještě jinčí atmosféru!




Tenhle obraz bych si přála mít

Předchozí výstavu Prošiju se ti do srdce od By Bro jsme neviděly, ale protože výšivka je moje i Myynina srdeční záležitost, koupily jsme si alespoň výšivkové tisky


Bylo to neskutečně nabušených 24 hodin, díky Myyno, žes měla ten úžasný nápad, ale že to bude taková jízda, to mě teda nenapadlo!