22. srpna 2017

Nebe nad Lucernou



Ještě dneska a zítra od 12 do 20 hodin je možnost vyjet paternosterem na střechy Lucerny, velmi doporučuji! Více info zde.






Pan kavárník Kobza tu otevřel terasy, nebo paluby jak on říká, veřejnosti. Zatím je možné se sem podívat jen v tento týden otevřených dveří a stojí to za to...



Uvidíte Prahu z jiného úhlu. 

Střešní industriálno





Kopule v Lucerně ze střechy a z pasáže...







Díky Myyno a Olív za super společnost!

20. srpna 2017

Obutá-neobutá


Strašně ráda chodím bosa a úplně nejvíc v lese po mechu...
Mám ráda ten pocit, když cítím pevnou půdu pod nohama, rosu v trávě, jehličí v lese, chladné kameny v potoce nebo klidně vyhřátý asfalt na cestě... chodit bosa ale nejde pořád, moje nohy nejsou tak trénovaný, že bych zvládla bosky celý výlet, tak většinou občas, když je povrch příjemný boty sundavám... 

Chození bosa je ale dost náročné, člověk jde mnohem pomaleji a nemůže se moc koukat kolem sebe, protože musí pořád dávat pozor kam šlape. Vrazit si do nohy trn nebo klacek se mi už taky párkrát podařilo a není to nic příjemného.

Už na jaře jsem si říkala, že si musím vyrobit barefoot sandále, abych svoje nohy trénovala víc a víc, můj před pár lety na třikrát zlomený kotník by to jistě ocenil... ale nakonec na ně došlo až skoro na konci léta, co se dá dělat. Ale zase stihnu si je vzít s sebou na cesty, jsou super skladné a lehké...




Barefoot sandály zvané Huarache jsou vážně jednoduché na výrobu, zvládne to úplně každý a trvá to asi hodinku. Je to zábavné a ještě k tomu zdraví užitečné a mě to teda bavilo moc. Hned jak jsem je vyrobila, šla jsem je do lesa vyzkoušet a je to paráda, i když na mechu je to stejně nejlepší úplně naboso...







Vyrobit si tyhle sandále je fakt jednoduché a na internetu je návodů i videí spousta, ale přesto tady krátký návod, jak jsem je vyráběla já.


Jak si vyrobit Huarache barefoot sandále




Co budete potřebovat

obuvnickou plotnu - použila jsem tuto 3mm z Kutila
3 m paracord šňůry - také z Kutila
šídlo/výsečník/dírkovačka na pásky
papír
tužku
krejčovskou křídu
nůžky 
zapalovač


1/ obkreslete si svoje chodidla na papír, vyznačte si otvor mezi palcem a ukazováčkem a pak polohu kotníku dvěma na kotník kolmými čarami

2/ nákres chodidel zvětšte o 5 mm a v místech kotníku o 1 cm, propíchněte tužkou otvory (u palce a v ose kotníku), vystříhněte šablony z papíru

3/ šablony chodidel obtáhněte krejčovskou křídou na obuvnickou plotnu a vystříhněte tvar z plotny

4/ vyznačte přes otvory v šabloně umístění dírek na protažení šňůrky, šídlem či dírkovačkou udělejte dírky 



5/ 3 metrový provázek rozstříhněte na půl a konce opalte plamenem, aby se netřepily, protáhněte konec provázku otvorem u palce a zespodu podrážky udělejte uzel


6/ uvažte sandále podle návodu, já jsem použila tento (jen bez těch korálků), ale existuje spousta různých variant, jak Huarache uvázat, třeba tak nebo tak nebo jinak nebo úplně jinak... možností je fakt hodně, stačí udělat googly-googly

7/ hurá do přírody!









19. srpna 2017

Kapská botanická


JAR
Díl II.

Botanická zahrada Kirstenbosch v Kapském městě je takový zážitek, že jí musím věnovat samostatný příspěvek. Byla založena v roce 1913, leží na úpatí Stolové hory a skýtá neskutečné výhledy. Místní jí hodně využívají i jako park a její louky jako piknikové místo. Trvalo mi 4 hodiny, než jsem jí celou prošla a dosyta se vynadívala těch dechbroucích panoramat.
U spousty rostlin jsem netušila jména, ale to vůbec nevadí, někdy prostě stačí se dívat... tak tady prosím něco i pro vaše oči...



















V roce 2015 byla Kirstenboschská botanická vyhlášená Botanickou zahradou roku.

17. srpna 2017

Vzpomínky na Afriku

Šílený jak to letí, ale už je to půl roku, co jsme se vrátili z naší cesty po Jižní Africe, pomalu se chystáme na další velkou cestu do světa a já přitom nepřidala na blog ani čárku a ani jednu fotku o našem africkém putování!

Náš původní plán podívat se do Etiopie ztroskotal na nevhodných bezpečnostních podmínkách a protože jsme se rozhodli, že po Maroku, které je spíš orientální než africké, chceme znova do Afriky, volba padla na JAR. Je to civilizovaná země, a tak si tam můžete půjčit bez potíží auto, domluvíte se anglicky a když se vyhnete velkým městům, tak je tam i vcelku bezpečno. To nám přišlo, že je na první seznámení s pravou Afrikou to pravé.

Naše cesta vedla zhruba po této červené linii
Přiletěli jsme Kapského města na Štěpána, tři týdny jsme cestovali vypůjčeným autem do Johannesburgu, kde jsme auto odevzdali a letecky se pak vrátili zpět do Cape Town. Spali jsme až na jeden kemp u hranic s Lesothem všude přes Airbnb, které dodává cestování naprosto jiné rozměry. Potkali jsme díky tomu spoustu zajímavých lidí, všech barev a osudů, kteří nám otevírali oči a dozvěděli se tak o Jižní Africe a její historii tolik, kolik bychom asi nikdy nevyčetli. Navštívili jsme dva národní parky a viděli spoustu zvířat včetně lvů, slonů, nosorožců, žiraf, hrochů a další zvěře včetně tak stovky antilop a zeber. Vyšli jsme si na procházku do buše s průvodcema, zalezli jsme do obrovského jeskynního komplexu, vylezli na náhorní plošinu nejvyššího a asi i nejchudšího království na světě - Lesotha, a taky se ocitli na nejjižnějším cípu Afriky - Mysu dobré naděje.

Jak se tak probírám všema fotkama, můj prvotní záměr udělat jeden příspěvek jako krátké shrnutí celé cesty je ten tam. Jižní Afrika je tak krásná země, že jí prostě nemůžu jen tak odfláknout...

Těžko to všechno popsat slovy, pojďte se mnou na návštěvu do matky Afriky!


díl I.
Kapské město



Cape Town pohledem ze Stolové hory



Vidíte ty účesy? Mě to nikdy nepřestane fascinovat


Table mountain je součástí Cape Floral Regionu, který patří do UNESCO díky své neuvěřitelné a jedinečné biodiverzitě, nachází se tu přes dva tisíce druhů rostlin ve stepních vegetačních porostech zváných fynbos, z nichž je velké množství endemitních - nachází se pouze zde a nikde jinde na světě. Spousta rostlin se odsud rozšířila do celého světa, kde se pěstují a šlechtí jako okrasné rostliny. Všichni dobře známe třeba muškáty, klívie, strelície nebo proteu, ty všechny jsou doma v Jižní Africe.



Divoká pelargonie je tu taky doma!





Protey tu rostou ve všech barvách a velikostech, naprosto jsem se do nich zamilovala

A tady pohled z opačné strany... z Cape Town maríny na Stolovu horu

Když se mraky valí přes Table Mountain, která se tyčí nad městem jako monument, místní tomu říkají table cloth neboli ubrus...






Cape Town je půlmilionové město, kde se mísí staré koloniální domy s moderní architekturou, působí hodně evropsky, 65% obyvatel tvoří afrikánci (potomci holandských kolonizátorů) a míšenci. Je tu spousta kaváren, restaurací a obchůdků s designem, že jste v Africe poznáte snad jen podle malých obchůdků s místními suvenýry. 

První kavárna, kam jsme v Kapském městě vlezli a copak tu nevisí? Kokedamy







Co nás hodně mrzelo byla kuchyně, Jižní Afrika bohužel nemá zachovanou původní kuchyni, a to ani náznakem, takže nejlepší jídlo, jaké jsme si za celou dobu dali, bylo v etiopské restauraci v Kapském městě. Rozhodně top kulinářský zážitek...



Ta rulička je taftová placka












Barevná muslimská čtvrť Bo-Kaap vypadá z celého Kapského města nejvíc jako africká... 







A abych nezapomněla, Kapský město má samozřejmě i krásný pláže! 



Má to jen jeden menší háček, a to je teplota... břehy tu omývají vody od Antarktidy, takže moře má tipuju tak 5 - 7°C, ale děti tam skákaly do vln i tak... podotýkám, že jsme byli v JAR v prosinci, kdy jsou teploty příjemné, maximum 30°C, pokud samozřejmě nejedete na sever do pouští. Je tu příjmně ale i v jejich zimě, kdy mají v červenci teploty kolem 20°C, ideální na cestování, jen to tu v tudobu tolik nekvete...
Pokud do JAR za koupáním, je třeba vyrazit na východní pobřeží, které omývá Indický oceán.



Plavek opravdu nebylo třeba, vlezla jsem do moře maximálně po kotníky a šlo tam vydržet tak 10 vteřin a pak to stejně dost bolelo, obdivuju každého ledoborce, co se tam ponořil celý!

Pokračování příště!