22. října 2018

Na vlastní pěst - J.A.R.

Kapské město - Kapská botanickáMys Dobré naděje - Princ Albert - Port Elizabeth - Addo Elefant Park - Coffee Bay - Durban - Kwazulu Natal vesnice - Drakensberg Park (Lesotho) - Kruger Park - Johannesburg - Kapské město 

A tady je poslední příspěvěk o naší cestě po JAR, pár tipů a shrnutí poznatků z cestování. Cestu z Kapského města do Johannesburku jsme absolvovali za tři týdny v prosinci a lednu 2016 -17. Půjčili jsme si auto a za příplatek ho vrátili v Johannesburku a do Kapského města přelítli místním letem za pár korun.


Měli jsme s sebou stan a spacáky, ale ty jsme použili jen v horách u Lesotha a v jednom kempu mezi Krugerovým parkem a Johannesburgem, jinak jsme spali přes Airbnb a občas přes booking, které jsme si objednávali až na místě podle toho, kdy a kam jsme se rozhodli posunout. Airbnb jsme zvolili záměrně, protože je to skvělý způsob, jak se dostat k místním lidem a vzhledem k tomu, že tady všichni mluví anglicky, je to ideální způsob, jak poznat zemi autenticky. To se nám opravdu vyplatilo, bydleli jsme u různých lidí, afrikánců, míšenců i černochů a byl to skvělý zážitek.

Spali jsme třeba u maratonce, který nesl jihoafrickou pochodeň na Olympiádě nebo v luxusním pokoji manželů, co měli dům obehnaný třímetrovou zdí s elektrickým napětím a na zahradě měli antilopy a my byli jejich první Airbnb hosté...

Přelom roku je v Jižní africe trochu náročný na ubytování, protože jsou Vánoční prázdniny a navíc je tu léto a děti mají letní prázdniny, takže na Silvestra jsme nemohli vůbec najít volný nocleh, a to ani v kempu, všechno bylo vybookované. Tak na to je dobré myslet trochu dopředu, jinak s ubytováním problém nebyl ani na poslední chvíli. Na letišti jsme si koupili místní simku i s daty a s internetem.



Všichni nás dopředu strašili, že JAR je nebezpečná země a vyprávěli nám historky jak vás okradou když stojíte v autě na červenou atd. takže jsme se snažili být ostražití. Určitě je dobré nechodit do odlehlých částí měst v noci a do některých částí vůbec, nikomu nezastavovat, snažit se na sebe zbytečně neupozorňovat a prostě být ostražitý k tomu co vám kdo říká a nedůvěřovat každému na potkání. Nám osobně se nic špatného nepřihodilo, ale nebudu rozhodně tvrdit, že JAR je bezpečná země, už to, že vidíte všude ostantými dráty a často i elektřinou obehnané zahrady, naznačuje, že být ostražitý se vyplatí. Bylo nám řečeno, že jsme prostě měli štěstí, což může být pravda... ale víte co, to by pak člověk nejel nikam. Okrást vás můžou i v kempu u Ohře nebo na parkovišti v Českém Ráji, že ano. A když nejde o život... 

Jediná trochu nepříjemná situace nás potkala v Lesothu na náhorní plošině, kde jsme potkali dva pohraniční lesothské strážce se samopaly, kteří nám tak zvláštně nabízeli, že jim máme dát telefon, že nás vyfotí, což jsme zdvořile odmítli a strážci odešli. Člověk se prostě nesmí nechat ovládat svojí slušností a pocitem, že je mu blbý říct ne, to se ale člověk naučí docela rychle.


Z měst rozhodně stojí za návštěvu Kapské město, které má opravdu skvělou atmosféru a i okolí je velmi půvabné, tak se nám tam líbilo, že jsme místo pár dní plánovaných v Johanesburgu koupili letenky zpět do Kapského města dřív, abychom si ho víc užili. Ano, i letenky jsme koupili jen asi den a půl předem, prostě máme rádi otevřené možnosti a většinou se to vyplatí. Nemuseli jsme tak tvrdnout v Johannesburgu, když tam bylo navíc fakt ošklivý počasí. Rozhodně stojí za to vylézt nebo se nechat vyvézt nahoru na Stolovou horu, odkud je úžasný výhled a za sebe doporučuji i návštěvu místní Botanické zahrady. JAR je země s největším počtem druhů rostlin na metr čtvereční.
A když už je člověk v Cape Town, je to na Mys Dobré naděje, co by kamenem dohodil, je to sice místo zajímavé hlavně svojí geografickou polohou, ale i tak stojí za návštěvu.


Port Elizabeth je ošklivé přístavní město kde nic není a kam jsme zajeli jen díky zmíněnému nedostatku ubytování.





V Durbanu jsme navštívili místní obří oceanárium, venkovní část nic extra, ale samotné oceanárium, které je umístěno jakoby do vraku staré lodi je moc krásně udělané a stálo za návštěvu.












Navštívili jsme také velké jeskyně Cango Caves, kam se hrabe všechno co máme u nás, navíc jsme měli naprosto výborného a vtipného průvodce, mohu jen doporučit.

Záměrně jsme vynechali část na sever od Kapského města, kde jsou vinice, po kterých jezdíte se skleničkou vína v ruce turistickým vláčkem. Chtěli jsme vidět spíš Afriku a tato oblast včetně Kapského města je hodně poevropštěná, i místní nám říkali, že Kapské město vlastně ani moc není Afrika a je to pravda.

Kavárny a restaurace tu jsou jak v Berlíně... vidíte ty kokedamy? :-D


Pokud toužíte po koupání a válení se u moře, tak spíš v Indickém oceánu kolem Durbanu, Atlantik je příšerně ledový, nedá se do něj vlézt ani po kotníky... pokud nejste ledoborci




Dají se tu provozovat i různé sporty a aktivity, v jednom kempu jsme si půjčili kola, že si projedeme místní single trek, no byla to spíš cyklokrossová dráha, kterou navíc někdo opravoval naposledy tak před 5 lety, ale zážitek dobrý!



Jestli máte rádi pěší turistiku, tak rozhodně doporučuji navštívit Dakensberg National Park (UNESCO), který leží částečně v JAR a částečně v Lesothu. Místní pohádková krajina je neuvěřitelná a rozhodně bych se sem chtěla někdy vrátit a prozkoumat to tu víc. 


Zážitek pro nás byla i návštěva tradiční Zulu vesnice - Shakaland, kde nám ukázali různé tradiční tance k různým příležitostem a vysvětlili způsob života kmene Zulu. Jo, bylo to pro turisty, ale tradiční vesnice místních kmenů, už jsou prakticky minulostí. Tenhle skanzen je hezky udělaný, na krásném místě a dozvíte se tam spoustu zajímavých informací.


Co se týká zvířat, byli jsme se podívat i v Addo Elephant Park, kde je k vidění opravdu hodně slonů, takže nemusíte mít strach, že neuvídíte žádná zvířata, mají tu umělá pítka, u kterých se sdružují a v některých místech jsou i postavené oplocené pozorovatelny, kde můžete vystoupit z auta a pozorovat zvířata z úkrytu.


Dva dny jsme strávili i v Krugerově parku, ale upřímně, stačilo nám to, jezdit celý den v autě a čekat na jaké zvíře náhodou narazíte není nic pro nás, takže moc doporučuju jít radši na procházku s průvodcem do buše, to je opravdu zážitek i když se ke zvířatům nepřiblížíte třeba tolik jako v tom autě.

Jinak v Jihoafrické republice je opravdu příjemné klima i přes jejich léto, jsou části, kde je poušť a vedro, ale jinak jsou tu teploty do 30°C, spíš kolem 25°C, trochu mi to připomínalo naše léto.

Tak to je asi vše, co mě napadá, pokud byste se chystali do JAR, pátrali po informacích nebo prostě jen měli nějaký dotaz, ráda odpovím, pokud to bude v mých silách. Okazy na další moje články z JAR najdete v odkazech pod mapkou cesty v úvodu nebo prostě v záložce JAR.

10. října 2018

Haenke botanická laboratoř




Haenke založil francouzský farmaceut a etnobotanik Julien Antih, který se svou přítelkyní Sašou Střelcovou v Praze na Žižkově otevřel Haenke Botanical Lab v které přibližují léčivé rostliny lidem, a to různými formami od přednášek, workshopů po výstavy a happeningy.

Možná jste minulý rok zaznamenali výstavu Victoria Pragensis složenou z 900 rostlin na Náměstí Václava Havla, která odkazovala právě na českého botanika a etnografa Tadeáše Haenkeho a jeho objev viktorie královské, největšího leknínu světa. Nebo jste v létě navštívili Manifesto na Florenci, kde je krásná rostlinná výzdoba. Tak to jsou třeba projekty od Haenke!



Na večerním workshopu nebylo už moc světlo na focení, tak doporučuju se do téhle botanické laborky zajít podívat osobně, nejdete tu spoustu zajímavých rostlin a mají i super workshopy!




My se s Pauline vydaly na workshop o éterických olejích na kterém jsme se toho spoustu dozvěděly a taky si vyrobily svojí parfémovou vodu z vlastní originálně namíchané směsi éterických olejů


Názorně nám bylo předvedeno, jak se takový éterický olej získává třeba destilací bylinného macerátu heřmánku pravého. Úplně mě to vrátilo do laborek na katedru chemie, až jsem si říkala, proč já to tak nesnášela, když je to tak zajímavý... no, je to zajímavý, když je to pro vás užitečný a když vás z toho pak nikdo nezkouší ;-)

A tradááá! Tady je, moje podzimně zimní vůně se spoustou santalového dřeva, vanilky, s trochou jasmínu a pomeranče, nevěřila jsem, že namíchám něco použitelného a nakonec se podařilo!


A to je konec voňavého příspěvku! Tak jestli na vás leze podzimní depka, tak doporučuji si jít vyčistit hlavu éterickými oleji, vyrobit si marsejské mýdlo nebo studený krém do Haenke Botanical Lab! Workshopy najdete na Goout.

7. října 2018

Report ze Štafety vol. 7

Pár fotek ze čtvrtečního 7. kola Rostlinné štafety. Pro tento rok to byla nejspíše štafeta poslední, vzhledem k tomu, že zima přichází.











Prostě štafeta!

Pěkně z ručky do ručky...









Díky moc všem, kteří jste přišli do Zahrady štafetovat, účast byla opět hojná a sešlo se spousta zajímavých rostlin, semínek i řízků!

O dalším kole dám opět včas vědět, mezi tím se můžete přihlásit do Fb skupiny Rostlinná štafeta, kde probíhá štafeta nonstop.

Pokud budete mít nějaké fotky rostlin, které jste získali na štafetě, pošlete mi je nebo je na instagramu označte hashtagem #rostlinnastafeta

Pěstování zdar!





28. září 2018

Krugerův národní park

Co by to bylo za návštěvu Jižní Afriky, kdybychom se nepodívali do jedno z největších národních parků v Africe. Krugerův národní park má rozlohu jako Slovinsko a dá se tu strávit klidně několik týdnů.  



Součástí plánku parku je i obrázkový seznam zvířat k odškrtávání, něco pro mě! 
Je to neskutečný pocit vidět zvířata volně se pohybovat v přirozeném prostředí. Nejaktivnější jsou zvířata ráno, takže jsme vyrazili hned na otevření parku v 5 hodin.




Ten pocit když zašustí křoví a z něj se vynoří slon...


Nosorožec bílý, druhý největší savec na planetě

Tenhle kámoš se rozhodl chameleóním tempem přejít silnici

Porušila jsem pravidla dle kterých nesmíte nikde vystoupit z auta a šla ho popohnat, aby ho nikdo nezajel, naštěstí v okolí nebyl žádnej lev, kterej by mě sežral...


Vodní bůvoli



Upřímně, pořád to není tak úplně přirozené prostředí, spousta silnic, spousta aut. A až na pár zastávek celý den sedíte v autě a šponujete oči a uši, co kde zahlídnete. Asi bych to déle než pár dní nevydržela.



Na odpočívadlech jsou magnetama vyznačená zvířata, kde je kdo včera viděl...

vodní bůvol

Opice se vyhřívali na asfaltu a teď zdrhají...

Antilopa Impala, těch jsme viděli asi nejvíc

A protože jsme si řekli, že jet druhý den znovu autem do parku se nám vlastně už moc nechce, rozhodli jsme se si radši zaplatit několikahodinovou procházku buší s průvodcem při rozednění. 


Nakonec jsme byli jen my dva a dva průvodci s puškama, vyjít si jen tak do buše bez zbraně je tu nemyslitelné

A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat



Stopovali jsme nosorožce

tohle je jeho stopa

a tohle je jeho lejno kterým si značkuje teritorium
 Nakonec jsme od něj byli asi 150 m, blíž jsme se přiblížit nesměli, aby se necítil ohrožený...
Taky jsme narazili na osamělého samce voního bůvola, což je jedno z nejnebezpečnějších zvířat v buši, pokud není ve stádu, strašně jsem se lekla, když nás průvodci strhli do křoví jak do zákopu. Bůvola  jsme museli obejít velkým obloukem a on se celou dobu otáčel čelem k nám, bylo to trochu děsivý.
Tom byl ale nejvíc zklamanej, že jsme nepotkali žádného hovnivála, přesto že nosorožčích lejn jsme vidělo až až.

Ale viděli jsme slona, teda slůně

A tam v té stráni mezi stromy je ten nosorožec

Je to úplně jiný zážitek, procházet se buší a být tam uprostřed divočiny, člověk se nemůže přiblížit zvířatům tolik jako třeba v tom autě, ale je víc součástí a má z nich mnohem větší respekt. Nikdy nezapomenu, jak jsme se zastavili a slyšíme takové divné hřmění a ono to bylo velké stádo zeber, vyplašili jsme je a oni se dali do pohybu, neskutečný zážitek.