6. května 2021

Patří geotextilie do zahrady?


Stejně jako jsem přesvědčená, že na každou zahradu patří kompost, jsem přesvědčená, že na žádnou zahradu nepatří do výsadeb a záhonů geotextilie. Poslední dobou mi připadá, že jí vidím všude! Kouká z podkůry či oblázků na předzahrádkách i z okrasných záhonů ve veřejné zeleni. Dokonce jí doporučují v televizních pořadech o zahradničení. Člověk by až řekl, že bez mulčovací textilie se snad ani žádná zahrada neobejde. Přitom je to už dávno překonaná věc a výzkumy i zkušenosti lidí jasně ukázaly, že geotextilie má více negativ než pozitiv.

Protože jsem původní profesí zahradní archtektka, toto téma se mě dotýká velmi osobně. Ráda bych přispěla k odhadrování byť jen kousku naší drahocené půdy, protože každý metr se počítá! 
Pojďme se podívat na geotextilii trochu víc zblízka, zjistit jak funguje.

Co je geotextilie?

Mulčovací textilie, netkaná textile nebo černý hadr, jak jí zahradnící přezdívají je ze 100% vyrobena z ropy (polypropylen, polyester). Vlivem slunce, kyselých dešťů a vzduchu se z ní uvolňují do prostředí škodlivé látky jako různá barviva. Časem se textilie rozpadá a její částečky v podobě mikroplastů zůstávají v půdě navždy a mohou se snadno dostat nejen do podzemních vod ale i do trávících traktů zvířat. Dopad těchto látek na půdu a organismy zatím není zcela prozkoumaný, takže kdo ví, co čas ukáže.


zdroj

Geotextilie je podle mě úzce spjatá s představou o bezúdržbové zahradě. V honbě za bezúdržbovostí zahrad jsme jednoduše zapomněli na to, co je nejpodstatnější, co dělá zahradu zahradou a to je život v ní.


Co je půda?

Půda je živý ekosystém, vznikala stovky až tisíce let pomocí půdotvorných procesů. Zjednodušeně řečeno z mateční horniny pomocí zvětrávání (působením vody, slunce, větru a mrazu) vzniká nejprve substrát. Postupným působením živých i odumřelých organismů (bakterií, hub, rostlin a živočichů) dochází k jeho obohacování o humus, tedy organickou hmotu a vzniká tak půda. Půdní bezobratlí jako třeba žížaly, stonožky, mnohonožky, ale i brouci a další živočichové svým aktivním způsobem života dodávají půdě strukturu, vytvářejí chodbičky, ve kterých se pak drží vzduch a může se sem vsakovat voda. Tím vším získává půda svoji úrodnost, tedy živiny dobře přístupné pro rostliny.

Veškerý organický materiál spadlý na povrch půdy jako listí, květy či plody se díky půdním organismům mění na humus. Především žížaly zatahují pod zem organický materiál, tím půdu kypří a z jejich exkrementů vzniká humus, který se díky nim dostává do hloubky. Na následujícím obrázku je vidět dopad přítomnosti žížal (earthworms) na půdní profil. Tam, kde jsou žížaly se organická hmota dostává do spodní části půdy a úrodná půda se tvoří rychleji. 

Humus váže v půdě vodu, podílí se na struktuře půdy. Vrstva listí přirozeně mulčuje povrch, brání před vysycháním, v zimě před vymrzáním. Proto je lepší v přírodních zahradách nehrabat listí na podzim, ale případný nutný úklid zbytků, které se nerozložily přes zimu provést až na jaře. Výjimkou jsou listy ořešáku, ty je dobré shrabat.


Co se děje s půdou pod textilií?

Pokud zakryjete půdu geotextilií a vrstvou mulče, oddělíte půdu od vnějšího prostředí, od přístupu vzduchu, přirozeného zdroje organické hmoty a částečně i vody. Póry textilie se časem rozkládající se mulčí nebo organickými zbytky z rostlin ucpávají a ta se stává nepropustnou. 
V takovém prostředí se pod textilií začínají množit anaerobní organismy, které nepotřebují vzduch a vymírá tolik důležitý edafon, tedy půdní život. Půdní organismy umírají pro nedostatek vzduchu, vody a zdroje potravy. Do půdy se tak nedoplňuje organický podíl, mění se její struktura, půda se zhutňuje a stává se mrtvou, neúrodnou. 

zdroj

To považuji asi za největší negativum používání textilíí, za pár let se kompletně zbavíte života v půdě, zmizí saprofytické organizmy rozkládající organické složky i žížaly, které provzdušňují půdu a svým trusem dostávají živiny do hloubky. Vzniká mrtvá ztvrdlá hmota bez humusu, ve které se rostlinám těžko koření, proto často koření jen na povrchu pod textilií. To se samozřejmě brzy projeví na jejich zdravotním stavu a vzhledu. Napravit takto degradovanou půdu trvá roky.

foto: Michaela Niedobová


Zbaví vás netkaná textilie plevele navždy?

Hlavní funkce folií a textilií, tedy že by měly zabraňovat růstu plevelů, nefunguje. Z mulče na povrchu textílie se tlením postupně vytvoří nová vrstva půdy, která by jinak obohacovala půdní profil o humus a organické látky, nyní je od něj ale oddělená. 

V této nové vrstvě se začnou usazovat plevele a bude se jim dařit, protože mají mnohem více živin než vaše rostliny zasazené pod plachtou. Většině plevelů navíc nedělá problém prokořenit skrz geotextílii, takže stejně budete muset plít plevel z vrstvy kůry, aby vám nezarostl. 

Záhon osázený keříky mochny může i s použitím textilie a bez údržby vypadat takto, zdroj


Zcela nevhodná je geotextilie na svahy. Mulč na ní nebude držet, většina vody po ní steče a nezasákne se do půdy. Na takto prudký svah by bylo ideální použít půdopokryvné druhy rostlin, které budou bránit erozi půdy, rozrostou se a nepustí mezi sebe plevel (např. barvínek, sklaník, břečťan, kakosty). Pokud je svah hodně prudký a je potřeba ho chránit před erozí než se porost rostlin zapojí, je možné použít kokosovou rohož, která se časem rozloží.

zdroj

Správně založený záhon ve svahu bez textilie, všimněte si hustoty vysázených rostlin, foto: Petr Donát


Geotextilie je vyrobená z ropy nikdy se tedy zcela nerozloží. Časem se většinou rozpadne na cáry a velmi těžko se pak prorostlá kořeny dostává ze záhonů pryč. Jaký vliv mají mikroskopické části polypropylenu na životní prostředí zatím známo není, každopádně se pak tyto části mohou dostávat do vodních zdrojů a dalších organismů. 



Použij geotextilii, ušetříš mulč

Další údajnou výhodou použití netkané textile je šetření mulčem. Na netkanou textilii totiž nemusíte použít tak velkou vrstvu mulčovací kůry než byste standardně mulčovali bez ní. Jenomže díky textilii se záhon nezapojí, rostliny budou růst pouze ve vyhrazených otvorech, takže budete muset kůru neustále doplňovat abyste textilii zakryli.

Kůra či organická mulč obecně má v záhonech nejen anti plevelnou funkci, jejím rozkladem se do půdy také dostávají živiny. Během pár let se vysázené rostliny zapojí a plevel už nemá šanci. Mulč velmi dobře funguje po založení záhonů i bez textile. Je ale potřeba použít kůrovou mulč o síle alespoň 10 cm a samozřejmě před tím záhon řádně odplevelit.


Geotextilie a trvalkové záhony

Podstatou trvalkových záhonů je vytvořit souvislý půdní pokryv. Geotextilie ale brání odnožování a zapojení trvalek v souvislý porost, ve kterém už by plevel neměl přirozeně šanci. 

Proto dosáhnout takovéhoto záhonu s použitím textilie prakticky není možné, zdroj

Trvalky se rozrůstají do prostoru výběžky (např. Geranium) či přirůstají v trsu (např. Echinacea). Strategií těchto rostlin je se rozrůst do plochy, obsadit kořenový prostor a ustát si konkurenci. 




Takto vypadají správně založené a krásně zapojené trvalkové záhony. Plevel v nich nemá místo, veškerý půdní prostor je zabraný kořeny trvalek. Možná se to nezdá, ale péče o tento typ záhonů je v průběhu roku vcelku minimální.

Krásné trvalkové výsadby od Šmídová Landscape Architects jsou k vidění v Italské ulici na Praze 3  kousek za Domem Radost (u záhonu jsou informační cedule s použitými druhy pro inspiraci!)

A takto vypadají trvalkové záhony pod geotextilií. Rostliny zasazené do otvoru v textilii se nemají kam rozrůstat, jejich výběžky naráží na bariéru geotextilie. Záhon pak má tento "bobečkovitý" charakter, nijak se v čase nevyvíjí, zůstává léta stejný, jen rostliny postupem času budou živořit a občas některé bude potřeba vyměnit za nové.


 
























Jak založit trvalkový záhon bez netkané textilie?

V trvalkových nebo keřových výsadbách postupujeme tak, že plochu před výsadbou řádně mechanicky odplevelíme a to minimálně ve dvou fázích s časovým odstupem cca 2 - 3 týdny. Ano, můžete použít na odplevelní chemii, toho já ale nejsem příznivcem. Rezidua z těchto herbicidů mohou v půdě zůstávat desítky let, takže obzvlášť pokud chcete pěstovat rostliny k jídlu, vyhnula bych se herbicidům. Možností jak zbavit záhon plevele je spousta, nejlepší je za mě právě mechanické odplevelení.

Důležité jsou vhodně zvolené rostliny do daných podmínek a hustota jejich výsadby. Každá trvalka se jinak rozrůstá a je jinak veliká, takže počet rostlin na m2 je různý podle druhu. Výborná pomůcka k tvorbě trvalkových záhonů jsou stránky Perenniculum, nekonečná studnice informací a inspirace. Doporučuji se podívat na stanovištní trvalkové okruhy, zásadní pro tvorbu trvalkového záhonu! 

Také ráda používám ceník trvalek od trvalkové školky paní Pešičkové - Pereny. V něm najdete spoustu údajů o jednotlivých trvalkách včetně doporučeného sponu u konkrétních druhů. Katalog trvalek od Svazu školkařů České republiky, má kromě nároků rostlin i fotky. Nebo samozřejmě můžete oslovit zahradního architekta, třeba klidně jen pro placenou konzultaci. Zakládání zahrady není sranda, pokud o tom nic nevíte a nechcete si nastudovávat všechny potřebné informace a tvořit zahradu stylem pokus-omyl, je určitě dobrý nápad se poradit s někým, kdo oboru rozumí a má v něm praxi. Věřte, že vám to může ušetřit spoustu času, práce a neúspěchu.

Pokud chcete mít trvalkový záhon zapojený cca do 2 - 3 let, doporučuji dodržet doporučený spon. Než dojde k plnému zapojení porostu, můžete jako výplň vyset letničky a dvouletky nebo záhon zamulčovat kůrou, štěpkou, dobře funguje i kombinace papírový karton s mulčí. Než se porosty zapojí budete muset párkrát za rok vyplít nějakou tu buřinu. 


Čím mulčovat?

Mulč tvoří navrstvenou pokrývku záhonů, která slouží především k tomu, aby se půda zbytečně nevysušovala a aby zadržovala více vláhy. Mulč chrání i půdní bakterie a živočichy před přehříváním, protože vytváří příjemné mikroklima. Zároveň brání růstu plevelů. Pokud je mulč tvořený přírodním materiálem, přináší rostlinám navíc další živiny, protože se na záhonu postupně rozkládá.

zdroj

Existují tedy dva typy mulče - organický mulč (štěpka, kůra, listí, seno, sláma, karton) a anorganický mulč (štěrk, kačírek, minerální drtě). Jako mulč můžou krásně posloužit i půdopokryvné druhy rostlin třeba jako podsadba stromů a keřů. Pro slunná stanoviště se hodí třeba kakosty, vrbina penízková nebo lesní jahody, pro stinná místa pak barvínek, plicník či sasanky.

Extenzivní štěrkový záhon suchomilných trvalek v Ostopovicích podle projektu Ing. Jitky Schneiderové, foto: Petra Helánová
 

Mulčování štěrkem se hodí hlavně k suchomilným a teplomilným rostlinám, jako jsou levandule, tymián, saturejka, šalvěj, rozmarýn, rozchodníky, pryšce či řebříčky. K vlhkomilným trvalkám a pod keře štěrkový mulč není vhodný, na slunci se rozpaluje, drží teplotu do noci a tvoří pro rostliny nevhodné mikroklima. Nehledě na to, že to nevypadá moc přirozeně.


EKO-geotektilie

V poslední době jsem zaznamenala i rozložitelné varianty geotextilie. Zjistila jsem ale, že některé druhy těchto tzv. ekotextilií jsou stále částečně vyrobené z polypropylenu či polyesteru! Což znamená, že se vám za pár let sice tahle "ekotextilie" na záhonu rozloží, ale v půdě vám zustanou mikročástice ropných produktů, kterých se už nikdy nezbavíte...
Pokud tedy budete uvažovat o ekologické variantě geotextilie, dejte si pozor na složení a nevěřte pouze marketingovým názvům.


A na závěr malé shrnutí faktů o geotextilii, které byste měli vědět
 

- geotextilie je ropný produkt, může se rozpadnout na cáry a mikroplasty, ale nikdy se zcela nerozloží

- geotextilie odděluje půdu od vnějšího prostředí a znesnadňuje tak výměnu vzduchu, vody a zamezuje přístupu organických látek do půdy

- díky omezenému přístupu vzduchu a nepřístupu organických látek do půdy vymírá půdní edafon, který se živí organickými zbytky jež rozkládá na humus

- v důsledku chybějích půdních organismů se půda stává zhutněnou, jílovitou hmotou bez života a ztrácí svou strukturu a úrodnost

- geotextilie omezuje rostliny v růstu, a proto se trvalkové záhony nikdy nezapojí do souvislého porostu

- geotextilie se časem rozpadne na mikročástečky, které zůstanou v půdě navždy a mohou mít negativní dopad na živočichy i spodní vody 

- geotextile nezabraňuje růstu plevelu, ten vyrůstá i na rozkládajícím se kůrovém mulči, kde má víc živin než vaše rostliny pod textilií

- geotextilie nasnižuje množství použitého mulče, naopak bude potřeba mulč neustále doplňovat, aby textílie nebyla vidět




Moc by mě zajímalo jaká je vaše zkušenost s geotextilií. Napište mi do komentářů, jestli jí používáte nebo jste jí někdy použili, jestli jste s ní spokojení nebo naopak? Moc mě zajímá i pokud jste třeba textilii ze záhonů už sundali, jaké jsou vaše poznatky o tom jaký to mělo či nemělo efekt na rostliny i plevel? 

Také budu moc ráda, pokud budete tento článek šířit mezi lidi, které by to mohlo zajímat nebo ho použijete v argumentaci s lidmi, kteří třeba nemají dostatek informací.






30. dubna 2021

Jak řízkovat papyrus neboli šáchor

Cyperus papyrus neboli šáchor je vlhkomilná rostlina původem z Afriky. Vytváří velké porosty na břehu jezer a v deltách řek. Říká se mu nilská tráva, v deltě řeky Nil, kde se vyskytoval ve velkých plochách je už ale téměř vyhubený. Slouží totiž dobře jako pastva pro dobytek. Za to na Floridě se šíří jako introdukovaná invazivní rostlina.

zdroj

Papyrus má v lidské historii dlouhověkou tradici. Starověcí Egypťané z jeho listů vyráběli první papír - papyrus, košíky i sandále. Mladé výhonky jedli, ať už čerstvé nebo tepelně upravené. Duté stonky sloužily k výrobě lodí, dodnes se z papyrusových stonků vyrábí lodě v Súdánu.

Šáchor je subtropická rostlina, miluje slunce a vodu. V našich podmínkách ho tedy pěstujeme jako pokojovou rostlinu, kterou můžeme letnit. Pro pěstování je ideální dostatečně velký květník s hlubokou podmiskou, šáchor by měl totiž stát neustále ve vodě.

Cyperus alternifolius, když kvete

U nás se nejčastěji setkáte s šáchorem střídavolistým (Cyperus alternifolius), který je vzrůstem menší nebo s tzv. šáchorem pro kočky (Cyperus alternifolius 'Zumula'), který nemá dlouhé stonky a vypadá spíš jako tráva.


Šáchor se u nás pěstuje jako pokojovka, protože nezvládne mráz,
ve Středozemí ho ale potkáte i ve venkovních záhonech

Šáchorová výsadba na Tenerife


A jak si takový šáchor jednoduše rozmnožit?

Nejjednoduším a rozhodně nejzajímavějším způsobem jsou listové řízky. 


1/ Vezmete stonek s listy a lístky ostříháte do vrtulky

 

2/ Vrtulku vložíte do skleničky s vodou, přesně takhle opačně stonkem nahoru... za pár týdnů se objeví první kořínky a výhonky nových rostlin


3/ Zakořeněné vrtulky zasaďte do substrátu tak, aby zelené výhony koukaly ven

 

4/ Řádně zalévejte, tak aby substrát byl neustále mokrý



Za pár týdnů vám bude dělat radost krásný šáchor!





Znáte tenhle způsob množení? Zkoušeli jste ho někdy?

16. dubna 2021

Ikoncká monstera


Monstera se v posledních pár letech stala jednou z nejoblíbenějších pokojových rostlin. Ikona školních chodeb a socialistických kanceláří zažívá módní návrat jako hlavní přestavitelka nového trendu zvaného urban jungle neboli městská džungle. Mít alespoň jednu poličku či kout plný pokojovek je aktuálně in. A základem zelené sbírky je rozhodně monstera s listy děrovanými jako ementál.

Právě podle nápadně děrovaných listů pozná tuhle liánu každý na první pohled. Není náročná na péči, jediné co vyždaduje je dostatek prostoru. Pojmenování monstera se vztahuje k velkým děravým listům, které působí monstrózně.



S divokou monsterou adansonii v kostarickém pralese

Baví mě objevovat historii různých pokojovek a bádat po místech, kde se přirozeně vyskytují. Zároveň porozumnění přirozenému prostředí v jakých rostliny žijí mi pomáhá porozumět nárokům rostlin a tomu, jaké prostředí potřebují, aby se jim dařilo. 

Pojďme se tedy podívat, co je vlastně monstera zač, kde je doma, jaké má ve své domovině podmínky a co jí tedy prospěje při pěstování u nás doma.

Spolu s dalšími asi 45 druhy patří monstery do rodu Áronovitých a vyskytují se v tropických oblastech Jižní, Střední a Severní Ameriky. Najdeme tu celkem 22 druhů monster z kterých vychází spoustu variet (tedy vyšlechtěných kultivarů). 










 



Monstera adansonii popínající stromy v kostarickém pralese

Někdy je těžké určit, jestli je to nějaký philodendron či monstera...

Monstera je liána, v přírodě neroste samostatně, vždy vyždaduje oporu, ke které se přichytává vzdušnými kořeny a pne se tak po stromech do vyšších pater tropického lesa, až do výšky 20 metrů kde je více světla. Vzdušné kořeny mají funkci šplhací, pokud dorostou až k zemi, koření do půdy a mají pak i stabilizační funkci.

Nejznámějším druhem monstery je Monstera deliciosa. Ve své domovině ve Střední Americe má bohatou historii. Byla zdrojem potravy, materiálu i jako medikament, léčila se s ní artritida. Vzdušené kořeny se používaly k výrobě lan a k pletení košů. Plody monstery deliciosy nazývané mexický chlebovník vypadají jako zelené šištice. Když jsou zralé chutnají jako ovocný salát, něco mezi banánem a ananasem. Zralost plodů se pozná tak, že plod samovolně opadne. V domácích podmínkách však rostliny plodí jen velmi výjimečně.

Květ a plody monstery deliciosy, zdroj


Poprvé jsem viděla plod monstery v jedné předzahrádce ve vesničce Taganana na Tenerife, předtím mě nějak nenapadlo po něčem takovém koukat, ty plody jsou takové dost nenápadné...


Na té předzahrádce v Taganana měli monsteru namixovanou s Philodendronem pinnatifidum, krása!

Monstera na balkóně hostelu v San José, Kostarika

Monstrózní list monstery v botanické zahradě v Puerto de la Cruz na Tenerife

Monstera deliciosa byla vyšlechtěna v 18. století v Anglii k produkci ovoce. V dnešní době jí najdete jako venkovní okrasnou rostlinu v topických a subtropických oblastech po celém světě. A samozřejmě je to i jedna z nejoblíbenějších pokojových rostlin. Má velmi dekorativní listy a je velmi nenáročná na péči i prostředí.

Nejvhodnější jsou teploty v rozpětí 14 - 20 C, zvládne ale i mnohem nižší teploty. Je vlhkomilná, dobře ale zvládá i suchý vzduch, dokonce jí nedělá problémy ani ústřední topení. Ideální je místo s dostatkem světla bez přímého slunce a průvanu. Snese ale i poměrně špatné podmínky chodeb a tmavších koutů kanceláří. 

Jednu monsteru jsem použila do kanceláře mého muže a daří se jí tam výborně i s minimem péče

Nenáročná je monstera nejen na prostředí, ale i na péči. Přes léto zaléváme hojně, občas přidáme hnojivo, přes zimu zálivku omezíme. Nedostatek vláhy může způsobit ztrátu listů, obecně ale monstera dobře snese i krátkodobé sucho. Vzdušné kořeny můžete zastrčit do lahve s vodou, urychluje to vývoj nových listů i růst rostliny.





A tady je moje monstera vypěstovaná z řízku, je jí asi tak 8 let a ať jí přesunu kamkoliv roste jako blázen...


Pokud nemáte doma dostatek místa na monsteru deliciosu, můžete si pořídít jeden z méně vzrůstných druhů monstery. Třeba
Monstera adansonii vzrůstem připomíná spíš potos. Není mohutná, má drobné děrované listy srdčitého tvru. Tvoří převislé výhony, které můžete nechat přepadávat z poličky či skříně, a nebo jí můžete vyvazovat k opoře. 


Moc hezky vypadá Monsera adansonii v závěsných makrame.




Kokedama s monsterou adansonii 'Monkey Mask'

Další méně vzrůstný druh Monstera minima má monsteru pouze v názvu, jedná se ale o úplně jiný druh rostliny - Rhaphidophora tetrasperma. Protože Rhaphidophora je monsteře hodně podobná, ale má komplikovaný a těžko zapamatovatelný název, a tak se jí začalo říkat jednoduše Monstera minima.

Rhaphidophora tetrasperma aka Monstera Minima v kokedamě


Rhaphidophora tetrasperma má mohutnější stonek, který je potřeba vyvazovat k opoře, aby se mohla pnout. Je také velmi nenáročná, zvládá dobře krátkodobé sucho a velmi dobře se rozrůstá. Tahle moje monstera minima v kokedamě je asi dva roky stará a vyrostla z cca 15 cm dlouhého výhonu s pár listy. Už jsem jí několikrát musela zastřihnout, protože je úplně nezvladatelná!

Zatímco Rhaphidophoře se říká monstera, zatímco to monstera není. V kostarickém pralese se mi podařilo objevit i vzácnější druh monstery - Monstera dubia, která naopak jako monstera vůbec nevypadá, ale monstera to je. Tenhle druh monstery šplhá po kmenech stromů tímto zvláštně přísavkovitým způsobem. Občas to vypadá, jako kdyby byla na kmenu jen namalovaná, jak její listy dokonale kopírují tvar kmene.

Panašovaná Monstera variegata z botanické zahrady v Puerto de la Cruz na Tenerife


Poslední dobou se objevují i různé panašované kultivary monster, které se prodávají za občas až neuvěřitelné částky. Já naštěstí nemám ráda panašované kultivary čehokoliv, vždycky na mě tyto rostliny působily nemocně, takže jdu v tomto směru proti proudu. 




Monstera se dobře množí, stačí nařízkovat stonek se vzdušnými kořeny, vložit do vody nebo vlhkého rašeliníku, kde za pár týdnu zakoření jako tahle Monstera adansonii.


A pro milovnice monster mám v Zahradě na niti i jednu specialitu!





Ve spolupráci s Bárou Diduchovou vznikly v její dílně Ema Mamisu tyhle úžasné monsteří náušnice. Monsteří listy jsou z bělostného porcelánu s magickou zeleneou glazurou a jsou navlečené na pozlacených kroužcích, které jsou tak antialergenní a nečernají. Prostě nejakrásnější dárek pro vášnivou pěstielku monster i všeho zeleného.


 



Děkuji za pozornost a napište mi, jestli máte doma monsteru, jak je velká a stará!