16. dubna 2021

Ikoncká monstera


Monstera se v posledních pár letech stala jednou z nejoblíbenějších pokojových rostlin. Ikona školních chodeb a socialistických kanceláří zažívá módní návrat jako hlavní přestavitelka nového trendu zvaného urban jungle neboli městská džungle. Mít alespoň jednu poličku či kout plný pokojovek je aktuálně in. A základem zelené sbírky je rozhodně monstera s listy děrovanými jako ementál.

Právě podle nápadně děrovaných listů pozná tuhle liánu každý na první pohled. Není náročná na péči, jediné co vyždaduje je dostatek prostoru. Pojmenování monstera se vztahuje k velkým děravým listům, které působí monstrózně.



S divokou monsterou adansonii v kostarickém pralese

Baví mě objevovat historii různých pokojovek a bádat po místech, kde se přirozeně vyskytují. Zároveň porozumnění přirozenému prostředí v jakých rostliny žijí mi pomáhá porozumět nárokům rostlin a tomu, jaké prostředí potřebují, aby se jim dařilo. 

Pojďme se tedy podívat, co je vlastně monstera zač, kde je doma, jaké má ve své domovině podmínky a co jí tedy prospěje při pěstování u nás doma.

Spolu s dalšími asi 45 druhy patří monstery do rodu Áronovitých a vyskytují se v tropických oblastech Jižní, Střední a Severní Ameriky. Najdeme tu celkem 22 druhů monster z kterých vychází spoustu variet (tedy vyšlechtěných kultivarů). 










 



Monstera adansonii popínající stromy v kostarickém pralese

Někdy je těžké určit, jestli je to nějaký philodendron či monstera...

Monstera je liána, v přírodě neroste samostatně, vždy vyždaduje oporu, ke které se přichytává vzdušnými kořeny a pne se tak po stromech do vyšších pater tropického lesa, až do výšky 20 metrů kde je více světla. Vzdušné kořeny mají funkci šplhací, pokud dorostou až k zemi, koření do půdy a mají pak i stabilizační funkci.

Nejznámějším druhem monstery je Monstera deliciosa. Ve své domovině ve Střední Americe má bohatou historii. Byla zdrojem potravy, materiálu i jako medikament, léčila se s ní artritida. Vzdušené kořeny se používaly k výrobě lan a k pletení košů. Plody monstery deliciosy nazývané mexický chlebovník vypadají jako zelené šištice. Když jsou zralé chutnají jako ovocný salát, něco mezi banánem a ananasem. Zralost plodů se pozná tak, že plod samovolně opadne. V domácích podmínkách však rostliny plodí jen velmi výjimečně.

Květ a plody monstery deliciosy, zdroj


Monstera na balkóně hostelu v San José, Kostarika

Monstera deliciosa byla vyšlechtěna v 18. století v Anglii k produkci ovoce. V dnešní době jí najdete jako venkovní okrasnou rostlinu v topických a subtropických oblastech po celém světě. A samozřejmě je to i jedna z nejoblíbenějších pokojových rostlin. Má velmi dekorativní listy a je velmi nenáročná na péči i prostředí.

Nejvhodnější jsou teploty v rozpětí 14 - 20 C, zvládne ale i mnohem nižší teploty. Je vlhkomilná, dobře ale zvládá i suchý vzduch, dokonce jí nedělá problémy ani ústřední topení. Ideální je místo s dostatkem světla bez přímého slunce a průvanu. Snese ale i poměrně špatné podmínky chodeb a tmavších koutů kanceláří. 

Jednu monsteru jsem použila do kanceláře mého muže a daří se jí tam výborně i s minimem péče

Nenáročná je monstera nejen na prostředí, ale i na péči. Přes léto zaléváme hojně, občas přidáme hnojivo, přes zimu zálivku omezíme. Nedostatek vláhy může způsobit ztrátu listů, obecně ale monstera dobře snese i krátkodobé sucho. Vzdušné kořeny můžete zastrčit do lahve s vodou, urychluje to vývoj nových listů i růst rostliny.





A tady je moje monstera vypěstovaná z řízku, je jí asi tak 8 let a ať jí přesunu kamkoliv roste jako blázen...


Pokud nemáte doma dostatek místa na monsteru deliciosu, můžete si pořídít jeden z méně vzrůstných druhů monstery. Třeba
Monstera adansonii vzrůstem připomíná spíš potos. Není mohutná, má drobné děrované listy srdčitého tvru. Tvoří převislé výhony, které můžete nechat přepadávat z poličky či skříně, a nebo jí můžete vyvazovat k opoře. 


Moc hezky vypadá Monsera adansonii v závěsných makrame.




Kokedama s monsterou adansonii 'Monkey Mask'

Další méně vzrůstný druh Monstera minima má monsteru pouze v názvu, jedná se ale o úplně jiný druh rostliny - Rhaphidophora tetrasperma. Protože Rhaphidophora je monsteře hodně podobná, ale má komplikovaný a těžko zapamatovatelný název, a tak se jí začalo říkat jednoduše Monstera minima.

Rhaphidophora tetrasperma aka Monstera Minima v kokedamě


Rhaphidophora tetrasperma má mohutnější stonek, který je potřeba vyvazovat k opoře, aby se mohla pnout. Je také velmi nenáročná, zvládá dobře krátkodobé sucho a velmi dobře se rozrůstá. Tahle moje monstera minima v kokedamě je asi dva roky stará a vyrostla z cca 15 cm dlouhého výhonu s pár listy. Už jsem jí několikrát musela zastřihnout, protože je úplně nezvladatelná!

Zatímco Rhaphidophoře se říká monstera, zatímco to monstera není. V kostarickém pralese se mi podařilo objevit i vzácnější druh monstery - Monstera dubia, která naopak jako monstera vůbec nevypadá, ale monstera to je. Tenhle druh monstery šplhá po kmenech stromů tímto zvláštně přísavkovitým způsobem. Občas to vypadá, jako kdyby byla na kmenu jen namalovaná, jak její listy dokonale kopírují tvar kmene.

Poslední dobou se objevují i různé panašované kultivary monster, které se prodávají za občas až neuvěřitelné částky. Já naštěstí nemám ráda panašované kultivary čehokoliv, vždycky na mě tyto rostliny působily nemocně, takže jdu v tomto směru proti proudu. 




Monstera se dobře množí, stačí nařízkovat stonek se vzdušnými kořeny, vložit do vody nebo vlhkého rašeliníku, kde za pár týdnu zakoření jako tahle Monstera adansonii.


A pro milovnice monster mám v Zahradě na niti i jednu specialitu!





Ve spolupráci s Bárou Diduchovou vznikly v její dílně Ema Mamisu tyhle úžasné monsteří náušnice. Monsteří listy jsou z bělostného porcelánu s magickou zeleneou glazurou a jsou navlečené na pozlacených kroužcích, které jsou tak antialergenní a nečernají. Prostě nejakrásnější dárek pro vášnivou pěstielku monster i všeho zeleného.


 



Děkuji za pozornost a napište mi, jestli máte doma monsteru, jak je velká a stará!

25. března 2021

Vermikompostuju


Vermikompostuju už od roku 2016 (viz můj první vermikompostovací příspěvek) a protože za těch pár let už mám s domácím žížaláriem docela vybudovanej vztah a pár zkušeností, ráda bych svoje poznatky poslala dál, třeba se někomu budou hodit.
Pro ty z vás, kteří slovo vermikompostér slyší poprvé, jde o domácí kompostér, ve kterém s rozkladem organických zbytků vaší domácnosti pomáhají kalifornské žížaly. Speciální žravější druh než jsou naše české Julie.


Proč jsem si pořídila vermikomopstér a jak hodnotím tohle rozhodnutí?

Mělo to tři základní důvody a očekávání:
1/ potřeba zúžitkovat organický odpad z domácnosti ve městě
2/ vlastní kompost pro rostliny - výroba vlastního substrátu
3/ žížalí čaj - hnojivo pro pokojovky

Po pěti letech musím říct, že vermikompostér už je běžnou součástí naší domácnosti. Očekávání z bodu 2 a 3 plní skvěle, bod 1 jen částečně. Asi dost záleží kolik organického odpadu vyprodukujete, ale produkce naší dvoučlenné domácnosti, která poměrně dost vaří je na jeden vermikompostér moc velká. Odhadem žížalám putuje tak 1/4 našeho bioodpadu. Naštěstí máme teď u domu ještě hnědou popelnici, kde končí ostatní bioodpad, takže nemám černé svědomí. Zároveň plánuju časem zřídit kompost na zahradě u domu, pokud mi to sousedé dovolí.

Jestli mě něco překvapilo, tak je to jednoznačně množství bioodpadu, které vyprodukujeme. Tím víc mě mrzí představa, kolik asi organické hmoty končí ve směsných popelnicích a následně spalovnách nebo skládkách. Pokud byste chtěli se svým organickým odpadem něco udělat ať bydlíte kdekoliv, mrkněte třeba na tenhle praktický návod jak začít kompostovat od Kokozy. Pokud jste z Prahy a zajímá vás třídění bioodpadu nebo byste rádi hnědou popelnici, tady najdete všechny potřebné informace. Praha má navíc svojí kompostárnu ve Slivenci, kam je možné svůj bioodpad zdarma odložit, zároveň si za něj můžete odvézt už hotový kompost a použít ho třeba na přesazování pokojovek. Také si tam můžete kompost koupit do vlastní nádoby za skvělou cenu 1 Kč/kg!




Co a jak vermikompostuju
Do vermikompostéru dávám spíš drobný bioodpad jako jsou slupky z okurek, bramor, mrkve, odřezky zeleniny. Vyhýbám se košťálovinám, které mají tendenci zapáchat a slupkám z citrusového ovoce, ty se zase špatně a dlouho rozkládají (žížaly je nemají rády). Obecně ovocných zbytků dávám minimum kvůli muškám. 
Snažím se ale přidávat různorodý odpad, prostě od všeho trochu a pokud je odpad větší, dám třeba jen část, kterou pokrájím na kousky. Do vermikompostéru nepatří: maso a mléčné výrobky. Občas přidám i rozdrcenou skořápku od vajíčka.

Trik proti můškám a plísním je jednoduchý. Nové zbytky dávam jen do jedné půlky patra a vždy je zasypu trochou již hotového substátu (lze použít pro začátek i kupovaný substrát) z druhé půlky. 



Když naplním půlku prvního patra po okraj, pokračuji druhým patrem ve stejné půlce vermikompostéru. Žížaly si prolezou otvory nahoru, jdou za potravou. Když naplním i druhé patro, patra prohodím. Na spod dám druhé patro z pravé půlky zaplněné. Z prvního patra udělám druhé patro a doplňuji prázdnou část patra kterou zahrnuji již hotovým substrátem. Má to logiku a takto se mi to osvědčilo nejvíc. 




Vermi Kompost
Získat čistý kompost bez žížal se mi na začátku moc nadařilo. Vždycky jsem musela žížaly ručně vybrat, protože jich v bylo v substrátu pořád dost. Osvědčilo se mi nechat spodní plné patro kompostéru nějakou dobu uležet a přidávat zbytky jen do horního patra a jen na jednu půlku, aby vlhkost protékala jen částí vermikompostéru. Tam kde je sucho a málo potravy není pro žížaly ideální prostředí a samy se přesunou za vlhkem a potravou.

Pokud máte vermikompostu hodně a nestíháte ho zpracovat, můžete jím potěšit nějaký strom či keře v parku či přírodě. Pak je potřeba se ale ujistit, že kompost bude zcela bez žížal. Kalifornské žížaly (Esenia andrei) patří oficiálně mezi invazivní druh a podle zákona 114/1992 Sb. se nesmí vědomě šířit do české přírody. Jsou vyšlechtěné z žížaly hnojní (Esenia foetida) s kterou se můžou křížit, nepřežijí ale teploty pod bodem mrazu a nad 42C. Nejlepší, jak se ujistit, že ve vermikompostu nejsou žádné žížaly je ho nechat zcela vyschnout, přemrznout nebo ho strčit do trouby na 45C. Já osobně nechávám vermikompost přeschnout než ho používám, přijde mi to nejjednodušší a bez práce.



Žížalí čaj 
Jedno z nejlepších hnojiv na pokojovky co znám. Stáčím ho do skleněných lahví a přidávám do zálivky. Asi tak půl deci do 1,5 l konvičky. Občas prostřídám s běžným minerálním hnojivem N-P-K. Žížalí čaj se nekazí, takže ho můžete skladovat i měsíce.

Tenhle krásný vermikompostér Urbalive jsem si koupila na Kokoze. Podle návrhu designéra Jiřího Pelcla ho vyrábí česká firma Plastia, takže podpora českého výrobku na všech frontách. Jinak teda není jen krásný, ale i plně funkční a za těch pět let, co ho mám funguje i vypadá pořád skvěle.

Vermikompostéry se dají jednoduše i vyrobit, na internetu najdete spoustu návodů jak na to, stačí trochu pogooglit. V Zahradě na niti pak můžete zakoupit násadu kalifornských žížal, pokud mám zrovna přebytek.


A jaké jsou vaše zkušenosti s domácím kompostováním? Budu moc ráda, když mi napíšete svoje zkušenosti!

14. března 2021

Jak přesazovat pokojovky

Přesazování rostlin je moje oblíbená relaxační činnost. Není to žádná věda a vlastně by mi asi dřív přišlo, že o tom snad není třeba nic psát, že je to taková obecně známá činnost, kterou každý někdy dělal. Dostávám ale na přesazování docela dost dotazů, a tak jsem pro vás připravila tenhle článek jak a kdy se do toho pustit, na co dát pozor a navíc i několik tipů, které vám tuto činnost třeba zjednoduší.


Kdy je správný čas na přesazování pokojovek?

Pokojovky se přesazují během svého vegetačního období, takže od jara do podzimu. Za mě to dává největší smysl právě na jaře, protože má rostlina do podzimu dostatek času zužitkovat nový substrát a pokračovat v růstu. Na podzim bych nechala jen to nezbytné přesazovaní v případě, že si třeba přinesete novou rostlinu. Přesazováním na podzim trochu riskujete, že to rostlina vezme jako pokyn k nastartování růstu přes zimu, kdy by už měla mít spíš vegetační klid.


Jak poznat kdy rostlinu přesadit?

U běžných pokojovek nutnost přesazení odhadnete, když se podíváte, jak je rostlina vzrostlá a jak velký, respektive malý má květináč. Dobře funguje i rychlý test, když zkusíte rostlinu vytáhnout z květináče. Když je bal prokořeněný a drží tvar květináče, znamená to, že rostlinu můžete přesadit. Některé rostliny si řeknou o přesazení samy, když jim začnou kořeny prorůstat z květináče nebo kořeny zaplní květináč tak, že už ani žádná zemina v květináči nezůstane. Pak je vhodné roslinu i rozdělit do více nádob, pokud je to možné.




U vlhkomilných rostlin můžete potřebu přesazení odhadnout podle potřeby zálivky. Zemina je to, co kolem nich udržuje potřebnou vlhkost a když je jí méně, vyžadují více zalévání. Právě podle toho, že rostlina vyžaduje více zalévání poznáte, že nastal čas dopřát rostlině více prostoru a přesadit jí.

Napovědět vám také může, že se rostlina už převažuje a květináč nestojí stabilně na místě.


Také doporučuji přesazovat všechny rostliny, které si nově koupíte a přinesete domu z obchodu. Často jsou zasazené v kokosovém substrátu, který je používán z důvodu lehkosti, aseptičnosti a dobré nasákavosti pro snadné dodávání živin přes zálivku. Kokosový substrát se rychle vyčerpá a není vhodný pro dlouhodobé pěstování pokojových rostlin.



Pozor na přesazování kaktusů a sukulentů! Kaktusům malý kořenový prostor svědčí a sukulentům menší nádoby s minimem živin nevadí, mají malé nároky od přírody.


Pokud máte pocit, že rostlině už je květináč malý, ale z jakéhokoliv důvodu jí ještě nechcete přesadit, doporučuji jí dopřát alespoň hnojivo, kterým jí můžete částečně nahradit nový prostor pro kořeny.


Přesazovat rostliny nejde do nekonečna, to by vás časem mohly vystěhovat obří květináče. U některých rostlin se to časem řeší jen dohnojováním, některé se třeba omezují v růstu zaštipováním. U některých rostlin se zmlazuje celá rostlina tak, že necháte zakořenit nové řízky a mateční rostlinu dáte na kompost.



Řízky rostlin zasaďte ve chvíli, kdy mají dost kořínků a použijte spíše malé květináče. Jakmile rostlina malý květináček prokoření, můžete jí přesadit do většího.



Jak na samotné přesazování?

Původní substrát jemně odstraňte, stačí jemné oklepání, jinak hrozí, že poškodíte vlásečnicové kořínky a spíš rostlině ublížíte. Pečlivé odstraňování nebo dokonce vymývání starého substrátu je podle mě naprosto zbytečné a může být pro rostlinu spíš nebezpečné opět kvůli poškození kořenů.

Substrát před přesazováním trochu navlhčete, aby dobře nasával vodu. Při sázení ho do květináče mírně stlačujte, aby v substrátu následně mohla probíhat kapilární vzlínavost a voda skrz substrát mohla stoupat. Načechraný substrát s velkým množstvím vzduchu nesaje vodu.

U rostlin s dřevnatým stonkem dávejte velký pozor, abyste je příliš nezapustili do substrátu. Některé rostliny jsou na to velmi citlivé a reagují pak žloutnutím a schnutím. Jednoduše nasypejte substrát přesně do té výšky, kde byl předtím. Krček kmínku musí zůstat ve stejné výšce. U rostlin, které tvoří nové kořeny přímo na stonku, toto nehrozí, ale vždy je lepší zasasit pouze tu část, kde už má rostlina narostlé kořeny.


Přesazování kaktusů a sukulentů přizpůsobte složení substrátu. Ten by měl být co nejvíce propustný, aby nezadržoval vodu. Ideální je smíchat substrát na pokojovky s pískem v poměru 1 : 1. Také nezapomeňte na drenáž. Více o pěstování kaktusů a sukulentů v mém článku ZDE.



A jak je to s velikostí květináče?


Nový květináč by měl být zhruba o 2 cm na každou stranu širší než ten původní. Prostě tak, abyste byli schopní přidat kolem balu novou vrstvu substrátu a prsty jí stlačit. Rostlina kořeny vyhání do dálky, ty pak rostou dokud nenarazí na překážku. Pokud by tedy nový květináč byl příliš velký, nebylo by prokořenění pravidelné a rostlina by pak nevyužila celý substrát v květináči a špatně by se přesazovala.


TIP: Co dělat, když vám substrát propadává dírou v květináči? Tradičně se na dno používají kamínky nebo střepy z rozbitého květináče či nádobí. Když ale nemám po ruce ani jedno, použiju prostě kousek kartonu. Voda si ven cestu najde a substrát zůstává v květníku.


Plastový nebo terakotový květináč, toť otázka!

Oba mají své výhody a nevýhody. Já osobně používám oba typy.

Terakotový květináč nasákává vodu, což může být pro některé rostliny výhoda, pro jiné už méně, odvádí totiž vodu, která se tak vypařuje z celého jeho povrchu, takže se jí spotřebuje víc. Esteticky je to za mě rozhodně hezčí varianta, problém ale je, že velikostí a tvarem se terakotové květináče často nevejdou do obalů na květináče, takže je spíš používám bez obalů. Pokud chcete používat terakotu do obalu na květináč myslete na to, že mezi obalem a květináčem musí být alespoň 0.5 cm mezera, aby mohl květináč dýchat, jinak se budou tvořit plísně.

Plastový květináč má také své výhody, mnohem lépe se z něj rostliny přesazují, stačí ho trochu pomačkat a bal krásně vyndáte bez poškození kořenů. Zadržuje líp vodu a většinou vždycky najdete velikost, kterou potřebujete pro konkrétní obal na květináč.

Co se ekologie týká, pokud používáte oba typy květináčů dokola a dáváte jim nové a nové využití, je to za mě v pořádku. Většinou všichni recyklujeme květináče, v kterých jsme rosltiny koupili. Lepší než plastový květináč vyhodit a pořídit si jiný, je ho prostě používat dál.




TIP: Pokud byste rádi nějaké použité plastové květináče, stačí se zastavit u mě v Zahradě na niti, většinou mám spoustu nevyužitých a ráda vám je zdarma předám k dalšímu využití! Pokud nejste z Prahy, zkuste mojí FB skupinu Rostlinná štafeta, třeba najdete někoho z vašeho okolí kdo má květináčové přebytky...



Nezapomeňte na drenáž a drenážní otvor!

Každý květináč by měl mít drenážní otvor na dně. Ten slouží k tomu, aby přebytečná vody mohla odtéct a rostlině neuhnívaly kořeny. Vyvarujte se sázení rostlin do obalů na květináče, které nemají otvor. Z mojí zkušenosti na to ve většině případů nakonec doplatíte. Je velmi těžké určit, jestli rostlina nestojí ve vodě, když nemůžete květináč vyndat. Některé rostliny navíc upřednostňují zálivku do misky, z které si mohou natáhnout kolik vody potřebují.

U všech rostlin, které jsou náchylné na přemokření kořenů doporučuji dávat na dno květináče drenážní vrstvu, která nezadržuje vodu a zamezí tak tlení kořenů při případném přelití. Drenáž můžete vytvořit z písku, kamínků nebo keramzitu. Většinou stačí drenážní vrstva 2 cm.




Jaký substrát na přesazování pokojovek?

Úplně nejkvalitnější substrát získáte, když si založíte kompost. Budete ho mít zadarmo a lepší nikde nekoupíte. Varianta k získání domácího kompostu je třeba vermikompostér, vřele doporučuji! Možností také je si zajet do nejbižší kompostárny s pytlem či kbelíkem. Můžu doporučit třeba pražskou kompostárnu ve Slivenci, kde seženete kilo kompostu za 1 Kč a pokud tam odvezete svůj bioodpad dostanete kompost zdarma!

Další možností je nakutat si v lese hrabanku, nejlepší je ta z listnatých lesů. Pokud nemáte možnost si kompost vytvořit, nebo nakopat, použijte substrát na běžné pokojovky. Doporučuji z něj vybrat větší kusy kůry a naopak přimíchat hrst písku, který substrát učiní lépe propustným a pár lžic zeolitu, který naopak zvyšuje schopnost zadržovat vodu a váže živiny.


TIP: Pořiďte si mojí přesazovací podložku! Už žádné rozmáčené noviny a všude nepořádek. Přesazovací podložka zadrží všechen materiál, je voděodolná, jednoduše se používá a po skončení přesazování ji prostě vyklepete do koše, stočíte do ruličky a máte uklizeno.


A jak je to s hnojením?

Hnojení minerálním hnojivem hned po přesazování nedoporučuji. Nový substrát totiž funguje vlastně jako hnojivo, je plný živin. Můžete ale použít stimulátor růstu pro lepší tvorbu kořenů jako je Lignohumát. To je organický roztok plný humátů, přírodních substancí získávaných extrakcí z dřevěného uhlí či rašeliny, které jsou velmi důležité pro růst a vývin rostlin. Lignohumát působí pozitivně proti stresu, zlepšuje odolnost vůči škůdcům, zvyšuje příjem minerálních látek kořeny a celkově podporuje rozvoj kořenového systému. Třeba nově zakořeněné řízky rostlin do něj můžete před zasazením namočit nebo přesazenou rostlinu zalít ředěným roztokem.

Pokud se o rostlinu správně staráte, má světlo, zálivku i substrát, jaký potřebuje, stačí ji přihnojit minerálním hnojivem 1–3x ročně. Pokud se nejedná o druh, který je náročnější na živiny třeba kvůli kvetení atd.

Co se týká konkrétních značek hnojiv. Po absolvování několika semestrů Výživy a fyziologie rostlin, bych tuto poblematiku shrnula do několika vět. Základem plných minerálních hnojiv jsou prvky N P K v poměru 6 - 8 - 6. N - dusík je nepostradatelný pro růst, P - fosfor podporuje růst kořenů a vývin pupenů, K - draslík zajišťuje pevnost rostliny a zlepšuje odolnost vůči chorobám. Doporučuji si koupit hnojivo v krystalické podobě (např. Krystalon), které rozpustíte ve vodě v daném poměru. U tekutých hnojiv platíte víceméně za vodu. Problematika hnojení je samozřejmě složitá, ale upřímně, bohatě stačí vědět, že je dobré rostinám občas hnojivo dopřát, aby byly odolné a dobře rostly.


TIP: skvělé organické hnojivo na podporu růstu a odolnosti rostlin je žížalí čaj - produkt vermikompostéru. To je za mě to nejlepší, co můžete svým pokojovkám dopřát a ještě při tom zúžitkovat zbytky z kuchyně a získat vlastní kompost.




Tak to je asi tak všechno, co mě k tématice přesazování napadá. Pokud máte nějaké další tipy na přesazování pokojovek nebo vás napadá nějaký dotaz, určitě napište do komentářů!

A jestli už máte přesazeno a chtěli byste svým pokojovkám dát extra péči, co jim třeba dopřát lázeň