Tenhle film se mi zažral pod kůži tolik, že ho prostě musím doporučit dál. Možná už to brzo nebude ani potřeba, protože je to můj favorit na Oskara a už vyhrál Zlatý globus.
zdroj čsfd
Miluju filmová překvapení, prostě jít do kina na film, o kterém nevím vůbec nic, ani se nemrknout na čsfd, ani si nepřečíst recenzi na Rotten tomatoes, prostě nic nečekat a užít si to. Tři billboardy kousek za Ebbingem vybral Tom, řekl, že to bude dobrý a já si jen říkala, proboha, ten film má ale divnej název... a pak už jsem jen koukala s otevřenou pusou.
Tenhle film se pohybuje na hraně kýče, ale zajímavý je, že se do něj nikdy nepřehoupne. Dokonalý dialogy, skvělý postavy a herecký výkony a taky příběh. Když jsem se v titulcích dočetla, že ho napsal a režíroval Martin McDonagh, tak mi spadla brada po druhý. Martin McDonagh totiž taky napsal a režíroval film V Brugách a napsal jedny z mých nejoblíbenějších divadelních her, který jsem v Činoheráku během své uvaděčské kariéry viděla asi tak 20x - Pana Polštáře a Osiřelý západ. Osiřelý západ je stále na repertoáru, i když už tam bohužel chybí skvělý Michal Pavlata, stojí za vidění!
Letos se koná 11. ročník udílení Ceny Pavla Kouteckého, upřímně, do včerejška jsem netušila, že taková cena vůbec existuje, kdo je Pavel Koutecký, ani za co se jeho cena udílí... trochu se stydím, no...
Pavla Kouteckého ale všichni myslím známe přes jeho dokument Občan Havel, který trhl rekord jako nejnavštěvovanější dokument v českých kinech. V dubnu 2006 bohužel Pavel Koutecký tragicky zahynul pádem z lešení jedné výškové budovy na Pankráci, kde připravoval dokument o lezcích na mrakodrapy.
Od té doby se uděluje dokumentaristům Cena Pavla Kouteckého, která letos získává nový vzhled. Už to nebude jen jeden slavnostní večer v divadle Archa, ale vznikl pětidenní festival dokumentárního filmu, který se liší tím, že nabízí reprezentativní výběr toho nejlepšího z aktuálního dění na české i zahraniční dokumentární scéně. Nemusíte si z desítek filmů vybírat na jaký dokument vyrazit a jestli bude dobrý, protože vše, co se promítá je top a není toho moc...
Cena Pavla Kouteckého z jeho fragmentů zalitých do průhledné pryskyřice
Abych doplnila, o festivalu vím díky tomu, že pro jeho proměnu byla oslovena Nutprodukce, a jeho produkce se ujala Pavla Kubečková Janoušková, která mu se svým týmem dala úplně nový vzhled a energii.
Festival se koná 6. - 10. června v krásných industriálních prostorách holešovické Továrny, která má genia loci a její prostor je částečně pojatý i jako výstavní galerie, kde můžete najít fragmenty Pavla Kouteckého, které se váží k jeho osobě. A vyvrcholí v sobotu večer udílením cen.
Jeden z fagmentů k vidění je obří tatranka, která je pro Kouteckého příznačná a jež nosil v batohu měsíce pro případ hladovění při natáčení (na sobotním závěrečném večeru udílení cen ji budete moci i ochutnat!)
večery uvádí dokumentarista Bohdan Bláhovec
Měla jsem včera na zahajovacím večeru možnost shlédnout dokument Jany Počtové Fragmenty P.K. o této výrazné postavě českého dokumentu a musím doporučit. Koutecký byl opravdu pozoruhodná osoba, génius a umělec.
Takže pokud máte nějaký večer volno, vyražte do Továrny, vstupné na všechny akce je zdarma! Program tady. ps. dnes promítaný dokument Weinero kandidátovi na newyorského starostu jsem už viděla a doporučuju!
A když říkám premiérové, mám na mysli moje první, no fakt! Vždycky se totiž našlo něco zajímavějšího, co dělat v létě, než se mačkat po promenádách, stát ve frontách na lístky, spát ve stanovém městečku a zavírat se před sluncem do temných kinosálů... vždycky jsem si myslela, že na tenhle způsob léta moc nejsem a vida, bavilo mě to moc!
5 dní/ 11 filmů/ 1 premiéra/ 1 koupačka/ 3 nekonečné večírky/ n karlovarských oplatek (n>10) = top strop, víc už bych nedala (a letošní vizuál mi přišel nejlepší za poslední léta)
uznávám, přes všechny ty davy to tu má svojí atmosféru, takovou vřelou, všichni se na sebe usmívají, to z Prahy moc neznám
žije to tu jak na přímořské noční promenádě
to, že se půl Prahy na jeden týden přesune do Varů má jednu výhodu, stačí se projít tam a zpátky po kolonádě a okamžitě potkáte někoho známého s kým je třeba zajít na film nebo oplatku...
i ta socialistická architektura má prostě něco do sebe a tak nějak sem zapadá
na Vlka z Královských Vinohrad jsme se dostali hacknutím skleněných dveří přes improvizované televizní studio ČT, po té, co jsme hodinu čekali ve frontě aby nás stopli tři lidi před vchodem...tímto se dodatečně omlouvám všem poctivě čekajícím ve frontě, ale prostě to jinak nešlo, museli jsme to vidět (i když to nakonec byl vcelku vlažný film)
některý věci prostě nevymyslíš (a nenapadnou tě ani jako vtip)
73,4 °C
můj vítěz v soutěži o nejlepší plakát ve Varech (ten film prý až zas taková pecka není)
Tomáš sice v anglickém listu Festivalových novin doporučil super filmy, ale do kina jsme nakonec šli na něco úplně jinýho (na to, na co byli lístky, takže Toni Erdmann pořád "to see")
tři filmy denně víc než dva dny za sebou se prostě nedá!
Z toho, co jsem na 51. KVIFF viděla doporučuji dva filmy, které se mi líbily nejvíc, a to izraelskou Písečnou bouři o beduínské rodině a novozélandskou komedii Hon na pačlověky.
Díky aplikaci Kdesekoupat jsme objevili skvělé koupání v kaolínovém rybníku kousek za Varama, kde bylo liduprázdno, příjemná změna!
To hlavní, proč jsem letos na festival do Karlových Varů jela ale přišlo až v úterý v noci...
...premiéra prvních dvou dílů z osmidílného HBO seriálu Pustina, na kterém Tom s týmem Nutprodukce poslední tři roky pracoval
Je strašně napínavý, vidět filmové zpracování něčeho, co znáte pouze z vyprávění a samy si ho v hlavě už tak dlouho představujete. Přesně si pamatuju, jak mi Tom vyprávěl Pustinu poprvé, bylo to před dvěma a půl lety v Negevské poušti v Izraeli, šli jsme na túru do kráteru Micpe Ramon. Tehdy to byl ještě nepropracovaný náčrtek děje a charakterů postav, ještě se ani nevědělo, jestli se to bude HBO líbit a jestli dostanou peníze na víc než první dva díly a budou moct psát dál. Od té doby všechno tisíckrát změnili, děj, zápletku, konec... nebýt tomu tak blízko, vůbec by mě nenapadlo kolik práce a úsilí je schováno za osmi díly scénáře jednoho seriálu. Pustinu psali v Nutprodukci přes dva roky ve scénáristickém týmu jehož hlavou byl Štěpán Hulík. Tomáš se Štěpánem se totiž v práci skvěle doplňují, Tomáš má hlavu na zápletku, kombinatoriku postav a dramaturgii a Štěpán zase umí vdechnout postavám život a zhmotnit děj do přirozených dialogů a detailů.
Na rozdíl od Hořícího keře jsem se tentokrát zařekla, že nechci číst dopředu scénář a nechci vidět directors cut, počkám si pěkně na tu dokonalou verzi konečnou, aby to bylo překvapení. Nevydržela jsem jen u videí ke castingu, to jsem žrala dost a tajně fandila svým favoritům na role. Vyplatilo se, Pustina je někde úplně jinde než jsem si kdy vůbec dokázala představit a asi proto se nekonalo ani zklamání z přehnaného očekávání, kterého jsem se asi bála nejvíc.
Vizuální styl, který tomu všemu nasadil režisér Ivan Zachariáš je naprosto pohlcující. Přes všechnu tu tíseň a ponurost se člověk nemůže odtrhnout a hltá děj dál a dál, kam až mu první dva díly dovolí...
po premiéře se oslavovalo, že to dobře dopadlo, teda vlastně začalo dopadne to až v díle osm a na to si, přátelé, počkáme do prosince...
Z mého (podjatého) pohledu má Pustina našlápnuto vyrovnat se těm nejlepším světovým seriálům, které jsem viděla, a to i mým nejoblíběnějším jako The Killing nebo True Detective.
díky Mardošovi, že nám tak skvěle hrál až do 7 do rána, kdyby neskončil tančíme tam dodnes
A borec nakonec - můj největší úlovek večera (rána) je foto s Janem Gregorem, který v Pustině hraje Baloga - drsnýho chovance z pasťáku (linka která mě v Pustině baví asi nejvíc), byla jsem z toho setkání trochu rozčarovaná, protože jsem samozřejmě čekala toho drsoně z plátna a přitom jsem potkala plachého stydlivého kluka, co byl dost vykulenej, že se s ním chce někdo vyfotit... prý jsem první... to chudák ještě neví, co ho asi čeká :-D
Máme se na podzim na co těšit, podle mě a zcela nekriticky to bude filmová událost roku, možná i víc než roku...
A moje nejoblíbenější festivalová znělka, která je ta vaše?
Mám strašnou paměť na filmy a když říkám strašnou, tak myslím fakt strašnou, ze mě by teda kritička být nemohla. Nejen že si nepamatuju jména herců (o to už se ani nesnažím), ale občas zjišťuju, že si ani z popisu filmu na ČSFD či IMDb nevybavím, jestli jsem ten film viděla nebo ne... hrůza, co? lecitin nepomáhá, tak jsem si kdysi kvůli tomu založila svůj ČSFD účet, abych měla přehled... a to se vyplatí! Existujou ale filmy, který jen tak nezapomenu. A protože jaro daleko a šedivá světem vládne, zalovila jsem v hlubinách svého databázového účtu a vytáhla filmy, které se v poslední době zavrtaly hluboko do mojí paměti a které vás třeba inspiruji k příjemně strávenému šedivému odpoledni... ps. sice sem dávám odkazy na ČSFD a trailery, ale sama nejradši koukám na filmy, o kterých dopředu nic moc nevím (to je u nás běžný, protože filmy zásadně vybírá T.), pak většinou nehrozí zklamání z přílišných hypů a očekávání... takže jen ve zkratce
1/ Short Term 12 Jeden z nejlepších indie filmů, co jsem za poslední dobu viděla.
2/ Searching For Sugar Man Nejlepší dokumetární film roku 2013. To, že je to dokument, tedy pravdivý příběh, tomu dodává ještě větší grády... must see!
3/ Like Father Like Son Uvěřitelný i neuvěřielný japonský příběh dvou rodin a dvou zaměněných synů. Moc krásně a citlivě natočené. Film dostal cenu poroty v Cannes 2013.
4/ The Help Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockettová. Mississippi 60. let, hollywoodská klasika, která funguje dokonale. Octavia Spencer dostala za vedlejší roli Oskara. Připravte si kapesníky...
5/ Dallas Buyers Club Můj oblíbenec Matthew McConaughey dostal Oskara za hlavní roli HIV pozitivního Rona a Jared Leto za vedlejší roli transsexuála Rayona. Jen nechápu, že film nevyhrál i nejlepší film, protože se mi teda líbil o dost víc než vítězný Twelve Years a Slave. Trailer moc nevypovídá, ale tenhle film rozhodně stojí za shlédnutí.
6/ Zuřící býk Vypadá to jako film o boxu, ale omyl, je to spíš film o duši boxera, kterého pod taktovkou Martina Scorseseho výborně zahrál Robert De Niro. 2 Oskary, 6 nominací, 1980.
7/ The Spectacular Now Krásná americká lehce plynoucí romantická komedie, lék na každej zimní splín.
8/ Cesta ven Podle mě (a kritiků) nejlepší film minulého roku. Emotivní, přímý, uvěřitelný a výborně obsazený i zahraný neherci. Klaudia Dudová dostala Cenu kritiky za nejlepší herecký výkon a zasloužila si to.
9/ Whiplash A na poslední film doporučuji zajít do kina, právě ho začali dávat a je to pecka.
A co se do paměti zarylo vám? a co vás láká shlédnout nejvíc?
Jak jsem prozradila už v jednom ze svých dřívějších příspěvků, můj muž je filmař, což znamená, že hodně koukáme na plátno. A protože momentálně celosvětově mnohem víc frčí seriály než filmy, protože je to časté téma hovoru a protože docela často dostávám otázky na typy na co koukat přidávám tentokrát čistě seriálový příspěvek o tom, čím společně s T. trávíme alespoň hodinu denně... České seriály v něm ale nehledejte, na ČT zapomeňte a přesuňte se do pirátské zátoky kdesi ve Švédsku, protože u seriálů se na kradení moc nehledí, stahujou je všichni a americké televize někdy rovnou dají všechny díly na internet, protože chtějí, aby je prostě vidělo co nejvíc lidí. Jediné v čem je problém je mít morál nepustit si třeba celou sérii za jeden večer/noc. Já ale na binge watching moc nejsem, ráda se těším na každý večer na jednu epizodu jak za starých dobrých televizních časů. Možná, že až shlédnete můj seznam od jedničky do jedenáctky, pochopíte, proč se na ty české Sanitky III., První republiky, Doby Soudců a Neviditelných nedá koukat...
1/ The Killing (AMC) Na prvním místě je jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec, americká předělávka původně dánského seriálu. Je to chytrý, seversky tajemný a Holdera, toho budete milovat! Killing má už čtyři série, nejlepší je ta první, druhá je trošičku slabší, ale třetí se mi zase moc líbila, i když je už o úplně jiném případu. Čtvrtou jsem zatím neviděla, ale těším se na ní!
2/ Homeland (Showtime) Když mi T. asi před třema lety řekl, že se budeme koukat na seriál o terorismu, vojákovi z Afgánistánu - americkém hrdinovi, moc nadšená jsem nebyla. Ale je to tááák dobrý a promakaný! Neuvěřitelný výkon Claire Dance jako Carrie, nepředvídatelnost děje... První série super, druhá snad ještě lepší a od trojky do čtyřky to bohužel upadá, ale za ty první dvě série ručím!
3/ Breaking bad (AMC) Jak název napovídá, je to seriál o tom, jak se člověk vlivem okolností a životních zvratů může změnit a kam až to může zajít. Docela drsnej seriál, jehož série gradují neuvěřitelným způsobem až do páté, která je jednoznačně nejlepší. Zvláštní taky, jak se postupně vyvýjela postava hlavního hrdiny Waltera Whita, tak se postupně i proměňoval můj vztah k němu. To je na seriálech asi to nejlepší, sledujete hrdiny na tak dlouhém časovém úseku, že už je pak skoro znáte jak své staré známé. Když jsme tenhle seriál dokoukali, tak mi ještě hodně dlouho chyběl.
4/ Mad Men (AMC) Seriál ponořený do dýmu cigaret, vykreslující svět reklamky 60. let v New Yorku, super šesesátková atmosféra, dokonalé dialogy, propracované charaktery a vztahy, žádné papundeklové a přikrášlené Vyprávěj. Měla jsem pocit, že to bylo fakt natočené v šedesátkách, miluju šedesátky, kdo ne, žejo! 7 sérií = dostatek času na to si to užít!
5/ True Detective (HBO) Hit posledního roku a jeden z nejlepších seriálů vůbec (přes to, že poslední díl mě trochu zklamal), temný, zvláštní, jedinečný, úžasné herecké výkony, nejlepší úvodní znělka, jakou jsem kdy viděla, písničku mám jako zvonění na telefonu... must see!
6/House Of Cards (Netflix) Uhrančivý Kevin Spacey jako bezskrupulózní Francis Underwood odhaluje zákulisí vysoké politiky a zvláštním způsobem komunikuje s diváky a vysvětluje svoje myšlenky a činy. Moc se mi líbila první série, kterou doporučuji, druhá byla už moc překombinovaná a nestíhala jsem všechny ty intriky.
7/ Orange is the new black (Netflix) Celkem nový seriál, právě vyšla druhá série. Ženská americká věznice, drsný, vtipný, zábavný, super charaktery postav, které se vyvíjí, včetně hlavní hrdinky Piper. A úvodní znělka od Reginy Spector mmmmm!
8/ Top Of The Lake (BBC) Krajina Nového Zélandu, magický příběh, zvláštní atmosféra i postavy, tajemná zápletka, krásná kamera (stejný kameraman jako u True Detective). V hlavní roli vyšetřovatelky hraje Elizabeth Moss, moje oblíbená Peggy z Mad Men.
9/ Girls (HBO) Holčičí seriál, žádné tajemno ani napětí, prostě vztahy a obyčejné problémy trochu neobyčejné Hannah. Když si představíte seriál Sex ve městě, tak tenhle seriál je takový, jak by to asi vypadalo doopravdy, bez dokonalých hereček modelek a s problémy, které jsou občas sice ulítlé, ale tak nějak pravdivější... chytře, vtipně, zábavně napsané a zahrané přímo hlavní představitelkou Lenou Dunham.
10/ Miranda (BBC) Britský sitcom, britská angličtina, britský humor. Nejlepší lék na chřipky a podzimní splín je velká, trapná a nešikovná Miranda... SUCH FUN!
11/ Mildred Pierce (HBO) Kate Winslet, americká střední třída padesátých let, něco pro nás, romantické dámy! Tak to je můj seriálový top 11... na co koukáte vy? co jste viděli co ještě ne? a máte na oplátku taky nějaké tipy? sem s nima!
