10. října 2018

Haenke botanická laboratoř




Haenke založil francouzský farmaceut a etnobotanik Julien Antih, který se svou přítelkyní Sašou Střelcovou v Praze na Žižkově otevřel Haenke Botanical Lab v které přibližují léčivé rostliny lidem, a to různými formami od přednášek, workshopů po výstavy a happeningy.

Možná jste minulý rok zaznamenali výstavu Victoria Pragensis složenou z 900 rostlin na Náměstí Václava Havla, která odkazovala právě na českého botanika a etnografa Tadeáše Haenkeho a jeho objev viktorie královské, největšího leknínu světa. Nebo jste v létě navštívili Manifesto na Florenci, kde je krásná rostlinná výzdoba. Tak to jsou třeba projekty od Haenke!



Na večerním workshopu nebylo už moc světlo na focení, tak doporučuju se do téhle botanické laborky zajít podívat osobně, nejdete tu spoustu zajímavých rostlin a mají i super workshopy!




My se s Pauline vydaly na workshop o éterických olejích na kterém jsme se toho spoustu dozvěděly a taky si vyrobily svojí parfémovou vodu z vlastní originálně namíchané směsi éterických olejů


Názorně nám bylo předvedeno, jak se takový éterický olej získává třeba destilací bylinného macerátu heřmánku pravého. Úplně mě to vrátilo do laborek na katedru chemie, až jsem si říkala, proč já to tak nesnášela, když je to tak zajímavý... no, je to zajímavý, když je to pro vás užitečný a když vás z toho pak nikdo nezkouší ;-)

A tradááá! Tady je, moje podzimně zimní vůně se spoustou santalového dřeva, vanilky, s trochou jasmínu a pomeranče, nevěřila jsem, že namíchám něco použitelného a nakonec se podařilo!


A to je konec voňavého příspěvku! Tak jestli na vás leze podzimní depka, tak doporučuji si jít vyčistit hlavu éterickými oleji, vyrobit si marsejské mýdlo nebo studený krém do Haenke Botanical Lab! Workshopy najdete na Goout.

7. října 2018

Report ze Štafety vol. 7

Pár fotek ze čtvrtečního 7. kola Rostlinné štafety. Pro tento rok to byla nejspíše štafeta poslední, vzhledem k tomu, že zima přichází.











Prostě štafeta!

Pěkně z ručky do ručky...









Díky moc všem, kteří jste přišli do Zahrady štafetovat, účast byla opět hojná a sešlo se spousta zajímavých rostlin, semínek i řízků!

O dalším kole dám opět včas vědět, mezi tím se můžete přihlásit do Fb skupiny Rostlinná štafeta, kde probíhá štafeta nonstop.

Pokud budete mít nějaké fotky rostlin, které jste získali na štafetě, pošlete mi je nebo je na instagramu označte hashtagem #rostlinnastafeta

Pěstování zdar!





28. září 2018

Krugerův národní park

Co by to bylo za návštěvu Jižní Afriky, kdybychom se nepodívali do jedno z největších národních parků v Africe. Krugerův národní park má rozlohu jako Slovinsko a dá se tu strávit klidně několik týdnů.  



Součástí plánku parku je i obrázkový seznam zvířat k odškrtávání, něco pro mě! 
Je to neskutečný pocit vidět zvířata volně se pohybovat v přirozeném prostředí. Nejaktivnější jsou zvířata ráno, takže jsme vyrazili hned na otevření parku v 5 hodin.




Ten pocit když zašustí křoví a z něj se vynoří slon...


Nosorožec bílý, druhý největší savec na planetě

Tenhle kámoš se rozhodl chameleóním tempem přejít silnici

Porušila jsem pravidla dle kterých nesmíte nikde vystoupit z auta a šla ho popohnat, aby ho nikdo nezajel, naštěstí v okolí nebyl žádnej lev, kterej by mě sežral...


Vodní bůvoli



Upřímně, pořád to není tak úplně přirozené prostředí, spousta silnic, spousta aut. A až na pár zastávek celý den sedíte v autě a šponujete oči a uši, co kde zahlídnete. Asi bych to déle než pár dní nevydržela.



Na odpočívadlech jsou magnetama vyznačená zvířata, kde je kdo včera viděl...

vodní bůvol

Opice se vyhřívali na asfaltu a teď zdrhají...

Antilopa Impala, těch jsme viděli asi nejvíc

A protože jsme si řekli, že jet druhý den znovu autem do parku se nám vlastně už moc nechce, rozhodli jsme se si radši zaplatit několikahodinovou procházku buší s průvodcem při rozednění. 


Nakonec jsme byli jen my dva a dva průvodci s puškama, vyjít si jen tak do buše bez zbraně je tu nemyslitelné

A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat



Stopovali jsme nosorožce

tohle je jeho stopa

a tohle je jeho lejno kterým si značkuje teritorium
 Nakonec jsme od něj byli asi 150 m, blíž jsme se přiblížit nesměli, aby se necítil ohrožený...
Taky jsme narazili na osamělého samce voního bůvola, což je jedno z nejnebezpečnějších zvířat v buši, pokud není ve stádu, strašně jsem se lekla, když nás průvodci strhli do křoví jak do zákopu. Bůvola  jsme museli obejít velkým obloukem a on se celou dobu otáčel čelem k nám, bylo to trochu děsivý.
Tom byl ale nejvíc zklamanej, že jsme nepotkali žádného hovnivála, přesto že nosorožčích lejn jsme vidělo až až.

Ale viděli jsme slona, teda slůně

A tam v té stráni mezi stromy je ten nosorožec

Je to úplně jiný zážitek, procházet se buší a být tam uprostřed divočiny, člověk se nemůže přiblížit zvířatům tolik jako třeba v tom autě, ale je víc součástí a má z nich mnohem větší respekt. Nikdy nezapomenu, jak jsme se zastavili a slyšíme takové divné hřmění a ono to bylo velké stádo zeber, vyplašili jsme je a oni se dali do pohybu, neskutečný zážitek.