Do Bilbaa

Pro náš tradiční podzimní holčičí víkend po Evropských metropolích letos vybrala Markéta Bilbao a já s Barou jsme neprotestovaly.

Rozhodla výstava Yoshitoma Nara v Guggenheim muzeu, a tak jsme se vypravily do Bilbaa.

Když se mi poštěstí jet na místo, které neznám a ještě s cílem a programem, který vlastně taky úplně neznám, jsem nadšená. Miluju totiž si dopředu nic moc nezjišťovat a nechat se překvapit bez přílišného očekávání. Většinou se mi to vyplací a zážitek to ještě umocní a to se podařilo i tentokrát.

O Yoshitomo Nara jsem nevěděla vůbec nic a v Bilbau jsem sice jednou byla, ale jen opravdu na skok.

Shrnula bych to asi tak, že Bilbao je úplně ideální město k víkendové návštěvě. Je tak akorát velké, všude dojdete pěšky. Má krásnou promenádu podél řeky, která protíná celé město. Skvěle se tu najíte a mají tu krásné obchůdky.

Půl dne je dobré si vyhradit na Guggenheim museum. Výstava Yoshitoma Nara už sice skončila, ale teď právě tam začala výstava Hilmy af Klint a to je teda velký důvod se tam zajet podívat! Nejradši bych tam jela hned znova! Koukněte na tenhle dokument na iVysílání a budete chtít jet taky!

Štěně Jeffa Koonse bylo zrovna pod lešením, protože ho každé jaro a podzim nově osazují, to mě tedy trochu mrzelo. Aspoň jsme se dozvěděly, že osázení je práce pro 20 lidí na 9 dní.

Balkóny zkontrolovány!

Byli jste v Bilbau? A jakou výstavu jste viděli v Guggenheim museu?

Manifest

Poslední roky si nechávám Designblok ujít, od té doby co se přesunul z různých zajímavých budov a prostor do Holešovic pro mě trochu ztratil kouzlo. Naposledy jsem byla v Granhotelu Evropa...

Letos jsem si ale nenechala ujít výstavu Manifest, která probíhá v rámci Designbloku v mém oblíbeném pražském Colloredo-Mansfledském paláci. Což je místo s neuvěřitelnou atmosférou starého barokního paláce, kde se prolíná oprýskané a zašlé baroko, socialistické úpravy a moderní designblokové instalace. Do výstavy Manifest byli pozváni tvůrci, kteří během 20 let existence Designblok proměnili a manifestují tak přístup Designbloku k designu a jeho tvůrcům.

Jaime Hayon a narozeninový dort jeho tvorby pro Designblok

Zorya a jejich prstýnek z trávy

Michal Strach se svým fantaskním "pure vanadlismem"

Motor designu Plecháče a Wielguse je pravost a ryzost, která vždy vychází ze <3

Eva Eisler - Archeologie současnosti

Umělěcká instalace či náhodný soubor objektů?

Yes We Can od Maxima Velčovského v úžasném hlavním Divadelním sále paláce

Má to neskutečnou atmosféru, zvlášť večer

A ten napjatý pocit, když chcete vstoupit do objektu a bojíte se, že zavadíte rukávem o plechovku a celé tohle dílo se s obřím randálem sesype jak domino...

Studio deFORM a jejich stolky na květiny a pohyblivá světla 

a prototyp květináče ve sploupráci s Haenke

Moc doporučuji se zajít do Colloredo-Mansfeldského paláce podívat, je to po dlouhé době zase starý dobrý designblokový zážitek!  

Výstava Manifest trvá do neděle 4. listopadu, otevřeno každý den 10 - 21 hodin.

Landart ve městě

O tom co vlastně znamená krajinná nebo zahradní architektura a jaké jsou všechny funkce těchto oborů má u nás stále velmi malé povědomí a přesně to se snaží napravit Landscape festival. Vzpomínáte na můj report z prvního ročníku LF na Nákladovém nádraží? Od té doby LF trochu povyrostl a dospěl.

Letos se po Opavě a Plzni vrací do Prahy a kurátoři vyzvali přední české i zahraniční landartisty a krajinářské architekty, aby vytvořili tzv. site specific instalace. Site specific instalace, možná stejně tajemné slovo jako landart nebo krajinná architektura, co si pod tím asi tak představit? 

Přitom je to druh umění, který mám možná ze všeho nejradši. Instalace komunikující s prostředím a vyjadřující něco v dané lokalitě aktuálního a nezaměnitelného. Umělecké objekty reagující na prostředí ve kterém jsou umístěné. 

5. ročník Landscape festivalu můžete objevovat na Vítkově, Rohanském ostrově a na Štvanici a rozhodně stojí za návštěvu! Máme na to celé léto, festival trvá ode dneška do 30. září.

Zatím jsem viděla jen pár instalací cestou z práce a do práce a už jsem nadšená, baví mě pozorovat, co taková instalace udělá s prostorem, baví mě přemýšlet, jak jí asi autor vymýšlel a co zamýšlel, ještě než si přečtu popisek a taky, jak na ní lidé reagují.

Bude co objevovat! Podrobná mapa zde. Po růžové trase můžete projít celé festivalové území, které vás možná zavede do míst, kde jste nikdy nebyli.

Na cyklostezce pod Vítkovem, kudy jezdím na kole do práce přibyla takováhle krásná Žižkovská pláž <3 kéž by zůstala navždy!

Po schodech si vykračují pařezy, fakt jsem usilovně přemýšlela, co autorka asi instalací myslela, ale klíč jsem neuhádla... co myslíte vy?

Nosit dříví do lesa města?

Vedle jak ta jedle!

Protestní stupínek jsem zachytila začátkem týdne, kdy ještě nebyl úplně hotový... rozdělené Československo

Baví mě, že instalace na Vítkově evidentně souvisí s letošním osmnáctkovým výročím. 

Stoletá lípa, stoletá republika <3 

Opona, meditační pavilon, kde se můžete zamyslet, proč z Památníku na Vítkově neudělat něco echt českého... třeba pivovar...

Cesta nářků, slovesnost pod vašimi kročejemi...

"Co dělá krajinářský architekt? Nejspíš něco projektuje. Posedy, krmítka a rozhledny. Patří však posedy i do města? Posedy v městské džungli jako orientační majáky, místo setkání a výhledů do krajiny."

Tribuna pro volnou prezentaci názorů, vox populi!

 A díky Landscape festivalu jsem se konečně podívala do tajuplné zahrady!

Instalace Na Hraně opravdu na hraně je a můžete se protáhnout dírou v plotě a konečně se po těchto tajemných schodech do nebe projít taky... neodolala jsem a ještě teď mě celé ruce pálí od kopřiv, ale stálo to za to, byl to sen!

Takže až nebudete mít plán na víkend, odpoledne nebo dlouhý letní večer, vyražte objevovat, co je landart ve městě!

Já se těším, až prozkoumám Plovárnu ve druhém patře Jany Pyškový, Průnik džunglí od Jitky Trevisan nebo si sednu na Lavičku Lenku od Lenky Klodový... 

Vstup na vlastní nebezpečí značí, že to nebude nuda!!!