19. července 2017

Schody do nebe

Pokaždé když jedu po žižkovské cyklostezce, můj pohled spočine na vysokém domě nad strání u viaduktu ke kterému vedou dlouhé tajuplné schody. Už dávno ale tyhle schody do nebe nikam nevedou, původně se po nich dalo vystoupat z Husitské ulice, projít domy a dostat se tak do Řehořovy ulice. Už dlouho je ale spodní část zastavěná zdí a ze zahrady se schody se stal mrtvý zapomenutý cíp. 



Miluju tyhle záhady a zvláštní zastrčená místa ve městě, které samy vypráví svůj příběh, stačí mít trochu fantazie...


Hodně dlouho byla tahle zahrada tak zarostlá, že už ani ty schody nebyly vidět. A minulý týden jedu po viaduktu a koukám, že něco se začíná dít, vidím schody, nevidím křoví a postupně se stráň proměňuje opět v kultivovaný cíp žižkovské zeleně. To ve mě vzbudilo zvědavost zkusit se o tomhle místě dozvědět trochu...


a pan Google začal tahat esa z rukávu

Jeden kluk architekt se mě kdysi snažil okouzlit svými znalostmi o žižkovské architektuře a o těchto schodech mi říkal, že se tu natáčel film Juraje Jakubiska, tenkrát jsem mu moc nevěřila a tak trochu ho podezřívala, že si to všechno vymyslel, promiň, Jiří, jestli to teď čteš!


Měl pravdu, ten kluk, v roce 1967 se tu natáčel Jakubiskův debut Kristove roky. Dohledala jsem i pár fotek...


Pokud byste se na tenhle film, který patří do Československé Nové vlny chtěli podívat, našla jsem ho na uložto. Je trochu ulítlý a nasnímaný velmi zvláštně s vysokým kontrastem bílé a černé, ale má atmosféru.


tady jsem náhodou zachytila výsadbu nových keřů, zahradníci ale měli zrovna asi pauzu...
a tady je vidět zatarasený původní přístup ke schodům z Hustiské ulice


Trochu mě svrběly prsty přelézt plot a podívat se do zahrady osobně, nakonec jsem se tedy udržela, ale stejně doufám, že jednou třeba bude branka náhodou otevřená...




No a včera jedu na Bertičce do práce a koukám, zámečník zrovna na schodech přidělává nové zábradlí, to už jsem ani nečekala, že to takto dotáhnou!






Tak až pojedete po Žižkovské cyklostezce, nezapomeňte se kouknout na schody do nebe a představit si, co všechno se na nich asi odehrálo...

Máte také nějaké takové tajuplné místo, které vás přitahuje?


PS. update dva dny po té...

průchod se nekoná :-/


6 komentářů:

  1. Ty schody jsou super! Kdysi mi je, ještě zarostlé, ukazoval můj první pražský kluk. Pevně doufám, že to protáhnou až dolů a že schody budou sloužit jako dřív. To by byla pecka!
    Jinak mě teda přitahujou všechny staré opuštěné domy. Trochu psycho, ale nemůžu si pomoct. Jo a dvory, ale to už znáš z Budapešti, žejo?! :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky lovec co na to šel přes tajuplno, jo? :-D
      No, situace se vyvinula bohužel slepou uličkou, ale tak aspoň jsou schody vidět... (viz ps. u příspěvku)

      Smazat
  2. Nádhera, o těch schodech jsem nevěděla. Zato Kristove roky jsou mým hodně oblíbeným filmem!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já je vůbec neznala, tak jsem ráda, že jsem se díky tomu i vzdělala v Nové vlně :-)

      Smazat
  3. Já bych dala na každý ten schod jeden květináč s muškátem...
    A tam, kudy kdysi vedla trať, ( nyní cyklostezka ) jezdila jsem denně do práce...16 let! - výhled byl do křovím zarostlých dvorků...
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  4. Ty jo, to je jak z ilustrací Pavla Čecha.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentáře!