Zobrazují se příspěvky se štítkemIzrael. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIzrael. Zobrazit všechny příspěvky

28. ledna 2016

Visuté zahrady Bahá´í


...je rozhodně místo, které byste neměli při návštěvě Svaté země opomenout, teda pokud máte rádi zahrady. I když mi vlastně připadá, že Bahá´í jsou tak dokonalé, že už je to spíš víc umělecké dílo, než zahrada. Každopádně, ne nadarmo je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Izraeli. Mě se tu poštěstilo zastavit až při druhé cestě do Izraele, na té první jsem náhodou objevila Jaffa orange a tak mě těší, že i druhá cesta sem byla, co se týká zahradní inspirace, plodná... rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků tohoto lednového výletu.

Zahrady Bahá´í se rozkládají na 19 terasách v kopci Carmel přímo uprostřed izraelského pobřežního města Haifa. Musím přiznat, že mi trochu spadla brada, když jsem tohle monstrózní dílo uviděla na živo. Kromě neskutečných výhledů je totiž zahrada naprosto precizně zrealizovaná a taky úzkostlivě udržovaná, něco podobného jsem už hodně dlouho neviděla. 





Zahradní terasy se zlatou svatyní navržené íránským architektem Fariborziem Sahbou vznikaly od roku 1987 do roku 2001, kdy byly otevřené a v roce 2008 se zařadily do dědictví UNESCO. Mají půlkruhovitý tvar, který se odvíjí od hrobky íránského Bába Bahá´u´lláha, zakladatele bábismu, jednoho z nejmladších moderních náboženství vycházejícího z křesťanství, judaismu a islámu zároveň. 19 teras má zároveň pro bábismus symbolický význam vztahující se k 19 Bábovým učedníkům.

V zahradách se prolínají různé zahradní styly, mísí se tu orientální zdobení a izolovanost od okolního prostředí typická pro perské zahrady se symetričností renezančních zahrad francouzského stylu nebo terasovitost evokující italské toskánské zahrady. To všechno tak nějak přirozeně působí jako dokonalý celek. 




Protože Zahrady jsou soukromé a byly financované pouze z příspěvků Bahá´íců z celého světa, nejsou přístupné úplně celé, volně a zdarma je ale možné se dostat do tří částí (spodní, střední s hrobkou a vrchní), pokud ovšem nejste věřícím Bahá´ístou, to pak máte povinnost nejen jednou za život navštívit místo Bábova odpočinku ale i vystoupat k Bábově hrobce pěkně odspodu, schod po schodu.





Každý den kromě středy probíhají prohlídky, kdy je možné si s průvodcem projít celou zahradu, no a kdy myslíte, že jsme Haifu navštívili my? Navíc v tu středu ještě ráno pršelo, takže kvůli kluzkým schodům byly zavřené i další normálně přístupné části...




No, napadlo mě tu kvůli tomu strávit další noc, ale upřímně, kromě téhle zahrady v Haifě nic moc k vidění není, vlastně je to docela průměrné město bez historického jádra, najdete tu pár pláží a nákladní přístav (ty já ráda), ale v lednu nic moc... 



Takže mi to nedalo a když jsem hlídačovi vysvětlila, že u nás je teď -10, všechno je namrzlý a nikdo žádný schody nezavírá, otočil se abych mohla ty zábrany nepozorovaně překročit a projít si alespoň tu malou část pořádně ;-)









Hrobka Bába Bahá´u´lláha je sice obří stavba místo odpočinku ale moc velkolepě nevypadá, suterénní místnost se stropem asi 230cm působí dost stísněně, pocit trochu vylepšila vůně všudepřítomných růžových okvětních lístků...


všechno je tu naprosto dokonale střižené a v lajně
jako když střelí


i kamínky dokonale oblé






říkala jsem si, kolik tu asi pracuje zahradníků, jen v této kaktusové části jsem jich napočítala při odpolední návštěvě 12
Měla jsem celou dobu pocit, že udržovat v tak dokonalém stavu 200 000 m2 (!)zahrad, které jsou přístupné jen tak trochu, jednou za den pro jednu skupinku lidí, je tak trochu plýtvání energií, moc tomuhle přístupu nerozumím. Když něco spotřebuje tolik energie a práce mělo by to vidět a inspirovat co nejvíc lidí, ne? Ale třeba jsem jen někde v hloubi duše naštvaná, že jsem o tu prohlídku přišla a musela jít okolo tím ošklivým schodištěm plným odpadků s výhledem na sídliště ;-)

Aspoň že vodou se tu neplýtvá, závlaha zahrady je počítačově řízená a komunikuje s předpovědí počasí a veškerá voda ve vodních prvcích (které jsou obdivovány jednou za den) koluje... tak v dnešní době, už je to sice normál, ale snažím se nebýt negativní a hledat pozitiva ;-)



 modelace terénu, dokonalost

a jen tak v křoví si tu roste strelicie a asparagus...

A na závěr pohled z bulváru Ben Gurion z Germánské čtvrti
a velkolepá noční podívaná

a to je všechno, tečka.

A jak se Bahá´í zahrady líbí vám?

Trochu tomu takhle na fotkách schází ten třetí rozměr, 
o mořském vánku a slunci nemluvě...




6. srpna 2015

Dinosauří kytka



Rostlina vzkříšení, pouštní kámen, tahle pouštní rostlina Selaginella lepidophylla má mnoho jmen. Nejspíš ji ale znáte pod názvem růže z Jericha, i když její domovina je od palestinského města Jericho hodně vzdálená. Selaginella lepidophylla česky vraneček, rostlina příbuzná plavuni a pochází z pouštních oblastí střední Ameriky.

Vraneček má díky extrémním podmínkám velmi zajímavý životní cyklus. Většinu času rostlina vypadá jako suchá koule listí a díky větru a mělkým kořenům je schopna se nechat odvát na poměrně velké vzdálenosti, proto se jí také říká stepní běžec.



Růže z Jericha bez problémů zvládně i léta bez vody. V deštivém období pak přichází k životu, zazelená se, roste a tvoří spory, kterými se množí. 


K oživení růže z Jericha jí stačí umístit na talířek či misku, přelít vodou tak, aby stála cca 0,5 cm ve vodě a pak už jen pozorujeme jak se probouzí, otevírá a zelená.


Růže z Jericha se plně rozvine a zazelená do několika hodin. Jak dlouho bude oživlá záleží na tom, kolik jí poskytnete vody. Pokud jí chcete ponechat živoucí déle, doporučuji ji umístit na co nejsvěteljší místo, aby mohla fotosyntetizovat a získávat energii.

Postupným schnutím se růže z Jericha opět pomalu zabalí do suchého klubíčka, které můžete uložit do šuplíku. Doporučené probouzení by se mělo konat maximálně dvakrát do roka, aby se růže nevysílila. Je to krásný vánoční či velikonoční zvyk.




Pokud byste rádi vyzkoušeli dinosauří kytku na vlastní oči, růže z Jericha jsou k dostání v Zahradě na niti, i na e-shopu.

Pod názvem růže z Jericha je u nás známo více rostlin, říká se tak třeba i popínavému zimolezu (Lonicera).



Pravá růže z Jericha, která má původ opravdu v údolí řeky Jordánu, kde leží nejstarší město světa Jericho je rostlina jménem choulivka jerišská (Anastaria hierochuntica). Vranečku je trochu podobná, jsou to ale dvě různé rostliny. Choulivka jednoletá rostlina, také se umí po zalití rozvít jako růže, k životu se po uschnutí ale už neprobudí. Šíří se semeny, které během jednoho roku vyklíčí a vytvoří rostlinu, květy a semena. Choulivka má poměrně masivní kořen, díky kterému zůstává na jednom místě a nekutálí se po poušti jako vraneček.





Růži z Jericha se mi podařilo objevit na trhu v Jordánské Madabě, kde je prodávali jako suvenýry. Jinak je pravá růže z Jericha velmi těžko sehnatelná, ani v Izraeli jsem na ní nikde nenarazila, když jsem se po ní pídila.

Tahle zázračná pouštní rostlina mě fascinuje, vždycky si vzpomenu na tu drsnou krajinu odkud pochází. Tak tady par fotek z domoviny růží z Jericha, abyste měli představu, co tyhle rostliny zvládají za podmínky.


Z jedné strany Mrtvého moře Izrael, z druhé strany Jordánsko.


Sůl nad zlato

Pusto kam se člověk podívá (cestou na pevnost Masada)


Výhled z Masady na tu pustinu


Občas v té pustině ale i něco roste. (St. George's Monastery)



Poušť Negev


Znáte růži z Jericha nebo o ní slyšíte poprvé?

 

23. dubna 2014

Jaffa orange

Jeden z důvodů, proč tolik miluju cestování je inspirace, nové impulzy a objevy, které dostanou vás i vaše myšlení jak se říká "out of box".

Úžasný objev se mi podařil při procházení křivolakých uliček starodávného přístavního městečka Jaffa, které je teď už vlastně součástí izraelského Tel Avivu. 
Byla to opravdu náhoda, protože tahle ulička byla úplně mimo a zastrčená a kdyby skrz tmavý průchod moje oko nezaregistrovalo podezřelý visící útvar připomínající obří kokedamu (na to já mám speciální instinkt) mohla jsem o tu podívanou úplně přijít! Ale kdo nehledá najde, stačí mít jen oči neustále otevřené.





A to by byla velká škoda, protože bych se pak nedozvěděla o izraelském umělci jménem Ran Morin. Jeho enviromentální
sochy jsou přesně to, co mě oslovuje.