Jsem městská holka, nemám chalupu ani chatu, kde bych měla kompost a u nás v žižkovském činžáku máme vybetonovaný dvorek a sousedy, kteří žijí v domnění, že i malý kompostér smrdí víc než popelnice v létě a na popelnici na bioodpad jsem v našem okolí zatím nenarazila, takže kompostování se nekoná... taková škoda, takové plýtvání! Na jaře jsem se rozhodla, že už bylo dost vyhazování organického opadu do koše a že bych s tím plýtváním organickou hmotou měla prostě něco udělat.
V půlce května jsem si pořídila vermikompostér - kompostovací nádobu, která díky speciálnímu druhu kalifornských žížal funguje rychleji než běžný kompost, nesmrdí a můžete ho mít přímo doma v kuchyni, tak jsem se dočetla na Urbalive a objevila krásný vermikompostér z dílny designéra Jana Pelcla, vyrobený českou firmou Plastia. Vermikompostér je opravdu velmi jednoduchý systém a existují i různé DIY návody, jak si ho vyrobit doma za hubičku.
Já si ale řekla, že podpořím hezkou českou věc a koupila si tenhle Urbalive vermikompostér, je to plastová nádoba na dřevěných nožičkách se dvěma patry na kompost, ke kterým si plánuji dokoupit i patra další.
 |
| Kalifornské žížaly jsem si objednala poštou, v téhle krabičce jich mělo být 200, ale nevím, nepočítala jsem je, ale na velikost kompostéru bych doporučila do začátku klidně dvě. |
 |
Dle návodu jsem do prvního patra vermikompostéru natrhala lepenku,
navlhčila jí a doprostřed umístila násadu žížal |
 |
a nakonec jsem žížalám dala první stravu...
ale přesně takto to prosím vypadat NEMÁ! |
Ze začátku jsem se snažila držet návodu, kde se říká, že pro začátek stačí žížalám pravě tahle mokrá lepenka či noviny a menší dávky organického odpadu. Rozhodně bych ale doporučila pro začátek žížalám vytvořit příjemnější prostředí k životu z normální zeminy, aby měli útulnější domeček a měli se kde množit.
Takže na fotce výše vidíte, jak to vypadat nemá, salátu je tam moc, malá násada žížal ho nezvládne a salát začne hnít, chudáci žížaly si nemají kam zalézt... takže nakonec jsem použila jen asi třetinu salátu a zasypala ho zeminou.
Postupně jsem pak přidávala malé dávky organického odpadu a vždy je zasypala trochou zeminy, občas taky všechno trochu prohrabuji aby se kompost provzdušnil a tím i zjišťuji, jestli není moc suchý nebo mokrý.
 |
| Některý organický odpad nesmrdí vůbec, některý trochu, ale když se zasype jen trochou zeminy, tak není cítit vůbec nic, fakt, vyzkoušeno! |
 |
Moje žížaly rády lezou mezi první patro a nádržku na žížalí čaj, mezi kterými je tahle textílie... v návodu sice říkají, že to je buď nedostatečnou nebo naopak přílišnou vlhkostí kompostu nebo překrmováním, ale já nevím, zkouším to různě, ale lezou tam pořád, tak už je tam nechávám... třeba jim je tam jen útulno.
|
 |
| Musím říct, že se za těch pár měsíců namnožili docela slušně, je sice těžké je zachytit foťákem, protože na světlo reagují okamžitým ústupem, ale když občas prohrabávám lopatkou kompost, je jich tam opravdu hodně a v různých velikostech, občas narazím i na celé žížalí klubko! |
Momentálně už jsem začala plnit i druhé patro vermikompostéru a čekám, jestli se žížaly začnou pomalu stěhovat nahoru, abych už kompost ze spodního patra mohla začít používat... kam jinam než jako přísadu do kokedam...
 |
Už jsem také sklidila několik skleniček žížalího čaje, kterým přihnojuji
moje zasloužilé kokedamy ve výloze. |
Máte nějaké zkušenosti s vermikompostováním? Máte žížalárium doma? Jak vám funguje? Nějaké tipy a triky jak na ty růžový potvory?
