Zobrazují se příspěvky se štítkemNa vlastní pěst. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNa vlastní pěst. Zobrazit všechny příspěvky

22. října 2018

Na vlastní pěst - J.A.R.

Kapské město - Kapská botanickáMys Dobré naděje - Princ Albert - Port Elizabeth - Addo Elefant Park - Coffee Bay - Durban - Kwazulu Natal vesnice - Drakensberg Park (Lesotho) - Kruger Park - Johannesburg - Kapské město 

A tady je poslední příspěvěk o naší cestě po JAR, pár tipů a shrnutí poznatků z cestování. Cestu z Kapského města do Johannesburku jsme absolvovali za tři týdny v prosinci a lednu 2016 -17. Půjčili jsme si auto a za příplatek ho vrátili v Johannesburku a do Kapského města přelítli místním letem za pár korun.


Měli jsme s sebou stan a spacáky, ale ty jsme použili jen v horách u Lesotha a v jednom kempu mezi Krugerovým parkem a Johannesburgem, jinak jsme spali přes Airbnb a občas přes booking, které jsme si objednávali až na místě podle toho, kdy a kam jsme se rozhodli posunout. Airbnb jsme zvolili záměrně, protože je to skvělý způsob, jak se dostat k místním lidem a vzhledem k tomu, že tady všichni mluví anglicky, je to ideální způsob, jak poznat zemi autenticky. To se nám opravdu vyplatilo, bydleli jsme u různých lidí, afrikánců, míšenců i černochů a byl to skvělý zážitek.

Spali jsme třeba u maratonce, který nesl jihoafrickou pochodeň na Olympiádě nebo v luxusním pokoji manželů, co měli dům obehnaný třímetrovou zdí s elektrickým napětím a na zahradě měli antilopy a my byli jejich první Airbnb hosté...

Přelom roku je v Jižní africe trochu náročný na ubytování, protože jsou Vánoční prázdniny a navíc je tu léto a děti mají letní prázdniny, takže na Silvestra jsme nemohli vůbec najít volný nocleh, a to ani v kempu, všechno bylo vybookované. Tak na to je dobré myslet trochu dopředu, jinak s ubytováním problém nebyl ani na poslední chvíli. Na letišti jsme si koupili místní simku i s daty a s internetem.



Všichni nás dopředu strašili, že JAR je nebezpečná země a vyprávěli nám historky jak vás okradou když stojíte v autě na červenou atd. takže jsme se snažili být ostražití. Určitě je dobré nechodit do odlehlých částí měst v noci a do některých částí vůbec, nikomu nezastavovat, snažit se na sebe zbytečně neupozorňovat a prostě být ostražitý k tomu co vám kdo říká a nedůvěřovat každému na potkání. Nám osobně se nic špatného nepřihodilo, ale nebudu rozhodně tvrdit, že JAR je bezpečná země, už to, že vidíte všude ostantými dráty a často i elektřinou obehnané zahrady, naznačuje, že být ostražitý se vyplatí. Bylo nám řečeno, že jsme prostě měli štěstí, což může být pravda... ale víte co, to by pak člověk nejel nikam. Okrást vás můžou i v kempu u Ohře nebo na parkovišti v Českém Ráji, že ano. A když nejde o život... 

Jediná trochu nepříjemná situace nás potkala v Lesothu na náhorní plošině, kde jsme potkali dva pohraniční lesothské strážce se samopaly, kteří nám tak zvláštně nabízeli, že jim máme dát telefon, že nás vyfotí, což jsme zdvořile odmítli a strážci odešli. Člověk se prostě nesmí nechat ovládat svojí slušností a pocitem, že je mu blbý říct ne, to se ale člověk naučí docela rychle.


Z měst rozhodně stojí za návštěvu Kapské město, které má opravdu skvělou atmosféru a i okolí je velmi půvabné, tak se nám tam líbilo, že jsme místo pár dní plánovaných v Johanesburgu koupili letenky zpět do Kapského města dřív, abychom si ho víc užili. Ano, i letenky jsme koupili jen asi den a půl předem, prostě máme rádi otevřené možnosti a většinou se to vyplatí. Nemuseli jsme tak tvrdnout v Johannesburgu, když tam bylo navíc fakt ošklivý počasí. Rozhodně stojí za to vylézt nebo se nechat vyvézt nahoru na Stolovou horu, odkud je úžasný výhled a za sebe doporučuji i návštěvu místní Botanické zahrady. JAR je země s největším počtem druhů rostlin na metr čtvereční.
A když už je člověk v Cape Town, je to na Mys Dobré naděje, co by kamenem dohodil, je to sice místo zajímavé hlavně svojí geografickou polohou, ale i tak stojí za návštěvu.


Port Elizabeth je ošklivé přístavní město kde nic není a kam jsme zajeli jen díky zmíněnému nedostatku ubytování.





V Durbanu jsme navštívili místní obří oceanárium, venkovní část nic extra, ale samotné oceanárium, které je umístěno jakoby do vraku staré lodi je moc krásně udělané a stálo za návštěvu.












Navštívili jsme také velké jeskyně Cango Caves, kam se hrabe všechno co máme u nás, navíc jsme měli naprosto výborného a vtipného průvodce, mohu jen doporučit.

Záměrně jsme vynechali část na sever od Kapského města, kde jsou vinice, po kterých jezdíte se skleničkou vína v ruce turistickým vláčkem. Chtěli jsme vidět spíš Afriku a tato oblast včetně Kapského města je hodně poevropštěná, i místní nám říkali, že Kapské město vlastně ani moc není Afrika a je to pravda.

Kavárny a restaurace tu jsou jak v Berlíně... vidíte ty kokedamy? :-D


Pokud toužíte po koupání a válení se u moře, tak spíš v Indickém oceánu kolem Durbanu, Atlantik je příšerně ledový, nedá se do něj vlézt ani po kotníky... pokud nejste ledoborci




Dají se tu provozovat i různé sporty a aktivity, v jednom kempu jsme si půjčili kola, že si projedeme místní single trek, no byla to spíš cyklokrossová dráha, kterou navíc někdo opravoval naposledy tak před 5 lety, ale zážitek dobrý!



Jestli máte rádi pěší turistiku, tak rozhodně doporučuji navštívit Dakensberg National Park (UNESCO), který leží částečně v JAR a částečně v Lesothu. Místní pohádková krajina je neuvěřitelná a rozhodně bych se sem chtěla někdy vrátit a prozkoumat to tu víc. 


Zážitek pro nás byla i návštěva tradiční Zulu vesnice - Shakaland, kde nám ukázali různé tradiční tance k různým příležitostem a vysvětlili způsob života kmene Zulu. Jo, bylo to pro turisty, ale tradiční vesnice místních kmenů, už jsou prakticky minulostí. Tenhle skanzen je hezky udělaný, na krásném místě a dozvíte se tam spoustu zajímavých informací.


Co se týká zvířat, byli jsme se podívat i v Addo Elephant Park, kde je k vidění opravdu hodně slonů, takže nemusíte mít strach, že neuvídíte žádná zvířata, mají tu umělá pítka, u kterých se sdružují a v některých místech jsou i postavené oplocené pozorovatelny, kde můžete vystoupit z auta a pozorovat zvířata z úkrytu.


Dva dny jsme strávili i v Krugerově parku, ale upřímně, stačilo nám to, jezdit celý den v autě a čekat na jaké zvíře náhodou narazíte není nic pro nás, takže moc doporučuju jít radši na procházku s průvodcem do buše, to je opravdu zážitek i když se ke zvířatům nepřiblížíte třeba tolik jako v tom autě.

Jinak v Jihoafrické republice je opravdu příjemné klima i přes jejich léto, jsou části, kde je poušť a vedro, ale jinak jsou tu teploty do 30°C, spíš kolem 25°C, trochu mi to připomínalo naše léto.

Tak to je asi vše, co mě napadá, pokud byste se chystali do JAR, pátrali po informacích nebo prostě jen měli nějaký dotaz, ráda odpovím, pokud to bude v mých silách. Okazy na další moje články z JAR najdete v odkazech pod mapkou cesty v úvodu nebo prostě v záložce JAR.

15. března 2018

Na vlastní pěst - Kuba

Varadero - Havana - Viñales - Trinidad - El Nicho - Varadero
(leden 2018)
Přílet
Na letiště ve Varaderu jsme leteli, protože sem zrovna byly levné letenky, jinak bych se tomuto místu úplně vyhla. Varadero poloostrov je turistický rezort (který vypadá jak ze 70. let) plný omšelých hotelů a kromě dlouhé bílé pláže je to tu vcelku ošklivé a brutálně turistické. Z letiště je to do rezortu ještě tak 20 minut taxikem (30CUC).
Na letišti si můžete rovnou vyměnit peníze, kurz byl ok. Pokud potřebujete internet, kartičku prodávají v odletové hale, kde se můžete rovnou i připojit (to jsme zjistili až při odletu). 




 
fronta na bankomaty
Peníze 
Na Kubě jsou dvě měny, kubánské peso (CUP) je určené pro místní a moc často ho do ruky nedostanete a konvertibilní pesos (CUC), které je určené pro turisty a pro nákup luxusnějšího zboží. Prostě něco jako koruny a bony za našeho socialismu. 


1 americký dolar = 1CUC = 25 kubánských pesos

Což v praxi vypadá tak, že místní mají všechno asi tak 20 x levnější než turisti, klasika gringo příplatek. Pokud se v tom neumíte orientovat může se stát, že zaplatíte v CUCech něco co je v CUPech, v turistických oblastech je ale všechno uváděno v CUCech. Tím pádem nepočítejte, že výlet na Kubu vás přijde nějak extra levně, nepřijde, je to tu stejně drahé jako v Evropě, jen kvalita služeb je  asi tak 3x nižší, pokud vůbec nějaké služby jsou.
Jeden z populárních triků je vám při nákupu čehokoliv vrátit na CUCy CUPy, takže 25 x méně, ty bankovky vypadají skoro stejně! Existuje na to jednouchý trik, koukejte na obrázky, na CUCech je architektura, na CUPech jsou osobnosti... jakmile vám někdo vrací bankovku s Cheguevarou, nejspíš vás právě okrádá!

Rozhodně doporučuji si vzít s sebou dostatek hotovosti, a to nejlépe v eurech, protože k americkému dolaru vám připočtou poplatek za výměnu (prostě El bloqueo!). Američani, kteří sem přijíždí mají kvůli tomu většinou s sebou kanadské dolary.
Bankomaty ve větších městech jsou, ale nám třeba nefungovaly některé karty, takže je lepší si fakt vzít všechno v hotovosti a mít to u sebe. Kartou nikde nezaplatíte.
Jen pro představu, běžný kubánec bere měsíčně 20CUC, profese jako dokroři mají 80CUC, jídlo v restauraci pro turisty stojí 5 - 15CUC, hamburgr v bistru si ale dáte třeba i za 1CUC. 



Průvodce
Zásadní věc pro cestování po Kubě byl pro mě průvodce Cuba Conga, který jsem úplnou náhodou objevila na jednom blogu. Samozřejmě se hodí i běžný průvodce, aby člověk získal základní přehled co kde je k vidění a měl informace po ruce i bez internetu (na což jsem se vykašlala a pak toho litovala, protože na Kubě už si průvodce fakt nekoupíte, ani přes internet). 
Jak píše inkognito autor Cuby Congy v úvodu, jeho průvodce začíná tam, kde končí Lonely Planet. Slibuju, že tahle knížka vás pobaví, nenajdete v ní tipy na nejlepší pláž, restauraci nebo muzeum, ale připraví vás na turistický zážitek na Kubě jako žádný jiný průvodce a ještě vám ušetří značné finanční prostředky. Nepočítala jsem to přesně, ale nám rozhodně ušetřila možná i několik stovek dolarů a přivodila pár záchvatů smíchu při pročítání spousty historek, které se autorovi na Kubě přihodily. Průvodce je pojatý jako návod na to jak hrát Cuba Conga hru, v které máte získat co nejvíc bodů za to, že odhalíte triky podvodníka, vyhastlíte lepší cenu s taxikářem nebo se nenecháte napálit od vexláka na ulici nebo paní co chce abyste jí koupili mléko pro její dítě...


"Tourists are the victims of all sorts of scams all over the world, mostly performed by people from the lower steps of the social ladder. In Cuba this is different. You risk being scammed, misled and abused by university professors, doctors and hotel managers. This makes the game of CubaConga most interesting, because they are intelligent opponents. I will get into this phenomenon, in the chapter about scams. For now it is enough to realize that even if you are an experienced traveller of so called difficult countries, you have to forget most of what you’ve learned when you arrive in Cuba." 

... má naprostou pravdu!
První slovo ze slovníčku pojmů, které na Kubě musíte znát:

"No hay" means we do not have it. You point out a dish on the menu and the answer is “no hay.” It is quite useless to work through a menu to find something you would like to eat. Just ask what they have and the process of ordering food will be a lot speedier. “No hay” can also refer to electricity or water. The inconveniences are simply a fact of life. Live with them." 



Příprava
Tu mám tendenci často vynechávat a nepřehánět, protože se prostě ráda nechávám zeměmi překvapit a nesnáším naplánované itineráře. 
Na Kubu se ale určitě vyplatí připravit, jak informačně, tak věcně. Počítejte, že na internet se dostanete velmi omezeně. A opravdu se vyplatí si nic nezapomenout, protože představa, že budu na Kubě shánět kartáček curaprox, opalovací krém nebo sluneční brýle, není moc příjemná. Ne že by to bylo úplně nesehnatelné (curaprox jo), ale určitě by to zabralo spoustu času a stálo by to dvakrát tolik než u nás. Pokud chcete jet na dovolenou nakupovat, nejezděte na Kubu.
Rozhodně nezapomeňte si vzít s sebou základní léky jako aspiriny, brufeny, černé uhlí nebo smektu... měla jsem tu střevní problémy, které jsem zatím nikde neměla a na které fakt netrpím. Taky se mi hodily špunty do uší, protože tu všude mají kohouty, i ve městech!


Internet
Když jsem u toho internetu... je to poněkud složitější... funguje to tak, že si musíte koupit ETECSA kartičku se stíratelným kódem, kterým se pak na hodinu můžete přihlásit na wifi. Kartičku si koupíte v kanceláři ETECSA za 1CUC, když vystojíte asi tak hodinovou frontu nebo si jí koupíte od vexláka na ulici za 2-3CUC. To ale není konec, pak ještě musíte najít tu wifi... většinou bývá u velkých hotelů nebo na některých náměstích či v parcích, nejlépe to poznáte tak, že se budete koukat po ostatních, když narazíte na místo, kde všichni postávají a koukají do mobilu, máte jí... ani teď ještě nemáte vyhráno, ještě zbývá se připojit, což může zabrat i několik desítek minut, podle toho jak moc je síť zrovna přetížená... nepočítejte s tím, že si koupíte knížku na amazonu nebo stáhnete obrázky či velké přílohy v mailu.
Pro nabíjení čehokoliv, na Kubě jsou americké zásuvky, potřebujete adaptér. 



Ubytování
Od roku 2011 mají místní povoleno pronajímat svoje domy a místnosti jako tzv. Casas Particulares a funguje tady i Airbnb, přes které jsme se ubytovávali my, jedna noc pro dva stojí cca 25CUC. Ze začátku to fungovalo dobře, ale asi po pěti dnech přestala aplikace fungovat, zjistili jsme, že to kubánci blokli, naštěstí měl Tom v telefonu aplikaci, která mu změnila IP adresu na americkou a zase to fungovalo...Airbnb jsme používali hlavně proto, že to je většinou záruka, že ti, co ho provozují umí alespoň základně anglicky, chtěli jsme se totiž dozvědět něco víc o životě na Kubě a já se sice španělsky domluvím, ale rozhodně si nepopovídám. Lidé se tu ale bojí mluvit o tom jak to tady chodí, takže jsme se stejně nic moc nedozvěděli. Navíc Airbnb platíte přes aplikaci, takže nám to šetřilo hotovost.


Jídlo a pití
Kuba bohužel nemá žádnou svojí typickou kuchyni. Restaurace nabízí většinou různé evropské kuchyně, hodně tu jedou těstoviny a pizzu. Samozřejmě seafood mají moc dobré a není nijak drahé, kupodivu i humra tu můžete vyzkoušet za rozumné peníze. Jinak je to většinou rýže s kaší z černých fazolí s něčím smaženým.
Byla jsem zklamaná, jak málo tu mají zeleniny a jak málo dostupné tu je ovoce. Nefungují tu žádná tržiště. Možná je leden špatné období, ale z ovoce měli jen papáju, ananas, kyselé pomeranče a občas banány. 
Rum je tu levnější než CocaCola, vodu jsme si kupovali jen balenou, ale dá se pít i kohoutková, jen je dost chlorovaná, prý to ale turistům moc neříkají, aby si kupovali tu balenou. Po incidentu s otravou z jídla, jsme ale kohoutkovou pak radši nezkoušeli.




Cestování
To je trochu místní noční můra. Pokud nejste na Kubě ve čtyřech, pronajmout si auto je drahé a navíc je to spojené s nebezpečím, že skončíte s prořízlími pneumatikami, aby vám je mohl zase někdo opravit nebo vám někdo nasymuluje cyklistickou nehodu nebo vás budou stavět policajti a chtít úplatky (dvě z těchto možností se staly mojí kamarádce a podrobně je popisují v průvodcích) nebo vlítnete do obří díry v silnici. 
Další možnost je cestovat autobusama, které jsou ale většinou vyprodané na několik dní či týdnů dopředu (pětileté plánování), takže pokud se chcete někam dostat je potřeba jít na autobusové nádraží den před odjezdem (rozhodně nechoďte na autobusák s batohem na zádech, když nemáte lístek!), zeptat se jestli jsou lístky a když nejsou, domluvit si sdílené taxi, které vás vyjde max. o 3-5CUC na osobu víc než autobus. S taxivexlákem se domluvíte na ceně, nebojte se smlouvat(!), dáte mu adresu a ráno pro vás přijede řidič, když budete mít štěstí, s parádní retro mašinou a doveze vás až na místo určení. Peníze zaplatíte řidiči až když vás doveze na místo. Pokud si nedomluvíte odvoz den dopředu, zaplatíte mnohonásobně víc. 
Auta jsou tu nedostatkové zboží, a tak jsou neskutečně drahá, starý model z 50. let minulého století stojí kolem 30 tisíc dolarů, takže všechno co tu jezdí jsou vlastně taxíky, protože každý kdo má auto se snaží si jím vydělat. Taxikáři jsou tady elita...



Pláže
Myslela jsem si, že pláže jsou prostě všude kolem dokola Kuby... nejsou. Jsou jen na některých místech, jinak jsou mořské břehy kamenité a koupat se pak moc nedá. Vyzkoušeli jsme pláže dvě, ve Varaderu, kde je asi 30km pláž s retro hotely podél. Samotná pláž je hezká, ale to prostředí okolo se mi vůbec nelíbilo. Pak jsme byli na jižním pobřeží na plážích pod městem Trinidad a to už bylo jiné kafíčko... malé korálové pláže, na některých byly i služby jako slunečníky a bar.

Počasí
Byli jsme na Kubě prvních 17 dní v lednu a počasí bylo asi jako naše české léto. Občas bylo zataženo, občas pralo slunce a večer byla občas zima na mikinu a dlouhé kalhoty. Někteří turisti nosili i tenké péřovky, ale to mi teda přišlo přehnané. Každopádně je dobré to nepodcenit a vzít si do karibiku i něco teplejšího, tam si rozhodně už nic nekoupíte. Určitě to nebylo počasí na každý den na pláži, některé dny i foukal celkem studený vítr, takže byla zima i na sluníčku.

Bezpečnost
Kuba má jednu z nejnižších kriminalit na světě. Je tu opravdu bezpečno, samozřejmě není dobré se v noci procházet ověšený foťákama v zapadlých uličkách Havany, ale stačí stejná obezřetnost jako u nás. Pokud je někdo agresivní, maximálně verbálně, ale násilné činy jsou tu velmi ojedinělé.




Pokud máte nějaký dotaz, na který budu znát odpověď, klidně to zkuste, pokusím se odpovědět...

25. ledna 2018

Na vlastní pěst - Peru, Bolívie

Občas se mě někdo ptá na tipy z cest a protože sama před cestou vždycky hledám informace na různých blozích a ráda čerpám ze zkušeností ostatních cestovatelů, založila jsem tady na blogu rubriku Na vlastní pěst, kde bych ráda dala dohromady typy a poznatky, které by mohly vám ostatním, kteří se třeba chystáte cestovat do stejné destinace, pomoci v plánování cesty a ušetřit si tak některé nepříjemnosti. 

(září 2017)
Lima - Huaráz - Lima - Cusco - Aquas Calientes (Machu Picchu) - Cusco - Arequipa - Cabanaconde (Colca kaňon) - Chivay - Puno (Titikaka) - La Paz - Uyuni (Salar de Uyuni) - La Paz - Lima

První menší zádrhel nastal v Miami, USA, odkud jsme měli let do Limy. Letuška na check-in nás upozornila, že pro vstup do Peru musíme mít důkaz, že zemi opustíme v podobě letenky či jízdenky ze země, kterou ona musí vyplnit do počítače a kterou jsme neměli (koupili jsme si pouze letenky do Peru a letenku z New Yorku domů), protože většinou cestujeme s hrubým itinerářem a detaily cesty vymýšlíme za pochodu podle toho kde se nám líbí... narychlo jsme se tedy rozhodli, kdy zhruba přejedeme do Bolívie a koupili si letenky z Cusca do La Paz, které jsme nakonec nepoužili. Bývalo by stačilo si koupit jakýkoliv levný autobus a ušetřili bychom $100.

V Peru i Bolívii se dá velmi často platit i kartou, ve většině případů ale potřebujete mít Visa, Mastercard nikde neberou, takže pak musíte vybírat z bankomatů hotovost, ty většinou dávají maximálně kolem 2 tisíc korun, některé navíc chtějí poplatek za výběr (nad rámec toho co ještě zaplatíte své bance). Občas jsme měli problém s kartami od Fio, které nám to vyplivovalo, pokud máte možnost je rozhodně dobré vzít kreditní kartu.

Hned v Limě jsme si koupili místní simku s daty, maximum bylo asi 1,5GB na 14 dní, tak jsme si vzali radši hned dvě, což se nám vyplatilo. Je ale dobré si dopředu zjistit, jestli třeba nemáte zablokovaný telefon na neevropské simky jako já, ještě stále ho nemám odblokovaný :-/

Rozhodně doporučuji si dát před cestou aspoň základní kurz španělštiny, moc si neumímm představit jak bychom to zvládli bez ní nebo teda umím, ale bylo by to o dost náročnější. Mám tedy jen fakt základy (2 semestry) a stáhla jsem si před cestou Babel, abych si vše zopakovala a je to fakt super appka, i když třeba neumíte vůbec. Anglicky nemluví ani většina průvodců a ač mi to přišlo zvláštní, téměř všichni cestovatelé, které jsme cestou potkali, uměli španělsky. Ti kteří nemluvili byli chudáci občas dost bezradní.

Ubytování jsme řešili přes Airbnb nebo Booking tak půl na půl a většinou jsme si ho rezervovali jen pár dní dopředu podle toho jak jsme se rozhodli kam pojedeme.

Super jsou na přesuny po zemi dálkové autobusy, které jsou vybavené na spaní. Dostanete deku, někdy i svačinu a vodu a sedačka se dá sklopit téměř do vodorovné polohy. Když jedete přes noc, ušetříte za nocleh a ráno se probudíte o pár stovek kilometrů jinde. Celkem jsme v nich strávili 6 nocí a až na jeden autobus, který netopil to byla velmi dobrá volba. Doporučuji autobusy Cruz Del Sur. 8 - 10 hodinová jízda stojí kolem 700Kč.



Jediný problém s autobusem bylo spojení Chivay - Cusco, pokud se nechcete vracet na jih do Arequipy a chcete ušetřit asi 4 hodiny cesty, pak je jediná možnost jet předraženým turistickým autobusem. 





Když jsem se balila na cestu, v domnění že jedu do země, která je velmi blízko rovníku, jsem si zabalila i šaty a sukni a tílko... které jsem pak teda použila, ale s několika dalšími vrstvami nad či pod. Sice jsem koukala na místní teploty, ale nějak mi už nedošlo, že se od chvíle, kdy vyjedeme z Limy, která je na pobřeží, budeme vlastně celou dobu pohybovat ve výškách nad 3 tiscíce m n.m. Naštěstí jsem s sebou měla tenkou péřovku, která se teda dost hodila, zvlášť v horách, ale vlastně jsem jí používala skoro každý den.

Pokud víte, že máte problémy s nadmořskou výškou, je dobré si přivézt nebo si tady koupit speciální pilulky, které prý dost pomáhají nebo počítat s tím, že budete potřebovat nějaký čas na aklimatizaci. Města v kterých jsme nejvíc pobývali jako Huaráz, Cusco, Arequipa, La Paz jsou všechny 3 - 3,5 tisíce m n.m. a výlety do hor i na běžnou turistiku jsou i do 5 tisíc. 




Pokud to šlo, vyhýbali jsme se organizovaným výletům, ale do některých míst je velmi těžké se dostat jinak než s průvodcem a ve skupině hlavně proto, že na tato místa nejezdí žádná hromadná doprava a taxi by vyšlo ještě dráž.
Organizovaně jsme jeli dvakrát na jednodenní výlety do hor okolo Huarázu, na Lagunu 69 a na mizící ledovec Pastoruri. Většinou v městech funguje spousta cestovních agentur, stačí omrknout Tripadvisor a vybrat tu nejlepší. Průvodci dost často mluví pouze španělsky.
V Bolívii jsme jeli s agenturou na solnou pláň Salar de Uyuni, tam se člověk prostě jinak nedostane. Protože to bylo na dva dny, vybrali jsme si anglicky mluvícího průvodce.


Salar de Uyuni

Bez průvodce jsme si udělali třídenní trek do kaňonu Colca. Dobrá základna je hostel Pachamama v městečku Cabanaconde nad kaňonem, kde vám dají mapku a poradí co a jak a kudy. Ve vesnici není bankomat ani telefonní signál a pro vstup do kaňonu si můsíte koupit turistický lístek za 40SOL (280Kč), tak je třeba s tím počítat. V kaňonu se nejde moc ztratit, takže průvodce je podle mě zbytečný.

Machu Picchu jsme také dali bez agentury, i když se to zdá být na první pohled nemožné. Od Inka trail jsme upustili, protože se za prvé musí rezervovat tak rok dopředu a za druhé je to masovka. Musím se přiznat, že jsem kvůli té představě davů měla i tendence Machu Picchu úplně vynechat, nakonec jsme se ale rozhodli se tam podívat a stálo to za to. Vybrali jsme si nejlevnější variantu - 6 hodin busem z Cusca do Hydroelectriky (zpáteční jízdenky se dají koupit v agenturách v Cuscu, cena asi 350Kč), odkud pak jdete ještě asi 12km pěšky po kolejích do městečka Aquas Calientes přímo pod Machu Picchu. Druhá, 10x dražší varianta, je jet vlakem přímo do Aquas Calientes.  
V Aquas Calientes jsme měli rezervované Airbnb. Protože nás čekala v jeden den prohlídka M.P. a pak cesta dolů a 12km zpět na Hydroelectriku na autobus, rozhodli jsme se vynechat ranní výstup 300 výškových metrů a koupit si jízdenku na ranní bus nahoru na Machu Picchu na který je potřeba vstát a stoupnout si do fronty nejlépe v 5:30, aby člověk byl v 7 nahoře. Lídí bylo nahoře samozřejmě všude spousta, ale i tak to stálo za to. Doporučuji hned po vstupu vyrazit na Sluneční bránu, protože davy s průvodcema se vrhají nejdřív na prohlídku hlavních částí M.P.a tak u Sluneční brány nikdo nebyl.
Vstupenky na Machu Picchu jsme si koupili už v Cuscu, protože prodávají omezený počet lístků na den.


fronta na ranní autobus z Aquas Calientes na Machu Picchu

Další z tipů je možná vcelku jasný, ale vyplatí se to zdůrazňovat... ptejte se, pořád a na všechno dopředu se ptejte, jakmile se nezeptáte na cenu předem je téměř jisté, že zaplatíte dvakrát tolik. Nesnáším smlouvání, ale pokud chcete ušetřit je to prostě nutnost. Místní žijí v představě, že bílá kůže = bezedné konto.



jídlo na trhu pořídíte i za 12Kč
Co mě překvapilo byl fakt, že ceny jsou, pokud se nestravujete výhradně na tržištích, vcelku stejné jako u nás. Samozřejmě zde asi hraje roli gringo příplatek za bílou kůži, ale i tak v obchodech a restauracích jsou ceny dost podobné těm našim, což je dost zvláštní na to že HDP Peru je oproti ČR třetinová. Ubytování je zde ale levné a výběr je velký, takže jsme spacáky a karimatky vezli úplně zbytečně.


Typická cholita v kloboučku - směnárnice na hranicích Peru - Bolívie, která vám vymění peruánské soly za bolivijské bolívary


Pokud budete překračovat hranice po zemi, nezapomeňte se zastavit u celníků a nechat si dát razítko do pasu, je třeba najít jejich kancelář, i když se zdá, že přes hranici volně proudí davy a nikdo to nekontroluje! Předejdete tak značným potížím při případném návratu a kontrole, kdy se zjistí, že jste přešli ilegálně a nemáte v pase razítko (což se nám přesně stalo a měli jsme štěstí, že jsme se vraceli zpět busem a ne letadlem, to nevím jak bychom vyřešili). 


Hranice Peru - Bolívie v Desaguadero je prostě jen mostek přes řeku, celníci nikde, davy proudí...

Rozhodně jsme se necítili nikde v nebezpečí, ani v Peru, ani v Bolívii, ale samozřejmě zdravá obezřetnost je dobrá, asi stejně jako u nás doma. Občas nás někdo z místních upozornil, že se třeba v noci nemáme vydávat do zapadlých čtvrtí uliček. Jeden starší pán v lanovce v La Pazu nás varoval před falešnými policisty a doporučil, že v případě, že nás nějaký bude chtít legitimovat, máme zastavit nějakého místního a zeptat se, jestli si myslí, že to je opravdu policista... ale my se setkali jen s opravdu milými lidmi a ani v noci jsme se necítili nikde špatně a na pocity já dám nejvíc...

Kdybych měla udělat nějaké závěrečné shrnutí, tak cestování po Peru a Bolívii je vcelku jednoduché, pokud máte internet, tak lze spousta jízdenek koupit i přes internet, spoje jsou dohledatelné a prostě doprava funguje vcelku dobře. Způsobuje to značný turistický ruch, který tu je a je potřeba se na něj připravit. Občas se ale stane, že jste třeba i někde náhodou samy... Když to srovnám se zrovna úplně čerstvým zážitkem z cestování po Kubě, tak je to hodně nesrovnatelné :-)

Tak to je asi vše, co mě k cestování po Peru a Bolívii napadlo a mohlo by se třeba někomu hodit... pokud máte nějaký dotaz, klidně mi napište ráda odpovím...

Cestování zdar!