El Nicho

Po cestě zpět na Varaderské letiště jsme se ještě rozhodli zastavit se u vodopádů El Nicho, sice nás to stálo menší dohadovaní se s taxikáři, protože většina taxiků jsou veteráni, a těm se moc do hor jezdit nechce, ale podařilo se a stálo to za to.

tradeskancie tu rostou jen tak, jako plvel, to mě nikdy nepřestane udivovat...

A tillendsie místo jmelí

Turistů tady bylo málo, což byla po Trinidadu příjemná změna a vodopády tu jsou opravdu dechberoucí.

Ta příroda to stejně umí naaranžovat nejlíp!

Tuhle krasavici jsem si uloupla a propašovala v taštičce s lékama domů a teď jí mám v aerárku nad stolem a pečlivě se o ní starám, není nad uloupené rostlinné suvenýry...

Tak a to byla rozlučka s Kubou jak vyšitá.

Už se jen dopravit na letiště tímhle žlutým bourákem a počkat na 30 hodin zpožděný let zpátky do našeho kapitalismu. Ani nevíte jak jsem se tentokrát těšila domů. Kuba je krásná, má úžasnou přírodu a celý je to tady jak cesta do minulosti, ale docela mi ty tři týdny stačily a jsem ráda, že jsme jí stihli včas a jak říká Tom, že "to máme udělaný".