15. listopadu 2022

Podzimní a vánoční aeráriová inspirace


V Zahradě na niti používáme aerária hlavně na živé rostliny, není to ale jediná varianta. Aerária jsou velmi variabilní dekorace a můžete je použít i k sezónímu tvoření a dekorování vašeho domova.

Na podzim je stačí naplnit přírodninami, které posbíráte na procházce, v lese či na výletě a hned máte krásnou podzimní dekoraci.

Pro podzimní dekoraci můžete použít třeba šišky, barevné listí, mech, lišejníky, žaludy, kaštany nebo šípky, možností je skoro nekonečně! 



tady jsem použila aerárium srdce a větvičku ostružin

aerárium kapka s šiškami a lišejníkem

Aerária vám krásně poslouží i jako vánoční dekorace, stačí je naplnit větvičkami chvojí, jmelím, třpytivými dekoracemi, slaměnými ozdůbkami či třeba hrubozrnou solí která vypadá jako sníh

aerárium slza s chvojím a muchomůrkou





Všechna naše aerária jsou ručně foukaná českými skláři z technického simaxového skla, takže vydrží i žár svíčky, proto máme i speciální aerária na svíčku. Tato aerária mají větší otvor a ploché dno, aby se do nich dala vložit běžná čajová svíčka.

Aerárium na svíčku máme ve dvou velikostech a také celý set čtyř kusů, takže je můžete použít jako závěsný aeráriový adventní svícen.

součástí aeráriového adventního svícnu jsou kromě svíček i červené mašle


Aeríria z adventního svícnu můžete samozřejmě použít i během roku nejen na svíčku, v létě je můžete naplnit třeba kamínky a mušličkami od moře a zavěsit do koupelny nebo nechat tvořit děti mikrosvěty v lese. 
Stačí vyměnit slavnostní mašli za provázek a můžete si udělat romantiku při svíčkách na terase, pod pergolou nabo na balkóně. Aeráriový svícen je víceúčelový a nemusíte ho mít celý rok schovaný v krabici s nápisem Vánoce.

První adventní neděle je letos už 27. listopadu!



30. října 2022

Pokojovky do tmavších interiérů

Přesto, že pokojové rostliny jsou většinou původem ze subtropických a tropických oblastí, kde je na rozdíl od našeho mírného pásma mnohem více světla, existují i druhy, které dobře snašejí i tmavší interiéry. Většinou jsou to rostliny přirozeně rostoucí v podrostu subtropických lesů, kam tolik slunce nedopadá.

Pojďme si nejdříve ujasnit pojem málo světla, každý si pod ním totiž představí něco jiného. Každá rostlina potřebuje ke svému růstu přirozené světlo protože funguje na principu fotosyntézy. Obecně platí, čím více přirozeného světla, tím se bude rostlině dařit lépe a bude lépe vypadat. Některé rostliny jsou trochu méně náročné na dostatek světla, stále ale platí, že se jim bude dařit lépe, když budou mít světla dostatek. 

Pokud si tedy chcete pořídit pokojovku do koupelny bez okna nebo do chodby kam projde pár paprsků přes prosklené dveře, doporučuji koupit umělou Fejku z Ikea. Jestli vám na živých rostlinách v místnostech bez oken opravdu záleží, můžete zkusit můj hack - mít rostlin víc a zkusit je točit třeba po několika dnech, aby nebyly na místě bez světla moc dlouho. 

S nedostatkem světla se automaticky pojí i četnost zálivky. Samozřejmě záleží na druhu a prostředí, ale obecně je potřeba si uvědomit, že rostliny v horších světlených podmínkách nespotřebují tolik vody, proto je potřeba dbát na to, abyste je nepřelévali. Vždycky nejdříve zkontrolujte, jestli nestojí ve vodě a jestli je povrch substrátu už mírně vyschlý než rostlinu zalijete. Přelévání zvlášť v tmavších stanovištích se projevuje uhníváním kořenů, rostlina vypadá, že schne nebo vytváří slabé vytáhlé přírůstky, které se táhnou za světlem.

A teď už si pojďme představit druhy rostlin, kterým se u vás bude dařit i pokud nemáte zrovna nejsvětlejší byt či pokoj.



Epipremnum

Jako první bych asi zmínila pokojovku, kterou určitě všichni znáte, protože je to jedna z těch úplně nejméně náročných - šplhavnice neboli potos neboli Epipremnum. Tuhle rostlinu najdete nejspíš v každé druhé domácnosti i kanceláři. Potos si vystačí opravdu s málem a můžete ho pěstovat i hydroponicky, tedy jen ve váze s vodou. Je převislý a dobře a rychle roste i v nepříliš dobrých podmínkách. Dobře se množí, stačí odstřihnout výhon a nechat ve vodě zakořenit. Existuje spousta barevných variant od nejklasičtějšího potosu s bílým panašováním, přes zelený po trendy zářivě žlutý Epipremnum Aureum. 

Právě neokoukaný neonový kultivar používáme v Zahradě na niti do kokedamy. Kokedama s neonkou povyšuje tuhle obyč pokojovku ještě výš.


Monstera

Pokud máte doma dostatek místa, mohu doporučit klasickou Monsteru deliciosu. Aktuálně velmi trendy pokojovka je zároveň velmi nenáročná. Možná si jí pamatujete ze školních či nemocničních chodeb. Má krásně tvarované velké listy a vydrží nejen tmavší kout, ale i minimum péče. Jen je potřeba počítat s dostatečným prostorem, časem bude potřebovat velký květináč a nejspíš i oporu ke které jí budete muset vyvázat. 

Menším ale podobně nenáročným duhem monstery je kultivar Monstery adansonii zvaný Monkey Mask. Vzrůstem se podobá spíše šplhavnici, má menší děrované listy a je to spíše převislá pokojovky, taktéž jí ale můžete vyvazovat k opoře či nechat pnout po poličce či okně. V Zahradě na niti vyrábíme i kokedamu s monsterou Monkey Mask, moc dobře se jí v kokedamě daří!
















Scindapsus pictus

Elegsntní převislá pokojovka s hedvábnými listy a světlým panašováním je také velmi nenáročná na pěstování. O zálivku si řekne stočením listů, je dobře jí zalévat po mírném proschnutí substrátu a dobře se jí daří i na tmavších místech. Jen je třeba počítat s tím, že pak bude mít menší listy a nebude tak bohatá. 

Kokedamy s touhle sametovou pokojovkou vypadají skvěle a jsou opravdu nenáročné na péči, ideální pro pěstitele začátečníka!


Chlorophytum

Zelenec je taková tradiční kancelářská pokojovka což svědčí o tom, že je opravdu hodně nenáročný. Má úzké dlouhé listy, nejčastěji s bílým pruhovaným panašováním a vyráží výhony s dceřinnými rostlinkami. V angličtině se zelenci pro tuto vlastnost říká pavoučí rostlina (Spider plant), opravdu to vypadá, jako pavouci vyskakující z rostliny. Zelenci se bude dařit všude, kde je aspoň trochu přirozeného světla. Je to nenáročná pokojovka ať už v květináči nebo v kokedamě.


foto: Pinterest

Zamiokulkas

Rostlina z Madagaskaru s prapodivným názvem vypadá díky svým lesklým listům trochu jako umělá. Je velmi oblíbená pro svůj dokonalý vzhled, rychlý růst i nanáročnost. Je to jedna z těch vzrůstnějších druhů a dobře přirůstá, takže počítejte s tím, že jí budete muset často zvětšovat květináč nebo rozsazovat. Na péči je opravdu nenáročný, zálivku vyžaduje po mírném proschnutí.




Sanseviera

Dříve poměrně neoblíbená socialistická pokojovka známá pod přezdívkou tchýnin jazyk se opět vrací do módy a důvodů je hned několik. Tenura je totiž extrémně nenáročná a vydrží snad úplně všechno kromě přelévání. Svým úzkým a vysokým růstem se hodí i tam kde místa moc není. 

Do kokedamy používáme sansevieru cylindricu, která má kulaté listy, není panašovaná a působí tak trochu geometricky a minimalisticky. Kokedamu se sansevierou si u nás často pořizují muži, je to taková chlapská kytka.


Maranta

Zvaná též modlivka, protože přes den sklápí své krásně zbarvené listy, až to vypadá, jako by se modlila. Naopak ožívá a roztahuje listy navečer. V přírodě roste plazivě v podrostech deštných lesů Jižní a Střední Ameriky, a tak je zvyklá na nedostatek světla. Miluje ale vlhko a teplo, takže jí udělá dobře rosení a je radno se vyhnout studeným parapetům s průvanem. Kokedama s marantou je už naše zahradoniťová velmi oblíbená stálice.














Anthurium

Pokud máte rádi kvetoucí pokojovky, ale kvůli nedostatku světla vám žádné nikdy nevykvetli, zkuste toulitku. Její květy sice vypadají trochu voskově, ale hodně dlouho vydrží a při správné péči vám pokvete celoročně. Anthurium zalévejte po proschnutí substrátu, spíše mírně. Vyhněte se rosení, je totiž náchylné na houbové choroby na listech, které se rády šíří právě vlhkostí. 

Anthurium v kokedamě vypadá skvěle, jen je potřeba ho vždy zavěsit maximálně do výšky očí. Když ho pověsíte moc vysoko, připravíte se o pohled na krásné květy, které ze spodu nejsou moc vidět.


foto: Pinterest

Spathiphillum

Další skvěle kvetoucí pokojovka do tmavších interiérů je toulcovka. Květem je podobná toulitce, má ale pouze bílé květy. Na rozdíl od toulitky má ráda stálé vlhko, takže nevadí, když jí občas trochu více zalijete. O zálivku si také umí říci sama, svěsí listy dolu a připomene se vám. 

Spathiphillum do kokedam pro jejich náročnost na zálivku nepoužíváme. Z naší zkušenosti chce v kokedamě zálivku minimálně dvakrát týdně a my razíme zásadu, že by člověk neměl být otrokem svých rostlin.


Další tipy jak na pěstování rostlin najdete tady na blogu v sekci Jak pěstovat


6. srpna 2022

Nejlepší wafle

Miluju wafle a jakmile je mají v kavárně či restauraci v nabídce, většinou neodolám. Nejlepší wafle v Praze mají podle mě ve SmetanaQ. 

Dosáhnout u waflí aby byly nadýchané a zároveň křupavé je skoro vyšší dívčí, vyzkoušela jsem spoustu receptů, abych zjistila, že nejde nejspíš jen o recept, ale i o správný přístroj. 

Tak bych se s vámi ráda podělila o ten nej recept a o tipy jak na ty nejlepší wafle.



Ingredience (na cca 10 waflí)

200 g hladké mouky (když mám používám i celozrnou)
100 g polohrubé mouky
75 g cukru (moučka nebo krupice)
špetka soli
1 kypřící prášek do pečiva

500 ml mléka
100 g rozpuštěného másla
2 vajíčka od šťastných slepic (žloutky a sníh z bílků)


Postup

Ve větší míse smíchám všechny suché ingredience,
pak postupně vmíchám máslo, dva žloutky a mléko 
a nakonec opatrně vmíchám našlehaný sníh


Waflovač

Ukázalo se, že i druh waflovače má na výsledek docela vliv. V takovém tom toustovači s waflovými nástavci se mi nikdy nepodařilo dosáhnout dostatečné propečenosti a wafle byly buď nedopečené - gumové nebo dopečené, ale vysušené. Předpokládám, že to je nízkou teplotou nebo nedostatečným výkonem. Možná na tom budou líp speciální waflovače určené jen pro wafle, ale ty jsem nezkoušela.

My máme kontaktní gril od Tefalu do kterého jsme koupili waflovací plotýnky. Jde na něm nastavit teplota i čas pečení, což je super a jde to fakt rychle.


Do waflovače naleji jednu sběračku těsta, plotýnka nemusí být úplně pokrytá těstem, protože to ještě při pečení nabyde a roztáhne se. Nic nevymazávám, v těstě je dost másla a nepřipéká se. Peču na 230 - 240 C, 4 - 5 minut a po té nechávám wafle vychladnout na mřížce, aby nemokvaly.




Příprava a pečení je sice vcelku jednoduchá, ale nějaký čas to přeci jen zabere, tak jsem zavedla takový můj waflovací hack... občas upeču wafle z dvojité dávky těsta, což vyjde asi na 20 velkých waflí a ty zamrazím. Když dostanete chuť na waflovou snídani, stačí pak vytáhnout wafle z mrazáku, šoupnout do topinkovače nebo na pánvičku nechat rozpéct a máte luxusní snídani za 5 minut. Jsou opravdu jak čerstvé, vůbec bych nepoznala rozdíl.



A nakonec ještě pár tipů s čím máme wafle nejradši:

Rozhodně vede jakákoliv kyselá marmeláda se šlehačkou

Pak marmeláda s osalzeným tvarohem nebo pribiňákem

Wafle s tvarohem a čerstvým ovocem

Wafle zakapaná citronovou šťávou se skořicovým cukrem a šlehačkou

Wafle s javorovým sirupem

Wafle se slaným karamelem a šlehačkou

Prostě hodně šlehačky, to je základ!

Nutelu doma nemáme, připadá mi, že všechny chutě totálně přebije jak je přeslazená



Tak to je ode mě vše o waflích, budu ráda, když se podělíte o svoje waflové tipy a recepty v komentářích!

4. srpna 2022

Jak na řízkování pokojovek


Řízkování je nejjednodušší způsob, jak si namnožit svoje pokojovky. Hodí se pokud už jsou vaše pokojovky přerostlé a rádi byste je zredukovali či zmladili nebo pokud prostě zatoužíte si udělat doma trendy urban jungle neboli městskou džungli. Zároveň se pak můžete pustit do štafetování rostlin s kamarády nebo se zúčastnit Rostlinné štafety a svoje výpěstky či starší nechtěné pokojovky poslat dál. 

Pokojovky navíc začínájí být docela drahá záležitost, zvlášť větší či vzácnější exempláře. Proč si tedy nějaké nenamnožit řízkováním, není to nic složitého, stačí vědět pár základů a triků jak na to. 


Tipy na začátek:

- používejte vždy čisté a ostré nástroje a čerstvou vodu či substrát 

- počítejte s tím, že nebudete mít 100% úspěšnost a nenechte se odradit

- obrňte se trpělivostí, některým rostlinám to opravdu trvá dlouho než zakoření

- přípravek na podporu kořenění může pomoci, ale zvládnete to i bez něj


Způsoby jak nechat řízek zakořenit

Kořenění ve vodě je asi nejjednodušší způsob, kterým lze nechat zakořenit prakticky jakoukoliv vlhkomilnou pokojovku. Je třeba si dát pozor, aby byla ve vodě kolínka, z kterých původně vyrůstali listy a z kterých následně vyrostou kořeny. Řízek vložte do vody jen tak hluboko, aby nebyly ponořené listy. Voda by měla být čistá, proto jí občas vyměňte, aby vám stonek neuhníval. Kořenění můžete podpořit umístěním do tmavé nádoby, tma lépe svědčí tvoření nových kořenů.


Kořenění řízků rovnou v půdě může být trochu náročnější v tom smyslu, že je potřeba udržovat substrát neustále vlhký. Pomocníkem pak může být poklop či přikrytí mikrotenovým sáčkem, aby se zabránilo rychlému odparu. Osobně mám dobrou zkušenost kořenit rovnou do substrátu např. řízky vánočních a velikonočních kaktusů, rhipsalisů či filodendronů.



Kořenění v rašeliníku je také jednou z variant. Používám ho především u řízků, kterým se nedaří zakořenit ani ve vodě ani v substrátu a uhnívají. Řízek částečně zabalím do vlhkého rašeliníku a zavřu do miniskleníčku. Kryt na rašeliník je tentokrát nutný, protože rašeliník má tendenci opravdu ryhle vysychat.


Jak získat ten správný řízek

Některé druhy rostlin se řízkují stonkovým řízkem, u některých stačí list nebo dokonce i jen část listu.

U stonkového řízku je potřeba získat tzv. kolínko, z kterého vyrůstá list a po té i nové kořeny. Část stonku odstřihneme ostrými nůžkami a nejspodnější listy odstraníme. Takto připravený řízek už můžeme vložit do vody, zapíchnout do substrátu či rašeliníku. Stonkovými řízky se množí většina pokojovek, od potosu, fíkusu, monstery, maranty či filodendronů po sukulenty jako tlustice či pryšce.


Listové řízky mají úspěch pouze u některých druhů rostlin. Z pouhého listu vám krásně vyroste třeba africká fialka, z části listu zakoření sanseviera neboli tchýnin jazyk. Listy sukulentů jako echeviera, sedum či senecio stačí položit na propustný písčitý substrát a pustí kořínky.  




Pomůcky které mohou pomoci k úspěšnému řízkování

Stimulax - prášek na podpoření kořenění rostlin, vhodný zejména pokud chcete podpořit kořenění dřevnatých řízků

Rašeliník - sphagnum je mech, který dobře zadržuje vodu, zároveň je lehký a vzdušný, takže může pomoci při kořenění řízků, které mají tendencí uhnívat

Domácí skleníček - pomocník v udržování stálé vlhkosti substrátu či rašeliníku, díky vysoké vzdušné vlhkosti a vyšší teplotě v něm rostliny lépe zakoření, můžete si ale pomoci i přiklopením řízku v půdě obyčejnou zavařovačkou

Lignohumát - pro rychlejší rozvoj kořenů můžete použít do vody, v které řízky kořeníte nebo do zálivky po zasazení do substrátu

 













A co vy, přidali byste nějakou radu k řízkování pokojovek? Daří se vám nebo máte nějakou pokojovku, kterou ne a ne rozmnožit? 

Ráda bych vás ještě pozvala na Rostlinnou štafetu, kde je jedinečná šance získat nejrůznější řízky pokojovek a načerpat inspiraci i tipy na pěstování. Aktuální termíny a více info na www.rostlinnastafeta.cz.

15. června 2022

Welwitschia mirabilis


Welwitschie podivná je velmi zvláštní rostlina žijící pouze v Namibské poušti rozkládající se v pobřežním pásu zvaném Pobřeží Koster (Sceleton Coast) na území Namibie a Angoly. Je to velmi dlouhověkká rostlina a jedinný žijící exemplář rodu welwitschie. 

Tento údajně nejstarší exemplář welwitschie je až 1500 let starý, má asi 1,4 m na výšku a je oplocený, aby se nenarušovaly mělké kořeny v písku, které přijímají vláhu z ranních mlh, což je jediný přísun vody v této poušti


 


Když jsem se o téhle rostlině dozvěděla z průvodce, bylo jasné, že na naší cestě po Namibii musíme tuhle část pobřeží navštívit. Tomáš sice trochu protestoval, protože to byla docela zajížďka a hlavně jsme si pro tuto oblast museli ve Swakopmundu vyřídit povolení ke vstupu. Ale co bych neudělala pro takovou vzácnou Adélu... asi bych si to navždy vyčítala, kdybychom sem nezajeli.



Pobřežní městečko Swakopmund je moderní a krásně udržované, žije tu spousta obyvatel původní německé kolonie zvané Jihozápadní Afrika (Namibie získala nezávislost v roce 1990)



Ve swakopmundské kanceláři ochrany prostředí jsme si vyřídili povolení ke vstupu do oblasti a taky se informovali, co všechno nás může uštknout a kolik máme času k vyhledání pomoci... lepší nevědět (pro příště)

Namibijská velká pětka stromů: Pterocarpus arbolensis, Sterculia africana, Acacia erioloba, Aloe dichtoma a Adansonia digitata (baobab)


Po cestě jsme trochu bloudili, ale navigace tu naštěstí funguje docela dobře



Kupodivu jsme nebyli jediní, koho prastará welwitschie přitáhla

Oplocený byl jen nejstarší exemplář welwitschie, spousta ostatních rostlin v okolí byly jen ohrazeny kameny, aby si člověk uvědomil, že šlape po mělkých kořenech


Jsou to opravdu velmi zvláštní rostliny, asi jsem nikdy nic podobného neviděla


Čeleď welwitschiovité patří do velmi prastarého řádu liánovcotvaré, který je nejblíže příbuzný jehličnanům. Welwitschie tedy patří mezi krytosemenné rostliny, plodem jsou takovéhle šištice.

Semena odlupující se ze šištic jsou lehká a snadno se šíří. Mají ale velmi malou klíčivost, pouze 50% semen vyklíčí a jen asi z 1% semen má šanci vyrůst rostlina.

Samčí rostlina


Listy welwitschie mohou být opravdu obrovské a zkroucené jako stuha, nejdelší změřené listy měly údajně 6 m na délku a skoro 2 m na šířku

Welwitschia je pojmenovaná po svém objeviteli, jímž byl slovinský průzkumník, botanik, cestovatel a lékař jménem Friedrich Welwitsch, který ji nalezl v roce 1859 při svých výzkumných cestách



Využití tyto raritní endemitní rostliny, kromě pozornosti turistů, nemají, i pro zvířata jsou moc tuhé ke konzumaci





Ještě malé welwitschií miminko. 

Našla jsem šiškovou kytici


A to je vše, když teď píšu tenhle článek a koukám na fotky, moc ráda bych se do Namibie jednou vrátila. I když jsme jí projeli křížem krážem a je to samá poušť a písek, je to také neuvěřitelně krásné místo. Snad se mi časem podaří dopsat těch několik článků z Namibie které jsem nikdy nepublikovala.