Zobrazují se příspěvky se štítkemrozhovor. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrozhovor. Zobrazit všechny příspěvky

27. února 2024

Televizní únor

Letošní únor je ve znamení televize. 

Přiznám se, že doma nám na obrazovce běží maximálně Krtek občas říznutý mým oblíbeným seriálem Queer Eye u kterého se pravidelně dojímám k slzám. Že ještě existuje televize mě vždycky překvapí, až když se ozvou, že by chtěli něco zajímavého natočit.







A tak jsem u nás doma zase po roce přivítala štáb Loskutáka, abych si s moderátorkou Ivetou Kořínkovou popovídala o tom, jak pečovat o pokojovky v zimě. Štáb Loskutáka už znám a je to vždycky moc fajn natáčení, což se určitě už projevuje i na míře nervozity, která je téměř nulová. Scénář sice dopředu máme, ale je to vždy spíš takové popovídání a většinou to je natočené napoprvé. Tréma už zdaleka nedosahuje těch stavů, kdy mi tekl pot po zádech a klepaly se mi ruce.



 












Dneska jsem si po dlouhé době dala živé vysílání na Kavčích horách, kam mě pozvali do Sama doma probrat jak zajímavě pěstovat pokojovky do jejich seriálu o tropických rostlinách. 

Živé vysílání, to je ještě úplně jiná liga než natáčení do předtáčených pořádů. Mám tím na mysli hlavně mnohem větší nervy, adrenalin tryská a srdce buší. A člověk s tím vůbec nic neudělá, tělo si jede samo jak chce. Naštěsti to všechno snad dopadlo dobře, minimálně z toho mám dobrý pocit. Nechtějte ale po mě, abych se na to dívala, to zas ne!

Proč to tady ale píšu, nedávno jsem totiž na Threads dostala komentář, proč do té televize vlastně lezu, když mám z toho nervy a že to je stejně jen kvůli reklamě a pocitu že jsem hvězda, když jsem v TV. To mě donutilo se nad tím víc zamyslet, proč si ten stres vlastně způsobuju a jaké vlastně jsou moje motivace.

Upřímně, reklama z toho neplyne víceméně žádná, nesmí být nikde logo a nesmím dělat reklamu. Ano, diváci si mě mohou vygooglit podle jména, ale ze zkušenosti vím, že to udělá opravdu pár lidí. Na návštěvnost webu a sociální sítě to má vliv téměř nulový. Tak proč to vlastně dělám? 

Dělám to hlavně pro sebe, pro to překonávání sebe sama. 

Jsem strašná trémistka. Živě si vybavuju svůj první výstup v Sama doma, rok cca 2013 kde jsem ukazovala jak osázet aerárium sukulentem. Ruce se mi klepaly tak, že jsem to skoro nemohla dodělat. Od té doby jsem byla ve spoustě různých pořadů od Receptáře přes Plopatě po ostravské Dobré ráno (na nějaké reportáže se můžete podívat tady). Přes to, že ten trénink probíhá tak jednou za půl roku, člověk postupně získá nadhled a najde si nějaké triky, jak zvládnout ten stres. 

Pořád mám trému, pořád se bojím co z toho vznikne, ale je to čím dál lepší a beru to prostě jako trénink.

Takže pokud se bojíte trémy, děsíte se mluvit na kameru nebo před lidma a bojíte se, že se to nikdy nezmění, není to tak, dá se to natrénovat a když to budete zkoušet a vrhat se do toho, určitě to časem překonáte a budete se zlepšovat. A třeba vám to bude trvat i kratší dobu než mých 11 let!


Mimochodem, víte, že pořad Sama doma se na ČT vysílá od roku 1998? Neuvěřitelné, že?


25. října 2017

Secound Round

Díky Andree Šlechtové z týmu blogu Second Round za milý rozhovor a návštěvu u mě v Zahradě!

Celý rozhovor si můžete přečíst tady

Znáte blog Second Round
Zabývá se udržitelností a podporuje nejrůzenější tvůrce smýšlející a tvořící ve stejném duchu udržitelné filozofie. Mrkněte k nim, možná najdete nějakou inspiraci nebo se dozvíte něco nového!

Já si moc ráda přečetla rozhovor s Gábinou z Papidu, protože její věci prostě miluju...




2. března 2017

Skloňovací bludy obludy

Rozhovory dělám docela ráda, nejraději ale ty korespondenční, kde se můžu přesněji vyjádřit a nejsem ve stresu, co ze mně do té černé krabičky diktafonu zase vypadne, občas je to totiž dost nekontrolavatelný a šílený...

Nepočítám, kolik už jsem těch rozhovorů za posledních 5 let co mám Zahradu dělala, mám to ale už vcelku natrénované, protože co si budeme povídat, otázky se dost opakují a málokdy mě reportér/ka překvapí nějakou novou. Zvláštní je, že ta mrcha tréma vůbec nepolevuje a stejně jsem vždycky jak na trní. 

Největší problém v rozhovorech je pro mě ale prachobyčejně češtinářský. Kdo by byl řekl že skloňování japonského slova kokedama bude pro 95% novinářů takový problém. Většina z nich nedokáže z nahrávky rozhovoru odvodit, jak se toto slovo správně skloňuje, byť ho většinou v rozhovoru použiji tak stokrát.
Všechny moje rozhovory až na pár výjimek pak končí tak, že opravuji v autorizačním textu každé toto slovo ve všech tvarech a nepomáhá ani to, že pisateli dopředu napíšu, že slovo kokedama je rod ženský a podle toho se i skloňuje. Je to marný.

Takže prosím vás, aspoň pro vaší informaci, kdyby vás chtěl zase nějaký novinář mystifikovat, ta mechová koule s kytkou je ta kokedama, bez kokedamy s kokedamou, o kokedamách a já se zabývám kokedamami. Zní to možná občas prazvláštně, ale zapomeňte na ten kokedam, jednou pro vždy, prosím!

Děkuji a přeji vám krásné už skorojarní dny!


Rozhovor pro Starty.cz už je doufám opravený, tak snad už žádné skloňovací bludy!



30. října 2016

Zahrada a bučiny v obrazech






Díky rozhovoru pro časopis Zahrada v obrazech jsem objevila tenhle dvouměsíčník, který jsem doposud vůbec neznala! Mám radost, že jsem ho díky tomu objevila.

Při prohlížení zahrady roku 2016 - zahrady U pálkující kočky (kterou jsem mimochodem měla v plánu navštívit o Dni otevřených zahrad a pak to nestihla), jsem okamžitě zatoužila ihned si otevřít stránku s realitama a začít hledat nějakou nemovitost se zahradou... 
kde bych mohla teď napodzim zasadit tyhle všechny cibuloviny
 kochat se barevnými plody podzimu...
a zasadit aspoň jednu oskeruši, co se na podzim zbraví všemi barvami

Zahradu nemám, tak jsem aspoň vyrazila ukojit svojí touhu po barvách podzimu do lesa. Na podzim jsou nejkrásnější zlaté bučiny, já mám ráda ty Voděradské, jsou kousek od Prahy a člověk má hned pocit, že je daleko od města.


a že bylo na co se koukat, nejen v korunách stromů
ale nerostou jen muchomůrky!  

ještě že se nesbírají, takové krásy by byla škoda!


A tady ten rozhovor
grafikcké zpracování Zahrady v obrazech byla jedna z věcí, která  mě mile překvapila.

Jestli jste ještě nenarazili na dobrý časopis o zahradách a zahradničení, zkuste Zahradu v obrazech. Má původní český obsah, evidentně do ní píší lidé, kteří oboru rozumí a mají ho rádi. Najdete v ní spoustu fotek krásných zahrad (nepočítám jen tu letošní vítěznou) a také inspirace, typů na pěstování a informací o rostlinách. To vše stručně, jasně a s vkusnou grafikou.

A jestli jako já nemáte zahradu a máte rádi podzim, vypravte se za podzimními barevnými buky. Spousta jich je na Vysočině, v Českém ráji nebo si vzpomeňte na Národní přírodní rezervaci Voděradské bučiny kousek za Říčanama!


8. dubna 2015

U kávy s...


Olívkou! Trochu mi trvalo, než jsem udělala fotku... ale nakonec jsem zaostřila a vyšel z toho tenhle krásný rozhovor pro můj oblíbený blog Mode de Boulangerie.

Tak třeba se dozvíte něco, co o mně ještě nevíte... a já už vybírám víno, které se bude nejlíp hodit na Petřín pod rozkvetlé jabloně!