29. října 2018

Manifest

Poslední roky si nechávám Designblok ujít, od té doby co se přesunul z různých zajímavých budov a prostor do Holešovic pro mě trochu ztratil kouzlo. Naposledy jsem byla v Granhotelu Evropa...




Letos jsem si ale nenechala ujít výstavu Manifest, která probíhá v rámci Designbloku v mém oblíbeném pražském Colloredo-Mansfledském paláci. Což je místo s neuvěřitelnou atmosférou starého barokního paláce, kde se prolíná oprýskané a zašlé baroko, socialistické úpravy a moderní designblokové instalace. Do výstavy Manifest byli pozváni tvůrci, kteří během 20 let existence Designblok proměnili a manifestují tak přístup Designbloku k designu a jeho tvůrcům.




Jaime Hayon a narozeninový dort jeho tvorby pro Designblok
Zorya a jejich prstýnek z trávy

Michal Strach se svým fantaskním "pure vanadlismem"



Motor designu Plecháče a Wielguse je pravost a ryzost, která vždy vychází ze <3


Eva Eisler - Archeologie současnosti

Umělěcká instalace či náhodný soubor objektů?

Yes We Can od Maxima Velčovského v úžasném hlavním Divadelním sále paláce


Má to neskutečnou atmosféru, zvlášť večer



A ten napjatý pocit, když chcete vstoupit do objektu a bojíte se, že zavadíte rukávem o plechovku a celé tohle dílo se s obřím randálem sesype jak domino...

Studio deFORM a jejich stolky na květiny a pohyblivá světla 
a prototyp květináče ve sploupráci s Haenke



Moc doporučuji se zajít do Colloredo-Mansfeldského paláce podívat, je to po dlouhé době zase starý dobrý designblokový zážitek!  

Výstava Manifest trvá do neděle 4. listopadu, otevřeno každý den 10 - 21 hodin.



25. října 2018

DIY: Jak vyrobit přírodní sojovou svíčku

Čas svíček je tu! Jestli se jako já rádi patláte s voskem a rádi čucháte vůně eterických olejů, rozhodně doporučuji si vyzkoušet výrobu vonné svíčky. Není to těžké a je to ideální rukodělný vánoční dárek. Přesně proto jsem se do toho pustila i já.


Nevím jak vy, já mám problém se svíčkovými vůněmi, nesnáším ty syntetické, které spolu s ropným parafínem zamořují vzduch různými ropnými deriváty a sazemi. Neni to zrovna zdravé je mít zapálené v uzavřené místnosti, a tak jsem se rozhodla vyrobit zdravou přírodní svíčku ze sojového vosku a navonět jí pouze éterickými vonnými oleji, abych si jí ráda zapálila doma sama i jí mohla věnovat jako dárek s čistým svědomím i vzduchem...  


Co budete k výrobě potřebovat:

sojový vosk (ideálně bio) nebo i jiný přírodní vosk (včelí, mandlový, rýžový)
knot (tloušťka dle průměru nádoby na svíčku)
plíšek na knot a kleštičky
lepidlo nebo tavnou pistoli
kolíček
přírodní éterické oleje
nádobu na tavení vosku ve vodní lázni
špejle na míchání vosku
nádoba na svíčku (nehořlavá)


Koupila jsem si éterické oleje od české firmy Phytos, mají opravdu velký výběr a na jejich stránkách se dočtete i o různých účincích olejů. Kvalitní oleje jsou i ty od české značky Nobilis Tilia z Krásné Lípy. Já se tedy spíš než účinky řídím vůní oleje. Koupila jsem si i pár skleněných testerů, do kterých jsem pak zkoušela různé kombinace vůní. Určitě je dobré si to dopředu vyzkoušet, aby člověk nebyl pak překvapený, že některé vůně dohromady nefungují. Můžete ale použít třeba už i namíchané směsy, které se prodávají. Jen se nenechte zlákat levnými oleji do aromalamp, které jsou většinou syntetické...


Důležité je vybrat si správný knot podle toho jak máte širokou nádobu na svíčku. Správně tlustý knot zajistí, že svíčka vyhoří až do kraje nebo naopak neshoří moc rychle.


Knot ustřihněte asi o 2cm delší než je nádoba na výšku, na jednom konci kleštičkami upevněte do plíšku a plíšek lepidlem či tavnou pistolí přilepte do středu na dno skleničky. Na skleničku položte kolíček do kterého chytnete knot tak, aby byl natažený. Co se týká skleniček, můžete zrecyklovat prakticky cokoliv, od starých nádob od svíček po staré hrníčky a skleničky. 



Ve vodní lázni si roztatvte vosk. Počítejte s tím, že roztavením voskové bobulky ztratí objem, takže na objem svíčky spotřebujete o trochu víc než 1,5 objemu neroztaveného vosku (na 200ml svíčku je potřeba cca 320ml voskových bobulek). Tavný bod sojového vosku je někde mezi 40 - 50°C a je dobré ho neohřát příliš, proto ta vodní lázeň...


A teď trocha chemie a matematiky. Kolik éterického oleje vlastně použít, aby svíčka vůbec voněla. Mělo by to být 6 - 10% z celkové hmotnosti vosku. Liší se to podle intenzity vůně éterických olejů, těžším vůním stačí nižší koncentrace, jemné vůně musíte dát víc. Pokud tedy máte 200ml svíčku jako já, na kterou použijete cca 190g vosku a budete chtít přidat 7% éterického oleje, bude potřeba cca 13g oleje (190 x 0,07), což jsou asi tři čajové lžičky. 


Éterický olej nepřidávejte do příliš horkého vosku, protože by se mohl vypařit, snažte se ho přidat do vosku až po mírném vychladnutí. Já vosk rozehřívám na 55 - 60°C a pak chvíli počkám, než přidám olej, aby v něm zůstalo co nejvíc vůně.


Vosk opatrně nalijte do sklenice a nechte ztuhnout. Většinou není potřeba sklenici nahřívat, sojový vosk mi ztuhl hezky rovnoměrně a bez prasklin i při pokojové teplotě.



Před tím než svíčka úplně ztuhne můžete jí posypat třeba skořicí nebo okvětními plátky růže. Pak už jen zastřihnout knot na cca 5 mm a je to!



Nezapomeňte, že svíčka by měla v místnosti hořet maximálně 4 hodiny a měli byste jí zhasínat zhášedlem nebo ponořením knotu do vosku nebo třeba nasliněnými prsty. Kouř po zhasnutí svíčky je dost škodlivý a je dobré ho kdyžtak hned vyvětrat. Před každým zapálením svíčky zkraťe knot na 0,5 cm a nechte svíčku hořet jen tak dlouho, než se vosk roztaví maximálně do hloubky 1 cm po celé ploše svíčky.



A kdyby se vám do toho vyrábění nechtělo a přesto byste rádi ručně vyrobenou zdravou svíčku s přírodní vůní, můžete nějaké koupit u mě v Zahradě na niti. Nějak mě to vyrábění chytlo a udělala jsem jich víc než jsem původně zamýšlela...




Baví mě experimentovat s vůněmi, takže každá svíčka má trochu jiné složení éterických olejů a pojmenovávám je podle toho, co se mi při očichání vybaví. Pár jsem jich přidala i do e-shopu.

Tak dlouhým večerům při světle svíčky zdar!

22. října 2018

Na vlastní pěst - J.A.R.

Kapské město - Kapská botanickáMys Dobré naděje - Princ Albert - Port Elizabeth - Addo Elefant Park - Coffee Bay - Durban - Kwazulu Natal vesnice - Drakensberg Park (Lesotho) - Kruger Park - Johannesburg - Kapské město 

A tady je poslední příspěvěk o naší cestě po JAR, pár tipů a shrnutí poznatků z cestování. Cestu z Kapského města do Johannesburku jsme absolvovali za tři týdny v prosinci a lednu 2016 -17. Půjčili jsme si auto a za příplatek ho vrátili v Johannesburku a do Kapského města přelítli místním letem za pár korun.


Měli jsme s sebou stan a spacáky, ale ty jsme použili jen v horách u Lesotha a v jednom kempu mezi Krugerovým parkem a Johannesburgem, jinak jsme spali přes Airbnb a občas přes booking, které jsme si objednávali až na místě podle toho, kdy a kam jsme se rozhodli posunout. Airbnb jsme zvolili záměrně, protože je to skvělý způsob, jak se dostat k místním lidem a vzhledem k tomu, že tady všichni mluví anglicky, je to ideální způsob, jak poznat zemi autenticky. To se nám opravdu vyplatilo, bydleli jsme u různých lidí, afrikánců, míšenců i černochů a byl to skvělý zážitek.

Spali jsme třeba u maratonce, který nesl jihoafrickou pochodeň na Olympiádě nebo v luxusním pokoji manželů, co měli dům obehnaný třímetrovou zdí s elektrickým napětím a na zahradě měli antilopy a my byli jejich první Airbnb hosté...

Přelom roku je v Jižní africe trochu náročný na ubytování, protože jsou Vánoční prázdniny a navíc je tu léto a děti mají letní prázdniny, takže na Silvestra jsme nemohli vůbec najít volný nocleh, a to ani v kempu, všechno bylo vybookované. Tak na to je dobré myslet trochu dopředu, jinak s ubytováním problém nebyl ani na poslední chvíli. Na letišti jsme si koupili místní simku i s daty a s internetem.



Všichni nás dopředu strašili, že JAR je nebezpečná země a vyprávěli nám historky jak vás okradou když stojíte v autě na červenou atd. takže jsme se snažili být ostražití. Určitě je dobré nechodit do odlehlých částí měst v noci a do některých částí vůbec, nikomu nezastavovat, snažit se na sebe zbytečně neupozorňovat a prostě být ostražitý k tomu co vám kdo říká a nedůvěřovat každému na potkání. Nám osobně se nic špatného nepřihodilo, ale nebudu rozhodně tvrdit, že JAR je bezpečná země, už to, že vidíte všude ostantými dráty a často i elektřinou obehnané zahrady, naznačuje, že být ostražitý se vyplatí. Bylo nám řečeno, že jsme prostě měli štěstí, což může být pravda... ale víte co, to by pak člověk nejel nikam. Okrást vás můžou i v kempu u Ohře nebo na parkovišti v Českém Ráji, že ano. A když nejde o život... 

Jediná trochu nepříjemná situace nás potkala v Lesothu na náhorní plošině, kde jsme potkali dva pohraniční lesothské strážce se samopaly, kteří nám tak zvláštně nabízeli, že jim máme dát telefon, že nás vyfotí, což jsme zdvořile odmítli a strážci odešli. Člověk se prostě nesmí nechat ovládat svojí slušností a pocitem, že je mu blbý říct ne, to se ale člověk naučí docela rychle.


Z měst rozhodně stojí za návštěvu Kapské město, které má opravdu skvělou atmosféru a i okolí je velmi půvabné, tak se nám tam líbilo, že jsme místo pár dní plánovaných v Johanesburgu koupili letenky zpět do Kapského města dřív, abychom si ho víc užili. Ano, i letenky jsme koupili jen asi den a půl předem, prostě máme rádi otevřené možnosti a většinou se to vyplatí. Nemuseli jsme tak tvrdnout v Johannesburgu, když tam bylo navíc fakt ošklivý počasí. Rozhodně stojí za to vylézt nebo se nechat vyvézt nahoru na Stolovou horu, odkud je úžasný výhled a za sebe doporučuji i návštěvu místní Botanické zahrady. JAR je země s největším počtem druhů rostlin na metr čtvereční.
A když už je člověk v Cape Town, je to na Mys Dobré naděje, co by kamenem dohodil, je to sice místo zajímavé hlavně svojí geografickou polohou, ale i tak stojí za návštěvu.


Port Elizabeth je ošklivé přístavní město kde nic není a kam jsme zajeli jen díky zmíněnému nedostatku ubytování.





V Durbanu jsme navštívili místní obří oceanárium, venkovní část nic extra, ale samotné oceanárium, které je umístěno jakoby do vraku staré lodi je moc krásně udělané a stálo za návštěvu.












Navštívili jsme také velké jeskyně Cango Caves, kam se hrabe všechno co máme u nás, navíc jsme měli naprosto výborného a vtipného průvodce, mohu jen doporučit.

Záměrně jsme vynechali část na sever od Kapského města, kde jsou vinice, po kterých jezdíte se skleničkou vína v ruce turistickým vláčkem. Chtěli jsme vidět spíš Afriku a tato oblast včetně Kapského města je hodně poevropštěná, i místní nám říkali, že Kapské město vlastně ani moc není Afrika a je to pravda.

Kavárny a restaurace tu jsou jak v Berlíně... vidíte ty kokedamy? :-D


Pokud toužíte po koupání a válení se u moře, tak spíš v Indickém oceánu kolem Durbanu, Atlantik je příšerně ledový, nedá se do něj vlézt ani po kotníky... pokud nejste ledoborci




Dají se tu provozovat i různé sporty a aktivity, v jednom kempu jsme si půjčili kola, že si projedeme místní single trek, no byla to spíš cyklokrossová dráha, kterou navíc někdo opravoval naposledy tak před 5 lety, ale zážitek dobrý!



Jestli máte rádi pěší turistiku, tak rozhodně doporučuji navštívit Dakensberg National Park (UNESCO), který leží částečně v JAR a částečně v Lesothu. Místní pohádková krajina je neuvěřitelná a rozhodně bych se sem chtěla někdy vrátit a prozkoumat to tu víc. 


Zážitek pro nás byla i návštěva tradiční Zulu vesnice - Shakaland, kde nám ukázali různé tradiční tance k různým příležitostem a vysvětlili způsob života kmene Zulu. Jo, bylo to pro turisty, ale tradiční vesnice místních kmenů, už jsou prakticky minulostí. Tenhle skanzen je hezky udělaný, na krásném místě a dozvíte se tam spoustu zajímavých informací.


Co se týká zvířat, byli jsme se podívat i v Addo Elephant Park, kde je k vidění opravdu hodně slonů, takže nemusíte mít strach, že neuvídíte žádná zvířata, mají tu umělá pítka, u kterých se sdružují a v některých místech jsou i postavené oplocené pozorovatelny, kde můžete vystoupit z auta a pozorovat zvířata z úkrytu.


Dva dny jsme strávili i v Krugerově parku, ale upřímně, stačilo nám to, jezdit celý den v autě a čekat na jaké zvíře náhodou narazíte není nic pro nás, takže moc doporučuju jít radši na procházku s průvodcem do buše, to je opravdu zážitek i když se ke zvířatům nepřiblížíte třeba tolik jako v tom autě.

Jinak v Jihoafrické republice je opravdu příjemné klima i přes jejich léto, jsou části, kde je poušť a vedro, ale jinak jsou tu teploty do 30°C, spíš kolem 25°C, trochu mi to připomínalo naše léto.

Tak to je asi vše, co mě napadá, pokud byste se chystali do JAR, pátrali po informacích nebo prostě jen měli nějaký dotaz, ráda odpovím, pokud to bude v mých silách. Okazy na další moje články z JAR najdete v odkazech pod mapkou cesty v úvodu nebo prostě v záložce JAR.

10. října 2018

Haenke botanická laboratoř




Haenke založil francouzský farmaceut a etnobotanik Julien Antih, který se svou přítelkyní Sašou Střelcovou v Praze na Žižkově otevřel Haenke Botanical Lab v které přibližují léčivé rostliny lidem, a to různými formami od přednášek, workshopů po výstavy a happeningy.

Možná jste minulý rok zaznamenali výstavu Victoria Pragensis složenou z 900 rostlin na Náměstí Václava Havla, která odkazovala právě na českého botanika a etnografa Tadeáše Haenkeho a jeho objev viktorie královské, největšího leknínu světa. Nebo jste v létě navštívili Manifesto na Florenci, kde je krásná rostlinná výzdoba. Tak to jsou třeba projekty od Haenke!



Na večerním workshopu nebylo už moc světlo na focení, tak doporučuju se do téhle botanické laborky zajít podívat osobně, nejdete tu spoustu zajímavých rostlin a mají i super workshopy!




My se s Pauline vydaly na workshop o éterických olejích na kterém jsme se toho spoustu dozvěděly a taky si vyrobily svojí parfémovou vodu z vlastní originálně namíchané směsi éterických olejů


Názorně nám bylo předvedeno, jak se takový éterický olej získává třeba destilací bylinného macerátu heřmánku pravého. Úplně mě to vrátilo do laborek na katedru chemie, až jsem si říkala, proč já to tak nesnášela, když je to tak zajímavý... no, je to zajímavý, když je to pro vás užitečný a když vás z toho pak nikdo nezkouší ;-)

A tradááá! Tady je, moje podzimně zimní vůně se spoustou santalového dřeva, vanilky, s trochou jasmínu a pomeranče, nevěřila jsem, že namíchám něco použitelného a nakonec se podařilo!


A to je konec voňavého příspěvku! Tak jestli na vás leze podzimní depka, tak doporučuji si jít vyčistit hlavu éterickými oleji, vyrobit si marsejské mýdlo nebo studený krém do Haenke Botanical Lab! Workshopy najdete na Goout.