Krugerův národní park

Co by to bylo za návštěvu Jižní Afriky, kdybychom se nepodívali do jedno z největších národních parků v Africe. Krugerův národní park má rozlohu jako Slovinsko a dá se tu strávit klidně několik týdnů.  

Součástí plánku parku je i obrázkový seznam zvířat k odškrtávání, něco pro mě! 

Je to neskutečný pocit vidět zvířata volně se pohybovat v přirozeném prostředí. Nejaktivnější jsou zvířata ráno, takže jsme vyrazili hned na otevření parku v 5 hodin.

Ten pocit když zašustí křoví a z něj se vynoří slon...

Nosorožec bílý, druhý největší savec na planetě

Tenhle kámoš se rozhodl chameleóním tempem přejít silnici

Porušila jsem pravidla dle kterých nesmíte nikde vystoupit z auta a šla ho popohnat, aby ho nikdo nezajel, naštěstí v okolí nebyl žádnej lev, kterej by mě sežral...

Vodní bůvoli

Upřímně, pořád to není tak úplně přirozené prostředí, spousta silnic, spousta aut. A až na pár zastávek celý den sedíte v autě a šponujete oči a uši, co kde zahlídnete. Asi bych to déle než pár dní nevydržela.

Na odpočívadlech jsou magnetama vyznačená zvířata, kde je kdo včera viděl...

vodní bůvol

Opice se vyhřívali na asfaltu a teď zdrhají...

Antilopa Impala, těch jsme viděli asi nejvíc

A protože jsme si řekli, že jet druhý den znovu autem do parku se nám vlastně už moc nechce, rozhodli jsme se si radši zaplatit několikahodinovou procházku buší s průvodcem při rozednění. 

Nakonec jsme byli jen my dva a dva průvodci s puškama, vyjít si jen tak do buše bez zbraně je tu nemyslitelné

A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat

Stopovali jsme nosorožce

tohle je jeho stopa

a tohle je jeho lejno kterým si značkuje teritorium

 Nakonec jsme od něj byli asi 150 m, blíž jsme se přiblížit nesměli, aby se necítil ohrožený...
Taky jsme narazili na osamělého samce voního bůvola, což je jedno z nejnebezpečnějších zvířat v buši, pokud není ve stádu, strašně jsem se lekla, když nás průvodci strhli do křoví jak do zákopu. Bůvola  jsme museli obejít velkým obloukem a on se celou dobu otáčel čelem k nám, bylo to trochu děsivý.
Tom byl ale nejvíc zklamanej, že jsme nepotkali žádného hovnivála, přesto že nosorožčích lejn jsme vidělo až až.

Ale viděli jsme slona, teda slůně

A tam v té stráni mezi stromy je ten nosorožec

Je to úplně jiný zážitek, procházet se buší a být tam uprostřed divočiny, člověk se nemůže přiblížit zvířatům tolik jako třeba v tom autě, ale je víc součástí a má z nich mnohem větší respekt. Nikdy nezapomenu, jak jsme se zastavili a slyšíme takové divné hřmění a ono to bylo velké stádo zeber, vyplašili jsme je a oni se dali do pohybu, neskutečný zážitek.