10. listopadu 2017

Plantique

Byla jsem zvědavá, jestli v Peru objevím nějaké zajímavé obchůdky západního stylu. Lima je moderní metropole a je vyhlášená spíše bary a restauracemi, malých obchůdků s místními produkty jsem tu bohužel moc nenašla, až na jeden, ten ale stojí za to!

Jmenuje se Plantique a najdete ho přímo na hlavním náměstí v podle mě nejhezčí limské čtvrti Barranco, ve starém koloniálním domě.




Musím říct, že krásnější obchod jsem dlouho nepotkala ani v Evropě...





Koloniální styl v kombinaci se všemi těmi rostlinami vypadá krásně a ten prostor! Vyřezávané dveře, spousta přirozeného světla procházející zkrz osvětlovací střešní okno a dokonce malý dvoreček... takový malý ráj







Dokonce tu na dvorečku měli dvě peruánská Acapulca, pěkně ve výrazných barvách, jak se na Jižní Ameriku sluší a patří.


Tohle okno s instalací plážových klacíků bych chtěla domů

Macramé drhané závěsy jsou teď strašně trendy, evidentně celosvětově!





Bohužel jsem nemohla Plantique vykoupit, protože bych musela vše měsíc vláčet s sebou na cestách, tak jsem si koupila alespoň vonné františky z palo santo - posvátného dřeva a občas si je doma zapálím a čuchám tu nasládlou vůni dálek...




31. října 2017

Za Pustinou

Podzimní varianta našeho holčičího čundru už s čundrem teda neměla pranic společného, protože hotel a auto... prostě když si naplánujete výlet do ponuré oblasti severouholené mostecké pánve a za nevlídného počasí k tomu, tak se ta depka prostě musí něčím trochu naředit... tak jsme jí naředily mosteckým socialistickým přepychem.


To je prosím on:


Ubytovaly jsme se v hotelu Cascade přímo v centru Mostu. Musím říct, že ještě před několika lety by mě tohle místo naprosto odpuzovalo a děsilo a nejspíš by mě fakt nenapadlo sem jet na víkend. Ale k našemu záměru ponurého víkendu na severu tahle betonová džungle měla geniálního genia loci... 




Oblastní dům kultury horníků a energetiků Repre je stejně starý jako já. Celý nový Most totiž vznikal v 70. a 80. letech po tom, co starý Most padl za oběť těžbě uhlí. Vzniklo tak úplně nové, brutalistně moderní socialistické město.




Celá stavba Repre je neuvěřitelný komplex. Působí na mě jako takové malé mostecké Barbican centrum v Londýně, hledala jsem, jestli už o něm náhodou nanatočil Adam s Jankem díl do Gebrian versus, ale zatím bohužel ne. Tak tady aspoň ten Barbican.






Škoda, že efekt odrazu ve vodní hladině je jaksi potlačen...


Nechybí tu řádné socialistické umění, třeba mozaika od Josefa Menše z roku 1975



Interiér se také nenechal socialisticky zahambit, ale kdo je autorem té úžasné mozaiky se mi zjistit nepodařilo



Hotelová sauna bohužel nefungovala, ale hotelová kavárna a bar(!) naštěstí ano...




Co Mostu zůstalo, je dominanta vrchu Hněvína s hradem, na který jsme se bohužel kvůli povětrnostním podmínkám orkánu radši nevydaly.




V novém Mostě je ale ten starý Most stále trochu přítomný a vytváří zvláštní kontrasty, třeba na 1. náměstí najdete Městské divadlo a původní morový sloup. Na fotce dole je zachyceno náměstě s morovým sloupem ve starém Mostě. 


Ten morový sloup stával tady..


Most si drží kolem 60 tisíc obyvatel, takže to asi byl pěkný kulový blesk, takové stěhování národů. Musel to být strašný pocit, když tolika lidem zničili jejich město a domov.



Zůstal Kostel Na Nebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 přesunut po kolejích...







Jako jedno z nejdepresivnějších míst celého Mostu na nás zapůsobil tenhle hřbitov aka paneláky pro mrtvé a louky rozparcelované na hroby na obří pláni téměř bez stromů, uf!
Na mostě v Mostě!


Druhá část našeho výletu na sever už se netýkala betonu, ale pustiny z Pustiny. To byl ten prapůvodní impuls sem vyrazit. 









Jsou to neuvěřitelné výhledy a ta perspektiva v 2D fotkách prostě moc nefunguje...







Zámek Jezeří, který si v Pustině zahrál pasťák, je v takovém stavu, že místní tísnivou atmosféru jen umocňuje. Část interiéru je přístupná a jsou zde normálně i prohlídky, bohužel jsme měly smůlu a zrovna se tu konal stašidlový den pro děti, takže tu byla fronta tak na hodinu...














Jdem na řízek a svíčkovou!



Nemáš jablko?


A aby té deprese nebylo málo, zastavily jsme se ještě cestou zpět v Terezíně. Tam se totiž také natáčela Pustina, konkrétně interiér pasťáku, který zvenku v seriálu vypadá jako ten zámek Jezeří... zvenku Jezeří, zevnitř Terezín.





Byl to další hodně silný zážitek 



Díky holky, bylo to depresivně krásný!
A jestli jste ještě neviděli osmidílný seriál od HBO - Pustina, doporučuji, je to seriál, kde i ponurá a tísnivá atmosféra severouhlené pánve působí svým způsobem krásně, hlavně díky kameře Štěpána Kučery. Až ho uvidíte, taky se tam budete chtít vypravit.




A nakonec jedno video pro naředění depky