V Huarázu

Konečně mám zase trochu času napsat pokračování naší zářijové peruánské cesty...

Náš první přesun byl z Limy do hor, do města Huaráz v Bílých Kordillerách. Absolvovali jsme noční přejezd autobusem a v 6 ráno se ocitli o několik set kolomerů severněji a také o několik set kilometrů výše. Od chvíle, co jsme opustili Limu jsme se vlastně celý měsíc pohybovali v nadmořské výšce nad 3 tisíce metrů, kromě treku do kaňonu Colca, na jehož dně je nadmořská výška 2 tisíce metrů, ale o tom jindy...

výhled z kuchyně našeho Airbnb

Huaráz je oproti limské metropoli malé a tradičnější peruánské město, takže jsme konečně měli pocit, že jsme v Peru. Mají tu velký trh, jeden z nejkrásnějších, co jsem v Peru navštívila a jsou tu moc milí lidé, hned se mě ve forntě na mango pán vyptával odkud jsem a přál mi krásný den. A na rozdíl od jiných trhů jsem nedostala gringo přirážku...

Měli jsme také štěstí na místní slavnostní pohřeb zřejmě nějakého policisty, celé dopoledne v ulicích místní vysypávali ozdobné obrazce, přes které potom opoledne projel pohřební průvod. U každého obrazu se zastavil a celý průvod se pomodlil.

Obrazy jsou vysypávány z písků a obarvených pilin

po průvodu se vše zase pečlivě zametlo

Taxíkem jsme se nechali popovézt za město a vyrazili na aklimatizační vycházku do hor. 

ty načervenalé klasy je quinoa, která je tu důležitou plodinou

připojila se k nám přítulná smečka vořechů a za podrbání by s námi šli snad světa kraj...

Výlet pár set výškových metrů nám bohatě stačil a když jsme se večer vrátili do Huarázských 3500 m n.m. měli jsme oba dost. Naštěstí nás výšková nemoc nepostihla, ty větší výšky nás ale teprve čekají. Zato jsem se poučila a pečlivě filtrovala i vodu z kohoutku, která je pro mě z nepochopitelného důvodu uprostřed krásných hor nepitelná.