Na vlastní pěst - Peru, Bolívie

Občas se mě někdo ptá na tipy z cest a protože sama před cestou vždycky hledám informace na různých blozích a ráda čerpám ze zkušeností ostatních cestovatelů, založila jsem tady na blogu rubriku Na vlastní pěst, kde bych ráda dala dohromady typy a poznatky, které by mohly vám ostatním, kteří se třeba chystáte cestovat do stejné destinace, pomoci v plánování cesty a ušetřit si tak některé nepříjemnosti. 

(září 2017)

Lima - Huaráz - Lima - Cusco - Aquas Calientes (Machu Picchu) - Cusco - Arequipa - Cabanaconde (Colca kaňon) - Chivay - Puno (Titikaka) - La Paz - Uyuni (Salar de Uyuni) - La Paz - Lima

První menší zádrhel nastal v Miami, USA, odkud jsme měli let do Limy. Letuška na check-in nás upozornila, že pro vstup do Peru musíme mít důkaz, že zemi opustíme v podobě letenky či jízdenky ze země, kterou ona musí vyplnit do počítače a kterou jsme neměli (koupili jsme si pouze letenky do Peru a letenku z New Yorku domů), protože většinou cestujeme s hrubým itinerářem a detaily cesty vymýšlíme za pochodu podle toho kde se nám líbí... narychlo jsme se tedy rozhodli, kdy zhruba přejedeme do Bolívie a koupili si letenky z Cusca do La Paz, které jsme nakonec nepoužili. Bývalo by stačilo si koupit jakýkoliv levný autobus a ušetřili bychom $100.

V Peru i Bolívii se dá velmi často platit i kartou, ve většině případů ale potřebujete mít Visa, Mastercard nikde neberou, takže pak musíte vybírat z bankomatů hotovost, ty většinou dávají maximálně kolem 2 tisíc korun, některé navíc chtějí poplatek za výběr (nad rámec toho co ještě zaplatíte své bance). Občas jsme měli problém s kartami od Fio, které nám to vyplivovalo, pokud máte možnost je rozhodně dobré vzít kreditní kartu.

Hned v Limě jsme si koupili místní simku s daty, maximum bylo asi 1,5GB na 14 dní, tak jsme si vzali radši hned dvě, což se nám vyplatilo. Je ale dobré si dopředu zjistit, jestli třeba nemáte zablokovaný telefon na neevropské simky jako já, ještě stále ho nemám odblokovaný :-/

Rozhodně doporučuji si dát před cestou aspoň základní kurz španělštiny, moc si neumímm představit jak bychom to zvládli bez ní nebo teda umím, ale bylo by to o dost náročnější. Mám tedy jen fakt základy (2 semestry) a stáhla jsem si před cestou Babel, abych si vše zopakovala a je to fakt super appka, i když třeba neumíte vůbec. Anglicky nemluví ani většina průvodců a ač mi to přišlo zvláštní, téměř všichni cestovatelé, které jsme cestou potkali, uměli španělsky. Ti kteří nemluvili byli chudáci občas dost bezradní.

Ubytování jsme řešili přes Airbnb nebo Booking tak půl na půl a většinou jsme si ho rezervovali jen pár dní dopředu podle toho jak jsme se rozhodli kam pojedeme.

Super jsou na přesuny po zemi dálkové autobusy, které jsou vybavené na spaní. Dostanete deku, někdy i svačinu a vodu a sedačka se dá sklopit téměř do vodorovné polohy. Když jedete přes noc, ušetříte za nocleh a ráno se probudíte o pár stovek kilometrů jinde. Celkem jsme v nich strávili 6 nocí a až na jeden autobus, který netopil to byla velmi dobrá volba. Doporučuji autobusy Cruz Del Sur. 8 - 10 hodinová jízda stojí kolem 700Kč.

Jediný problém s autobusem bylo spojení Chivay - Cusco, pokud se nechcete vracet na jih do Arequipy a chcete ušetřit asi 4 hodiny cesty, pak je jediná možnost jet předraženým turistickým autobusem. 

Když jsem se balila na cestu, v domnění že jedu do země, která je velmi blízko rovníku, jsem si zabalila i šaty a sukni a tílko... které jsem pak teda použila, ale s několika dalšími vrstvami nad či pod. Sice jsem koukala na místní teploty, ale nějak mi už nedošlo, že se od chvíle, kdy vyjedeme z Limy, která je na pobřeží, budeme vlastně celou dobu pohybovat ve výškách nad 3 tiscíce m n.m. Naštěstí jsem s sebou měla tenkou péřovku, která se teda dost hodila, zvlášť v horách, ale vlastně jsem jí používala skoro každý den.

Pokud víte, že máte problémy s nadmořskou výškou, je dobré si přivézt nebo si tady koupit speciální pilulky, které prý dost pomáhají nebo počítat s tím, že budete potřebovat nějaký čas na aklimatizaci. Města v kterých jsme nejvíc pobývali jako Huaráz, Cusco, Arequipa, La Paz jsou všechny 3 - 3,5 tisíce m n.m. a výlety do hor i na běžnou turistiku jsou i do 5 tisíc. 

Pokud to šlo, vyhýbali jsme se organizovaným výletům, ale do některých míst je velmi těžké se dostat jinak než s průvodcem a ve skupině hlavně proto, že na tato místa nejezdí žádná hromadná doprava a taxi by vyšlo ještě dráž.
Organizovaně jsme jeli dvakrát na jednodenní výlety do hor okolo Huarázu, na Lagunu 69 a na mizící ledovec Pastoruri. Většinou v městech funguje spousta cestovních agentur, stačí omrknout Tripadvisor a vybrat tu nejlepší. Průvodci dost často mluví pouze španělsky.
V Bolívii jsme jeli s agenturou na solnou pláň Salar de Uyuni, tam se člověk prostě jinak nedostane. Protože to bylo na dva dny, vybrali jsme si anglicky mluvícího průvodce.

Salar de Uyuni

Bez průvodce jsme si udělali třídenní trek do kaňonu Colca. Dobrá základna je hostel Pachamama v městečku Cabanaconde nad kaňonem, kde vám dají mapku a poradí co a jak a kudy. Ve vesnici není bankomat ani telefonní signál a pro vstup do kaňonu si můsíte koupit turistický lístek za 40SOL (280Kč), tak je třeba s tím počítat. V kaňonu se nejde moc ztratit, takže průvodce je podle mě zbytečný.

Machu Picchu jsme také dali bez agentury, i když se to zdá být na první pohled nemožné. Od Inka trail jsme upustili, protože se za prvé musí rezervovat tak rok dopředu a za druhé je to masovka. Musím se přiznat, že jsem kvůli té představě davů měla i tendence Machu Picchu úplně vynechat, nakonec jsme se ale rozhodli se tam podívat a stálo to za to. Vybrali jsme si nejlevnější variantu - 6 hodin busem z Cusca do Hydroelectriky (zpáteční jízdenky se dají koupit v agenturách v Cuscu, cena asi 350Kč), odkud pak jdete ještě asi 12km pěšky po kolejích do městečka Aquas Calientes přímo pod Machu Picchu. Druhá, 10x dražší varianta, je jet vlakem přímo do Aquas Calientes.  
V Aquas Calientes jsme měli rezervované Airbnb. Protože nás čekala v jeden den prohlídka M.P. a pak cesta dolů a 12km zpět na Hydroelectriku na autobus, rozhodli jsme se vynechat ranní výstup 300 výškových metrů a koupit si jízdenku na ranní bus nahoru na Machu Picchu na který je potřeba vstát a stoupnout si do fronty nejlépe v 5:30, aby člověk byl v 7 nahoře. Lídí bylo nahoře samozřejmě všude spousta, ale i tak to stálo za to. Doporučuji hned po vstupu vyrazit na Sluneční bránu, protože davy s průvodcema se vrhají nejdřív na prohlídku hlavních částí M.P.a tak u Sluneční brány nikdo nebyl.
Vstupenky na Machu Picchu jsme si koupili už v Cuscu, protože prodávají omezený počet lístků na den.

fronta na ranní autobus z Aquas Calientes na Machu Picchu

Další z tipů je možná vcelku jasný, ale vyplatí se to zdůrazňovat... ptejte se, pořád a na všechno dopředu se ptejte, jakmile se nezeptáte na cenu předem je téměř jisté, že zaplatíte dvakrát tolik. Nesnáším smlouvání, ale pokud chcete ušetřit je to prostě nutnost. Místní žijí v představě, že bílá kůže = bezedné konto.

jídlo na trhu pořídíte i za 12Kč

Co mě překvapilo byl fakt, že ceny jsou, pokud se nestravujete výhradně na tržištích, vcelku stejné jako u nás. Samozřejmě zde asi hraje roli gringo příplatek za bílou kůži, ale i tak v obchodech a restauracích jsou ceny dost podobné těm našim, což je dost zvláštní na to že HDP Peru je oproti ČR třetinová. Ubytování je zde ale levné a výběr je velký, takže jsme spacáky a karimatky vezli úplně zbytečně.

Typická cholita v kloboučku - směnárnice na hranicích Peru - Bolívie, která vám vymění peruánské soly za bolivijské bolívary

Pokud budete překračovat hranice po zemi, nezapomeňte se zastavit u celníků a nechat si dát razítko do pasu, je třeba najít jejich kancelář, i když se zdá, že přes hranici volně proudí davy a nikdo to nekontroluje! Předejdete tak značným potížím při případném návratu a kontrole, kdy se zjistí, že jste přešli ilegálně a nemáte v pase razítko (což se nám přesně stalo a měli jsme štěstí, že jsme se vraceli zpět busem a ne letadlem, to nevím jak bychom vyřešili). 

Hranice Peru - Bolívie v Desaguadero je prostě jen mostek přes řeku, celníci nikde, davy proudí...

Rozhodně jsme se necítili nikde v nebezpečí, ani v Peru, ani v Bolívii, ale samozřejmě zdravá obezřetnost je dobrá, asi stejně jako u nás doma. Občas nás někdo z místních upozornil, že se třeba v noci nemáme vydávat do zapadlých čtvrtí uliček. Jeden starší pán v lanovce v La Pazu nás varoval před falešnými policisty a doporučil, že v případě, že nás nějaký bude chtít legitimovat, máme zastavit nějakého místního a zeptat se, jestli si myslí, že to je opravdu policista... ale my se setkali jen s opravdu milými lidmi a ani v noci jsme se necítili nikde špatně a na pocity já dám nejvíc...

Kdybych měla udělat nějaké závěrečné shrnutí, tak cestování po Peru a Bolívii je vcelku jednoduché, pokud máte internet, tak lze spousta jízdenek koupit i přes internet, spoje jsou dohledatelné a prostě doprava funguje vcelku dobře. Způsobuje to značný turistický ruch, který tu je a je potřeba se na něj připravit. Občas se ale stane, že jste třeba i někde náhodou samy... Když to srovnám se zrovna úplně čerstvým zážitkem z cestování po Kubě, tak je to hodně nesrovnatelné :-)

Tak to je asi vše, co mě k cestování po Peru a Bolívii napadlo a mohlo by se třeba někomu hodit... pokud máte nějaký dotaz, klidně mi napište ráda odpovím...

Cestování zdar!