Titikaka

Jezero Titikaka je nejvýše položené jezero s lodní dopravou, leží v nadmořské výšce 3 812 metrů, tím čím je ale nejzajímavější jsou plovoucí ostrovy z rákosu totora, na kterých bydlí místní už několik staletí.

První den jsme strávili v městečku Puno a břehu Titikaky, které je poměrně autentické. Není tu vlastně nic moc extra k vidění, až na normální peruánský městský život, což je přesně to po čem vždy na cestách pátráme.

Peruánská moderní architektura

Schody před katedrálou jsou jedním z těch míst kde se něco děje

Pouliční fastfood, většinou se servíruje maso s bramborem

Tomášův Peru STAR - El Zákusek de Puno

V Punu jsem poprvé potkala ženy s buřinkami na hlavách, už sem zasahuje tradiční móda z Bolivie

Neuvěřitelný kontrast - maminka v tradičním úboru a dcera v moderním, achjo

Rybář v Punském přístavu uměl anglicky, tak si mohl konečně povykládat s někým místním i Tom

Další dvě noci jsme strávili na plovoucím ostrůvku z rákosu jedné místní rodiny, kterou jsme objevili na Airbnb, takže jsme nemuseli absolvovat jen turistickou projížďku s přespáním na ostrůvku pro turisty.  

Mladí manželé s malým synem a prarodiči obývají plovoucí ostrov o velikosti asi 20 x 20 metrů, kde mají tři domečky na pronájem a ve dvou sami žijí.

Ostrovy se skládají z kvádrů plovoucích rákosových kořenů, které jsou svázané dohromady a na ně je potom navršeno několik vrstev nasekaného rákosu, který se postupným udupáváním drolí a tleje, takže je potřeba každý měsíc doplňovat novou vrstvu. Životnost plovoucího ostrovu je asi 60 let.

Jedno odpoledne nás děda vzal na ryby na které měl nastražené rybářské sítě a nabídl nám, že jestli chceme, můžeme si vyzkoušet místní tradiční oblečení. No samozřejmě jsme neodolali!

Tahle tradiční rákosová loď je už trochu zmodernizovaná a uvitř je vyplněná plastovými lahvemi, aby se lépe vznášela a déle vydržela. I tak prý rákos vydrží tak tři roky a pak se musí loď udělat znovu. Pokrok nezastavíš a je to aspoň nějaká recyklace těch plastových lahví, kterých se tu všude válí strašné množství :-/

Když zapadne slunce, začne být na ostrově docela klendra, tak jsme byli moc rádi, že jsme kromě výborné tradiční večeře dostali do postele dva vašky.

A pak jsme se rozloučili s malým Rudym, slípkou Titi a celou rodinkou a vydali se zpátky do Puna a hurá směr Bolívie, která je co by kamenem dohodil...

Titicaca, Peru, září 2017