Úžasný objev se mi podařil při procházení křivolakých uliček starodávného přístavního městečka Jaffa, které je teď už vlastně součástí izraelského Tel Avivu.
Byla to opravdu náhoda, protože tahle ulička byla úplně mimo a zastrčená a kdyby skrz tmavý průchod moje oko nezaregistrovalo podezřelý visící útvar připomínající obří kokedamu (na to já mám speciální instinkt) mohla jsem o tu podívanou úplně přijít! Ale kdo nehledá najde, stačí mít jen oči neustále otevřené.
A to by byla velká škoda, protože bych se pak nedozvěděla o izraelském umělci jménem Ran Morin. Jeho enviromentální
sochy jsou přesně to, co mě oslovuje.
Jeho objekty mají vždy za sebou příběh, vychází z daného prostředí a posilují genia loci místa, prostě to do sebe vše zapadá. Velmi často do svých uměleckých instalací používá vzrostlé stromy a to je materiál mého srdce.
Tenhle vznášející se pomerančovník má taky svůj příběh... pomerančovník je totiž symbolem města Jaffa které kdysi obklopovaly pomerančové sady, kde byla už v 18. století vyšlechtěna právě odrůda dnes nazývaná Jaffa. Se svou sladkou chutí a tvrdou slupku se její plody staly ideální pro export, pěstují se tak všude na Dálném východě od Kypru po Irák.
Autor hledá paralelu s vykořeněním, posledním pomerančovníkem, ztracenými sady, minimální životní jednotkou či novou-lehčí existencí.
Od ruské průvodkyně jsem si ještě vyslechla pohádku o tom, že je to strom rostoucí z obřího semene, symbol zrození, života a lásky a přidala, že kdo chce mít štěstí v lásce musí strom obejmout... pak věřte průvodcům (nejlepší průvodce je Google)!
 |
| Pohled na Tel Aviv z Jaffy |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentáře!