Landart ve městě

O tom co vlastně znamená krajinná nebo zahradní architektura a jaké jsou všechny funkce těchto oborů má u nás stále velmi malé povědomí a přesně to se snaží napravit Landscape festival. Vzpomínáte na můj report z prvního ročníku LF na Nákladovém nádraží? Od té doby LF trochu povyrostl a dospěl.

Letos se po Opavě a Plzni vrací do Prahy a kurátoři vyzvali přední české i zahraniční landartisty a krajinářské architekty, aby vytvořili tzv. site specific instalace. Site specific instalace, možná stejně tajemné slovo jako landart nebo krajinná architektura, co si pod tím asi tak představit? 

Přitom je to druh umění, který mám možná ze všeho nejradši. Instalace komunikující s prostředím a vyjadřující něco v dané lokalitě aktuálního a nezaměnitelného. Umělecké objekty reagující na prostředí ve kterém jsou umístěné. 

5. ročník Landscape festivalu můžete objevovat na Vítkově, Rohanském ostrově a na Štvanici a rozhodně stojí za návštěvu! Máme na to celé léto, festival trvá ode dneška do 30. září.

Zatím jsem viděla jen pár instalací cestou z práce a do práce a už jsem nadšená, baví mě pozorovat, co taková instalace udělá s prostorem, baví mě přemýšlet, jak jí asi autor vymýšlel a co zamýšlel, ještě než si přečtu popisek a taky, jak na ní lidé reagují.

Bude co objevovat! Podrobná mapa zde. Po růžové trase můžete projít celé festivalové území, které vás možná zavede do míst, kde jste nikdy nebyli.

Na cyklostezce pod Vítkovem, kudy jezdím na kole do práce přibyla takováhle krásná Žižkovská pláž <3 kéž by zůstala navždy!

Po schodech si vykračují pařezy, fakt jsem usilovně přemýšlela, co autorka asi instalací myslela, ale klíč jsem neuhádla... co myslíte vy?

Nosit dříví do lesa města?

Vedle jak ta jedle!

Protestní stupínek jsem zachytila začátkem týdne, kdy ještě nebyl úplně hotový... rozdělené Československo

Baví mě, že instalace na Vítkově evidentně souvisí s letošním osmnáctkovým výročím. 

Stoletá lípa, stoletá republika <3 

Opona, meditační pavilon, kde se můžete zamyslet, proč z Památníku na Vítkově neudělat něco echt českého... třeba pivovar...

Cesta nářků, slovesnost pod vašimi kročejemi...

"Co dělá krajinářský architekt? Nejspíš něco projektuje. Posedy, krmítka a rozhledny. Patří však posedy i do města? Posedy v městské džungli jako orientační majáky, místo setkání a výhledů do krajiny."

Tribuna pro volnou prezentaci názorů, vox populi!

 A díky Landscape festivalu jsem se konečně podívala do tajuplné zahrady!

Instalace Na Hraně opravdu na hraně je a můžete se protáhnout dírou v plotě a konečně se po těchto tajemných schodech do nebe projít taky... neodolala jsem a ještě teď mě celé ruce pálí od kopřiv, ale stálo to za to, byl to sen!

Takže až nebudete mít plán na víkend, odpoledne nebo dlouhý letní večer, vyražte objevovat, co je landart ve městě!

Já se těším, až prozkoumám Plovárnu ve druhém patře Jany Pyškový, Průnik džunglí od Jitky Trevisan nebo si sednu na Lavičku Lenku od Lenky Klodový... 

Vstup na vlastní nebezpečí značí, že to nebude nuda!!!