Zahrada a bučiny v obrazech

Díky rozhovoru pro časopis Zahrada v obrazech jsem objevila tenhle dvouměsíčník, který jsem doposud vůbec neznala! Mám radost, že jsem ho díky tomu objevila.

Při prohlížení zahrady roku 2016 - zahrady U pálkující kočky (kterou jsem mimochodem měla v plánu navštívit o Dni otevřených zahrad a pak to nestihla), jsem okamžitě zatoužila ihned si otevřít stránku s realitama a začít hledat nějakou nemovitost se zahradou... 

kde bych mohla teď napodzim zasadit tyhle všechny cibuloviny

 kochat se barevnými plody podzimu...

a zasadit aspoň jednu oskeruši, co se na podzim zbraví všemi barvami

Zahradu nemám, tak jsem aspoň vyrazila ukojit svojí touhu po barvách podzimu do lesa. Na podzim jsou nejkrásnější zlaté bučiny, já mám ráda ty Voděradské, jsou kousek od Prahy a člověk má hned pocit, že je daleko od města.

a že bylo na co se koukat, nejen v korunách stromů

ale nerostou jen muchomůrky!  

ještě že se nesbírají, takové krásy by byla škoda!

A tady ten rozhovor

grafikcké zpracování Zahrady v obrazech byla jedna z věcí, která  mě mile překvapila.

Jestli jste ještě nenarazili na dobrý časopis o zahradách a zahradničení, zkuste Zahradu v obrazech. Má původní český obsah, evidentně do ní píší lidé, kteří oboru rozumí a mají ho rádi. Najdete v ní spoustu fotek krásných zahrad (nepočítám jen tu letošní vítěznou) a také inspirace, typů na pěstování a informací o rostlinách. To vše stručně, jasně a s vkusnou grafikou.

A jestli jako já nemáte zahradu a máte rádi podzim, vypravte se za podzimními barevnými buky. Spousta jich je na Vysočině, v Českém ráji nebo si vzpomeňte na Národní přírodní rezervaci Voděradské bučiny kousek za Říčanama!

Kokedamové kadeřnictví

Jednu z věcí, kterou mám na své práci ráda, je potkávání nových, kreativních a zajímavých lidí. A občas se mi stane, že dostanu i nabídku na spolupráci. Nejlepší pak je, když se to stane dohromady...

Martina (vpravo) při práci ve svém salónu, který ještě zdobí původní výzdoba z umělých květin...

Přesně tak se to seběhlo s Martinou Jankovou, která má už dlouhá léta svůj kadeřnický salón - Atelier Glam a nedávno se rozhodla ho obléct do nového kabátu. Martina je člověk kreativní, s vkusem a je na ní strašně vidět, že miluje svojí práci, úplně z ní ta energie září. Sama říká, že když chvíli nestříhá, tak je celá nesvá. Musím ale podotknout, že nemá talent jen na stříhání, interiér svého salónu si navrhla sama až jsem si říkala, jestli se náhodou neminula povoláním. Prý je to ale jen koníček a poslední, co Martině v Atelieru chybělo byla živá dekorace. Umělé květiny jsou prý sice moc hezké a bezúdržbové, ale živé květiny jsou prostě živé květiny, svěřila se mi. Náhodou se od jedné naší společné zákaznice dozvěděla o Zahradě na niti a bylo to přesně to kulaté, co by se jí hodilo k jejím kulatým zrcadlům!

A tak mě oslovila, jestli bych jí do salónu navrhla vhodné kokedamy.

No a tady už vidíte pár fotek z procesu instalace.

Rozmísťování kokedam je vždycky zábava na na pár hodin. Nikdy dopředu netuším, jak to na konci bude vypadat. Zkušenost mě už ale naučila improvizovat, vzít vrtačku, háčky, provázek a kokedamy a poradit si na místě. Nějaké navrhování dopředu nebo dokonce vizualizace jsem už dávno vzdala, protože to vždycky dopadne úplně jinak než podle plánu... zbytečně promarněný čas za počítačem. Někteří zákazníci se tváří nedůvěřivě, ale to je prostě můj postup, jsem střelec.

Je to ale jednodušší než se může zdát, navrtali jsme všude po dvou háčcích cca 15cm od sebe a 20cm od zdi 

a pak už jsem řešila jen výšku zavěšení kokedam

je pravda, že kompozici jsem pak asi třikrát předělávala, aby působila vyrovnaně a zároveň ne moc pravidelně...

a z toho důvodu jsem pak ještě přidala další dvě kokedamy, člověk prostě nikdy neví...

a voila, tady už je výsledek!

Atelier Glam Martiny Jankové najdete přímo na Palackého náměstí s tímhle krásným výhledem na Emauzy.

Salón v zimním hávu s podvečerní atmosférou, tak snad se bude kadeřnicím dobře stříhat a zákaznicím pohodlně relaxovat.

Meat Design Ostrava

Jediná podzimní akce, které se letos se Zahradou na niti zúčastním bude ostravský Meat Design. V Praze je už docela předesignmarketováno a vyrážet na šňůru trhů po ČR, na to bohužel asi nejsem ten správnej kočovnej typ. Taky proto jsem si před dvěma rokama otevřela svůj zahradoniťovej e-shop, aby se k mým výrobkům dostali i lidé z kteréhokoliv kouta naší země, aniž by museli vystrčit paty z gauče... ale ono je vždycky lepší si věci pěkně osahat a podívat se jak to vlastně vypadá ve skutečnosti a taky potkat autora, že?

A tak mě letos zlákalo nadšení organizátorů Meat Designu, Důl Hlubina, který zbožňuju a kde se přímo akce koná a taky to, že jsme si s EmouMísou a ByMyynou plácly, že pojedeme společně a uděláme si z toho takovou dámskou služební cestu. Jsem nikdy nebyla na služební cestě, tak tohle bude poprvé!

Meat Design tým vybral zajímavé tvůrce a já už se těším, jak na konci listopadu Ostrava zazáří touhle přehlídkou a doufám, že tam třeba potkám někoho z vás, žijících v Ostravě a okolí! Přijďte a neváhejte se k nám hlásit, proto tam pojedeme, abychom si to užily a potkaly se!

Tak na viděnou 24. - 27. listopadu v Hlubině! 
(aby Vám nic neuniklo)

Giveaway

Moc často soutěže nepořádám, ale když jsem viděla to kulaté číslo na facebooku, tak mě to inspirovalo a jsem neodolala to nějak oslavit... 10 tisíc fanoušku, to mě nikdy nenapadlo, že takového čísla vůbec někdy dosáhnu!

A protože úplně první kokedamu kterou jsem kdy vyrobila byla právě kokedama s ženšenovým fíkusem, chtěla jsem tehdá docílit vzhledu planetky Malého prince, rozhodla jsem se zvolit jako odměnu výtězi právě ji. 

Až do nedělní půlnoci tedy můžete u mě na facebooku soutěžit o planetu s baobabem Malého prince neboli kokedamu s fíkusem. Součástí výhry bude samozřejmě i zápich z plexiskla s Malým princem či liškou, dle výhercova výběru. Zůčastnit se může každý, kdo má facebookový profil, stačí sdílet tento příspěvek a odpovědět do komentářů na velmi jednoduchou otázku: "Jak se jmenuje planetka Malého prince."

V pondělí 10.10. (jak symbolické, že?) vylosuji jednoho výherce či výherkyni.

Díky že mě sledujete a podporujete a přeji hodně štěstí!

___________________________________________________________________
Dodatek 10.10. 2016

Výherkyní baobabu Malého prince se stala Aneta Stachová, gratuluji!
Zároveň moc děkuji všem, kteří jste se zúčastnili, bylo vás 446, což naprosto předčilo všechna moje očekávání a slosování mi dalo teda docela zabrat...

Žížalárium

Jsem městská holka, nemám chalupu ani chatu, kde bych měla kompost a u nás v žižkovském činžáku máme vybetonovaný dvorek a sousedy, kteří žijí v domnění, že i malý kompostér smrdí víc než popelnice v létě a na popelnici na bioodpad jsem v našem okolí zatím nenarazila, takže kompostování se nekoná... taková škoda, takové plýtvání! Na jaře jsem se rozhodla, že už bylo dost vyhazování organického opadu do koše a že bych s tím plýtváním organickou hmotou měla prostě něco udělat.

V půlce května jsem si pořídila vermikompostér - kompostovací nádobu, která díky speciálnímu druhu kalifornských žížal funguje rychleji než běžný kompost, nesmrdí a můžete ho mít přímo doma v kuchyni, tak jsem se dočetla na Urbalive a objevila krásný vermikompostér z dílny designéra Jana Pelcla, vyrobený českou firmou Plastia. Vermikompostér je opravdu velmi jednoduchý systém a existují i různé DIY návody, jak si ho vyrobit doma za hubičku. 
Já si ale řekla, že podpořím hezkou českou věc a koupila si tenhle Urbalive vermikompostér, je to plastová nádoba na dřevěných nožičkách se dvěma patry na kompost, ke kterým si plánuji dokoupit i patra další.

Kalifornské žížaly jsem si objednala poštou, v téhle krabičce jich mělo být 200, ale nevím, nepočítala jsem je, ale na velikost kompostéru bych doporučila do začátku klidně dvě.

Dle návodu jsem do prvního patra vermikompostéru natrhala lepenku,
navlhčila jí a doprostřed umístila násadu žížal

a nakonec jsem žížalám dala první stravu... 
ale přesně takto to prosím vypadat NEMÁ!

Ze začátku jsem se snažila držet návodu, kde se říká, že pro začátek stačí žížalám pravě tahle mokrá lepenka či noviny a menší dávky organického odpadu. Rozhodně bych ale doporučila pro začátek žížalám vytvořit příjemnější prostředí k životu z normální zeminy, aby měli útulnější domeček a měli se kde množit.

Takže na fotce výše vidíte, jak to vypadat nemá, salátu je tam moc, malá násada žížal ho nezvládne a salát začne hnít, chudáci žížaly si nemají kam zalézt... takže nakonec jsem použila jen asi třetinu salátu a zasypala ho zeminou.

Postupně jsem pak přidávala malé dávky organického odpadu a vždy je zasypala trochou zeminy, občas taky všechno trochu prohrabuji aby se kompost provzdušnil a tím i zjišťuji, jestli není moc suchý nebo mokrý.

Některý organický odpad nesmrdí vůbec, některý trochu, ale když se zasype jen trochou zeminy, tak není cítit vůbec nic, fakt, vyzkoušeno!

Moje žížaly rády lezou mezi první patro a nádržku na žížalí čaj, mezi kterými je tahle textílie... v návodu sice říkají, že to je buď nedostatečnou nebo naopak přílišnou vlhkostí kompostu nebo překrmováním, ale já nevím, zkouším to různě, ale lezou tam pořád, tak už je tam nechávám... třeba jim je tam jen útulno.

Musím říct, že se za těch pár měsíců namnožili docela slušně, je sice těžké je zachytit foťákem, protože na světlo reagují okamžitým ústupem, ale když občas prohrabávám lopatkou kompost, je jich tam opravdu hodně a v různých velikostech, občas narazím i na celé žížalí klubko!

Momentálně už jsem začala plnit i druhé patro vermikompostéru a čekám, jestli se žížaly začnou pomalu stěhovat nahoru, abych už kompost ze spodního patra mohla začít používat... kam jinam než jako přísadu do kokedam...

Už jsem také sklidila několik skleniček žížalího čaje, kterým přihnojuji
moje zasloužilé kokedamy ve výloze.

Máte nějaké zkušenosti s vermikompostováním? Máte žížalárium doma? Jak vám funguje? Nějaké tipy a triky jak na ty růžový potvory?

V hloubi duše

je každý člověk lenochod. U nás doma jsou lenochodi hodně populární hlavně kvůli téhle scéně z filmu Zootopia a tomuhle True facts videu...

Takže když jsem u mojí kamarádky Aničky alias Annanemone viděla nový textilní motiv lenochodů, tak jsem věděla, že mám konečně vybraný vzor na povlečení. No není to geniální? Lenochodi na povlečení? 

Jestli ještě neznáte Aničku Šebestovou
a její značku Annanemone, tak se seznamte!

Anička sice vystudovala Fine Art a Textile design na univerzitě v Londýně, ale protože je Češka, tvoří a žije v Praze a její ilustrace se tisknou na české látky (bavlněný satén) v české textilce a ručně z nich pak šije česká švadlena.

To má jednu skvělou výhodu, můžete si totiž naporoučet všechno možné. Vybrat si nejen velikost povlečení a polštářů, ale i motiv potisku a dokonce jeho velikost! Všechno je velmi precizně zpracované a potisk drží barvu (tohle povlečení na fotkách dole už je nejméně třikrát vyprané).

Vybrala jsem střední velikost lenochodů na peřinu a dva polštáře a ještě na dva polštáře samotné dva větší lenochody - jen teď koukám, že jsem je v tom žehlícím a načechrávacím rauši nainstalovala úplně obráceně! :-O

já totiž zásadně nežehlím, povlečení obzvlášť, to mi přijde jako vrchol marnosti, ale pro focení na blog se teda i překonám, no... to by jaksi bez žehlení nešlo... přiznávám 

Anička ilustruje hlavně to méně populární zvířectvo, které s námi žije na planetě, takže mezi jejími textilními výtvory najdete spoustu originálních věcí. Kdo by chtěl mít toaletku s kočičkama, když může mít toaletku se stonožkama nebo rovnou se švábama! 

U mě vede povlečení - s chamíkama, s kouhoutama a slepicema nebo s pásovcema, brala bych všechny!



A jaký jsou vaši favoriti?