12. července 2016

Elixír silného vlasu

Vítejte u mého prvního kosmetického příspěvku v historii tohoto blogu! Snažím se přispívat vším, co mě zajímá a baví a teď momentálně se s vámi musím podělit o něco, z čeho mám už pár měsíců radost. Jsou to moje vlasy!

Asi před rokem a půl jsem se totiž začala zajímat o to, co vlastně obsahují přípravky, které na sebe denně patlám a došla jsem k velmi nemilému zjištění, že i moje oblíbená kosmetika (L´Occitane, Yves Rocher, Dermakol) jede na vlně ropy. A tak jsem si řekla, že mám svoje tělo ráda a chci na něj patlat co nejméně chemie. Takže už nějakej ten pátek zkouším drogerii a kosmetiku přírodní. Někdy se to daří, někdy méně, nejsem žádná zarytá lesana, ale dnes vám chci představit můj objev objevů - tuhý šampón na vlasy.

Přírodní šampony používám už tak rok a půl, vyzkoušela jsem všechny možné... proti lupům od Alverde, taky růžový šampón od Lavery, lávovou zem od Logony, heřmánkový šampón od Utercamu, levandulový šampuk na mastné vlasy od Lushe nebo měsíčkový dětský šampón od Weledy. Taky jsem chvíli zkoušela mytí jedlou sodou a splachovat citronovou vodou. Úplné nopoo jsem vyzkoušela jen jednou a nechtěně, když jsem ležela tři týdny v nemocnici a nesměla jsem z postele a to už bych jen velmi nerada opakovala...

Lava Erde smrdí po pačuli (to fakt nemusím)a přišlo mi, že zatěžuje vlasy a ty jsou pak splihlé, heřmánkový Uterkram sice hezky pění, ale dost vysušuje a měsíčkový Weleda šampón taky zatěžuje vlasy nejspíš nějakýma olejema, které nejdou smejt, mimčům to asi neva, mě jo

Každopádně po žádné z výše zmíněné mycí metodě jsem nedosáhla ničeho závratného. Mám blond světlé jemné vlasy se sklonem k lupům, maštění a splihnutí, takže doposud jsem si myla vlasy obden, abych se necítila/nevypadala jak zmoklá slepice. Některé šampóny mi vlasy spíš zatížily (Logona, Alverde, Weleda) u některých jsem měla pocit vysušení (Utercam, Lavera, soda), každopádně už druhý den po umytí to bylo u všech na nic. Doplňuji, že všechny šampóny jsem dopotřebovala, protože po prvních pár použití toho moc o účinku nezjistíte, je potřeba vždycky vydržet, než si vlasy zvyknou. A někdy jsem teda držela opravdu zuby-nehty. 

Můj poslední pokus o něco nového a funkčního vedl k tuhým šamponům. Na jaře jsem si objednala Elixír silného vlasu od mojí oblíbené značky Mýdlárna u dvou koček a trefila jsem hřebíček na hlavičku!



Pár týdnu trvalo, než si vlasy přivykly, ze začátku jsem měla trochu pocit, že nějaká mastnota na vlasech zůstává, že nejsou umyté a trochu se na temeni lepí, tenhle pocit časem zmizel. Elixír krásně jemně pění a voní po tymiánu, meduňce a rozmarýnu. Největší rozdíl je asi v tom, že vlasy nejsou po umytí hebké a jemné, ale spíš drsné, je dobré je před namočením rozčesat a při mytí a sušení je moc nešmodrchat a splachovat vlažnou vodou. Myji si vlasy v předklonu nad vanou protože jedině tak mám pocit, že si vlasy dobře umyji a spláchnu. Rozčesávání je úplně stejné lehké jako u předchozích šampónů, které jsem používala, používám hřeben se širokými zuby. Tomu že jsou vlasy drsnější přisuzuji i větší objem, které moje vlasy nabyly, už nejsou tak jemné a hladké a tolik neplihnou. Po devíti týdnech používání se navíc zdvojnásobil interval mytí, nyní si myju vlasy jednou za čtyři dny a když nahodím drdol, tak klidně i jednou za pět dní. Ale hlavně mám pocit, že mám konečně svoje vlasy!




Jinak Mýdlárnu u dvou koček jsem objevila už dávno a jsem na jejich mýdlech už úplně závislá. Moje nejoblíbenější je meduňkové mýdlo Sen noční můry a mýdlo Aloe Věra. Jejich mýdla jsou ručně vyráběná za studena, jsou přírodní a s rostlinnými a esenciálními oleji a navíc mají krásné obaly. Mám prostě ráda výrobky, které jsou poctivé a krásné, šetrné k přírodě i ke kůži a vyráběné s nadšením. 

tohoto mýdla mám zásobu...

A jestli se podivujete nad tím, proč vlastně nepoužívat na vlasy běžné šampóny z drogerie a co je to metoda nopoo doporučuji si přečíst článek Vlasy, ó vlasy, který mi kdysi dost otevřel oči...

Nedávno jsem si ještě koupila kartáč z olivového dřeva se štětinami z divočáka, protože kartáčování suchých vlasů prý působí jako kondicioner, zbavuje vlasy prachu, roztírá přirozené sebum, které vyživuje vlasy, masíruje pokožku a tak ještě prodlužuje interval mytí. Mám ho zatím jen chvíli, takže ještě nemohu posoudit účinky, tak možná příště...



A jaké jsou vaše zkušenosti s šampóny/ nopoo/ kartáčováním? Jestli máte nějaké tipy a triky, sem s nimi!

Borec na konec
Ještě dnes, po publikování tohoto článku mě kontaktovala paní z PR Yves Rocher, jestli bych nechtěla s Yves Rocher spolupracovat (to byla teda rychlost), asi si špatně přečetla tenhle můj článek... tak jen pro upřesnění, šampón Yves Rocher byl jeden z prvních "přírodních", které jsem kdysi vyzkoušela, koupila jsem si nějakou z těch jejich nejpřírodnějších verzí, ale byl to takovej propadák, že jsem ho ani nedopotřebovala (a to už je u mě co říct) horší je, že mě to tenkrát odradilo zkoušet další přírodní šampóny v domnění, že všechny budou takhle hrozný (rozuměj nepěnivý, vysušující, co krepatí a cuchají vlasy do dredů)...
Nemám nic proti kosmetice, která není 100% přírodní, u YR mě ale vadí, že se maskuje za přírodní kosmetiku, přitom je to obyčejná chemka s přídavkem trochy přírody (aby si to mohli napsat na etiketu, možná proto také na internetu nenajdete složení žádného jejich produktu). Sama jsem jim to nějakou dobu věřila, než jsem si načetla, co znamenají ty chemické názvy na zadních etiketách. Stejnou politiku podle mě praktikuje i L´Occitane, který se snaží klamat i cenou. 

Tak jen pro upřesnění, na tomto blogu nikdy nenajdete žádné PR články ani placené či produkty uplácené články či recenze.



10. července 2016

Výlet za cizí krajinou


Občas je dobré vystrčit nos ven a nadechnout se čerstvého vzduchu v cizí krajině, rozšiřuje to obzory.
Přiznávám, že z mého oboru, kterým je krajinná a zahradní architektura, jsem trochu vypadla, přesto nebo možná právě proto byl červnový výlet do Německa se Sdružením pro zahradní a krajinářskou tvorbu pro mě velmi inspirativním. 
Bývalé východní Německo je nám sice historií a mentalitou blíže než to západní, co se však týká přístupu k veřejným prostorům a krajině, je o dost napřed. Ale jsme na dobré cestě, důkaz z poslední doby!

Jestli vás zajímá, co všechno příjde takovému krajináři zajímavé, přináším report toho, co mě zaujalo nejvíc, třeba vás to bude inspirovat k nějakému prázdninovému výletu.

V Drážďanech jsme navštívili hasičskou zbrojnicí a záchrannou stanicí Citywache, její okolí je řešeno do nejmenších detailů.
Jak nás upozornil autor projektu prezident německé komory krajninářských architektů Till Rehwaldt, třeba tu nejsou použité obrubníky, které by kazily čistý dojem, asfalt je vodo propustný, aby nevznikali louže a i označení parkování pro vozíčkáře je velmi decentní, aby nepřitahovalo příliš pozornosti
mezi tratí a stanicí je ochranné pásmo, nesmí tu být žádné stromy, takže je tu květnatá louka 

Další naše zastávka byla Moritzburg a jeho obnovená historická lipová alej vedoucí k zámku Moritzburg. Jestli tápete proč jsou poloviny lipových kmenů natřené na bílo, není to žádný nový estetický trend, ale obrana proti zimnímu sluníčku, které by mohlo kmeny příliš zahřát a ty by pak mohly mrazem popraskat.
pustoryl věncový

trvalkové výsadby jako podsadba lip

někdy je množství použitých materiálu ku prospěchu, tady použitý materiál vizuálně odděluje významnější plochu před radnicí, která je v alejové ulici nevýrazná

odkvetlý česnek


čínský pavilon v bažantnici zámku Moritzburg (to je ten známý filmový Popelčin zámek)



vodní kanál zarůstá rostlinou, jejíž název si nepamatuju a která znemožňuje zrdcadlení, důležitý efekt s kterým se v parku pracuje, rostlina je ale na červeném seznamu, takže mají krajináři problém... vyřeší se to nejspíš částečným odstraňováním
na návštěvě zahrady Michaela Simonsena, který nás po Moritzburgu prováděl

Michael vytvořil pro své zákazníky vzorové zahrady

aby jim ukázal, co je možné 
a kolik to stojí, kupodivu mají i v Německu stejný problém, jako u nás, že zákazníci většinou vůbec netuší, co takový návrh zahrady obnáší a kolik stojí realizace...


Michael Simonsen nám vysvětluje svoje záměry a nápady
a tady nám názorně předvádí svůj vynález, trvalkové směsi které si můžete objednat na metry čtvereční a pak si je samy zasázet v určeném sponu...

krásné trvalkové záhony pro naprosté laiky... prozkoumat Michaelovi směsi pro trvalkové záhony můžete tady
romantická zahradní večeře, kterou pro nás připravil v zahradě byla fakt třešnička na dortu

koupačka za Svatojánské noci
Makkleeberská jezera jižně od Lipska

vznikly jako rekultivace bývalých hnědouhelných dolů


původní těžbou zničené vesnice připomíná plavoucí kostel na hladině jezera

zahradnice se pasou na muchovníku
Lipsko je prý nový Berlín, stěhují se sem mladí umělci, protože Berlín je už moc drahý 

bývalý mlýnský náhon urpstřed Lipska byl původně zatrubněn a nedávno zrevitalizován

Náměstí Felixe Mendelssohna-Bartoldyho získalo zcela novou podobu

autor návrhu, krajinář Rüdiger Clausen nám vypráví, 
jak náměstí vznikalo
schody k hladině symbolizují notovou osnovu a krychle k posezení zase noty, které znázorňují první takty z Mendelssohnovy symfonie, pod celým parkem jsou zároveň garáže
Další zastávka, na místě bývalé synagogy vznikl památník v podobě prázdných bronzových židlí


Bývalé největší sídliště v Evropě bylo kvůli odchodu obyvatel po pádu opony částečně zbouráno a nyní na místech paneláků vzniká městský les vysazený tradičně, lesnicky, takže levně, kdo si počká, ten se dočká... sazenice na fotce nejsou ani vidět, ale až povyrostou odstraní se plot a obyvatelé si budou moc vyšlapat v lese cestičky podle potřeby, zároveň se obyvatelstvo zapojilo při výsadbě, takže je zde prý velmi nízké vandalství.
Zvědavost mi občas dost nedá...a co že tam asi je?
zámeček!

kolem Labe jsou na svazích vinice a zámečky pro drážďanskou smetánku, jen 20 minut pěšky z centra! vypadá to tady jako na Mělníku 

Navštívili jsme také vzdělávací a výzkumný ústav zahradnictví LVG v Erfurtu


živý plot z jasanů
tradiční lidový prvek je lipový kruh, lípy postupně narostou a vytvoří obří strom



okrasný česnek
po zahradách ústavu i Erfurtu nás prováděla velmi energická Cornelia Pacalaj, která díky studiu v Bratislavě uměla skvěle slovensky, takže už víme, že i v německém výzkumu se prokázalo, že netkaná textile do záhonu je na ho*no a kazí půdní profil, nynějším trendem je pěstování na zbytcích ovčího rouna :-D

mařinka vonná
taky jsme s Cornelií zkoumali výsadby dálničních náspů a jak se to dělá, aby tam vůbec něco rostlo...
Nakonec jsme se podíviali i do Erfurtu, stará vs. nová architektura

Erfurt je kouzelné městečko




EGA park v Erfurtu je obrovský, klidně na celej den

část parku s trvalkovými výsadbami mě uchvátila asi nejvíc



zcela nové hřiště zaměřené na tématiku zahradničení pro nejmenší

sázení a zalévání může dát téma i hernímu prvku

musím se přiznat, že jsem těm dětem trochu záviděla, že za nás nic takového nebylo, jen kovové zeměkoule, bábovky a tunely z trubek...
v části pro větší jsme si mohli pohrát i my

Další, tentokrát krajinářská zastávka - krajinná část BUGY 2007 (Neue Landschaft) v Ronneburgu, pro kterou byli zrekultivovány plochy bývalého uranového dolu
BUGA neboli Bundesgartenschau je zahradnická výstava Spolkových zemí, která se koná jednou za dva roky vždy na jiném místě, které se pro tyto účely většinou výrazně zrekonstruuje. Části výstavy jsou dočasné, ale velká část na místě zůstane a dodá tak území často novou funkci a hodnotu. 
vyhlídková věž z bývalé téžební věže



na obzoru je vidět z trávy vyekávané logo WISMUT, státní společnosti, která uranový důl rekultivovala, ještě v roce 2004 byla na jeho místě 200 metrů hluboká jáma povrchového dolu


Gera

část BUGY 2007 se odehrávala v městečku Gera, kde byl zrekonstruovaný velký park u řeky

A to je konec exkurze, přátelé!
Jak se inspirujete vy?