Jak od Wese Andersona

Rostlinné mikrosvěty od Petit Expedition už znáte, ale nedávno mi Helena přinesla ukázat i pár trochu jiných mikrosvětů, které vyrábí a když jsem je viděla, tak jsem nestačila žasnout.

Postavičky opět původně určené do modelů železnic si Helena sama vybarvuje (asi špendlíkem nebo nevím čím)a pak z nich vytváří tyhle krásné prsteny, jak z filmového světa Wese Andersona, co?. 

Tak mě uchvátili, že jsem se sama nemohla rozhodnout, který bych si přála nejvíc.... no, však posuďte sami...

klaun s balónky

koník z kolotoče

kůň

maják i s rackem

bílá mračna se sněhem

prasátko

Tak který je váš favorit? Schválně, jestli se shodneme ;-)

Pokud byste po nějakém z pohádkových prstýnků zatoužili, aktuální nabídka je k dispozici v Zahradě na niti či na e-shopu.

Visuté zahrady Bahá´í

...je rozhodně místo, které byste neměli při návštěvě Svaté země opomenout, teda pokud máte rádi zahrady. I když mi vlastně připadá, že Bahá´í jsou tak dokonalé, že už je to spíš víc umělecké dílo, než zahrada. Každopádně, ne nadarmo je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v Izraeli. Mě se tu poštěstilo zastavit až při druhé cestě do Izraele, na té první jsem náhodou objevila Jaffa orange a tak mě těší, že i druhá cesta sem byla, co se týká zahradní inspirace, plodná... rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků tohoto lednového výletu.

Zahrady Bahá´í se rozkládají na 19 terasách v kopci Carmel přímo uprostřed izraelského pobřežního města Haifa. Musím přiznat, že mi trochu spadla brada, když jsem tohle monstrózní dílo uviděla na živo. Kromě neskutečných výhledů je totiž zahrada naprosto precizně zrealizovaná a taky úzkostlivě udržovaná, něco podobného jsem už hodně dlouho neviděla. 

Zahradní terasy se zlatou svatyní navržené íránským architektem Fariborziem Sahbou vznikaly od roku 1987 do roku 2001, kdy byly otevřené a v roce 2008 se zařadily do dědictví UNESCO. Mají půlkruhovitý tvar, který se odvíjí od hrobky íránského Bába Bahá´u´lláha, zakladatele bábismu, jednoho z nejmladších moderních náboženství vycházejícího z křesťanství, judaismu a islámu zároveň. 19 teras má zároveň pro bábismus symbolický význam vztahující se k 19 Bábovým učedníkům.

V zahradách se prolínají různé zahradní styly, mísí se tu orientální zdobení a izolovanost od okolního prostředí typická pro perské zahrady se symetričností renezančních zahrad francouzského stylu nebo terasovitost evokující italské toskánské zahrady. To všechno tak nějak přirozeně působí jako dokonalý celek. 

Protože Zahrady jsou soukromé a byly financované pouze z příspěvků Bahá´íců z celého světa, nejsou přístupné úplně celé, volně a zdarma je ale možné se dostat do tří částí (spodní, střední s hrobkou a vrchní), pokud ovšem nejste věřícím Bahá´ístou, to pak máte povinnost nejen jednou za život navštívit místo Bábova odpočinku ale i vystoupat k Bábově hrobce pěkně odspodu, schod po schodu.

Každý den kromě středy probíhají prohlídky, kdy je možné si s průvodcem projít celou zahradu, no a kdy myslíte, že jsme Haifu navštívili my? Navíc v tu středu ještě ráno pršelo, takže kvůli kluzkým schodům byly zavřené i další normálně přístupné části...

No, napadlo mě tu kvůli tomu strávit další noc, ale upřímně, kromě téhle zahrady v Haifě nic moc k vidění není, vlastně je to docela průměrné město bez historického jádra, najdete tu pár pláží a nákladní přístav (ty já ráda), ale v lednu nic moc... 

Takže mi to nedalo a když jsem hlídačovi vysvětlila, že u nás je teď -10, všechno je namrzlý a nikdo žádný schody nezavírá, otočil se abych mohla ty zábrany nepozorovaně překročit a projít si alespoň tu malou část pořádně ;-)

Hrobka Bába Bahá´u´lláha je sice obří stavba místo odpočinku ale moc velkolepě nevypadá, suterénní místnost se stropem asi 230cm působí dost stísněně, pocit trochu vylepšila vůně všudepřítomných růžových okvětních lístků...

všechno je tu naprosto dokonale střižené a v lajně

jako když střelí

i kamínky dokonale oblé

říkala jsem si, kolik tu asi pracuje zahradníků, jen v této kaktusové části jsem jich napočítala při odpolední návštěvě 12

Měla jsem celou dobu pocit, že udržovat v tak dokonalém stavu 200 000 m2 (!)zahrad, které jsou přístupné jen tak trochu, jednou za den pro jednu skupinku lidí, je tak trochu plýtvání energií, moc tomuhle přístupu nerozumím. Když něco spotřebuje tolik energie a práce mělo by to vidět a inspirovat co nejvíc lidí, ne? Ale třeba jsem jen někde v hloubi duše naštvaná, že jsem o tu prohlídku přišla a musela jít okolo tím ošklivým schodištěm plným odpadků s výhledem na sídliště ;-)

Aspoň že vodou se tu neplýtvá, závlaha zahrady je počítačově řízená a komunikuje s předpovědí počasí a veškerá voda ve vodních prvcích (které jsou obdivovány jednou za den) koluje... tak v dnešní době, už je to sice normál, ale snažím se nebýt negativní a hledat pozitiva ;-)

 modelace terénu, dokonalost

a jen tak v křoví si tu roste strelicie a asparagus...

A na závěr pohled z bulváru Ben Gurion z Germánské čtvrti

a velkolepá noční podívaná

a to je všechno, tečka.

A jak se Bahá´í zahrady líbí vám?

Trochu tomu takhle na fotkách schází ten třetí rozměr, 
o mořském vánku a slunci nemluvě...

Přeji vám všem...

Po zkušenostech z loňských Vánoc, kdy jsem pekla vánočku 27. prosince a linecký slepovala na Silvestra jsem si letos vytyčila cíl, že to bude tentokrát (doma) bez stresu a nic neponechám náhodě.

Před Vánoci je totiž u mě v obchodě doslova vánoční uragán, při kterém nestíhám pak už ani spát natož uklízet/péct/zdobit/vymýšlet dárky, prostě nic, co k Vánocúm obvykle patří, bohužel bere za své i vánoční atmosféra... ne že by to letos s tím jarním počasím nějak vadilo... kdyby ale nebylo Vánoc, nevím jak by Zahrada na niti přežila prvních pár měsíců v roce, takže se to snažím brát jak to je a každým rokem se začínám připravovat dřív a dřív.

Letos jsem se rozhodla pro částečně rukodělné dárky, a tak jsem nutně musela začít super s předstihem, už na podzim na Revampím kurzu výšivky... nestihla jsem sice všechno, pár věcí si s sebou balím ještě na hory, ale naštěstí tři dárky se mi podařilo pod stromeček dodělat...

triko pro tátu cyklomaniaka a triko pro mopslomaniaka

nutno dodat že předlohou jsou
ilustrace úžasné Gemmy Correll

jsou tak krásný, že jsem se nemohla
rozhodnout a nakonec vyrobila trika dvě

Ať žije výšivka!

Jako vždycky

Měsíce nic a pak se to všechno sejde během jednoho týdne, ale tak aspoň to můžu shrnout všechno do jednoho příspěvku, že?

Nejdřív jsem v neděli zjistila, že se moje kokedamy konečně houpou nad krásnou hlavou Lindy Rybové a Kateřiny Winterové v Herbáři, úplně jsem zapomněla, že jsem jim je v létě půjčila...

mimochodem, ten jejich pořad strašně žeru, asi jedinej pořad o vaření, na který občas koukám, protože mě děsně baví, jak tam kraví a jak jsou krásný a jak je to baví

Pak taky vyšel článek na webu Forbesu o floristech, trochu jsem se nadmula pýchou, když jsem zjistila, že mě zařadili do top výběru vedle floristických hvězd jako Květinové lahůdkářství či Metamorphosis, než jsem si vzpomněla, že doma nemám ani adventní věnec a trochu jsem se zastyděla...

A do třetice všeho dobrého a aby toho nebylo málo, jsem ve schránce našla luxusní obálku z Paříže od Louis Vuitton, že Zahrada na niti bude zmíněna v jejich novém Louis Vuitton průvodci Prahou. Nesnáším ty nabubřelý předražený kabelky, ale stejně mi to lichotí, ironie osudu...

Tady je to černý na bílým 

Tak a mám na pár měsíců mediálně zase odpracováno...

8 km štěstí

4 do krámku a 4 domů 

Od května jsem si letos dávala 40 kilometrů týdně a přišla na to, že to zbožňuju! Každé ráno jsem se těšila, až nasednu na svojí Bertu - Libertu (rok výroby 1974) a s větrem ve vlasech vyrazím do velkoměsta... nechápu, že jsem tento způsob dopravy neobjevila dávno!

10 důvodů proč mě baví jezdit do práce na kole:

nemusím nikde čekat a tlačit se 

 trvá to kratší dobu než tramvají

můžu pozorovat co zrovna kvete

a natrhat andulkám u trati pampelišku

užít si po ránu sluníčko v zádech

očichat bílé václavské růže

nebo si cestou koupit kytku na trhu

můžu být z práce na náplavce za dvě minuty

a v cafe Styl&Interier za minutu

a konečně umím v rekordním čase 1 hodina sama vyměnit duši!

 cestou domů pozorovat západ slunce

a žižkovské příbytky (přiznávám se, jsem voier!)

a taky pavlačáky, ty já miluju

je to letitá dáma ta moje krasavice

ale je to teď můj nejlepší kámoš

S prvním sněhem ale moje nadšení trochu skomírá, takže Bertu zazimovávám a vyhlašuji městskou cyklosezónu za uzavřenou.

Tak čau zase na jaře, Bertičko!