Zastávka Nižbor

Objevila jsem další výlet s dokonalou výletní restaurací. Trasa vede z Berouna do Nižboru přes kopec Děd s krásnou rozhlednou, přes koní farmu Lísek a taky s možností odbočky ke keltskému oppidu Stradonice, které jsme kvůli hladu už nezvládli, příště... Berounské medvědárium jsme taky omylem minuly a kavárna Šťastná Koza na náměstí měla zavřeno, takže je rozhodně víc důvodů si tenhle 13 kilometrový výlet ještě zopakovat.

Přidat popisek

T. vysvětluje broukovi, že není dobrý lézt po cestě...

brouk dělá mrtvýho brouka

můj cowboy

Výletní restauraci Zastávka Nižbor vybudoval herec Tomáš Hanák z původního nádražního skladu rakousko-uherských drah a zachránil ho tak před pravděpodobnou zkázou. K objektu skladu jsou připojeny ještě další vagóny a venkovní posezení a musím říct, že moje industriální srdce opět zaplesalo. Má to tu kouzlo a výborně tu vaří. Kdyby se vám odsud nechtělo nebo jste nestihli poslední vlak domů, mají tu lůžková kupéčka k pronajmutí!
Navštívit Zastávku Nižbor můžete ještě do konce října, od listopadu do dubna mají zavřeno.

Výletům zdar!  

Rostou! v kapradí...

u nás na balkóně! Houbařím ráda a i když tuhle aktivitu zaštiťující bezcílné courání se po lese a nasávání vůně jehličí miluju, letos se mi ještě na houby vyrazit nepodařilo, tak si holt houby našly cestu ke mně... v květníku pod kapradím u nás na žižkovském balkóně... kde se tam vzali spory žampiónu polního nevím, ale jsou tam. Byly. 

Než jsem je stihla pořádně vyfotit použít v kuchyni, tak podlehly zkáze, ale to nevadí, mám radost, že na našem balkóně už to prostě žije svým životem a těším se, až se mi to tam krásně podzimně vybarví! Jen škoda, že to vždycky trvá tak krátce...

Babí léto v Kozlech

Víkend měl být ve znamení válení se na dece s knížkou a pojídání švestek/jablek/rajčat, ale to bych si s sebou nesměla vzít tunu věcí k nafocení na mé nové stránky ...jo, snad už konečně v dohledu!

No, deka byla, švestky byly, ale chtělo by to ještě tak dva dny navíc abych to stihla vstřebat.

Na Faře & speciál pro RM

Náš moravský výlet sice nebyl nijak plánovaný a vše se dělo spontáně, a tak jediné, co jsem měla na seznamu k odškrtuntí, byla cesta po červené z Mikulova do Dolních Věstonic... se zastávkou v Klentnici, samozřejmě. 

Už po cestě přes ves jsem obdivovala letničkový setý záhon u Farního statku, taková hezká předehra věcí příštích...

Pojďte se toulat Moravou

Do poslední chvíle nebylo úplně jasné, kam se pojede, s touhle partičkou taková normálka. Nakonec to ale vyhrál nejteplejší kout republiky a já zajásala. 

Konečně pryč z velkoměsta do kopců plných vinic, malebných vesnic a čerstvého vzduchu. A to víno, bože to víno! Pojďte se na chvíli toulat po Moravě se mnou!

Dárkově

Úkol zněl jasně... zabalit něco křehkého, co má nejlépe špičku místo dna a nulovou stabilitu tak, aby to přežilo převoz a ještě to vypadalo hezky... dárkově!

Dlouho jsem vymýšlela, inspirovala se, googlovala, poptávala průhledné krabičky na míru, ale bohužel. Cena takového výrobku se vyplatí až při objednání 100 000 (!) kusů krabiček, no kam bych to dala a kde bych na to vzala, nevím. 

Nakonec jsem to tedy vyřešila za pomoci celofánu, lýka a hedvábného papíru. A aby to mělo aspoň trochu šmrnc, nechala jsem si vyrobit kulaté etikety na míru...

Jak to nakonec dopadlo, posuďte sami, krabičky to sice nejsou, ale účel a snad i estetické nároky to splňuje.

Štěstí ve hře...

... neštěstí v lásce... zázraky se dějí!

Moje Asplenium na niti vyhrálo Love Revamp cenu v červencové ananasové soutěži Minty Finty, jupíí!

Kdy se vám naposledy stalo, že se jen tak náhodou zúčastníte soutěže a vyhrajete přesně tu cenu, která se vám ze všech líbí nejvíc? No, tak to přesně se stalo mně, n e u v ě ř i t e l n ý!

Je to asi nějaký znamení, nebo co! A protože cena od Evy z Love Revamp obsahuje vyšívací kit do začátku a taky slevu na vyšívací workshop, je rozhodnuto!

Letos prostě nebudu chodit na Vinohrady na keramiku, ale na Letnou vyšívat. Stejně už mě tenhle vyšívací workshop láká od doby, co jsem si o něm přečtla vyšívací reportáž právě od They z Minty Finty.

Já už jsem přihlášená do kurzu A, co vy, potkáme se tam?

p.s. můj favorit ananasí soutěže byly vyšívané taštičky ze starých džín by Petra Višková

NNŽ/Landscape Festival report

O své lásce k industriálním místům jsem se tu už zmínila, a tak přikládám další příspěvek do sbírky, tentokrát z domácích vod či spíše kolejí a opět s drážní tématikou. Možná jste navštívili Nákladové nádraží během posledního Design Bloku, ale i v tom případě stojí za to se sem znovu podívat. Kulturní památka Nákladové nádraží a jeho využití jako kulturního prostoru je, myslím, jedna z nejlepších věcí, co se Žižkovu a vlastně celé Praze mohla stát. 

Od 18.6. do 9.9. tu probíhá Landscape Festival. Tentokrát se můžete na Nákladové nádraží podívat v klidu, bez davů lidí, bez závratného vstupného (vstup zdarma) a podle mě i s kvalitnějším obsahem, i když

Červenec = ananas

Na letní Minty Fynty ananasí soutěž jsem během července narazila už víckrát, ale nějak mě nenapadalo nic, co bych mohla zananasovat a zúčastnit se. Až dneska a kupodivu včas - většinou mě něco napadne těsně ex post - koukám na to Asplenium, co mi tu visí v krámku a říkám si NOJO VLASTNĚ!

Šup a je to!

Baví mě, že i ceny dál podporují tvořivost, to je něco pro mě! Vyšívat i tvořit razítka bych se totiž rozhodně chtěla naučit, vyšívala jsem naposledy s babičkou tak v roce 1990 a také jsem oddaná obdivovatelka razítkoguru Geninne...

Tak se radši pořádně koukněte kolem sebe, třeba vás taky něco trkne!
A jestli vás třeba nic nenapadne, tak se alespoň inspirujte a hlasujte o nejlepší ananasí výtvor!

Školská jede!

Hledám milého souseda do malého krámku ve Školské 7 na Praze 1! 
Krámek je to malinký (15m2) s malou výlohou do ulice, chtěla bych mít fajn souseda a sama vím jak je těžké sehnat dobrý prostor na dobrém místě a za slušnou cenu... tak pořád doufám, že narazím na někoho, kdo by naší Školskou obohatil dalším zajímavým obchodem...třeba teď chodí po Praze a hledá prostor, tak jako jsem to dělala já před dvěma lety...

Na křídovém papíře, který znamená svět

Říká se, že není nic staršího než včerejší noviny nebo v tomto případě měsíc starej lajfstajovej časopis, takže tenhle příspěvek je trochu pět minut po dvanáctý a s křížkem po funuse. Ale tak zase lepší pozdě nežli nikdy!

Předně se musím přiznat, že nejsem zrovna čtenářka Kosmopolitánu, ale když jsem na konci minulého roku kývla na rozhovor pro tuhle časopisovou ikonu, řeknu vám, že jsem se čepýřila, jak kdybych měla být rovnou na titulce. A protože se nepodobám ani Claudii Schiffer ani Elize Gonzáles (kdo to je netuším) bude mi muset stačit jedna křídová stránka na straně 70.

Emailový rozhovor proběhl, paní redaktorka se mezitím odstěhovala do Ňůjorku a já měla na starosti spousta

Balkónová zahrada

Jak už jsem se zmínila v jednom ze svých dřívějších příspěvků, jsem zahradnice bez zahrady, a tak řádím pouze na našem žižkovském balkóně, z kterého se pomalu, ale jistě stává džungle.

Na jaře jsem zjistila, že se mým popínavkám daří tak dobře, že se vyšplhaly až k sousedům o patro výš, a tak jsem jim musela trochu přistřihnout křidélka. Jinak mám ale všechno pod kontrolou, fakt!

Jediné, co mě trochu mrzí je fakt, že náš balkón není vhodný pro pěstování rajčat a jahod, sluníčka si moc neužije, a tak mi dělajá radost aspoň to stínomilný kapradí a hortenzie a

Zamčené zahrady se znovu otevřou

Jestli ještě nemáte plán na tento červnový víkend, máte jedinečnou možnost vstoupit otevřenými dveřmi do běžně pro veřejnost zamčené zahrady během již tradičního Víkendu otevřených zahrad, stačí si jen vybrat.

Minulý rok jsem navštívila Zámecký park a zahradu ve Ctěnicích, nemaje auto to byla z Prahy nejdostupnější varianta a rozhodně jsem nelitovala. 

V roce 2007 obnovený zámecký park nebo spíše parčík vás svojí rozlohou neunaví, je vcelku malý, díky malému měřítku se tu člověk neztratí, přesto tu ale najdete všechny náležitosti zámeckého parku. Romantické parkové prvky jako jezírko, skály či potok s můstky a převislými vrbami plynule přechází do formálněji členitého prostoru s pobytovým trávníkem (dost mě mrzelo, že jsem s sebou neměla piknikový koš, deku a knížku) a alejí starých jabloní odrůdy s poetickým názvem ´Matčino´ z 30. let minulého století na kterou navazuje jednoduchý altán a novodobá štěpnice šachovnicového tvaru.

Celý park je koncipován velmi jednoduše bez zbytečných kudrlinek a až na část kolem potoka je úplně prostý květinových výsadeb. Čistota a jednoduchost koncepce na mě moc zapůsobila, člověk lépe vnímá prostor, atmosféru a historii místa a není rušen pestrými záhony. Nutno dodat, že autoři studie obnovy Zámeckého areálu Tomáš Jiránek a kol. jsou držiteli ocenění Grand prix Obce architektů za rok 2007. 

Ale nebojte, ani o květiny nepřijdete, stačí projít živým plotem, navazujícím na starobylou zámeckou zeď obklopující celý park a ocitnete se v Zámeckém zahradnictví pana Fouse, odborníka na pereny (trvalky). Najdete tu záhony hýřící všemi barvami, pastvinu pro motýli, malou vinici i původní a plně funkční skleník s komínem. Zahradničí se tady v duchu starých tradic, poctivě a s láskou. Samozřejmě si tu můžete nějakou tu krásu také nakoupit a přivést domů! Hned bych si pořídila nějakou pěknou pivoňku, kdybych jí jen měla kam zasadit...

Ctěnice můžete navštívit nejen o Víkendu otevřených zahrad, mají otevřeno každý den 10 - 18 hodin, takže se tam můžete vypravit kdykoliv. To je možná lepší využít k návštěvě nějaké soukromé, normálně nedostupné zahrady... 

Tak co, vybrali jste nějakou?