Balkónová zahrada

Jak už jsem se zmínila v jednom ze svých dřívějších příspěvků, jsem zahradnice bez zahrady, a tak řádím pouze na našem žižkovském balkóně, z kterého se pomalu, ale jistě stává džungle.

Na jaře jsem zjistila, že se mým popínavkám daří tak dobře, že se vyšplhaly až k sousedům o patro výš, a tak jsem jim musela trochu přistřihnout křidélka. Jinak mám ale všechno pod kontrolou, fakt!

Jediné, co mě trochu mrzí je fakt, že náš balkón není vhodný pro pěstování rajčat a jahod, sluníčka si moc neužije, a tak mi dělajá radost aspoň to stínomilný kapradí a hortenzie a

Zamčené zahrady se znovu otevřou

Jestli ještě nemáte plán na tento červnový víkend, máte jedinečnou možnost vstoupit otevřenými dveřmi do běžně pro veřejnost zamčené zahrady během již tradičního Víkendu otevřených zahrad, stačí si jen vybrat.

Minulý rok jsem navštívila Zámecký park a zahradu ve Ctěnicích, nemaje auto to byla z Prahy nejdostupnější varianta a rozhodně jsem nelitovala. 

V roce 2007 obnovený zámecký park nebo spíše parčík vás svojí rozlohou neunaví, je vcelku malý, díky malému měřítku se tu člověk neztratí, přesto tu ale najdete všechny náležitosti zámeckého parku. Romantické parkové prvky jako jezírko, skály či potok s můstky a převislými vrbami plynule přechází do formálněji členitého prostoru s pobytovým trávníkem (dost mě mrzelo, že jsem s sebou neměla piknikový koš, deku a knížku) a alejí starých jabloní odrůdy s poetickým názvem ´Matčino´ z 30. let minulého století na kterou navazuje jednoduchý altán a novodobá štěpnice šachovnicového tvaru.

Celý park je koncipován velmi jednoduše bez zbytečných kudrlinek a až na část kolem potoka je úplně prostý květinových výsadeb. Čistota a jednoduchost koncepce na mě moc zapůsobila, člověk lépe vnímá prostor, atmosféru a historii místa a není rušen pestrými záhony. Nutno dodat, že autoři studie obnovy Zámeckého areálu Tomáš Jiránek a kol. jsou držiteli ocenění Grand prix Obce architektů za rok 2007. 

Ale nebojte, ani o květiny nepřijdete, stačí projít živým plotem, navazujícím na starobylou zámeckou zeď obklopující celý park a ocitnete se v Zámeckém zahradnictví pana Fouse, odborníka na pereny (trvalky). Najdete tu záhony hýřící všemi barvami, pastvinu pro motýli, malou vinici i původní a plně funkční skleník s komínem. Zahradničí se tady v duchu starých tradic, poctivě a s láskou. Samozřejmě si tu můžete nějakou tu krásu také nakoupit a přivést domů! Hned bych si pořídila nějakou pěknou pivoňku, kdybych jí jen měla kam zasadit...

Ctěnice můžete navštívit nejen o Víkendu otevřených zahrad, mají otevřeno každý den 10 - 18 hodin, takže se tam můžete vypravit kdykoliv. To je možná lepší využít k návštěvě nějaké soukromé, normálně nedostupné zahrady... 

Tak co, vybrali jste nějakou?

Umění je nejbližší soused divočiny

hlásá nápis na zdi u vchodu do Natur-Park Schöneberger Südgelande a nemůže být v tomto případě výstižnější. Jestli Němci mají něco, co jim závidím, je to cit pro využití potenciálu původního genia loci místa k novému účelu.

"DIE KUNST IST DER NACHSTE NACHBAR DER WILDNIS"

A tak se stalo, že starý dopravní uzel Tempelhofské železnice v jižní části Berlína nejdříve 50 poválečných let pustnul a zarůstal trávou a stromy, aby byl poté v roce 1999 upraven a přetvořen v parkovou oázu s netradičním železničním duchem, kde se setkává příroda s industriální krajinou. Jak prosté a originální může být využití brownfieldu.

výhled z věže vodní nádrže z roku 1935

Někdo by si možná řekl, co má železnice co dělat s uměním...

Zalévat jednou za 20 let

Tak tomu říkám bezúdržbové pěstování! Ne každému se podaří vytvořit uzavřený ekosystém s tak vyváženým poměrem složek, že je naprosto funkční. Osmdesátiletému Britovi Davidu Latimerovi se to podařilo.

Well done Mr. Latimer!

Na velikonoční neděli roku 1960 vzal obří 40 litrový skleněný demižon nasypal do něj zeminu a pomocí drátů zasadil několik odnoží pokojové poděnky (Tradescantia), kterou zalil decilitem vody a zašpuntoval. V roce 1972 pak demižon ještě jednou otevřel, aby přidal ještě trochu vody.

Podpořme ZDROJ(ovnu) kreativní recyklace

V mém nedávném příspěvku o Tabuli jsem se zmínila, jak mám ráda staré věci s příběhem, tak k tomu se teď ještě přiznávám, že jsem taky vyznavačka 3R (reuse/reduce/recycle) a DIY (do it yourself).

A tak mé srdce zaplesalo, když jsem narazila na projekt Zdrojovna - kreativní recyklační dílnu, spojující v sobě alternativu sběrného dvora, dílnu, obchod a vzdělávací i kulturní prostor.

Prostě místo, kam byste si mohli přijít něco zrecyklovat a u toho se seznámit a pobavit s lidma, dát si pivo nebo si poslechnout nějakou tu zajímavou přednášku... něco takového v Praze rozhodně chybí a já bych byla moc ráda, kdyby takové místo opravdu vzniklo. 
Zatím je v plenkách, i když už pár akcí proběhlo, hledá se prostor a finance...

Jestli jste touhle myšlenkou nadšení tak jako já, můžete pro to něco udělat i vy, přispějte na Zdrojovnu na Hithitu a podpořte vznik prvního českého re-use centra!

Nebo hlasujte pro Social Impact Award, to ani nestojí peníze, jen pár kliků!








  

Jaffa orange

Jeden z důvodů, proč tolik miluju cestování je inspirace, nové impulzy a objevy, které dostanou vás i vaše myšlení jak se říká "out of box".

Úžasný objev se mi podařil při procházení křivolakých uliček starodávného přístavního městečka Jaffa, které je teď už vlastně součástí izraelského Tel Avivu. 
Byla to opravdu náhoda, protože tahle ulička byla úplně mimo a zastrčená a kdyby skrz tmavý průchod moje oko nezaregistrovalo podezřelý visící útvar připomínající obří kokedamu (na to já mám speciální instinkt) mohla jsem o tu podívanou úplně přijít! Ale kdo nehledá najde, stačí mít jen oči neustále otevřené.

A to by byla velká škoda, protože bych se pak nedozvěděla o izraelském umělci jménem Ran Morin. Jeho enviromentální
sochy jsou přesně to, co mě oslovuje.

Staré za nové/Nové za staré?

Zvláštní, všimli jste si někdy, že ať napíšete staré za nové či nové za staré bez použití slovesa, vždycky z toho vyplyne, že se toho starého zbavujete? Ale já mám moc ráda staré věci a nejlépe ty s příběhem... hrnek s drakem po babičce, starý židle Tonky z bazaru, misky z charity shopu, co jsem si přivezla z Anglie, starou čínskou čajovou konvičku, co jsem objevila v antiku v Javorníku, městečku na konci světa...

A tak mě strašně potěšilo, když jsem na svých toulkách po internetu a blozích zabloudila na stránky TABULE. Tam totiž najdete věci!

Jarní číslo SOFFA je tu!

Znáte časopis SOFFA? Možná ne, protože dnes vyšlo teprve druhé číslo tohoto inspirativního online časopisu.
Ale já už teď vím, že je to jednoznačně můj nejoblíbenější lifestylový časopis o bydlení! Ada a Lenka, které za časopisem stojí mají totiž vkus, spoustu nápadů na originální obsah a Lina Nemeth jim k tomu dělá úžasné fotky.

A tak mě nesmírně těší, že v novém čísle najdete i Zahradu na niti s mou maličkostí! ;-)
Už se těším, až si odpoledne uvařím čaj a začtu se... tak neváhejte ho taky prozkoumat, je zdarma online zde!

Čínsko-kazašské krásky do vázy

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale jakmile začnou rašit sněženky, bledule, krokusy a v květinářstvích se začnou prodávat rychlené hyacinty, narcisy, tulipány a modřence, je jasný, že už je to tady!

Asi proto, že jsem kokedamová, mi květináče připadají nudné a usedlé. Nejlepší a nejhezčí způsob, jak doma pěstovat cibuloviny jsou jednoznačně speciální vázy na cibule. A vlastně ani zas tak speciální být nemusí, můžete použít skoro jakoukoliv skleněnou vázu, která dá vyniknout kráse celé rostliny i s kořeny.

A vůbec nemusíte začít s nenaklíčenou cibulkou, na to už je stejně trochu pozdě... prostě si kupte už narašené cibule v květináči, opatrně je vyjměte, zeminu oklepejte a kořeny opláchněte vodou a takhle pěkně "nahatou" jí použijte do skleněné nádoby, nějakou doma určitě najdete. 

A kdybyste si někdy chtěli přeci jen urychlit nějaký ten tulipán sami, tady je stručný návod, funguje to na všechny cibuloviny bez rozdílu:

Cibulky potřebují prožít zimu, nejlepší způsob, jak jim to umožnit je v ledničce.
Na dno misky umístíte ve vrstvách nejdříve kamínky jako drenáž, potom zahradní substrát nebo mech, který navlhčíte tak, aby nebyl mokrý, ale jen vlhký a pak cibulky. Misku vložte na 8 týdnů do ledničky do šuplíku na zeleninu a přikryjte papírovým sáčkem, aby uvnitř byla stále tma. Po dvou měsících začnou cibule rašit, v tu dobu je vyndejte, přesaďte do cibulové vázy s vodou a umístěte ji na světlé a teplé místo. Pak ze začnou dít věci!

Jen pozor na hyacinty z minulého roku, ty je lepší zasadit na podzim na zahradě, většinou se stane, že pokvetou až zase za pár let, až nasbírají znovu sílu.

A víte že tulipány, hyacinty, narcisy i modřence nejsou naše původní rostliny, ale pochází z Číny a z kazašských stepí? Do Evropy se dostaly až v 16. století a říká se, že jedny z prvních modřenců rostli v Jelením příkopě Pražského hradu. Taková jarní exotika na kterou už jsme tak zvyklí, že jsme si jí skoro přivlastnili. 

Více inspiračních fotek najdete v mém albu na Pinterestu.

A pokud byste zatoužili po těchto vázičkách určených přímo na cibule hyacintů, najdete je u mě v Zahradě na niti nebo na e-shopu.

Ať žije jaro!

Co je to landart

Landart nebo také Earth art je umělecké hnutí, ve kterém jsou krajina a umělecké dílo neoddělitelně spojeny a souzní v jeden celek. Je to forma umění, která je vytvořena v přírodě, s použitím hlavně přírodních materiálů. 

Landart vznikl na konci 60. let ve Spojených státech, jako umělecký protest proti vnímané umělosti, plastové estetice a bezohledné komercializaci umění. Jeho tvůrci odmítali muzeum nebo galerii jako umělecký prostor a rozvíjeli svoje monumentální projekty přímo v krajině. Odpoutali se tak od tradičních přepravitelných uměleckých děl. Nechali se inspirovat hlavně moderními směry jako jsou minimalismus, kubismus či konceptuální umění. Blízko měli i k tzv. Arte Povera (chudé umění), které využívá materiály považované za neumělecké či bezcenné.

Landartové objekty se často nachází daleko od civilizace, ponechané napospas přírodním vlivům. Plastiky nejsou umísťovány v krajině, spíše krajina je prostředkem k jejich vytvoření. Mnoho z prvních děl vytvořených v pouštích Nevady, Nového Mexika, Utahu a Arizony podlehla pomíjivosti přírody a nyní existují pouze na fotografiích.

Spiral Jetty v Grate Salt Lake, Utah

Snad nejznámější landartový umělec byl Američan Robert Smithson. Jeho nejznámější dílo, a pravděpodobně nejslavnější landartové dílo vůbec, je Spiral Jetty z roku 1970. Je to spirála z kamení, zeminy a řas, která tvoří jakési molo do Great Salt Lake v severním Utahu. Kolísání hladiny pak ovlivňuje, jak velká část spirály je viditelná, jestli vůbec.

Robert Smithson tragicky zahynul při havárii letadla v roce 1973, když se letěl podívat na jedno ze svých land artových děl z výšky. Se smrtí jedné ze svých nejdůležitějších postav a také díky nedostatku finančních prostředků od soukromých nadací začalo land artové hnutí postupně upadat.

V mnoha ohledech se nakonec land art stal součástí hlavního proudu veřejného umění. V dnešní době se termín land art používá k označení jakéhokoliv druhu umění v přírodě, i když koncepčně nesouvisí s avantgardními díly průkopníků land artu.

Rozjeďte to v Rozjezdech!

Jestli právě rozjíždíte nebo teprve máte v hlavě nějaký podnikatelský nápad, není lepší doba na to s tím něco udělat!
Do 24. března (pozor! termín prodloužen do 28.3.!!!)se s ním totiž můžete přihlásit do Rozjezdů a třeba zjistíte, že to vůbec nebyla blbost, jak jste si původně mysleli!

Já jsem do nich před rokem skočila a ač jsem tomu moc nadějí nedávala, vyhrála jsem pražské kolo, takže na psí uši, že to funguje a vyhrát můžete třeba zrovna vy! 

Zájezd do Zájezdu

Jeden ze zaručených receptů, jak dostat T. na výlet, je labužnická zastávka (nebo spíš cíl), místo, kde si naplní břuch něčím hóóódně dobrým, na což se bude moci celou cestu těšit. A mě se občas podaří objevit takové místo, že se okamžitě zařadí do kategorie dokonalých výletů, které je třeba čas od času zopakovat. Výlet do Zájezdu se k nim včera zařadil.

Nejlepší trasa, jak skončit v restauraci Zájezd, která se nachází v obci Zájezd mezi Okoří a Buštěhradem je trasa Zákolany-Okoř-Zájezd-Buštěhrad, má 14km a najdou se na ní lákavé zastávky nejen pro labužníky, ale třeba i pro nadšené archeology a hradní historiky, vlakové nadšence, botaniky a zoology, milovníky industriální krajiny či pro dětičky!

První zastávku doporučuji ještě před nástupem do vlaku, naproti Masaryčce v Ema espresso baru, na kávu a něco dobrého na cestu!

...s tvarohem

DIY/kabel jako liána

Můj muž je filmař, jak se v sobotu ukázalo i docela úspěšnej filmař a nově držitel Českého lva. A protože z toho tak trochu vyplývá, že se hodně koukáme na filmy a seriály, chápejte - já se filmově vzdělávám a T. "pracuje", máme doma promítačku a plátno.

Takový domácí kino je super věc, jen některé detaily prostě vychytané nejsou. Možná už existuje i bezdrátová promítačka, my ale máme na zdi pověšenou tu, z které visí ošklivé kabely až na zem.

Pořád jsem spekulovala a přemýšlela, jak ty kabely schovat nebo zamaskovat, aby byly co nejmíň nápadné...nejdřív jsem zkoušela mimikry a natřela je stejnou barvou jako zeď, ale pořád to nebylo ono... chtěla jsem tam pověsit girlandu nebo je nechat popnout rostlinou, ale na rostlinu je tam málo světla a girlandu jsem zavrhla...

Nakonec jsem na to přišla! Liána to bude!

Efekt je tedy přesně opačný než maskovací, taková z nouze ctnost, ale úkol splněn!

DIY/ aerárium se sukulentem

Osázet si aerárium je vcelku snadné a protože docela často dostávám otázku, jak se to vlastně dělá, ráda bych vám ukázala, že to opravdu zas tak složité není!

/Co budete potřebovat/

1/sukulentní rostlinu či rostliny - je potřeba vybrat takový exemplář, který budete schopni prostrčit otvorem aniž byste ho moc poničili

2/okrasnou drť pro sukulenty - lze použít prakticky cokoliv dostatečně propustného, písek, pemzu, lávovou drť, antuku, různěbarevné štěrky, vše nejlépe prané, ale suché

3/substrát pro sukulenty - já používám pemzu

4/okrasné kamínky pro "final touch"

5/nástroje pro osázení, já vystačím s kávovou lžičkou a pinzetou

6/skleněné aerárium - výběr vhodného tvaru a velikosti je důležitý, pro začátek je vhodné zvolit dostatečně velké aerárium, kde je dostatek místa pro substrát i prostor pro rostlinu, různé velikosti a tvary k dostání v Zahradě na niti

7/dostatek trpělivosti

Každý rok touhle dobou

...mi chcípne vánoční hvězda. Ale jinak jsem dobrá pěstitelka, fakt! 
Málokdy se mi stane, že mi nějaká rostlina chcípne. A když už, tak je to z 99% z důvodu mého prohraného boje se škůdci nebo s vlastní blbostí. 

Na nezvané návštěvníky, jako jsou mšice či svilušky, mám jednoduchý recept a přiznávám, že už jsem dávno vzdala biopreparáty a babiččiny recepty ala výluhy z tabáku. Ne, že by to vůbec nefungovalo, ale došla jsem k poznatku, že úsilí neodpovídá výsledku, stejně tam vždycky nějaká potvora zůstane. Na tyhle prevíty platí echt chemie. 

Ovšem kam se hrabe zápas se škůdci na zápas o přežití vánoční hvězdy, který svádím každoročně. Vánoční hvězdy totiž nikdy žádného škůdce nechytnou, protože dřív chcípnou, aspoň mně. Udržet hvězdu při životě aspoň do února je tradičně moje největší novoroční předsevzetí.

Ani se nebudu snažit spočítat, kolik už jsem jich zahubila, a to přes to, že teoreticky přesně vím, jak se o Euphoribie starat. Pryšcovité se mi daří vcelku úspěšně pěstovat. Euphoribia trirucalli pěstuju jako plevel, těch největších exemplářů už jsem se musela zbavit. Euphorbia milii je taky nenáročná rostlina a když má dost světla, kvete celý rok o Euphorbia trigona ani nemluvě, ta je nezahubitelná (pokud jí teda nezapomenete venku do mrazů jako já). Ale univerzální klíč k sestřenici všech těchto pryšcovitých rostlin, vánoční hvězdě (ponsettia, Euphorbia pulcherrima), prostě nemám. Je to pěkně zapeklitá kytka!

E. tirucalli

E. milii

E. trigona

Znám lidi, kteří mají ponsettii přes půl okna už několik let, sice málokdy dodrží světelné podmínky na to, aby měla na Vánoce červené listy (červenání listů se iniciuje krátkým dnem), ale stejně jim závidím. Mně vždycky během pár měsíců opadá a odebere se do květinových věčných lovišť.

Letos to ale vypadá, že mi možná hvězda vydrží i o chvilku dýl, klepu to na dřevo! Ač opět skoro celá opadala, začali jí rašit nové větvičky! Nevím jestli to může být tím, že jsem si tentokrát dala záležet a vybrala si kvalitní ponsettii české produkce, protože jinak jsem dělala vše tradičně. Přesadila jsem jí do lepšího substrátu, umístila na místo, kam netáhne a není blízko topení a zalévala jsem jí opatrně, aby nestála ve vodě.

No ale ještě není vyhráno, uvidíme za pár týdnů...

hurá!

Pár tipů jak pěstovat vánoční hvězdu

- nekupovat si rostliny na trzích a ve venkovních prostorách, kde je velká šance, že už je ofouklo a kde stojí v chladu 
- nechat si rostlinu na cestu dobře zabalit do papíru
- umístit na světlé místo spíše do místnosti kde topíte, ponsettie mají rády teploty nad 20°C, ale nedávejte je k sálavému teplu radiátorů
- pozor aby je neofouklo když větráte, nemají rády studený vzduch
- zalévejte opatrně, zemina by neměla být stále nasáklá vodou

Máte nějaký zaručený hvězdný recept jak na to? Pochlubte se jak se daří pěstovat hvězdy vám, jsem zvědavá na vaše pěstební úspěchy/záhuby/tipy&triky!