Rostou! v kapradí...

u nás na balkóně! Houbařím ráda a i když tuhle aktivitu zaštiťující bezcílné courání se po lese a nasávání vůně jehličí miluju, letos se mi ještě na houby vyrazit nepodařilo, tak si holt houby našly cestu ke mně... v květníku pod kapradím u nás na žižkovském balkóně... kde se tam vzali spory žampiónu polního nevím, ale jsou tam. Byly. 

Než jsem je stihla pořádně vyfotit použít v kuchyni, tak podlehly zkáze, ale to nevadí, mám radost, že na našem balkóně už to prostě žije svým životem a těším se, až se mi to tam krásně podzimně vybarví! Jen škoda, že to vždycky trvá tak krátce...

Babí léto v Kozlech

Víkend měl být ve znamení válení se na dece s knížkou a pojídání švestek/jablek/rajčat, ale to bych si s sebou nesměla vzít tunu věcí k nafocení na mé nové stránky ...jo, snad už konečně v dohledu!

No, deka byla, švestky byly, ale chtělo by to ještě tak dva dny navíc abych to stihla vstřebat.

Na Faře & speciál pro RM

Náš moravský výlet sice nebyl nijak plánovaný a vše se dělo spontáně, a tak jediné, co jsem měla na seznamu k odškrtuntí, byla cesta po červené z Mikulova do Dolních Věstonic... se zastávkou v Klentnici, samozřejmě. 

Už po cestě přes ves jsem obdivovala letničkový setý záhon u Farního statku, taková hezká předehra věcí příštích...

Pojďte se toulat Moravou

Do poslední chvíle nebylo úplně jasné, kam se pojede, s touhle partičkou taková normálka. Nakonec to ale vyhrál nejteplejší kout republiky a já zajásala. 

Konečně pryč z velkoměsta do kopců plných vinic, malebných vesnic a čerstvého vzduchu. A to víno, bože to víno! Pojďte se na chvíli toulat po Moravě se mnou!

Dárkově

Úkol zněl jasně... zabalit něco křehkého, co má nejlépe špičku místo dna a nulovou stabilitu tak, aby to přežilo převoz a ještě to vypadalo hezky... dárkově!

Dlouho jsem vymýšlela, inspirovala se, googlovala, poptávala průhledné krabičky na míru, ale bohužel. Cena takového výrobku se vyplatí až při objednání 100 000 (!) kusů krabiček, no kam bych to dala a kde bych na to vzala, nevím. 

Nakonec jsem to tedy vyřešila za pomoci celofánu, lýka a hedvábného papíru. A aby to mělo aspoň trochu šmrnc, nechala jsem si vyrobit kulaté etikety na míru...

Jak to nakonec dopadlo, posuďte sami, krabičky to sice nejsou, ale účel a snad i estetické nároky to splňuje.

Štěstí ve hře...

... neštěstí v lásce... zázraky se dějí!

Moje Asplenium na niti vyhrálo Love Revamp cenu v červencové ananasové soutěži Minty Finty, jupíí!

Kdy se vám naposledy stalo, že se jen tak náhodou zúčastníte soutěže a vyhrajete přesně tu cenu, která se vám ze všech líbí nejvíc? No, tak to přesně se stalo mně, n e u v ě ř i t e l n ý!

Je to asi nějaký znamení, nebo co! A protože cena od Evy z Love Revamp obsahuje vyšívací kit do začátku a taky slevu na vyšívací workshop, je rozhodnuto!

Letos prostě nebudu chodit na Vinohrady na keramiku, ale na Letnou vyšívat. Stejně už mě tenhle vyšívací workshop láká od doby, co jsem si o něm přečtla vyšívací reportáž právě od They z Minty Finty.

Já už jsem přihlášená do kurzu A, co vy, potkáme se tam?

p.s. můj favorit ananasí soutěže byly vyšívané taštičky ze starých džín by Petra Višková

NNŽ/Landscape Festival report

O své lásce k industriálním místům jsem se tu už zmínila, a tak přikládám další příspěvek do sbírky, tentokrát z domácích vod či spíše kolejí a opět s drážní tématikou. Možná jste navštívili Nákladové nádraží během posledního Design Bloku, ale i v tom případě stojí za to se sem znovu podívat. Kulturní památka Nákladové nádraží a jeho využití jako kulturního prostoru je, myslím, jedna z nejlepších věcí, co se Žižkovu a vlastně celé Praze mohla stát. 

Od 18.6. do 9.9. tu probíhá Landscape Festival. Tentokrát se můžete na Nákladové nádraží podívat v klidu, bez davů lidí, bez závratného vstupného (vstup zdarma) a podle mě i s kvalitnějším obsahem, i když

Červenec = ananas

Na letní Minty Fynty ananasí soutěž jsem během července narazila už víckrát, ale nějak mě nenapadalo nic, co bych mohla zananasovat a zúčastnit se. Až dneska a kupodivu včas - většinou mě něco napadne těsně ex post - koukám na to Asplenium, co mi tu visí v krámku a říkám si NOJO VLASTNĚ!

Šup a je to!

Baví mě, že i ceny dál podporují tvořivost, to je něco pro mě! Vyšívat i tvořit razítka bych se totiž rozhodně chtěla naučit, vyšívala jsem naposledy s babičkou tak v roce 1990 a také jsem oddaná obdivovatelka razítkoguru Geninne...

Tak se radši pořádně koukněte kolem sebe, třeba vás taky něco trkne!
A jestli vás třeba nic nenapadne, tak se alespoň inspirujte a hlasujte o nejlepší ananasí výtvor!

Školská jede!

Hledám milého souseda do malého krámku ve Školské 7 na Praze 1! 
Krámek je to malinký (15m2) s malou výlohou do ulice, chtěla bych mít fajn souseda a sama vím jak je těžké sehnat dobrý prostor na dobrém místě a za slušnou cenu... tak pořád doufám, že narazím na někoho, kdo by naší Školskou obohatil dalším zajímavým obchodem...třeba teď chodí po Praze a hledá prostor, tak jako jsem to dělala já před dvěma lety...

Na křídovém papíře, který znamená svět

Říká se, že není nic staršího než včerejší noviny nebo v tomto případě měsíc starej lajfstajovej časopis, takže tenhle příspěvek je trochu pět minut po dvanáctý a s křížkem po funuse. Ale tak zase lepší pozdě nežli nikdy!

Předně se musím přiznat, že nejsem zrovna čtenářka Kosmopolitánu, ale když jsem na konci minulého roku kývla na rozhovor pro tuhle časopisovou ikonu, řeknu vám, že jsem se čepýřila, jak kdybych měla být rovnou na titulce. A protože se nepodobám ani Claudii Schiffer ani Elize Gonzáles (kdo to je netuším) bude mi muset stačit jedna křídová stránka na straně 70.

Emailový rozhovor proběhl, paní redaktorka se mezitím odstěhovala do Ňůjorku a já měla na starosti spousta

Balkónová zahrada

Jak už jsem se zmínila v jednom ze svých dřívějších příspěvků, jsem zahradnice bez zahrady, a tak řádím pouze na našem žižkovském balkóně, z kterého se pomalu, ale jistě stává džungle.

Na jaře jsem zjistila, že se mým popínavkám daří tak dobře, že se vyšplhaly až k sousedům o patro výš, a tak jsem jim musela trochu přistřihnout křidélka. Jinak mám ale všechno pod kontrolou, fakt!

Jediné, co mě trochu mrzí je fakt, že náš balkón není vhodný pro pěstování rajčat a jahod, sluníčka si moc neužije, a tak mi dělajá radost aspoň to stínomilný kapradí a hortenzie a

Zamčené zahrady se znovu otevřou

Jestli ještě nemáte plán na tento červnový víkend, máte jedinečnou možnost vstoupit otevřenými dveřmi do běžně pro veřejnost zamčené zahrady během již tradičního Víkendu otevřených zahrad, stačí si jen vybrat.

Minulý rok jsem navštívila Zámecký park a zahradu ve Ctěnicích, nemaje auto to byla z Prahy nejdostupnější varianta a rozhodně jsem nelitovala. 

V roce 2007 obnovený zámecký park nebo spíše parčík vás svojí rozlohou neunaví, je vcelku malý, díky malému měřítku se tu člověk neztratí, přesto tu ale najdete všechny náležitosti zámeckého parku. Romantické parkové prvky jako jezírko, skály či potok s můstky a převislými vrbami plynule přechází do formálněji členitého prostoru s pobytovým trávníkem (dost mě mrzelo, že jsem s sebou neměla piknikový koš, deku a knížku) a alejí starých jabloní odrůdy s poetickým názvem ´Matčino´ z 30. let minulého století na kterou navazuje jednoduchý altán a novodobá štěpnice šachovnicového tvaru.

Celý park je koncipován velmi jednoduše bez zbytečných kudrlinek a až na část kolem potoka je úplně prostý květinových výsadeb. Čistota a jednoduchost koncepce na mě moc zapůsobila, člověk lépe vnímá prostor, atmosféru a historii místa a není rušen pestrými záhony. Nutno dodat, že autoři studie obnovy Zámeckého areálu Tomáš Jiránek a kol. jsou držiteli ocenění Grand prix Obce architektů za rok 2007. 

Ale nebojte, ani o květiny nepřijdete, stačí projít živým plotem, navazujícím na starobylou zámeckou zeď obklopující celý park a ocitnete se v Zámeckém zahradnictví pana Fouse, odborníka na pereny (trvalky). Najdete tu záhony hýřící všemi barvami, pastvinu pro motýli, malou vinici i původní a plně funkční skleník s komínem. Zahradničí se tady v duchu starých tradic, poctivě a s láskou. Samozřejmě si tu můžete nějakou tu krásu také nakoupit a přivést domů! Hned bych si pořídila nějakou pěknou pivoňku, kdybych jí jen měla kam zasadit...

Ctěnice můžete navštívit nejen o Víkendu otevřených zahrad, mají otevřeno každý den 10 - 18 hodin, takže se tam můžete vypravit kdykoliv. To je možná lepší využít k návštěvě nějaké soukromé, normálně nedostupné zahrady... 

Tak co, vybrali jste nějakou?

Umění je nejbližší soused divočiny

hlásá nápis na zdi u vchodu do Natur-Park Schöneberger Südgelande a nemůže být v tomto případě výstižnější. Jestli Němci mají něco, co jim závidím, je to cit pro využití potenciálu původního genia loci místa k novému účelu.

"DIE KUNST IST DER NACHSTE NACHBAR DER WILDNIS"

A tak se stalo, že starý dopravní uzel Tempelhofské železnice v jižní části Berlína nejdříve 50 poválečných let pustnul a zarůstal trávou a stromy, aby byl poté v roce 1999 upraven a přetvořen v parkovou oázu s netradičním železničním duchem, kde se setkává příroda s industriální krajinou. Jak prosté a originální může být využití brownfieldu.

výhled z věže vodní nádrže z roku 1935

Někdo by si možná řekl, co má železnice co dělat s uměním...

Zalévat jednou za 20 let

Tak tomu říkám bezúdržbové pěstování! Ne každému se podaří vytvořit uzavřený ekosystém s tak vyváženým poměrem složek, že je naprosto funkční. Osmdesátiletému Britovi Davidu Latimerovi se to podařilo.

Well done Mr. Latimer!

Na velikonoční neděli roku 1960 vzal obří 40 litrový skleněný demižon nasypal do něj zeminu a pomocí drátů zasadil několik odnoží pokojové poděnky (Tradescantia), kterou zalil decilitem vody a zašpuntoval. V roce 1972 pak demižon ještě jednou otevřel, aby přidal ještě trochu vody.

Podpořme ZDROJ(ovnu) kreativní recyklace

V mém nedávném příspěvku o Tabuli jsem se zmínila, jak mám ráda staré věci s příběhem, tak k tomu se teď ještě přiznávám, že jsem taky vyznavačka 3R (reuse/reduce/recycle) a DIY (do it yourself).

A tak mé srdce zaplesalo, když jsem narazila na projekt Zdrojovna - kreativní recyklační dílnu, spojující v sobě alternativu sběrného dvora, dílnu, obchod a vzdělávací i kulturní prostor.

Prostě místo, kam byste si mohli přijít něco zrecyklovat a u toho se seznámit a pobavit s lidma, dát si pivo nebo si poslechnout nějakou tu zajímavou přednášku... něco takového v Praze rozhodně chybí a já bych byla moc ráda, kdyby takové místo opravdu vzniklo. 
Zatím je v plenkách, i když už pár akcí proběhlo, hledá se prostor a finance...

Jestli jste touhle myšlenkou nadšení tak jako já, můžete pro to něco udělat i vy, přispějte na Zdrojovnu na Hithitu a podpořte vznik prvního českého re-use centra!

Nebo hlasujte pro Social Impact Award, to ani nestojí peníze, jen pár kliků!








  

Jaffa orange

Jeden z důvodů, proč tolik miluju cestování je inspirace, nové impulzy a objevy, které dostanou vás i vaše myšlení jak se říká "out of box".

Úžasný objev se mi podařil při procházení křivolakých uliček starodávného přístavního městečka Jaffa, které je teď už vlastně součástí izraelského Tel Avivu. 
Byla to opravdu náhoda, protože tahle ulička byla úplně mimo a zastrčená a kdyby skrz tmavý průchod moje oko nezaregistrovalo podezřelý visící útvar připomínající obří kokedamu (na to já mám speciální instinkt) mohla jsem o tu podívanou úplně přijít! Ale kdo nehledá najde, stačí mít jen oči neustále otevřené.

A to by byla velká škoda, protože bych se pak nedozvěděla o izraelském umělci jménem Ran Morin. Jeho enviromentální
sochy jsou přesně to, co mě oslovuje.

Staré za nové/Nové za staré?

Zvláštní, všimli jste si někdy, že ať napíšete staré za nové či nové za staré bez použití slovesa, vždycky z toho vyplyne, že se toho starého zbavujete? Ale já mám moc ráda staré věci a nejlépe ty s příběhem... hrnek s drakem po babičce, starý židle Tonky z bazaru, misky z charity shopu, co jsem si přivezla z Anglie, starou čínskou čajovou konvičku, co jsem objevila v antiku v Javorníku, městečku na konci světa...

A tak mě strašně potěšilo, když jsem na svých toulkách po internetu a blozích zabloudila na stránky TABULE. Tam totiž najdete věci!

Jarní číslo SOFFA je tu!

Znáte časopis SOFFA? Možná ne, protože dnes vyšlo teprve druhé číslo tohoto inspirativního online časopisu.
Ale já už teď vím, že je to jednoznačně můj nejoblíbenější lifestylový časopis o bydlení! Ada a Lenka, které za časopisem stojí mají totiž vkus, spoustu nápadů na originální obsah a Lina Nemeth jim k tomu dělá úžasné fotky.

A tak mě nesmírně těší, že v novém čísle najdete i Zahradu na niti s mou maličkostí! ;-)
Už se těším, až si odpoledne uvařím čaj a začtu se... tak neváhejte ho taky prozkoumat, je zdarma online zde!

Čínsko-kazašské krásky do vázy

Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale jakmile začnou rašit sněženky, bledule, krokusy a v květinářstvích se začnou prodávat rychlené hyacinty, narcisy, tulipány a modřence, je jasný, že už je to tady!

Asi proto, že jsem kokedamová, mi květináče připadají nudné a usedlé. Nejlepší a nejhezčí způsob, jak doma pěstovat cibuloviny jsou jednoznačně speciální vázy na cibule. A vlastně ani zas tak speciální být nemusí, můžete použít skoro jakoukoliv skleněnou vázu, která dá vyniknout kráse celé rostliny i s kořeny.

A vůbec nemusíte začít s nenaklíčenou cibulkou, na to už je stejně trochu pozdě... prostě si kupte už narašené cibule v květináči, opatrně je vyjměte, zeminu oklepejte a kořeny opláchněte vodou a takhle pěkně "nahatou" jí použijte do skleněné nádoby, nějakou doma určitě najdete. 

A kdybyste si někdy chtěli přeci jen urychlit nějaký ten tulipán sami, tady je stručný návod, funguje to na všechny cibuloviny bez rozdílu:

Cibulky potřebují prožít zimu, nejlepší způsob, jak jim to umožnit je v ledničce.
Na dno misky umístíte ve vrstvách nejdříve kamínky jako drenáž, potom zahradní substrát nebo mech, který navlhčíte tak, aby nebyl mokrý, ale jen vlhký a pak cibulky. Misku vložte na 8 týdnů do ledničky do šuplíku na zeleninu a přikryjte papírovým sáčkem, aby uvnitř byla stále tma. Po dvou měsících začnou cibule rašit, v tu dobu je vyndejte, přesaďte do cibulové vázy s vodou a umístěte ji na světlé a teplé místo. Pak ze začnou dít věci!

Jen pozor na hyacinty z minulého roku, ty je lepší zasadit na podzim na zahradě, většinou se stane, že pokvetou až zase za pár let, až nasbírají znovu sílu.

A víte že tulipány, hyacinty, narcisy i modřence nejsou naše původní rostliny, ale pochází z Číny a z kazašských stepí? Do Evropy se dostaly až v 16. století a říká se, že jedny z prvních modřenců rostli v Jelením příkopě Pražského hradu. Taková jarní exotika na kterou už jsme tak zvyklí, že jsme si jí skoro přivlastnili. 

Více inspiračních fotek najdete v mém albu na Pinterestu.

A pokud byste zatoužili po těchto vázičkách určených přímo na cibule hyacintů, najdete je u mě v Zahradě na niti nebo na e-shopu.

Ať žije jaro!

Co je to landart

Landart nebo také Earth art je umělecké hnutí, ve kterém jsou krajina a umělecké dílo neoddělitelně spojeny a souzní v jeden celek. Je to forma umění, která je vytvořena v přírodě, s použitím hlavně přírodních materiálů. 

Landart vznikl na konci 60. let ve Spojených státech, jako umělecký protest proti vnímané umělosti, plastové estetice a bezohledné komercializaci umění. Jeho tvůrci odmítali muzeum nebo galerii jako umělecký prostor a rozvíjeli svoje monumentální projekty přímo v krajině. Odpoutali se tak od tradičních přepravitelných uměleckých děl. Nechali se inspirovat hlavně moderními směry jako jsou minimalismus, kubismus či konceptuální umění. Blízko měli i k tzv. Arte Povera (chudé umění), které využívá materiály považované za neumělecké či bezcenné.

Landartové objekty se často nachází daleko od civilizace, ponechané napospas přírodním vlivům. Plastiky nejsou umísťovány v krajině, spíše krajina je prostředkem k jejich vytvoření. Mnoho z prvních děl vytvořených v pouštích Nevady, Nového Mexika, Utahu a Arizony podlehla pomíjivosti přírody a nyní existují pouze na fotografiích.

Spiral Jetty v Grate Salt Lake, Utah

Snad nejznámější landartový umělec byl Američan Robert Smithson. Jeho nejznámější dílo, a pravděpodobně nejslavnější landartové dílo vůbec, je Spiral Jetty z roku 1970. Je to spirála z kamení, zeminy a řas, která tvoří jakési molo do Great Salt Lake v severním Utahu. Kolísání hladiny pak ovlivňuje, jak velká část spirály je viditelná, jestli vůbec.

Robert Smithson tragicky zahynul při havárii letadla v roce 1973, když se letěl podívat na jedno ze svých land artových děl z výšky. Se smrtí jedné ze svých nejdůležitějších postav a také díky nedostatku finančních prostředků od soukromých nadací začalo land artové hnutí postupně upadat.

V mnoha ohledech se nakonec land art stal součástí hlavního proudu veřejného umění. V dnešní době se termín land art používá k označení jakéhokoliv druhu umění v přírodě, i když koncepčně nesouvisí s avantgardními díly průkopníků land artu.