Náš moravský výlet sice nebyl nijak plánovaný a vše se dělo spontáně, a tak jediné, co jsem měla na seznamu k odškrtuntí, byla cesta po červené z Mikulova do Dolních Věstonic... se zastávkou v Klentnici, samozřejmě.
Už po cestě přes ves jsem obdivovala letničkový setý záhon u Farního statku, taková hezká předehra věcí příštích...
Věděla jsem, že je to tu pěkné, že tu dobře vaří a tak dále, ale realita překonala moje očekávání nejméně dvakrát.
Café Fara je totiž vcelku malá restaurace mezi kostelem, farou a starou školou, ale pojata je velmi velkoryse. Je tu znát ruka architekta, zahradního architekta i smysl pro detail. Prostě moderní přístup k českému venkovu trochu šmrncnutý provance a to hlavní - má to tu genia loci.
A nejen prostředí je tu promyšlené do detailu, i podávané pokrmy mají šmrnc a jsou tak krásně upravené, že se vám tu krásu ani nechce jíst... tedy do prvního sousta
A protože sliby plním, a někdy i nečekaně rychle, exkluzivně pro RM přidávám i slíbenou návštěvu Muzea kávy...
Vidíte ten krásný/jednoduchý trvalkový záhon a polštářky z kávových pytlů? aaach
Přesně takovou zasklenou pavláčku s cihlovou teráskou bych si přála, prosím!
 |
| R2D2 na kávu |
Kosmická expozice kávových přístrojů nám učarovala. Všechno se tu blejská a třpytí jak v muzeu cadillaců, ale kam se hrabou auta!
Z imperiálních strojů nám doslova lezly oči z důlků!
A T. nakonec ještě objevil vyvlastňovací dekret s ilustracemi od Mikoláše Alše.
Tak příště, Roso, oběd na Faře, ale kafíčko, KAFÍČKO JEDINĚ V MUZEU!
Teď jsem něco hledala a procházela si diář dva měsíce zpátky.
OdpovědětVymazatHezké prázdninky to byly, ale díky tobě si můžu šťastně odfajfknout, že i to Muzeum kávy jsem viděla.
Sice když jsem tvůj report viděla včera poprvé, rozbrečela jsem se, nad tou krásou.
Měla jsem se vykašlat na děti a na muže a na dalších 10 kamarádů, zůstat tam a zpátky do Pavlova pak jet sama třeba taxíkem ... taky bych tam valila bulvy a čuchala a valila a čuchala a dortík bych si dala!
Teď akorát zvažuju, jestli si tvůj post vytisknout a pověsit nad postel. Úžasné!!!
ále prosim tě!
Vymazathele, já se tam rozhodně musím vrátit na dorta na tý cihlový terásce, tak tě vezmu s sebou, jo?
a vezmeme to s Myynou po červený přes Mikulov ;-)
a nic netiskni, šetři lesy!
Ach, ten Mikulov! Jestli já se tam někdy podívám, asi se na místě zblázním radostí :).
OdpovědětVymazatAle víš co mě pobavilo? To s tou kávou a Earl Greyem. Já to dělám přesně tak! Nasávám Martinovo čerstvě mleté kafe, ale za čaj s mlíkem bych ho nikdá nevyměnila :D.
a než vyrazíme na dorta do Klentnice, tak si dáme v Mikulově snídaní v café koloniálu Sojka a spol. ... na tuhle snídani budu vzpomínat ještě dlouho... člověk by řek vobyčejný míchaný vajíčka a houska s máslem, ach!
OdpovědětVymazattak nějak se mi zdá, že se ze mně pomalu začíná stávat foodtraveler :-o
ps: a jsem ráda, že znám konečně někoho, kdo to má stejně s kafem/čajem!