28. srpna 2014

Na Faře & speciál pro RM

Náš moravský výlet sice nebyl nijak plánovaný a vše se dělo spontáně, a tak jediné, co jsem měla na seznamu k odškrtuntí, byla cesta po červené z Mikulova do Dolních Věstonic... se zastávkou v Klentnici, samozřejmě. 


Už po cestě přes ves jsem obdivovala letničkový setý záhon u Farního statku, taková hezká předehra věcí příštích...




Věděla jsem, že je to tu pěkné, že tu dobře vaří a tak dále, ale realita překonala moje očekávání nejméně dvakrát.

Café Fara je totiž vcelku malá restaurace mezi kostelem, farou a starou školou, ale pojata je velmi velkoryse. Je tu znát ruka architekta, zahradního architekta i smysl pro detail. Prostě moderní přístup k českému venkovu trochu šmrncnutý provance a to hlavní - má to tu genia loci. 






A nejen prostředí je tu promyšlené do detailu, i podávané pokrmy mají šmrnc a jsou tak krásně upravené, že se vám tu krásu ani nechce jíst... tedy do prvního sousta




Děkuji Rose Mitnik za tip a řadím si tento podnik do seznamu gastro výletů, které je třeba čas od času zopakovat.

A protože sliby plním, a někdy i nečekaně rychle, exkluzivně pro RM přidávám i slíbenou návštěvu Muzea kávy... 



Vidíte ten krásný/jednoduchý trvalkový záhon a polštářky z kávových pytlů? aaach


Malé muzeum kávy s kavárnou na dvorku, až mě trochu mrzelo, že jsme si dezert dali v restauraci a né tady... a to že nepiju kávu mi teda vůbec nevadí, já jí totiž ráda čuchám a k tomu si dávám EarlGrey s mlíkem...



Přesně takovou zasklenou pavláčku s cihlovou teráskou bych si přála, prosím!


R2D2 na kávu

Kosmická expozice kávových přístrojů nám učarovala. Všechno se tu blejská a třpytí jak v muzeu cadillaců, ale kam se hrabou auta!  






Z imperiálních strojů nám doslova lezly oči z důlků!



A T. nakonec ještě objevil vyvlastňovací dekret s ilustracemi od Mikoláše Alše.

Tak příště, Roso, oběd na Faře, ale kafíčko, KAFÍČKO JEDINĚ V MUZEU!



4 komentáře:

  1. Teď jsem něco hledala a procházela si diář dva měsíce zpátky.
    Hezké prázdninky to byly, ale díky tobě si můžu šťastně odfajfknout, že i to Muzeum kávy jsem viděla.

    Sice když jsem tvůj report viděla včera poprvé, rozbrečela jsem se, nad tou krásou.
    Měla jsem se vykašlat na děti a na muže a na dalších 10 kamarádů, zůstat tam a zpátky do Pavlova pak jet sama třeba taxíkem ... taky bych tam valila bulvy a čuchala a valila a čuchala a dortík bych si dala!

    Teď akorát zvažuju, jestli si tvůj post vytisknout a pověsit nad postel. Úžasné!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ále prosim tě!

      hele, já se tam rozhodně musím vrátit na dorta na tý cihlový terásce, tak tě vezmu s sebou, jo?
      a vezmeme to s Myynou po červený přes Mikulov ;-)

      a nic netiskni, šetři lesy!

      Smazat
  2. Ach, ten Mikulov! Jestli já se tam někdy podívám, asi se na místě zblázním radostí :).
    Ale víš co mě pobavilo? To s tou kávou a Earl Greyem. Já to dělám přesně tak! Nasávám Martinovo čerstvě mleté kafe, ale za čaj s mlíkem bych ho nikdá nevyměnila :D.

    OdpovědětSmazat
  3. a než vyrazíme na dorta do Klentnice, tak si dáme v Mikulově snídaní v café koloniálu Sojka a spol. ... na tuhle snídani budu vzpomínat ještě dlouho... člověk by řek vobyčejný míchaný vajíčka a houska s máslem, ach!

    tak nějak se mi zdá, že se ze mně pomalu začíná stávat foodtraveler :-o

    ps: a jsem ráda, že znám konečně někoho, kdo to má stejně s kafem/čajem!

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentáře!