Opero

Jarní Lemarket se letos uskutečnil na dvou místech, nejen v galerii Mánes, kterou všichni dobře známe, ale i v prostorách Štencova paláce hned vedle kostela svatého Salvátora u Staroměstského náměstí. Tyhle dvě místa spojil nejen Lemarket, ale spojuje je i architekt Otakar Novotný, který tyto dvě budovy navrhl.

Strašně ráda objevuju nová místa, která mají genia loci a to Štencův palác rozhodně má, navíc je to prostor částečně industriální a to mě tedy samozřejmě dostává nejvíc...

Už na první pohled z ulice zaujme fasáda z režných červených neomítnutých cihel, která je inspirovaná nizozemskou architekturou a  kontrastuje s přezdobenými fasádami okolních budov. Celý komplex postavený roku 1909 - 11 je pojat ve stylu geometrické secese a spojuje v sobě dvě funkce - obytnou a průmyslovou. Původně tu byly jak byty pro rodinu podnikatele Štence, tak fotoateliér a v zadní části hala grafického závodu s nádhernou prosklenou stěnou do venkovního atria. 

Zbožňuju porovnávací fotky kdysi vs. dnes, vzbuzuje to ve mně nostalgické pocity a tady se mi podařilo dohledat:

původní grafický závod pana Štence (cca 1915)

současný coworkingový prostor Opero

Celý komplex Štencova paláce je úžasně zachovalý, velmi precizně a stylově zrekonstuovaný a v současné době se tu nachází coworkingové centrum Opero. Je možné si zde pronajmout nejen pracovní stůl, ale i celý prostor ke konání různých akcí, třeba jako byl Lemarket. No, tak tady by se to teda pracovalo...

Letos jsem se Lemarketu nezúčastnila jako prodejce, ale pouze jsem byla oslovena Elenou, jestli bych neudělala do haly Opera nějakou květinovou výzdobu... do takových prostor je to pro mě pocta, takže jsem velmi ráda souhlasila a zavěsila několik kokedam do okna...

musím tedy přiznat, že industriální prostory mají i svoje nevýhody, na tak vysokém žebříku jsem snad nikdy nestála a po zádech mi teda tekl pot, když jsem v jedné ruce s kokedamou, v druhé se špulkou provázku a s nůžkami v zubech balancovala 3 metry nad zemí, ale podařilo se

Pokud budete mít někdy možnost Štencův palác při nějaké příležitosti navštívit, určitě neváhejte, nebudete zklamaní!

Foto: Lemarket, Zahrada na niti, Bára Perglová

Secondhand Landscapes

Neboli Krajiny z druhé ruky, tak se jmenuje kniha kolektivu autorů sdružující se ve skupině naOKRAJI.

Po návštěvě ostravských Dolních Vítkovic mě zase popadla industriální vlna a řekla jsem si, že letos se určitě ještě na nějaké to industriálno musím někam vypravit. Po Kladnu, které na svůj velký den doufám teprve čeká bych tentokrát chtěla vidět, jak se dá s takovými historickými industriálními krajinami moderně pracovat a využít jejich genia loci pro další funkci. Nejlepší guru v přetváření starých brownfieldů jsou Němci, to už jsem se přesvědčila v berlínském Südgelande parku, ale kam se vydat dál? Chtělo by to nějaký seznam, mapu, přehled pro inspiraci, si říkám a bác, dneska narazím na tuhle připravovanou publikaci... náhoda? nemyslím!

"Krajiny z druhé ruky pojednvají o konverzích a regeneraci postindustriálních ploch pro nové využití. Popisují příklady přeměn těžebních a průmyslových prostor, letišť, přístavů a kolejištních brownfields ve veřejná prostranství. Krajiny z druhé ruky hledají nový život pro nevyužívané areály."



Mrkněte na ukázky a předplaťe si knihu na Nakopni.me, vychází už 8. května a její slavnostní křest proběhne kdejinde než v huti Koněv na Kladně! Myslím, že ať už jste jako já milovníci postidustriální krajiny nebo třeba o tomto druhu krajiny a jejích možnostech využití nic moc nevíte a rádi byste se dozvěděli víc, nebudeme litovat! 

Já už mám předplaceno a nemůžu se dočkat téhle inspirace k dalšímu objevování...

Meka českého industriálu

Industriálno to je něco pro mě a tak jsem ráda, že jsem konečně navštívila českou industriální meku, Dolní Vítkovice! Mám ráda přírodu a krajinu a mám ráda i historickou industriální krajinu, to se nevylučuje a úplně nejraděi mám, když se tyhle dva světy prolonou. Areál Dolní oblasti Vítkovic sice s přírodou moc neprolíná, ale velmi oceňuji, že je stejně jako naše česká krajina (na rozdíl od mnoha krajin za hranicemi) volně prostupný. 

Můžete se do areálu vypravit kdykoliv, třeba v noci na romantickou procházku, jít si tam zaběhat nebo venčit psa. To jsem opravdu nečekala, klobouk dolů! 

ty barvy a ta rez, ach!

tady je ruka architekta vemi patrná a moc podařená

Prohlídka vysoké pece byla moc fajn, civilní a vtipná bez tradiční dikce, což vždy velmi oceňuju, bylo vidět, že mladou provaděčku její práce baví, jak pochopitelné!

Nejdřív mě trochu mrzelo, že nesvítí sluníčko a není teplo, ale tohle dramatické počasí, zima, vítr, déšť k téhle scenérii tak nějak stejně sedí víc...

naštěstí je kde se ohřát a dát si čaj... modrení (Usain) Bolt Café ve věži nad vysokou pecí

a tady nám do areálu přeci jen trocha přírody zasahuje!

kalendář z posledního roku provozu areálu Vítkovice

Moje industriální srdce zaplesalo a já konečně měla pocit, že i u nás si takového dědictví umíme vážit, doufám že se rezavým areálům továren blýská na lepší časy...

Na prohlídku dolu Hlubina už nezbyl čas, takže příště, Ostravo!




Další moje "rezavé" příspěvky najdete pod heslem industriál.

Kladno, to je to město!

Ač 30 kilometrů od Prahy, nikdy jsem na Kladno nezavítala, zdánlivě totiž není proč, kromě náměstí tady dalo by se říci nic není. Pokud ovšem nejste milovníci industriální krajiny jako já... byl by to velký omyl! Svou lásku k industriálnu jsem přiznala už třeba v příspěvku o berlínském parku Südgelande. A když se na Prampouchu objevila vycházka do industriálního Kladna s architektem Petrem Kučerou, bylo jasno.

Díky pošmournému říjnovému počasí, který krajině dodal atmosféru jak z apokalyptického filmu a výkladu pana architekta, který stručně a jasně nastínil jak historické reálie, architekturu, tak průmyslovou revoluci, to byl zážitek opravdu velmi sugestivní. 

kladenské náměstí

fakt jsem netušila že huť Poldi se jmenuje po manželce továrníka Leopoldině Wittgesteinové, jsem zvědavá jestli po mě můj muž jednou taky něco pojmenuje...

Vojtěšská huť na konci 19. století

ředitelská vila

 

zásobník na železnou rudu

Nyní a před 100 lety (prostřední část budovy zůstala zachována)

areál koksovny, jejíž výroba byla ukončena v 80. letech 20. století 

"oba kouří"

areál koksovny ve 40. letech 20. století

zavážecí věž koksovny z mlýnice na uhlí

ségra už si vyhlíží hák, na který by šlo pověsit šálu...

vápenné pece 

výhled ze zásobníku na železnou rudu

zásobník na uhlí s železniční vlečkou, na obzoru Kladenský kostel 

vápenné pece, jediná kulturní památka v areálu

škumpa

Atmosféra se dost dobře nedá popsat, 2D na to prostě nestačí. Doporučuji se tam zajet podívat a prolézt si to na vlastní kůži, stojí to za to. Většina areálu je otevřená/vstup na vlastní nebezpečí. Stavby jsou betonové, takže kromě závratí není třeba se bát, že by se člověk někam propadl. Průzkum na vlastní pěst nám byl doporučen a bez něj by to byl pouze tak 30% zážitek.


Více informací o Vojtěšské huti na Kladně a mapku naučné stezky po ní najdete zde. Co vy a industriální krajina?