Duhoví ptáčci

Závěsní sklenění ptáčci minimalistického tvaru jsou ručně foukaní z barevných trubiček skla a vznikají pod rukama pana skláře, který je vyrábí už desítky let ve své dílně na Ostravsku. 

Mám je v nabídce Zahrady na niti už strašně dlouho a jsou to pořád oblíbenci, protože vždycky potěší.

Ptáčci jsou ve třech velikostech 

- malé, střední a velké

Jsou lehoučcí, a tak je můžete pověsit prakticky kamkoliv. V okně vypadají krásně, když jimi prochází sluníčko, oživí jakoukoliv lampičku či lustr a krásně vypadají na jarních větvích ve váze.

A tady malá ukázka z dílny pana skláře, jak takoví ptáčkové vlastně vznikají

Člověk by až nevěřil, že nejsou ptáčci strojově vyrobení, jsou jeden jako druhý, to se poznají léta praxe a šikovné ruce...

Stružinecký masopust

Miluju masopusty, tu divokou náladu a rozjařenost, kdy se i dospělí převlékají do masek a jsou na chvíli zase dětmi...

Mám radši takové ty malé vesnické masopusty s domáckou atmosféru a tak když jsme s Magdou letos dostaly pozvání od Karolíny s Lubošem na první ročník stružineckého masopustu, bylo jasno.

A to jsme vůbec netušily, že pro nás místní mají i masky! A né ledajaké masky... vyfásly jsme chrtí páreček, no není to roztomilost sama?

Byla nádherná slunečná sobota, na masopust jako dělaná!

Jestli vám masky připomínají ty z roztockého masopustu, tak ano, jsou to ony, stružineckého masopustu se totiž účastnila Dorka s Adamem, kteří spolupořádají Roztocký masopust a tak přivezli i nějaké svoje masky... konkrétně chrtů mají pět a smrtek sedm a teď různě putují po českých vesnicích

Adam jako slečna smrtka

K poslechu a tanci nám zahrála skvěla kapela Der Šenster Gob která hraje hlavně cikánskou muziku, židovský klezmer a balkánskou hudbu a jsou boží!

Lepší koblihy jsem asi nikdy nejedla...

Pudl žebrá od chrta

Přijel i Otík!

Chrťák v celé své kráse

No nechtělo se nám je vůbec dát z hlavy...

Ano, z množství fotek chrtů jste asi pochopili, že jsem těmhle maskám zcela podlehla a už plánujeme na léto dílnu, kde si nějakou masku vyrobíme... chrt to nebude, ale už se mi v hlavě rodí spousta nápadů!

A co vy a masopusty? A masky? A půsty?



P.s. 4. března v 17 hodin proběhne v Berounské galerii Holandský dům čp. 118 vernisáž výstavy mojí kamarádky Lucie Suché nazvaná Střípky z masopustu! Tak kdybyste do 22.3. měli cestu přes Beroun, mrkněte, Lucie krásně fotí a berounský masopust na Černém vršku je už taky dost vyhlášený! Výstavu zahájí Jan Šroubek a zahraje kapela Těžká pára.

Březen

je ideální čas na to přilákat do zahrady nové ptáky, které za nedlouho budou hledat vhodné místo k zahnízdění.

Pokud se úplně necítíte na to vyrobit pro ptáky budku vlastními silami, ale přesto byste rádi aspoň trochu přiložili ruku k dílu než koupit už hotovou budku, bude pro Vás ideální tahle budkovo - krmítková skládačka z dílny designéra Petra Bakoše. 

Nepotřebujete ani hřebíky, ani kladivo a ani pilku, prostě jen podle návodu složíte pár prkýnek dohromady a je to. Můžete si vybrat dekor přední strany nebo budku bez potisku a pomalovat si jí samy, to už záleží na vás...

Součástí balení je i krmítková varianta, kdy můžete na zimu přední desku s malým otvorem vyměnit za desku s velkým otvorem a vytvořit tak z budky krmítko, prostě geniální!

Jak je složení snadné se můžete přesvědčit v následujícím videu, zvládnou to s trochou pomoci i děti a společně pak můžete budku pomalovat a pověsit na strom...

Tahle krásná, v Čechách nejen vymyšlená, ale i vyrobená skládačková budko - krmítka jsou k dostání v Zahradě na niti i na eshopu.

Navíc jsou uložena do pěkné papírové krabičky, takže je
můžete rovnou použít třeba jako užitečný dárek.

Ať žije jaro a ať žijou ptáci!

Mexická sezóna

u nás na balkóně oficiálně zajáhena!

Letos jsem balkón odzimovala nějak se zpožděním, ale když ono to jaro bylo takové nějaké na vážkách... ale tak aspoň nám ty šeříky rozkvetly přesně jak měly - na Den vítězství!

Konečně jsem zavěsila mexickou síť, kterou mi málem cestou z Mexico City ukradli, ale jen díky ní (a kokosový vodě) to je to pravý...

...balkónový Mexiko!

Když kvetou šeříky, tak si vždycky představuju, jak se v ulicích vítaly ty tanky osvobozenecké armády... 

Té vůni se prostě nedá odolat a jen jednou za rok to má člověk šanci porovnat s Lilas od Yves Rocher, ale originál je prostě originál...

V zemi tisíce krajin

Čekala jsem jen vyprahlou zem, poušť, polopoušť, step, písek a kamení a tak moje oči žasly. 
Maroko je úplně jiný než jsem si ho představovala. Možná, že kdybychom ho navštívili na podzim, kdy letní slunce a teploty nad 40°C udělají svoje, bylo by blíže mojí představě, ale v dubnu, kdy je v Maroku jaro, kvetou nejenom hory, nejenom stepi, ale i poušť...

Maroko je zemí tisíce krajin a v tomhle prvním marockém příspěvku, bych vám ráda zlomek z toho tisíce ukázala, pojďte se mnou na výlet do matky Afriky...

Kasba Tadla

podhůří Atlasu

Vysoký Atlas v pozadí

oáza Douira 

železitý pramen na poušti

Erfoud

Erg-Chebbi, Sahara

většina Sahary v Maroku je kamenitá poušť 

to není fata morgana, to je pravý jezero na poušti!

cestou do Ouarzazate

marocké silnice jsou lepší než ty české...

granátové jablko

oáza De Fint u Ouarzazate

Ait Ben Haddou

Marrakesh

Toubkal National Park

v pozadí Jebel Toubkal, nejvyšší hora Atlasu a severní Afriky

na vrcholu Toubkalu

Aroumd

Essaoiura

Pro jasnou představu geografického původu krajin... naše cesta vedla z Kasablanky podle hodinových ručiček, zhruba v půlce, na hranici s Alžírskem jsme podnikli třídenní výlet do pouště Erg-Chebbi, odbočka z Marakéše na jih je výstup na Jamel Tubkal, město Essaouira na pobřeží a její pláže.

Co všechno jsme v Maroku podnikali vám povím v dalším příspěvku.