25. března 2017

Plíseň na kokedamě

Občas se mi ozve pěstitel kokedamy s problémem, že se mu na povrchu mechového balu objevila plíseň. Tak bych ráda sepsala pár rad a tipů, jak na plíseň na kokedamách.




Já sama moc zkušeností s plísněmi na kokedamách nemám, stalo se mi to jen párkrát u kokedam, které jsem měla umístěné na odkapávacích platech blízko sebe a bylo to způsobené nejspíše tím, že okolo nich dostatečně neproudil vzduch a nechala jsem je tam čekat na zavěšení příliš dlouho. Obecně mám pocit, že se plíseň objevuje více na kokedamách, které jsou umístěné na misce, než na těch zavěšovaných do prostoru. 

Spory plísní jsou ale všudypřítomné a jen čekají na svou příležitost a dobré podmínky, aby se začali rozrůstat, takže není nic neobvyklého, že se mohou vyskytnout právě i na kokedamě, která je často vlhká a umístěná v teplém bytě.



Co tedy dělat s kokedamou, pokud se na jejím povrchu objeví plíseň?

- plíseň jemně mechanicky odstraňujeme (nejlépe prsty) nebo alespoň vlákna narušujeme

- snažíme se dělat co nejdelší rozestupy v zalévání, aby povrch kokedamy co nejvíce vyschnul a podmínky pro růst plísní tak byly nepříznivé; je lepší nechat méně často kokedamu nasáknout pořádně než jí zalévat trochu a v kratších intervalech; samozřejmě je třeba brát ohled na rostlinu, většina druhů rostlin, které do kokedam používám snášejí krátkodobější sucho, navíc jim můžete přilepšit třeba rosením na list

- většinou plíseň časem zmizí, pokud ale stav přetrvává nezbývá pak než použít přípravek na plísně na rostlinách, nevíce bych doporučila bio přípravek Polyversum, který obsahuje mikroorganismus Pythium oligandrum; ten proniká do buněk houby a čerpá z ní potřebné látky pro svou výživu, vlastně na ní parazituje; kromě toho dlouhodobě chrání rostlinu před houbovými chorobami a navíc ještě pomáhá rostlinám v růstu (více o mechanismu jeho účinku zde; přípravek lze koupi v jakémkoliv hobby marketu


Občas mi ale také někdo pošle fotky kokedamy s tím, že je na ní plíseň, ale ukáže se, že to není plíseň, ale vlastně jen vodní kámen, který se na povrchu usazuje ze zálivky. Tomu lze předcházet tím, že budete na zalévání používat dešťovou, říční čí převařenou vodu.

Krystalky vodního kamene, které se tvoří na povrchu kokedamy, pokud zaléváte tvrdou vodou

Tady je vidět spíše povlak vodního kamene a u rostliny malé místo s plísní. Asplenium vcelku dobře snáší krátkodobé sucho, takže je třeba plíseň jemně odstranit a prodloužit dobu zálivky na 8 -10 dní, podle podmínek.

Co se týká zalevání, doporučuji kokedamy namáčet celé spíše než je dávat do misky s trochou vody, aby se nasákly. Mám totiž vyzkoušené, že pokud je namáčíte celé, povrch kokedamy bude vypadat jednotně a nebudou se na něm tvořit různě barevné části či obvodové kruhy. Pokud třeba máte kokedamu s rostlinou, která potřebuje vody jen trochu a nebylo by vhodné jí namočit celou, doporučuji ji podržet pod hladinou jen pár vteřin, aby se bal nestihl úplně nasáknout a zároveň jste namočili kokedamu po celém povrchu.

23. března 2017

Grand

Jarní Grand Oppening v Nároní Galerii ve Veletžním paláci je jeden z kulturních večerů, který si nenechávám ujít. Letos tomu nebylo jinak a ani letos jsem vůbec netušila, co bude obsahem výstavy. Zásadu dopředu nevědět uplatňuji čím dál častěji jak na cestování, tak na filmy nebo výstavy. Základem je, nezjišťovat si příliš informací dopředu a nechat na sebe působit energie a síly okamžiků... takže pokud to máte taky tak, nepokračujte dál ve čtení tohoto článku a jděte se rovnou podívat do Veletržáku, stojí to za to.



Aj Wej Wej je podle mě jeden z konceptuálních umělců, jehož umění je jednoduše srozumitelné i široké veřejnosti. Na mě padl dokonale tísnivý pocit z instalace nazvané Zákon cesty, kterou představuje ohromný nafukovací člun plný uprchlíků a kterou tak trochu nastavuje zrcadlo Česku, které se uprchlíkům téměř zcela uzavřelo. A o to podle mě v úmění jde, vyvolat pocity a rozvibrovat energii.  


Pro Aj Wej Weje je uprchlická krize velké téma už proto, že on sám je čínský uprchlík. Trochu mě mrzí, že se v poslední době stalo trendem jeho tvorbu nazývat lacinou a patetickou. Přemýšlela jsem, proč tento nároz slýchám tak často prakticky vyřčený totožnými slovy, není to nic špatného, pokud to v lidech opravdu tento pocit vyvolá, ale možná to je tím, že jeho díla prostě vzbuzují ne úplně příjemné pocity a pak je jednodušší se tomu uzavřít. 
Já osobně jsem ještě několik dní po návštěvě téhle výstavy měla a vlastně pořád mám, pocit hluboké vděčnosti, že jsem se narodila tady a ne tam, protože bych teď klidně bývala mohla taky usínat v uprchlickém táboře. Zajímavý článek o tomto díle zde.

"Tragedie moderního člověka není v tom, že člověk toho stále méně ví o smyslu vlastního života, ale že mu to stále míň vadí." Václav Havel, 1988


Bičování krajiny, Magdalena Jetelová

Za návštěvu Veletržní palác rozhodně stojí i kvůli dalším nově vystaveným dílům, třeba těm od Magdaleny Jetelové, jejíž konceptuální díla už nejsou tak snadno čitelná jako ty Aj Wej Wejova... člověk si musí přečíst doprovodný text, aby pochopil, co na něj má působit...Bičování krajiny taktéž odkazuje na válku a lightboxy s islandskou krajinou kterou rozděluje leiserová čára znázorňující Středoatlantický hřbet neboli hranici mezi Evropou a Amerikou na mě působili nadpozemsky, tak, že jsem si je ani nevyfotila.

Působivá je i část věnovaná keramice nazvaná Otisky vědění, kde je převážná část exponátů z dílny Aj Wej Weje.





Holky spekulují, jak se asi toto dílo transportuje, skládá a opět rozkládá...


Nakonec Moving Image Department, kde se divák stává součástí vystavovaného díla...





Za mě to je hodně silná výstava nebo spíše výstavy, najdete tam toho samozřejmě mnohem mnohem víc, doporučuji.
A jestli jste už byli, jak to působilo na vás?

19. března 2017

Jardín de Monforte



Kdykoliv někam jedu, první po čem se pídím je, jaké tam jsou zahrady, moje soukromá profesní úchylka... Před cestou do Valencie to nebylo jinak, dostala jsem kromě tipu na Jardín del Turía, které snad ani minout nejdou a o které jsem psala v příspěvku o Valencii, tip na malou zahradu Jardín de Monforte, schovanou v moderní zástavbě paneláků, která je prý must see. Je to pravda, potvrzuju!



Mám stašně ráda kontrasy, které dají většinou místu ještě čtvrtý rozměr a vedou člověka k zamyšlení nad historií, budoucností a géniem místa. 


Malá zahrada v neoklasicistním stylu byla založená v polovině 19. století markýzem De San Juan, který si ji nechal navrhnout valencijským architektem Donem Monleónem Estellésem. Zahrada byla pojmenována po posledním svém majiteli Donu Joaqínovi Monforte Parrésovi a ve 40. letech 20. století byla prohlášena za kulturní dědictví, v 70. letech pak byla odkoupena městem, zrekonstruována a otevřena veřejnosti. Dodnes je velmi pěkně udržovaná a je považovaná za nejkrásnější a také poslední historickou zahradu ve Valencii.









Stříhané partery a dlouhé osy zakončené mramorovými sochami odkazují na renezanční a barokní zahrady. Najdete tu i jezírka a vodní prvky, které v létě jistě vytváří v betonové džungli města oázu klidu.











Zahrada je v majetku města a je otevřená pro veřejnost zcela zdarma, jen na noc jí zavírají. Když budete někdy ve Valencii, určitě si sem zajděte na chvíli zrelaxovat uchozené nohy, stojí to za to.
zdroj


15. března 2017

Valencie

Můj španělský výlet za Bymyynou do Valencie byl teda na poslední chvíli, než se tyhle dvě vlaštovky vraceli domů. Místní tvrdí, že tu nikdy neprší a mají tu 98% dní z roku slunce a azúro, no tak já samozřejmě přijela do těch dvouprocentních dní, neva, i tak to bylo parádní a Valencie rozhodně stojí za návštěvu! 



Na Valencijském letišti sednete na metro a za 4 eura a půl hodinky jste u moře, ve čtvrti El Cabanyal, kde najdete ty nejroztomilejší domečky a kde Markéta s Martinem bydleli v krásném podkrovním bytečku. 


Markéta dělá měřítko domečkům a procvičuje cval stranou... ta její santus bunda sem prostě sedí dokonale!


Kam zmizel ten dům?

Jsem ráda, že jsem konečně nebyla sama na dokumentování všude a všeho, z čehož můj muž roste, tak churros jsme dokumentovaly nadvakrát, pro jistotu... 

Markétin kreslený deník je ve skutečnosti mnohem krásnější než na fotkách, ale tady teda zase jenom fotka, zato mojí nejoblíbenější stránky s mníškama a tchýninýma jazykama


Španělsko, to je taky hodně o jídle, co si budeme vyprávět
Tak takový výhled z terasy bych si nechala líbit napořád

Valencie má jeden zahradně architektonický fenomén, který nenajdete nikde jinde na světě, jsou jím Jardí del Túria. Zahrady nebo spíš park Túria protíná Valencii jako jeden dlouhý zelený had v délce devíti kilometrů a vznikal od 60. let v korytě řeky Túria, která byla odkloněna kvůli katastrofální povodni. Zůstalo jen spousta mostů a koryto, které je věnované výhradně zeleni, sportovním a rekreačním, ale i kulturním aktivitám místních obyvatel. Nic podobného jsem nikdy neviděla a je to tedy fascinující, co se může podařit ve městě vytvořit. Takový lidský biokoridor :-D

Pro představu přidávám mapu Valencie, jinak je totiž dost těžké si představit, o jak monstrózní dílo jde... ve spodní části mapy můžete vidět nové koryto řeky.


 zdroj




Součástí Jardí del Túria je i Ciudad de las Artes y las Ciencias tedy zábavní komplex pro umění a vědu, které vznikalo v letech 1996 - 2005 podle návrhů architektů Santiaga Calatravy a Félixe Candely. Jeho součástí je oceanárium, opera, muzeum vědy a techniky a další budovy... více zde.  


Třeba tahle budova Ágora vypadá monstrózně, ale je to jen obří střecha nad plochou, kde se konají koncerty či tenisová utkání...

Ač to na první pohled z dálky nevypadá, budovy jsou pokryté jednobarevnou mozaikou, která odkazuje k místní kachličkové tradici fasád, krása prostě


Údajně největší oceanárium v Evropě je také součástí tohoto komplexu. Mají tu moc krásné a jednoduché venkovní i vnitřní expozice. Navštívila jsem celkem tři oceanária, v Lisabonu, v jihoafrickém Durbanu a tady mě rozhodně zaujala ta komplexnost a čistota provedení.

Kromě akvárií s rybami tu mají i ptáky, lachtany, tučňáky nebo motýli.
Taky plameňáky, kterých jsem tu viděla víc než v Mexiku (z tamní 50 tisícové kolonie jsme tehdy viděli celkem dva, ehm)


Běluha severní

Nejvíc ze všeho mám ráda korálová akvária, nemám u nich pocit, že mají zvířata málo prostoru.





Jednobarevná mozaika je všude, i na obrubnících bazénků

Cypřiše jako takové ostrůvky, vypadalo to zvláštně, ale evidentně to funguje




Ty obří vodní plochy jsou podle mě navržené hlavně pro noční efekt, kdy se nasvícené budovy zrcadlí na hladině, je to velmi působivé... to vlevo je muzeum vědy, vpravo pak planetárium s IMAXEM, kde odraz na hladině vytvoří oko


Ano, právě se koukáte na bývalé koryto řeky Túria...

Přes které vede celkem 17 mostů - Pont de les Flors je proslulý svou květinovou výzdobou (pelargonie)

Pod tímhle mostem je zase ráj skejťáků


Víte někdo co je to za stromy?




Pont de la Trinitat ze 16. století je pouze pro pěší

Chapadla tvarovaných platanů
Ale Valencie má taky historickou zástavbu a krásné staré centrum!
I když to občas tak nevypadá, jak nám prozradila naše průvodkyně z Free toury Elena, ve Valencii se vždy šlo hodně s dobou je tu tradice držení trendů, takže staré budovy se, pokud na to majitel měl peníze, vždy přestavovali podle nejmodernějšího stylu, a tak ani na některých budovách nepoznáte, že jsou třeba i z 12. století.


Staré vs. nové (tahle nová budova teda není přestavená :-) 
Mimochodem určitě doporučuji Free Tours které pořádají dobrovolníci či různé organizace ve spoustě městech, poprvé jsem takovou Free Tour absolvovala ve Vilniusu a od té doby se vždycky pídím po dalších. Free v tomto případě neznamená nekvalitu, průvodci totiž dáte na konci spropitné podle toho, jak vás jeho procházka městem bavila, věřte, že se hodně snaží zaujmout a ukázat svoje město jinak a zábavně, mám s tímto druhem poznávání města jen ty nejlepší zkušenosti.



Díky právě probíhajícím slavnostem Las Fallas jsme měli
štěstí na místní kroje


Rybí tržiště jsem neviděla protože siesty a neděle...

Tapaaaaaaas!
Sangríaaaaa!

Vyšívaná fasáda :-o
Ach ty zelené balkóny...


Muzeum azulejos

Valencijská vlajka, která vždy musí viset pruhy dolů!

Katedrála
Zašli jsme na Goyu do Museo de Bellas Artes

Jsme ztraceny?

Já ty fíkusy miluju! Co ten asi všechno pamatuje?

Nové vs. staré, to mě nepřestane nikdy fascinovat


Myslím, že žít ve Valencii musí být tak trochu sen, rozhodně bych si to na pár zimních měsíců taky vyzkoušela





Díky, Markéto, za pozvání a nocleh, stálo to za to!