16. února 2017

Little Baby

Sophora japonica na Karlínském náměstí (foto z minulého roku, tak už se nemůžu dočkat až tamzase vyraší to moře narcisů!)

Když se řekne Sophora, automaticky se mi vybaví zakroucené větve jerlínu japonského (Sophora japonica), kterými se kochám vždycky když jdu kolem Hlavního nádraží, po Karlínském náměstí, čekám na zastávce Výtoň na tramvaj nebo jdu do Kavárny v sedmím nebi na Újezdě. Jsou to jedny z mých oblíbených stromů, staré exempláře mají krásné, ladně pokroucené větve a navíc když v létě kvetou, tak vypadají jak kdyby vypadli z impresionistického obrazu. Až půjdete v červenci po výše zmíněných pražských lokacích, tak si vzpomeňte a zvedněte hlavu.
Sophora prostrata
Dnes bych vám ale ráda předsavila jerlín, který nepochází z Japonska, ale z Nového Zélandu. Jmenuje se Sophora prostrata a je to keř, endemitně se vyskytující na jižním ostrově Nového Zélandu, kde dorůstá zhruba dvou metrů.



Sophora prostrata ´Little Baby´je kultivar vyšlechtěný především pro pěstování bonsají, ale lze ho pěstovat jako pokojovou rostlinu. Má velmi jemný až křehký vzhled, složené lístky se střídají na cik-cak větvičkách a působí opravdu něžně.



Protože tento jerlín pochází z jižního ostrova Nového Zélandu a není mrazuvzdorný, tak se u nás pěstuje jako tzv. přenosná rostlina. Na zimu upřednostňuje chladnější světlá místa, není tedy vhodný do přetopeného obýváku, spíše do chladné světlé ložnice, chodby či zimní zahrady. Vyžaduje dostatek vláhy ale hlavně to světlo, ideálně slunečná poloha nebo polostín. Pokud se rostlině daří, kvete zářivě žlutými drobnými květy na začátku léta.


Sophora Little Baby je jedna z několika netradičních pokojových rostlin, které jsem se rozhodla v Zahradě na niti nabízet. Možná jí znáte z fotek severských interiérů, ale v českém květinářství jste jí nejspíš nezahlédli. Je velmi oblíbená pro svůj jemný vzhled, ale velmi těžko se sehnání. Roste totiž poměrně pomalu, takže její množení není zas tak jednoduché. (Zdroj fotek)  




Pěstování jerlínu
Jerlín má rád hodně světla, ideálně sluníčko a pokud je na hodně slunečném stanovišti i dostatek vody. Zaléváme ale vždy až povrch substrátu trochu vyschne, neměl by stát moc dlouho ve vodě.
Je možné, že rostlina vlivem stresu ze změny prostředí může začít ztrácet listy, v takovém případě je třeba nenechat se zmást a nezačít rostlinu přelévat v domnění, že schne (to je velmi častá chyba v pěstování)! Rostlina si časem na podmínky zvykne. Ztráta listů může být způsobena i nedostatkem světla či průvanem.
Sophora nemá ráda tvarování, její přirozené cik cak větve nejlépe vyniknou, pokud jí nebudete zaštipovat a necháte jí co nejvolněji růst. 
V zimním období potřebuje chladnější prostředí, je tedy vhodné její umístění např. na chodbu, do zimní zahrady, či mezi okna, kde není přetopeno a teploty se pohybují do 17°C. Od jara do podzimu vám bude vděčná za letnění na sluníčku s vydatnou zálivkou.
Jerlíny jsou náchylné na puklice a svilušky, proto je potřeba často kontolovat větvičky, jestli se na nich neusídlili. Že se něco děje poznáte když se pod květináčem začnou objevovat lepivé tečky jak kousky smůly.
Může se stát, že se horní větvičky začnou protahovat a budou na nich růst lístky mnohem větší než ty původní. Důvodem bývá nedostatek světla v kombinaci s přílišnou zálivkou. Rostlina se tzv. táhne za světlem... pokud je jerlín na místě kde není až zas tolik světla nebo je zimní období, kdy je obecně se světlem problém, je potřeba trochu omezit zálivku, aby rostlina netvořila tyto protáhlé přírůstky.
Sophora díky svým trochu specifickým požadavkům není moc vhodná pro pěstitele začátečníky, ale spíš pro někoho, kdo má s pěstováním trochu zkušenosti a bude jí moci poskytnout vhodné prostředí.





Jerlíny můžete koupit u mě v Zahradě na niti či na e-shopu. Vzhledem k tomu, že to je dřevina poměrně pomalu rostoucí jsou dostupné jen někdy... Teď momentálně se mi podařilo zase nějaké ukořistit;-)

Znáte jerlíny a jestli ano, odkud? To by zase zajímalo mě!

13. února 2017

Posvátný otisk


Přesto že Zahrada na niti je primárně o živých rostlinách a nejvíce o těch závěsných, občas neodolám a do svého konceptu přiberu i další věci, vždycky ale tak aby se Zahradou či rostlinami měli nějakou spojitost. Moc mě baví objevovat nové inspirace, nápady či tvůrce, které do mého konceptu zapadnou. Občas se dokonce stane, že si mě inspirace najde sama a trefí se do černého. Už jednou se to tak stalo s Helenou Sedláčkovou a šperky Z lesa, které zbožňuju.

A úplně to stejné se teď stalo i se šperky Radky Hlaváčkové, Zahrada na niti prostě přitahuje věci, které do ní patří, sama! Radka mi přinesla ukázat svojí kolekci minimalistických stříbrných šperků, a já jsem okamžitě věděla, že to je něco přesně pro mě a pro Zahradu... jeden prsten mi jaksi uvíz na ruce a už neje sundat! Ano, dalším základním kritériem, kterým se řídí sortiment Zahrady na niti je můj vkus a nikdy to nebude jinak. Sebelepší design nebudu nabízet zákazníkům, když mě samotnou nenadchne, tyhle šperky jsou ale pravý opak, láska na první pohled. 



Radka Hlaváčková původně vystudovala grafický a obalový design a dějiny umění. V roce 2008 ale objevila šperk a práci s drahými kovy a začala studovat na Oxford and Cherwell Valley Collage pod vedením Lucy Jade Sylvester. Od roku 2010 tedy vyrábí, vystavuje a prodává své minimalistické šperky, které se zaměřují predevším na jednoduchost tvaru a texturu.



























 























Radčinu minimalistickou kolekci stříbrných šperků jsem si pro sebe nazvala Posvátný otisk.
To proto, že do svých šperků otiskuje list fíkovníku posvátného (Ficus religiosa). Příběh tohoto stromu je moc zajímavý a doteď jsem na něj nenarazila. 


zdroj
Fíkovník posvátný pochází z indického poloostrova, kde je pro budhisty i hinduisty posvátný. Pro budhisty je posvátný proto, že legenda praví, že právě pod tímto stromem došel meditující Gautama Buddha osvícení a nazývají jo Bodhi tree. Ne každý strom fíkovníku posvátného se však může pyšnit tímto označením. Bodhi tree jsou pouze stromy, které mají prokazatelně předka v jiném Bohdi stromu a jsou tak potomky prapůvodního Bodhi Tree, pod kterým Buddha došel osvícení. 


zdroj

Zajímavé také je, že listy fíkovníku se neustále třepotají, a to i když je okolní vzduch zcela bez hnutí (podobně jako listy topolu osika). Hinduisté i budhisté to přičítají přítomnosti božstev, botanici pak dlouhým řapíkům listů a jejich rozložitosti. 

Šperky z kolekce Posvátný otisk od Radky Hlaváčkové jsou ode dneška k dostání v Zahradě na niti a právě jsem je přidala i na e-shop.

 



10. února 2017

Jedna vlaštovka...

jaro nedělá, a venku to zatím na jaro vůbec nevypadá, možná je to ale přislib toho, že letos nejen že byla pořádná zima, ale bude i pořádné jaro... žádná třídenní parodie na jaro! Jakmile ale začnou v květinářstvích prodávat rychlené hyacinty, narcisy, tulipány a modřence, je jasný, že už se nikdo nemůže dočkat a je potřeba si urychlit jaro aspoň doma na stole!

Jaro jí vlezlo do hlavy
Už dlouho jsem nedostala tak voňavou kytici, myslím, že Henriettě se z ní až točila hlava... řezané rychlené cibuloviny ale nejsou nic zas tak extra. Nejhezčí způsob, jak doma pěstovat cibuloviny jsou podle mě jednoznačně speciální vázy na cibule, které dají vyniknout kráse celé rostliny i s kořeny. 

Moje letošní nabídka cibulových váziček

A vlastně ani zas tak speciální být nemusí, můžete použít skoro jakoukoliv skleněnou vázu nebo skleničku...

zdroj: Pinterest

A vůbec nemusíte začít s nenaklíčenou cibulkou, na to už je stejně trochu pozdě... prostě si kupte už narašené cibule v květináči, opatrně je vyjměte, zeminu oklepejte a kořeny opláchněte vodou a takhle pěkně "nahatou" jí použijte do skleněné nádoby, nějakou hezkou doma určitě najdete. 


Jak na rychlení cibulovin
Kdybyste si někdy chtěli přeci jen urychlit nějaký ten tulipán sami, tady je stručný návod, funguje to na všechny cibuloviny bez rozdílu:
Cibulky potřebují prožít zimu (tzv. stratifikovat), nejlepší způsob, jak jim to umožnit je v ledničce.
Na dno misky umístíte ve vrstvách nejdříve kamínky jako drenáž, potom zahradní substrát nebo mech, který navlhčíte tak, aby nebyl mokrý, ale jen vlhký a pak cibulky. Misku vložte na 8 týdnů do ledničky do šuplíku na zeleninu a přikryjte papírovým sáčkem, aby uvnitř byla stále tma. Po dvou měsících začnou cibule rašit, v tu dobu je vyndejte, přesaďte do cibulové vázy s vodou a umístěte ji na světlé a teplé místo. Pak ze začnou dít věci!

Jen pozor na hyacinty z minulého roku, ty je lepší zasadit na podzim na zahradě, většinou se stane, že pokvetou až zase za pár let, až nasbírají znovu sílu. Ty rychlené jsou tak trochu nadopované z Holandska.


zdroj: Pinterest


























A víte že tulipány, hyacinty, narcisy i modřence nejsou naše původní rostliny, ale pochází z Číny a z kazašských stepí? Do Evropy se dostaly až v 16. století a říká se, že jedny z prvních modřenců rostli v Jelením příkopě Pražského hradu. Taková jarní exotika na kterou už jsme tak zvyklí, že jsme si jí skoro přivlastnili. 



Více inspiračních fotek s cibulovinami najdete v mém albu na Pinterestu.

Tenhle rok mám cibulové vázičky opět v nabídce, a to tři typy - na velké, střední a malé cibuloviny. Najdete je u mě v Zahradě na niti nebo na e-shopu...


na malé cibulky

na velké cibule

na střední cibulky


Tak jaro pojď už!

28. ledna 2017

Jezerní skřítek

zdroj

Vypadá to jako kulatý vodní mech a je to asi nejroztomilejší rostlina na planetě, jmenuje se řasokoule zelená a člověk má nutkavý pocit strčit ruku do vody a trochu se s tou kuličkou pomazlit... že jste to v životě neviděli? Já jsem jí objevila nedávno a jsem zase úplně lapená!





Ve skutečnosti tenhle zelený semiš není mechová koule, ale řasová koule(Cladophora aegagropila), která se vyskytuje jen na několika místech na severní polokouli naší planety, a to v jezerech ve Skotsku a Estonsku, v jezerech japonského ostrova Hokkaidō a v islandském jezeře Mývatn, kde řasokoule tvoří velké kolonie.


zdroj
Tyhle semišové kouličky žijí spíše v mělčích jezerních vodách, kde mají dostatek světla a proudy je ve vodě otáčí, takže jsou kulaté a zelené ze všech stran, aby mohli provádět fotosyntézu. Pokud se koule z nějakého důvodu rozpadne, zase pěkně pomaloučku doroste, přírůstek je asi jen 5mm za rok a neroste do nekonečna, prostě jen tak, aby sluneční paprsky dosály co nejdál k jejímu středu.


zdroj

Největší řasokouloví macci jsou v japonském jezeře Akan, kde dorůstají až 30cm v průměru, jsou považovány za přírodní bohatství a mají zaslouženou pozornost. Každý japonec ví, co je Marimo, jak se jim tu říká, Marimo je v doslovném překladu kulatý plevel. V původním jazyce národa Ainu z ostrova Hokkaidō se řase také říká torasampe , což znamená jezerní skřítek, to je hodně výstižné, si myslím.

Kolonie Marimo v jezeře Akan, které je součástí Národního parku Akan, jsou chráněny už od roku 1920, protože si je lidé často odnášeli domů jako mazlíčky a jejich počty se tak začaly snižovat. V padesátých letech jejich počet klesl natolik, že hrozil zánik této marimo kolonie v Akanu, a tak vznikla celonárodní výzva s apelem na lidi, kteří mají marimo doma v akváriu, aby je vrátili zpět do jezera Akan. Od té doby se tu každý podzim koná Marimo festival na podporu této jedinečné řasokoule, která se díky této pozornosti stala maskotem ostrova Hokkaido a také symbolem ekovzdělávání, a to hlavně díky paralele s naší planetou, která je zelená a také se otáčí a sluneční paprsky tak dopadají na celý její povrch. 



A nebylo by to Japonsko, kdyby nevymyslelo
pořádný reklamní produkt, a tak vznikl panáček
Marimokkori, maskot ostrova Hokkaido
, prostě chlapec
s řasokoulí místo hlavy a boulí v rozkroku :-D
(zdroj obrázku je z tohoto blogu, kde je vidět,
že Marimokkori je fakt celebrita)
Na Islandu byly kolonie řasokoulí objeveny až v roce 1978 a chráněné jsou až od roku 2006, protože se zjistilo, že se jejich počty také záhadně zmenšují a některé kolonie už zcela zanikly. Trochu mě mrzí, že jsem o řasokoulích vůbec nevěděla, když jsme u jezera Mývatn stanovali, ale uklidňuje mě jen to, že bych se k němu přes ty mračna komárů asi stejně neodvážila, natož abych se v těch srpnových 14 stupních svlíkla do plavek a ponořila se za nima...



Řasokoule se od té doby začali pěstovat uměle v akváriích, takže jejich domácí pěstování už nijak neohrožuje přírodní ekosystémy, naopak se tak šíří povědomí o těchto kulatých jezerních skřítcích.


zdroj

Když jsem se o těchto sametových kuličkách poprvé dočetla úplně mi učarovaly a hned jsem je viděla jak si plavou ve Sputnicích, a tak jsem jich hned pár na zkoušku objednala a vytvořila taková malá sputničí miniakvárka...


Řasokoule jsou velmi jednoduché na pěstování, stačí jim dostatek světla (ale ne přímé sluníčko), mají rádi studenou vodu, takže není radno je umístťovat někam nad topení a jednou za čas (cca 2-3 týdny) je potřeba jim vyměnit vodu nejlépe za čistou říční či alespoň odstátou... a určitě je potřeba občas do akvárka strčit prst a trochu se s řasou pomazlit a zároveň jí tak pootočit, aby byla pořád pěkně kulatá a rostla rovnoměrně. 
Marimo se nijak nekrmí, jsou to řasy, takže žijí z fotosyntézy a mohou být umístěné třeba i do akvária s rybičkami, které je prý nijak neokusují (záleží ale asi na druhu), spíše jim pomáhají se otáčet tím jak s nimi občas hrají akvarijní fotbal. 
Řasokoule se drží spíše při zemi, ale občas se na jejich povrchu díky fotosyntetizování tvoří bublinky kyslíku, které je nadnášejí, takže mohou i plavat u hladiny.

Řasokoule ve Sputnik akváriu a jejich suchozemský bratranec - lesní mech




Marimo řasokoule ve dvou různých velikostech S a M stejně jako terária Sputnik ve třech velikostech S, M a L jsou nyní k dostání v Zahradě na niti i na eshopu. Sputnikové akvárium je pak možné doplnit kameny, mušlemi nebo barvevným pískem. Doufám, že se vám budou líbit a že vás třeba inspirují k tomu vyrobit si vlastní terárium ať už vodní nebo suchozemské.
zdroj


24. ledna 2017

Na sněhu

Návrat z Afriky je drsný, ale krásný, a to hlavně díky tomu, že na horách je ladovská zima!

Takovou zimu já mám ráda, půl metru sněhu, metrové rampouchy, sluníčko, běžkařské stopy protažené a celý víkend před sebou.


A tak jsem se konečně rozhodla, že když je tak krásně, nafotím všechna svoje krmítka pěkně se zimním pozadím...

Což se ukázalo jako pořádná práce na celé dopoledne, k nejbližší větvi jsem se musela totiž nejdřív prokopat...



Nečekejte žádné profi fotky, pořádný foťák jsem si půjčit nestihla, ale pořád je to lepší a zábavnější, než fotit krmítka v obchodě...


tahle micina číhala celou dobu kolem chalupy, kdybych náhodou přilákala aspoň jednu sýkorku, mrška








A jako krmítka se dají využít i litinová pítka, jsem zjistila!

krmítko na chleba mě strašně baví, je prostě nejvtipnější

A které že ptáky u nás můžeme u krmítka zahlédnout? Dokázala bych je pozorovat hodiny... 
(plakát od Českého svazu ochránců přírody k dostání tu)
bez běžek by to nešlo, je to stále můj nejoblíbenější sport


Tak krásnou zimu vám přeji a nezapomínejme na ty naše opeřence, SKOL!




PS. všechna krmítka jsou samozřejmě k dostání u mě v Zahradě na niti či na e-shopu v sekci doplňky.