20. července 2017

Cesta nad mraky

Občas je dobré, vydat se za hranice všedních dní, neřešit e-maily, položky z to do listu aspoň na chvíli hodit za hlavu a trochu si hrábnout na dno svých sil.
Hodit batoh na záda, vzít hůlky/cepín, nazout pohory/mačky a vydat se na kopec, nad mraky a řešit jenom ty nejzákladnější věci jako jak popadnout dech, počasí, oblečení a jak si dojít přes sedák na záchod.







Mám to štěstí, že mám kamarády horolezce, které občas svolí a vezmou i svoje kamarády-lemry někam do hor. Mají můj obdiv, protože já být jima si nás na triko teda nevezmu.  







Tentokrát nám Ondřej s Janou naplánovali výstup na Grosses Wiesbachhorn, s přespáním na Heiner-Schweiger-Hause ve výšce 2008 m n.m. kde jsme měli jak já říkám trpasličí ubytování - lager pokoj se spoustou paland. A pár z nás už taky slušnou výškovou nemoc.



Počasí moc nevypadá na červenec, v tuhle dobu měl být sníh až nad 3000 m n.m., takže se nám podmínky trochu ztížily, v sedm ráno nasazujeme mačky už u chaty a začínáme zmrzlou déčkovou ferratou, která nakonec odradila půlku naší lemra-výpravy, ta to při představě, že takhle to bude až nahoru, rovnou vzdala.





Já si ale řekla, že se teda jen tak nevzdám 50 metrů za chatou a jako hrdý Budžes vytrvám! 




Ledová skála se naštěstí po pár stech výškových metrech přehoupla ve sníh a otevřely se nevídané výhledy na Mooserbodenské přehrady a okolní kaprunské ledovce... 


Pak už jen projít mrakem

a stoupat


a stoupat a stoupat

až nad mraky


Grosses Wiesbachhorn - 3564 m n.m. - dobit!



Prostě vylézt jednou za čas na pořádnej kopec je neuvěřitelnej dobíječ energie a dodává to pořádný nadhled, doslova, skoro jsem zapomněla, jaký to je!







A pak "seběhnout" 1500 metrů zpátky k přehradě a nevěřit tomu, že jsme to zvládli...



V kalendáři červenec, nahoře tak únor a po cestě duben...





Díky, hory, za vlídné přijetí a otevření své náruče a obzorů, je to ale krásně na světě!

11 komentářů:

  1. Pecka! Tohle já můžu, i když už jsem dlouho v tak vysokých horách nebyla. Máte můj obdiv, že jste do toho šla, přestože jste příležitostný horolezec. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověk si musí občas hrábnout a trochu se překonat, aby věděl že žije, doporučuju si to občas zkusit, stojí to za tu námahu, fyzickou i psychickou ;-)

      Vymazat
  2. Wow, to je krááása !!! Blahopřeji k super výkonu ! Šá

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tohle je sen.Obdivuji každého kdo je schopen překonat sám sebe a dotáhnout věci do zdárného konce i přes nepřízeň,třeba počasí ;).
    Krásné léto plné zážitků.H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, krásné léto i Vám a doporučuji taky sáhnout přes sebe, stojí to za to, i když se to třeba vždy nepovede... (moje noční můra byla, že se vyškrábeme nahoru a bude tam jen mrak a mlha :-)

      Vymazat

Děkuji za komentáře!