12. srpna 2017

Pan Kaktusář



Pamatuju se, jak jsem před několika lety vstoupila do tropického skleníku pana Kaktusáře poprvé a jak mi spadla brada. Člověk by vůbec nečekal takový poklad na zahradě obyčejného domu ve stráni nad Vltavou. 
Skleník je to starodávný, postupně přistavovaný, s různými zákoutími a slepými uličkami, částečně vytvořený z bývalého bazénu, a tak má svojí patinu a jedinečnost, která mu dodává tu pravou atmosféru. 



Vůbec si nedokážu představit, kolik stojí práce udržovat takový kolos v běhu. Pan Kaktusář, jak mu od začátku říkám, má ale pro rostliny cit, talent a samozřejmě nadšení, jinak by to ani nešlo. Pokaždé se stydím, když mě vede skleníkem a ukazuje mi tu nějaký nový úlovek z cest, tu nějaký nový semenáček a já vůbec netuším, ohromená tou krásou okolo a ohlušená kvákáním tropických žab, které se mu tu nekontrolovaně množí... 


Chloubou pana Kaktusáře je tahle závěsná větev osázená překrásnými broméliemi a epifyty, kterou můžete občas spatřit v botanické zahradě, kde jí čas od času vystavuje.


Jeho sbírka bromélií a parožnatek je velká a zná snad úplně všechno a nejmíň polovinu z toho má. Vždycky když někam jede, přiveze si plné kapsy a kufr semen, z kterých mu pak 99% vyklíčí a vyroste. Prostě má zelený prsty a ví jak na to. Takoví lidé mají můj obdiv.

Masožravý koutek

Bromélie kam se podíváš...




Miluju tohle skleníkové klima, člověk má hned pocit, že je někde v pralese





Pan Kaktusář je strašně stydlivej a nesmělej pán a hrozně milej a znalej člověk. Jsem moc ráda, že od něj můžu brát ty jeho nejkrásnější sukulenty na osazování aerárií a terárií a betonových květináčků a že souhlasil a množí pro mě Pileu, abych mohla uspokojit všechny chtivé zájemce a taky jí občas posílat dál losováním na Rostlinné štafetě...





Všechny rostliny od pana Kaktusáře kupuji za fér ceny a snažím se tak podpořit jeho úsilí, protože uhlí na vytopení takového oldschool skleníku a ruční práce prostě něco stojí. Najít někoho, kdo v dnešní době pěstuje a prodává vlastní tropické a subtropické rostliny je velmi těžké, holandské velkopěstírny už skoro všechny převálcovaly.

Takže až si budete říkat, že ty sukulenty v aeráriu jsou ale krásně vybarvený a ta Pilea má ale krásně bohatý listy, tak už víte čí je to zásluha. 

7. srpna 2017

Prague Superguide



Minulý rok se mi v jedný kavárně dostal do ruky tenhle pražský Sperguide a když jsem v něm začala listovat, napjatě jsem obracela každou stránku, jestli v něm náhodou neobjevím Zahradu na niti. Neobjevila a strašně jsem zatoužila v něm ten svůj pidikrámek taky mít.

Jak se říká, líná huba, holý neštěstí, tak jsem se letos v lednu odhodlala a napsala Mírovi Valešovi, který za Superguidem stojí, jakto, že tam nejsem a že je to teda velká chyba... no, tak takhle samozřejmě ne, ale něco v tom smyslu. Dlouho se nic nedělo, až mi v květnu přišel mail, že jsem napsala právě včas a že mě stihli zařadit do nové 3. edice Superguidu. Jupííí! Odvážnému štěstí přeje asi!



Průvodce je určen primárně pro cizince, takže je v angličtině, ale rozhodně je to funkční přehled jak pro mimopražské, tak pro pražáky!
Knížka je rozdělena na několik částí, najdete tu třeba kapitoly Culture & Arts, Eat & Drink, Shopping, Going Out atd.

Výběr místních design suvenýrů
Naše sladkosti... jen teda zapomněli na tu NEJ - Kofilu!

Zahradu na niti najdete v kapitole Local Design & Shopping


A jak je vidět, Superguide je oblíbený! (foceno z kola cestou centrem)
Takže až vám přijede návštěva z ciziny a nebudete mít čas je provádět po Praze, tak jim vražte tenhle Superguide, a je to. 

Papíroví průvodci mají prostě stále něco do sebe, co myslíte? Nebo radši dáváte přednost internetu?

3. srpna 2017

Na beton!



Léto a okurková sezóna je občas fajn, protože mám dost času u na nějaké ty resty, ke kterým se ne a ne dostat...
Konečně jsem se tedy vrhla na osázení těchhle úžasných betonových květináčků od Zuzany Kovácsové, která se svým týmem tvoří pod značkou Luloface.
Jejich květináčky jsou dovedené k naprosté dokonalosti, mají krásně hebký povrch, perfektní geometrické tvary a jsou podlepené korkovou vrstvou, takže nepoškrábou nábytek.


Květináčky jsem osázela barevnými sukulenty a na dno jsem umístila drenážní vrstvu z kamínků. Betonové květináčky nemají ve dnu otvory, takže je akorát potřeba si dát pozor na zalévání, doporučuji zalévat lžičkou, aby omlylem nedošlo k přelití, pak už se voda jen těžko dostává z květináče ven...




konečně jsem si taky zopakovala deskriptivní geometrii...
toto je icosahedron, prosím!


Sukulenty jsou pro pěstování v takovýchto malých květináčcích ideální, protože potřebují minimum prostoru pro kořeny a asi stejně tak péče... jediné čeho nemají nikdy dost, je slunce. Zvládnou i méně světla než přímou slunnou polohu, ale čím méně světla tím méně vody! Sukulenty, které mám doma na severním okně zalévám tak jednou za čtvrt roku, víc ani ťuk. 


Všechny tvary betonových květináčků Luloface najdete u mě v Zahradě na niti, kde je možné si je koupit i osázené, na eshopu jsou pak k dostání pouze samotné, takže si je můžete osázet čímkoliv vás zrovna napadne. Podle mě jim ale nejlíp sluší kaktusy a sukulenty...

icosahedron, dodecahedron, polyhedron, triangle, cube

2. srpna 2017

Rodinné stříbro




Občas sice špačkuju, že náš byt je tmavý a neprakticky rozložený, ale stejně jsem strašně vděčná, že Tomova prababička nám zanechala takové rodinné stříbro (jak říká moje tchýně) v Žižkovském činžáku a ne panelákový byt. Já, holka ze smíchovského pavlačaku, bych panelák asi nepřežila... naštěstí smíchovský ghetto jako žižkovský ghetto!

V rozhovoru pro rubriku Jak bydlíme online magazínu Svět bydlení jsem odpovídala na otázky Terezy Suntychové a jak název rubriky napovídá, poskytla jsem pro něj i pár fotek z našeho rodinného stříbra.

Celý článek najdete tady. Děkuji za milý rozhovor!



28. července 2017

Jelení čundr

Letošní léto je nabité zážitkama a jeden z nejočekávanějších byl letošní čundr s holkama... s netrpělivou Myynou, emamísí Bárou a skvělou Kristou.



Stará sestava, nové zážitky a místa, a taky život smíchem prodloužený minimálně o několik dní...

kdyby mi někdo řek, že je nám 15 a je to fotka z táborovýho výletu do města, tak mu snad i uvěřím...


Vyrazily jsme do bohem zapomenutých končin Krušných hor, kde jeleni dávají dobrou noc...


Tenhle kraj s loukami a hlubokými pohraničními lesy má báječnou pustou atmosféru








dokonce meteorologická data nám byla nakloněna!


a houby taky!

největší houby zásadně lovila Bára...


koupačka taky byla, ale cenzura, chápejte...

přesličky kam oko dohlédne



Spartáááááá!








Díky za skvělý tři jelení dny v divočině a zase příští léto, na čundru, holky!