Pamatuju se, jak jsem před několika lety vstoupila do tropického skleníku pana Kaktusáře poprvé a jak mi spadla brada. Člověk by vůbec nečekal takový poklad na zahradě obyčejného domu ve stráni nad Vltavou.
Skleník je to starodávný, postupně přistavovaný, s různými zákoutími a slepými uličkami, částečně vytvořený z bývalého bazénu, a tak má svojí patinu a jedinečnost, která mu dodává tu pravou atmosféru.
Vůbec si nedokážu představit, kolik stojí práce udržovat takový kolos v běhu. Pan Kaktusář, jak mu od začátku říkám, má ale pro rostliny cit, talent a samozřejmě nadšení, jinak by to ani nešlo. Pokaždé se stydím, když mě vede skleníkem a ukazuje mi tu nějaký nový úlovek z cest, tu nějaký nový semenáček a já vůbec netuším, ohromená tou krásou okolo a ohlušená kvákáním tropických žab, které se mu tu nekontrolovaně množí...
Chloubou pana Kaktusáře je tahle závěsná větev osázená překrásnými broméliemi a epifyty, kterou můžete občas spatřit v botanické zahradě, kde jí čas od času vystavuje.
Jeho sbírka bromélií a parožnatek je velká a zná snad úplně všechno a nejmíň polovinu z toho má. Vždycky když někam jede, přiveze si plné kapsy a kufr semen, z kterých mu pak 99% vyklíčí a vyroste. Prostě má zelený prsty a ví jak na to. Takoví lidé mají můj obdiv.
 |
| Masožravý koutek |
 |
| Bromélie kam se podíváš... |
 |
| Miluju tohle skleníkové klima, člověk má hned pocit, že je někde v pralese |
Pan Kaktusář je strašně stydlivej a nesmělej pán a hrozně milej a znalej člověk. Jsem moc ráda, že od něj můžu brát ty jeho nejkrásnější sukulenty na osazování aerárií a terárií a betonových květináčků a že souhlasil a množí pro mě Pileu, abych mohla uspokojit všechny chtivé zájemce a taky jí občas posílat dál losováním na Rostlinné štafetě...
Všechny rostliny od pana Kaktusáře kupuji za fér ceny a snažím se tak podpořit jeho úsilí, protože uhlí na vytopení takového oldschool skleníku a ruční práce prostě něco stojí. Najít někoho, kdo v dnešní době pěstuje a prodává vlastní tropické a subtropické rostliny je velmi těžké, holandské velkopěstírny už skoro všechny převálcovaly.
Takže až si budete říkat, že ty sukulenty v aeráriu jsou ale krásně vybarvený a ta Pilea má ale krásně bohatý listy, tak už víte čí je to zásluha.
Pan Kaktusář má můj neskonalý obdiv
OdpovědětVymazatVyřídím! ;-)
VymazatTaky miluju skleníkové klíííma, chci tam bydlet a mít parožnatky za sousedky! <3 Stejně tak dobře, jako na mě dýchá tohle dobře z fotek, je mi ale u tebe
OdpovědětVymazatJé, tak to je ta největší pochvala! Díky, Olív, jsi vždy vítána, příště až přijedeš, tak ti ustelu v Zahradě, jo? :-D
VymazatTaky bych chtěla mít zelené prsty a takový skleník! <3
OdpovědětVymazatHele, co není, může být ;-)
VymazatParáda a parádny človek!!
OdpovědětVymazatDíky, vyřídím!
VymazatDěkuji za krásnou reportáž. To je rozdíl proti moderním sterilním pěstírnám, které chrlí unifikované kytky a na sukulent si musíte sáhnout, jestli není z umělé hmoty. Pan Kaktusář má můj hluboký obdiv. Škoda, že nepořádá exkurze, hned bych se přihlásila...:-) Jitka
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda, že se Vám líbila!Taky mě exkurze napadla, ale pan Kaktusář je tak neuvěřitelně nesmělý a plachý pán, že si moc neumím představit, že bych mu přivedla exkurzi... tak alespoň takto zprostředkovaně :-)
VymazatTo je teda něco! A hlavně Někdo. Dík za zprostředkování.
OdpovědětVymazatJe moc fajn vědět, že někdo takový existuje...to by mě vůbec nenapadlo, že v čechách někdo pěstuje sukulenty a prodává je. Díky za pěknou (virtuální) exkurzi!
OdpovědětVymazat