Nervní stromy

Nakonec jsem to stihla a šla jsem na výstavu Nervous Trees Krištofa Kintery podruhý, doufám, že jste to stihli aspoň jednou. Já vím, zvonků a praček byl plný instagram, ale prostě to byla fakt dobrá výstava! Taková ta, jak jí můžete projít třeba dvacetkrát a vždycky objevíte něco nového a v něčem co už jste viděli objevíte jiný smysl...

Prostě je vidět, že Krištof Kintera má asi skvělou múzu, i když je třeba občas ze 7. třídy a co dělá ho baví. Mě to taky bavilo, moc!

Laguna 69

Posilnit se koka čajem a vyrazit na první výlet do peruánských And k Laguně sesenta y nueve.

Nejdřív jsme se ale zastavili u Laguny de Llanganuaco, ale to byl jen začátek pro navnadění. Když průvodce říkal, že Laguna 69 má ještě krásnější barvu, tak jsem si to moc neuměla představit... ale má!

Propletli jsme se lesíkem prazvláštních stromů s oranžovou borkou. Průvodce mi tvrdil že se jim říká quinoa, říkala jsem si, že tady taky říkají quinoa všemu co roste, ale později jsem se dopátrala, že se jim tak opravdu ve španělštině říká, jen se to jinak píše... Quenua neboli Polylepis je rod stálezelených stromů a keřů patřící do čeledi růžovitých (!) s asi dvaceti druhy endemiticky se vyskytujících ve vysokých Andách. Odlupčivou borku má, aby dokázal přečkat hluboké mrazy, konec botanické vsuvky.

Na jednodenní výlet jsme se vydali s průvodcem a skupinkou asi 10 lidí, pokud člověk nechce v horách strávit týden, je dost těžké se do nich vypravit jen na pár dní, vzdálenosti jsou obrovské a hromadná doprava sem nejezdí, není proč...

Mít průvodce má svoje výhody, člověk se dozví spoustu zajímavostí, pokud teda umí aspoň trochu španělsky, což byl občas trochu problém, ale rozumět je pořád jednodušší než mluvit, aspoň pro mě.

Počasí nám přálo a nadmořská výška nám dala zabrat, teda víc mně, Tomovi to nic neděla... 

Zvládli jsme to!

Takovou modro zelenou nebo tyrkysovo azurovou nebo jak tu barvu vlastně nazvat jsem v životě neviděla. Člověku se až nechce věřit, že to je přirozená barva a že nemá jen mžitky z té výšky...

Laguna 69, 4600 m n.m.

Laguna získala označení 69 v roce 1975, kdy vznikl Národní park Huascarán, protože bylo třeba pojmenovat všech asi 400 vodních ploch, které Park zahrnoval, a tak bezejmenné laguny dostaly čísla.
Laguna 69 patří do biosférické rezervace UNESCO.

Park Nacional Huascarán, Peru, září 2017

V Huarázu

Konečně mám zase trochu času napsat pokračování naší zářijové peruánské cesty...

Náš první přesun byl z Limy do hor, do města Huaráz v Bílých Kordillerách. Absolvovali jsme noční přejezd autobusem a v 6 ráno se ocitli o několik set kolomerů severněji a také o několik set kilometrů výše. Od chvíle, co jsme opustili Limu jsme se vlastně celý měsíc pohybovali v nadmořské výšce nad 3 tisíce metrů, kromě treku do kaňonu Colca, na jehož dně je nadmořská výška 2 tisíce metrů, ale o tom jindy...

výhled z kuchyně našeho Airbnb

Huaráz je oproti limské metropoli malé a tradičnější peruánské město, takže jsme konečně měli pocit, že jsme v Peru. Mají tu velký trh, jeden z nejkrásnějších, co jsem v Peru navštívila a jsou tu moc milí lidé, hned se mě ve forntě na mango pán vyptával odkud jsem a přál mi krásný den. A na rozdíl od jiných trhů jsem nedostala gringo přirážku...

Měli jsme také štěstí na místní slavnostní pohřeb zřejmě nějakého policisty, celé dopoledne v ulicích místní vysypávali ozdobné obrazce, přes které potom opoledne projel pohřební průvod. U každého obrazu se zastavil a celý průvod se pomodlil.

Obrazy jsou vysypávány z písků a obarvených pilin

po průvodu se vše zase pečlivě zametlo

Taxíkem jsme se nechali popovézt za město a vyrazili na aklimatizační vycházku do hor. 

ty načervenalé klasy je quinoa, která je tu důležitou plodinou

připojila se k nám přítulná smečka vořechů a za podrbání by s námi šli snad světa kraj...

Výlet pár set výškových metrů nám bohatě stačil a když jsme se večer vrátili do Huarázských 3500 m n.m. měli jsme oba dost. Naštěstí nás výšková nemoc nepostihla, ty větší výšky nás ale teprve čekají. Zato jsem se poučila a pečlivě filtrovala i vodu z kohoutku, která je pro mě z nepochopitelného důvodu uprostřed krásných hor nepitelná.