Vilnius je hlavní město Litvy

Zvlášť ty anglický názvy států Latvia a Lithuania to tak komplikujou, že člověk musí (i několikrát) googlovat, aby zjistil, v jaké že zemi to vlastně přistál. Slibuju, že si to od teď budu už jednou pro vždy pamatovat! 

Před pár týdny mě T. vzal spolu s Gottlandem s sebou na filmový festival dokumentů do Vilniusu a protože neumím nakupovat letenky dala jsem si při přestupu na pár hodin i Rigu. Musím konstatovat, že za návštěvu stojí obě dvě hlavní města. 

centum Rigy je stejně jako to ve Vilniusu v UNESCO

Nevím proč jsem měla pocit, že pobaltská města jsou trochu jako ta balkánská, asi kvůli té sovětské historii, neboco. Velký omyl, špinavý Bělehrad rozhodně nečekejte! Betonu a pozůstatků sovětské éry je tu sice také dost, ale vše do sebe tak nějak zapadá, vytváří kontrasty a je tu velmi patrný vliv severských zemí. Zvlášť na oblékání a kultuře.

Katedrální náměstí, ano, to co vypadá jako aténin chtám je místní katedrála

tady začal nejdelší lidský řetěz v historii vedoucí z Vilniusu přes Rigu do Talinu - v roce 1990 se 2 miliony lidí z pobaltských států spojili do živého řetězu, aby ukázali svojí touhu po nezávislosti

A kdyby vám přišlo divný, proč že mám na fotce výše tak mokrý kalhoty, je to proto, že mi můj muž poručil skočit do kaluže za účelem zkoušky slow motion videa...

kalužemi posedlí

nejlepší volba, jak poznat město byla Free tour, jedna z nejzajímavějších prohlídek, jakou jsem kdy absolvovala a z které si doteď pamatuju určitě víc jak polovinu, netradiční, zábavná a skvěle podaná 

tenhle červený kostel se prý Napoleonovi líbil tolik, že si ho chtěl odvést do Francie (ale ve skutečnosti v něm prý jen ubytoval koně)

místo, kde byl spatřen vlk - znamení, že zde má vzniknout město

tenhle nepoužívaný kostel slouží jako anténa mobilním operátorům 

Republika Užupis je část Vilniusu a je litevský kulturním fenoménem 

v její ústavě najdete důležité body

šťastná užupio kočka není povinna milovat svého páníčka (bod 13 ústavy)

Literární ulice

 v které mají čestná místa všichni kteří se nějakým způsobem zasloužili o světové povědomí o Litvě či zmínili Litvu v literatuře 

každé město má svojí Pařížskou

náplavka řeky Vilija, která protéká městem, je trochu opuštěná

výhled z univerzitní věže je best!

Vilnius je plný dobrých kaváren a výborných restaurací pro případ nepřízně počasí, ideální k návštěvě na jeden víkend.

Photosynthesis

Je naprosto předvídatelné, že když se spojí SOFFA a Květinové lahůdkářství, vznikne něco jedinečného a tady máme důkaz... velkoformátový květinový časosběrný kalendář Photosynthesis.

Původně jsem měla v plánu přát si ho od Ježíška... neodolala jsem... ale mám perfektní výmluvu, je to totiž kalendář pro dobrou věc! Jeho koupí na HITHITU přispějete na Nadaci Proměny, která pomáhá proměňovat městské prostředí a rozvíjí povědomí o krajinné tvorbě a vlivu prostředí na člověka.  

A aby toho nebylo málo, vybrala jsem si variantu kalendáře s růžovým plakátem

Všichni účastníci tohoto projektu jsou moje srdcovka a jejich výsledný produkt asi nejvíc. Neváhejte a podpořte tenhle jedinečný počin a jestli to není zrovna vaše srdcovka, bude to určitě super dárek, za mě teda určitě...

Zavěšování máme v rodině

... já zavěšuju kytky a moje odvážnější sestra se toho nebojí a zavěšuje rovnou sebe v akrobatické skupině Arte Levite... 


Minulý rok dostaly holky konečně železniční povolení a již několikrát jste je mohli vidět zavěšené nad náplavkou na výtoňském železničním mostě.

Poslední letošní vystoupení na náplavce je již tento čtvrtek 1.10. od 18:30.

Šály povlávající ve větru, dech beroucí akrobacie, to vše na pozadí Vltavy a Hradčanského panoramatu... přijďte, jste srdečně zvání!

Čínská hádanka vyřešena

Ani jsem netušila jak moc jsem se trefila, když jsem se rozhodla štafetou poslat dál několik rostlin Pilei peperomioides. Ona totiž tahle pilea má takovéhle štafetové guerilla šíření z ruky do ruky doslova v genech!

zdroj

Při pátrání a pídění se v hlubinách internetu po informacích o téhle rostlině s palačinkovými listy (fakt se jí říká i pancake plant!), na mě vypadl neuvěřitelný článek z roku 1984 o tom, jak tahle zelená potvůrka potrápila botaniky až z věhlasné Královské botanické zahrady Kew v Londýně. Ne každá rostlina se může pochlubit takovou historií... zvlášť takovou, která by mohla být předlohou na jeden díl Sherlocka Holmese!

zdroj

Všechno to začalo na začátku 70. let, kdy se botanikům z Kew garden, Edinburgu i Wisley začali často objevovat na stole žádosti o určení podivné rostliny s kulatými listy. Jejich odpovědi byly však většinou strohé: "nejspíše se jedná o rod peperomií" nebo "prosím, příště pošlete rostlinu s květy, z fertilního materiálu je těžké přesně určit druh"...

Až do poloviny 70. let ale botanikům přicházeli další a další exempláře pilei z nejrůznějších koutů britských ostrovů s dotazy o jakou že se to jedná rostlinu. Bylo nad slunce jasné, že lidé pěstují tuto netradiční rostlinu jako pokojovou, předávají si navzájem její výhony, a tak se rostlina šíří po celé zemi. Přes to všechno byla pilea vědcům stále zcela neznámá.

Zvrat nastal až po roce 1978, kdy do Kew konečně dorazil kvetoucí exemplář. Ukázalo se, že listy sice připomínají peperomii, ale malé kvítky indikují rostlinu patřící do rodu kopřiv, Urticaceae. Nakonec se ukázalo, že jde o rostlinu pocházející z hor východní Číny, příznačně podle podobnosti s peperomií pojmenovanou Pilea peperomioides a objevenou již v roce 1906 Georgem Forrestem, jehož sbírky čínských rostlin jsou uchovávány v edinburgských herbářích. 
Následovala ale další zásadní otázka: Jak se čínská rostlina dostala naprosto bez povšimnutí vědců do Británie, kde se takto neuvěřitelně rozšířila?

zdroj

"Vyšetřování" se pohnulo až po publikaci ilustrovaného článku v Sunday Telegraph v lednu 1983, apelujícího na čtenáře listu, aby v případě znalosti jakékoliv informace o introdukci rostliny do Británie, napsali do Královské botanické zahrady Kew. Jedna z odpovědí, která nakonec dorazila se ukázala být klíčovou pro rozluštění záhady.


Rodina Sidebottomsových z městečka St. Mawes v Cornwallu získala rostlinu asi před 20 lety. Rodina měla tehdy norskou au-pair, dívku jménem Modil Wiggová. Modil a jejich devítiletá dcera Jill jely společně do Norska na prázdniny a copak myslíte, že dostala Jill od Wiggových jako dárek na památku? 

Tato zásadní informace přesunula pátrání do Skandinávie. Ukázalo se ale, že ani skandinávští botanici nikdy před tím tuto rostlinu neviděli, a tak byli angličtí botanici, opět na začátku. 
Pátrání se však dostalo i do hledáčku doktora Larse Kerse z botanické zahrady Bergius ve Stokholmu, který v pilee rozpoznal neznámou rostlinu, kterou už od roku 1976 pěstuje doma a kterou dostal od příbuzného ze Švédska. Prohledal veškerou dostupnou švédskou literaturu, bez výsledku. Stejně jako v Británii, i ve Švédsku byla pilea naprosto neznámá jak pro botaniky, tak pro obchodníky a pěstitele. Jak se do Skandinávie dostala bylo stále velkou záhadou i na konci 80. let.

Doktora Kerse ale napadlo, že nejlepší způsob, jak se dostat k informacím přímo od lidí, je televize a prezentoval pileu v populárním švédském televizním pořadu. Dostal 10 tisíc dopisů, což prokázalo minimálně to, že pilea je ve Švédsku stejně oblíbenou pokojovou rostlinou jako v Anglii.

V záplavě dopisů se konečně našel i klíč k celé záhadě. 
Díky dopisu pana Knuta Espegrena vyšlo najevo, že v roce 1944 se norští misionáři stahovali z Číny. Agnar Espegren, otec pisatele, byl tehdy se svou rodinou pobývající v provincii Hunan, přemístěn do Kunmingu v provincii Yunnan, kde týden čekal na další přesun do Indie. Během tohoto krátkého pobytu v Kunmingu si pan Espegren na místním tržišti koupil hádejte co! Zabalil rostlinu do malé krabičky, která spolu s jeho rodinou a jejich zavazadly odjela do Kalkaty, kde zůstali ještě rok než se konečně v roce 1946 vrátili i s tajemnou rostlinou do Norska.

Pan Esprgren po návratu domů hodně často cestoval a navštěvoval staré známé a příbuzné. A co může být lepší jako dárek než rostlina z dalekých krajin Číny, že? Touto cestou, i díky tomu, že pilea se velmi snadno množí podzemními oddenky, se rostlina začala pod názvem misionářská kytka geometrickou řadou šířit po Norsku a pak i do ostatních skandinávských zemí.

zdroj

A to je vlastně nejspíš i důvod, proč se pilea tak často objevuje na fotkách všech těch dokonalých skandinávských interiérů, pileu má totiž ve Skandinávii doma každý druhý. Je to vlastně takový místní inventář!
 
Toť tedy jeden detektivní příběh o vědcům neznámé čínské rostlině, která byla pěstována v tisících Evropských domácností, jako výsledek jedné velké Rostlinné štafety, a proto pileu pepřincovou nazývám Štafetová královna.

A díky ní vznikla i naše Rostlinná štafeta, pro kterou byla pilea a její příběh velkou inspirací.

Pokud pěstujete pileu a množí se vám tak, že už nevíte co s ní, určitě jí přineste na Rostlinnou štafetu, kterou v Zahradě na niti pořádáme, zájemců je vždycky spousta! Nebo se přihlašte do naší facebookové skupiny Rostlinná štafeta. Štafetujeme samozřejmě všechny možné rostliny, nejen pileu!

Pokud po pilee zatoužíte natolik, že se vám nechce čekat, až jí dostanete štafetou, můžete si ji samozřejmě i koupit. Stále ale platí, že štafetovou královnu pileu je nejlepší dostat od někoho, pak má aspoň podle mě největší cenu. Za tu svojí děkuji Olívce, která mi jí kdysi dávno přivezla. 

A teď by mě zajímalo, kdo jste si co odkud propašoval
a tajně doma množíte a šíříte štafetou, přiznejte se!

Zdroj: Chinese puzzle solved, Dr Phillip Cribb, Deputy Keeper of the Herbarium, Royal Botanic Garden, Kew, Richmond, Surrey, 1984

And the winner is...

Toffo, Magič a Bohdana, gratuluji!

Díky za vaše milé komentáře a rostlinné zážitky pod Pilea štafetou, jste mě moc potěšily a pobavily!

Zájem o rostlinky pilei mě překvapil a tak jsem se zkoušela pídit, kde bych mohla objednat další exempláře, aby se dostalo i na ostatní, kteří by měli zájem... ve velkoobchodech tuhle pileu vůbec neznají, tak jsem se pro jistotu zeptala svého skvělého pana kaktusáře, který má kdejaký zelený poklad od Ohňový země po Čínu, abych zjistila, že jich má plný skleník... 

Takže dobrá zpráva pro ty, kteří nevyhráli, nebojte, pilei určitě budou u mě k mání i nadále, jen co je pan kaktusář pěkně napěstuje!

A protože se začali množit dotazy i na jiné, těžko dostupné druhy rostlin...

 jako třeba na tuhle Little Baby Sophoru

nebo Senecio, co vypadá jako kapičky na niti...

 

nebo taky svícník aka srdíčka na niti
(zdroj: pinterest)

...rozhodla jsem se, že se vám pokusím trochu usnadnit lov těchto netradičních rostlin, které se objevují na fotkách mnoha severských interiérů...

Momentálně je u mě v Zahradě na niti tedy k dostání jak Sophora, tak Senecio, tak svícník stačí se zastavit pro váš vytoužený kousek...

Hotel hmyzí hvězda

Mám strašně ráda hmyzí hotely, řadím je totiž skoro do kategorie zahradního umění, pokud se tedy povedou... 

A nedávno se mi pro můj obchod podařilo navázat spolupráci s někým, kdo je na breberčí hotely machr.

Bolek Tomšíček má restaurátorskou Dílnu Hammer v Lednici na Moravě a kromě restaurování nábytku, aby měl práci pestřejší, začal navrhovat a vyrábět různé dřevěné prvky do zahrad. 

Jeho výrobky jsou velmi precizně zpracované a je na nich poznat řemeslo. Navíc má Bolek opravdu cit pro jednoduchost, funkčnost a barevnost, no posuďte sami...

A protože si svoje produkty střeží a nenabízí je jen tak někomu, jsem moc ráda, že jsem prošla výběrem a hotely už zdobí zdi u mě v krámku (i na e-shopu), kam je můžete přijít omrknout. 

A když už jsme u těch hmyzáků a vůbec živočichů v zahradách, hodí se se o nich také něco dozvědět a na to já mám oblíbenou publikaci Safari za domem, kterou pro OPS České Švýcarsko vytvořily moje kamarádky Magda s Evou, zahradní architektky z ateliéru In-site.  

Tak tady prosím hmyzí kapitola... (motýli na baru já prostě žeru!)

Celou brožurku Safari za domem s krásnými ilustracemi od Magdy a se spoustou dalších nápadů, jak přilákat zvěř do vaší zahrady si můžete v pdf stáhnout v odkazu

Já si snad jeden hotel pořídím k nám na balkón, aspoň na ozdobu! I když kdo ví, pamatuju si, že k nám na smíchovskou pavlač každoročně přilítala včelka a usidlovala se v kulatém otvoru ve dveřích a my pak kvůli ní nezamykali na horní zámek... to jsem tenkrát ale netušila, že je to včelka samotářka.

včelka samotářka - čalounice

hmyzí hotel

hmyzí grand hotel

hmyzí superior hotel

A teď si jen vybrat barvu...

(foto: Boleslav Tomšíček)

Pilea štafeta

U nás v rodině se traduje, že když jdeme k někomu na návštěvu, tak si pak dost často domů v sáčku odnášíme řízek nebo alespoň list nějaké pěkné rostliny, kterou někdo doma má a my ne. Pamatuju na různé barevné voděnky, ibišky, fialové šťavely (kterým se u nás nikdy nedařilo), klívie (které dotyčnému zrovna úžasně kvetly a nám pak nikdy), různé sukulenty všech tvarů a barev nebo semínka různých letniček na který mě moc neužije (co s kytkou, která má v popisu práce vykvést a chcípnout).

A vlastně s postupem času zjišťuju, že je to docela pěkný zvyk, člověk pak má k oné rostlině ještě osobnější vztah... kytka má historii a příběh a to já ráda!

Třeba jako tahle moje nová Pilea peperomioides od Olívky, která mi jí přivezla z Ostravy

A protože mi přijde jako dobrý nápad, šířit radost a krásu dál, a protože pilea od Olívky měla pár bratříčků a sestřiček, které jsem rozsadila, ráda bych tuhle kulatou krásu, která se dost špatně shání poslala dál...

Napište mi do komentářů, jestli jste někde ukořistili nějaký vzácný řízek nebo třeba vypěstovali něco z darovaného semena nebo prostě jakou máte oblíbenou a srdcovou rostlinu, ke které vás pojí pouto a váš e-mail!

Ve středu 9. září vylosuji hned tři do pilea štafety, kteří dostanou tři malé pilei! 

Takže: ke startu! připravit! pozór! TEĎ!!!