13. února 2020

Jak roste koření

Jeden z velkých zážitků z cesty po Srí Lance pro mě bylo rozhodně koření. Když se řekne koření, automaticky se mi vybaví sušené kuličky pepře, barevné prášky sladké papriky a žluté kurkumy a srolované tyčky skořice...

Tentokrát jsem ale měla možnost vidět koření úplně jinak - čerstvé, ještě nedozrálé, nesklizené a přímo na stromě/keři/liáně, na které roste, prostě zážitek!
V Kandy jsme totiž bydleli v Airbnb u jedné milé dámy, která měla zahradu plnou koření a když viděla moje nadšení, neváhala mě po své džungli za domem provést.

A tak jsem poprvé v životě viděla čestvé kakaové boby

Hřebíčkovec kořenný je obří strom původem z Moluckých ostrovů v Indonésii

A koření nazývané hřebíček jsou vlastně nerozvitá


Po odkvětu hřebíčky opadají ještě zelené na zem, kde je stačí posbírat...
A na slunci usušit, stačí chvilka a jsou úplně hnědé, tak jak je známe...

Hřebíček má navíc docela pohnutou historii, bývalo to koření ceněné jako zlato, dokonce jsem se dočetla, že na začátku 17. století Nizozemci vykáceli na Moluckých ostrovech v Indonésii všechny plantáže hřebíčkovníku a muškátovníku až na jednu střeženou plantáž, jen aby si udrželi monopol. Až o 140 let později se francouzskému guvernérovi ostrova Mauricius podařilo propašovat semena rostlin v duté podrážce a založit plantáže na ostrově Réunion v Indickém oceánu.


Tenhle nenápadný strom pro mě byl největší překvapení

Uvnitř tohoto plodu velkého jako meruňka se totiž ukrývá muškátový oříšek! A vlastně to vůbec není oříšek, ale prostě jen semeno muškátovníku pravého (Myristica fragrans)

Kávovník!

A tohle je prosím pepř, pepřovník černý (Piper nigrum) roste jako liána a šplhá se po kmenech stromů do výšky několika metrů. 

Všechny tři barvy pepře pochází z téhle jedné rostliny. Čerý pepř získáte otrháním ještě zeleného pepře, který po spaření usušíte na sluníčku, červený pepř dostanete, když necháte pepř uzrát do červena a až pak ho sklidíte a bílý pepř je červený pepř bez slupky, voilá!


Nejzákladnější indické a srílanské koření, které nechybí téměř v žádném pokrmu je kari list (Murraya koenigii). Na Srí Lance ho přidávají do kari čerstvý, jinak je součástí i tzv. kari koření tedy směsí koření, která je pro každou oblast trochu jiná.

Kromě obřího avokádovníku, který zrovna neměl sezónu měli na zahradě pomelovník (Citrus maxima), to mě vůbec nenapadlo, že tenhle strom někdy taky uvidím na živo! Pochází z Malajsie a je to původní největší citrusový plod, který nevznikl křížením




Já totiž miluju pomelo! A tak jsem jedno dostala darem <3

Objevování koření mě tak nadchlo, že jsem nám ještě po ceste z Kandy naplánovala zastávku na farmě s kořením Euphoria Spice Garden, kde jsme zase viděli jiné druhy...

Tahle buš, to je prosím skořicovník cejlonský, jednou za pár let se vyrosté výhony posekají a speciální technikou se odloupe kůra z které pak vzniknou známé stočené špalíčky skořice, keř pak znovu obrazí

Plod skořicovníku cejlonskéhoCinnamomum zeylanicum

. Nejkvalitnější je prý skořicová kůra z osmiletých výhonů a na sklizeň si zvou specialisty, kteří to umějí, protože je to prý velmi náročné a musí se to umět...
Kurkumovník dlouhý (Curcuma longa) těsně před sklizní, už je vidět, že pomalu žloutne a schne... až uschne, vykopou se oddenky, které se několik hodin povaří, usuší a pak se pomelou na nám známý zlatý prášek


Kardamovník obecný (Elettaria cardamomum), moje hodně oblíbené koření, miluju Earl Grey a jordánská káva - přeslazený turek z džezvy s kardamomem je top!

Vanilovník neboli vanilka... netušila jsem, že je to takhle velká rostlina, měla jsem představu nějaké malé orchidejky v korunách stromů... vanilka je drahá a tak když je v období květu, chodí se tu se žebříky a štětečky v ruce, aby ani jediný květ nepřišel na zmar a byl z něj cenný vanilkový lusk

Pepř kam se podíváš...

Naše průvodkyně po zahradě plné koření byla moc milá, uměla perfektně anglicky a věděla toho o koření až moc 



A koření spolu s čajem byly také moje jediné suvenýry, které jsem si ze Srí Lanky přivezla, tedy s tou obří dávkou inspirace a zážitků. Ty nejkrásnější suvenýry jsou totiž ty na které se nepráší - ty co se dají sníst nebo zážitky co jsou na vždy uložené v paměti. 

6 komentářů:

  1. Milá Lenko, díky za tenhle příspěvek! Čtu a prohlížím si ho pořád dokola, tohle jsou pro mě úžasné poznatky a upřímně vám závidím, že jste mohli být u toho. Jestli někam vyrazím, pak už vím, kam to bude :)
    Mějte se hezky, Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc těší, Kateřino, že se Vám příspěvek o koření líbí! Srí Lanku moc doporučuji, je to krásná země s milými lidmi, na cestování ideální a to i cenově ;-)

      Vymazat
  2. Nikdy mě Srí lanka nelákala, ale díky Vám se mi tam teď strašně chce :) úžasné. Moc děkuji :* jinak nechtělo by se Vám rozvést o tom koření jako o rostlinách? Hrozně by me treba zajímalo jak je to s tou skorici :) mějte se krásně. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě Srí Lanka velmi překvapila, je mnohem krásnější, než jsem si představovala... ráda bych rozvedla o koření víc, ale vlastně zjišťuji, že toho sama moc nevím :-D Když jsem psala tenhle článek dost jsem se zasekla na wikipedii, hlavně na hřebíčku, ten má opravdu fascinující historii... člověk si pak hned toho koření váží víc... doporučuji prozkoumat wikipedii, určitě se nudit nebudete!

      Vymazat
  3. Nádhera. To fakt musel být zážitek. Taky bych byla unešená, vidět to koření "naživo".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověka to vlastně ani nenapadne, i když ho používá pomalu denně, že to koření muselo někde vyrůst a někdo ho musel sklidit, že?

      Vymazat

Děkuji za komentáře!