Moje džungle

Každé jaro už ani nevím kolik let zpátky začíná u nás doma tím, že sprchuji všechny svoje zelené krásky a u toho si s nima povídám a říkám jim, že další zima je pryč a teď už bude zase hodně světla a vypne topení...

A když jsem je tak všechny sprchovala, tak mě napadlo, že vám je všechny představím, protože jsou to osobnosti, které stojí za pozornost. Budu muset tedy trochu vytáhnout z paměti jejich příběhy, tak snad si na všechny vzpomenu, některé z nich mají za sebou opravdu lecos... tak si radši uvařte čaj, tohle bude dlouhej příspěvek!

Začnu touhle babičkou tlusticí, protože je to asi moje nejstarší kytka. Dostala jsem jí jako úplně malinkou v pidikvětináčku od svojí učitelky biologie na gymplu někdy na konci minulýho století a od tý doby pěkně povyrostla. Pravidelně jí zaštípávám a pak je mi líto ty řízky vyhodit, takže je to za ty léta už pořádná štafetovka a má po světě spousty potomků! 

Tyhle konkrétní tři miminka už se těší na čtvrteční Rostlinnou štafetu, tak doražte!

Šefleru mám od mámy, dlouho, hodně dlouho byla jen jako řízek ve sklenici. Nechci aby moc rostla, tak jí moc nezalévám a dává tak 10 cm za rok, tak si spočítejte, jak je stará ;-)

Ten pryšec vedle je poděděnej po kamarádce, co už ho nechtěla, bylo mi ho líto, tak jsem se ho ujala, je to můj rostlinej underdog. Moc slunce si u nás chudák neužije, připadá mi, že je pořád stejnej, ale možná už taky povyrost, jen jsem to nezaznamenala.

Tenhle převislej cissus neboli žumen mám z našeho univerzitního skleníku, kde jsme měli mnou neoblíbený předmět Interiérové květinářství, kdybych tenkrát tušila, že pokojové rostliny bude jednou můj denní chléb... tenkrát mi přišlo strašně zbytečný učit se rozeznávat 30 druhů palem, když je nemůžu použít do zahrady... 

A tady je pohromadě celá moje pileí famílie. Tam vzádu je matka pilea, kterou jsem dostala od Olívky asi před třema rokama a ta jí zase dostala jako úplné mimi v roce 2013. Strašně se mi tenkrát líbily ty její vtipný kulatý listy a až když jsem pátrala po tom, co to je vlastně za kytku jsem narazila na úžasný příběh téhle štafetové královny, jak jí říkám.

Na květinové poličce dělá parádu retro asparágus, ten přežije snad úplně všechno, spousta lidí ho nemá rádo kvůli připomínce socialistických kanceláří a zeleně ke karafiátům, ale já ho mám ráda. Taky tu mám jedno darované Chlorophytum - zelenec, ve skleničce s háčkovaným obalem, takovej plevel a mě teda moc neroste. A pak tu mám svícníky, ty na poličkách vyniknou úplně nejvíc a ten zbytek vám představím níže.

Tenhle starček je snad nejněžnější rostlina, co mám, korálky na šňůrce nebo kapky rosy... dostala jsem ho minulý rok od mého pana kaktusáře a už mu pár korálků přibylo, tak snad udělá časem pořádný korálkový závěs

Ropucha býval popelník z kterého jsem udělala květináč pro můj oblíbenej sukulent - Sedum 'Burito' a tenhle mexický cik cak kaktus jsem dostala minulý rok štafetou od jedné milé dámy, protože jsem po něm dlouho toužila, je to Cryptocereus anthonyanus, doufám, že mi jednou vykvete! 

Můj milovanej svícník, kytka s nejdivnějším jménem Ceropegia woodii, v květináči s kličkou, nerozlučná dvojka 

Tohle je anthurie Bára a je to jediná kytka, kterou měl Tom doma, když jsem se přistěhovala. Byla tenkrát v dost zuboženým stavu, myslím, že dostala trochu vody tak jednou za půl roku. Teď už je ale zase veselá a kvete nám celý rok.

Ripsális je moje úplně nejmladší kytka, čmajzla jsem jí u vodopádů El Nicho na Kubě a potají si jí v kapse batohu přivezla domů. Už pustila kořeny, tak jsem jí zadasila a doufám, že se jí u mě nebude moc stýskat po džungli...

Tuhle tlustici "šrečí ucho" mám už asi dva roky, ale nějak se jí u mě noc nedaří, je pořád stejná a nepřirůstá, dostala jsem jí od jednoho pána sběratele rostlin, co mě občas příjde navštívit do Zarady popovídat si o nových rostlinných úlovcích. 

Klívie od Bohdany je taková moje vzpomínka na babičku, která měla vždycky obří rozrostlé klívie, které každý rok kvetly obřím trsem oranžových květů. Tak doufám, že tahle moje taky jednou třeba vykvete, zatím pustila dvě nové rostliny.

Ficus triangularis má takhle úžasný trojúhelníkovitý listy a je to docela držák, zvládá málo světla a málo péče.

Tuhle starodávnou fialku jsem dostala od kamarádky co se zbavovala rostlin pro nedostatek času a místa. Jak na potvoru zrovna nekvete, což je výjimka, protože jinak kvete snad celý rok.

Moje druhá polička je pro rostliny jen na léto, jinak na ní pro ně není dost světla... přes zimu jsou mezi okny, aby měly dost světla...

Za oknem mám i různý pidi sukulenty, kterým jsem neodolala na různých výstavách... na zimu je tam pro ně ideální místo, letos tam přečkaly i ty mrazy, díky tomu, že jsem je od října vůbec nezalila.

A abych nebyla kovářova kobyla... moje dvě kokedamy - parožnatka a nolina, dalších asi 6 mám v Zahradě ve výloze

Pak mám také samozřejmě nějaké ty tillandsie, jak jinak než v aeráriích, tu úplně dole jsem taky propašovala z Kuby

Ještě mám jedno aerárium, s rozchodníkem, už nám takhle visí na lampičce asi tři roky... hodně nenáočná kytka, zálévám jí tak dvakrát do roka

A nakonec jedno selfíčko s tou mojí džunglí. Poprvé jsem učinila její sčítání, abych zjistila, kolik kytek to vlastně s námi bydlí a došla jsem k neuvěřitelnému číslu 44! To už je teda pořádná přesila...

A jak jste na tom s domácí džunglí vy?

Přeju vám všem krásné Velikonoce!