29. srpna 2015

Banát

Český Banát, krajina jihozápadního cípu Rumunska byla kolem roku 1820 osídlena českými dobrovolníky, kteří se rozhodli odejít z Čech, založit pět českých vesnic a začít nový život v divokých lesích kolem Dunaje. Už sedmá generace těchto rodin tu stále žije poměrně těžký život, obdělává svá pole, má svá domácí zvířata a zachovává si krásnou češtinu i zvyky.

Svatá Helena, díky větrným elektrárnám v okolí má novou asfaltku
ubytování u místních s večeří a snídaní stoji 350Kč









mezi pěti českými vesnicemi - Svatá Helena - Gerník - Rovensko - Bígr - Eibentá vede červená turistická značka
v Gerníku
u paní ředitelové











Rovensko




Bígr















Byla jsem v Banátu naposledy před 10 lety a měla jsem tenkrát pocit, jako bych se vrátila o sto let nazpět. Od té doby se toho ale hodně změnilo, nejen větrníky nad Helenou, ale hlavně autenticita a přirozenost, bere za své. Spousta mladých lidí odešla do Čech za lepším životem, ti co zůstali se snaží využít turismu Čechů, kteří sem jezdí, a tak se zde utváří takový živý skanzen pro turisty. Pokrok nezastavíš a není se co divit, život tady není vůbec lehký. 



Přes to je ve vesnicích pořád cítit atmosféra starých časů, potkáte babičky co jdou s nůší na trávu a prohodí s vámi pár slov o tom kam nýčko jdete nebo paní mámu, co vám k večeři udělá čufty s kaší jaký jste ještě nejedli a pak si lehnete do prachových peřin a bude se vám zdát o tom, jaké příběhy se tu ve vesnici asi odehrávali.


Jsem moc ráda, že se naše partička kamarádů rozhodla vyrazit zrovna sem, a nebylo to vůbec jednoduché rozhodování ve skupině 10 lidí, kdy každý má jiné zájmy a spojuje nás hlavně to, že jsme rádi spolu. 



Jestli vás Banát zaujal, doporučuji knížku Pálenka učitele Matěje Hořavy, kterou napsal po svém ročním učitelování v Greníku. Spali jsme v Gerníku u pana školního ředitele, takže mohu potvrdit, že příběhy z knížky jsou opravdu pravdivé!

A Janek, který náš Banátský výlet vlastně inicioval, natočil pro Stream pořad o Banátu, kde můžete osobně potkat místní krajany a dozvědět se o nich a o Banátu víc.


Je totiž jasné, že během několika desítek let Český Banát zmizí úplně. 

9 komentářů:

  1. Nádhera! V Rumunsku jsem byla 9 let nazpět a velmi ráda bych se tam vrátila. Akorát jsem byla na náhorní plošině Padis, je součástí Bihoru a pohoří Apuseni. Moc ráda na to vzpomínám. Navštívili jsme tenkrát i pár měst a vesnic a doufám, že se mi tam podaří co nejdříve vrátit, resp. navštívit třeba hlavní město.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já byla zatím jen tu, dvakrát a o Rumuských horách jsem zatím slyšela jen to nejlepší, chtěla bych se vypravit někam za divokými stády koní... třeba na Retezat...
      a co se týká měst, byla jsem podruhé v Temešváru, který je teď celý rozkopaný a trochu si posteskla, že se pomalu ze všech měst stává jedno euroměsto, za chvíli ani člověk nepozná, jestli je v Budapešti, Bratislavě nebo Temešváru, bohužel :-/

      Vymazat
    2. No proto jsem tam tenkrát kdysi chtěla. Prý i ty hory už nejsou čím byly. Za nás nebyl jediný kemp, stanovalo jsme v divoké přírodě a ráno nám spacáky prežvýkaly krávy. I divoké koně a hlavně divoké býky jsme viděli. Prostě paráda.

      Vymazat
  2. Tyjo, Lenko! O tomhle místě jsem neměla ani tušení... Přitahuje mne převelice.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych se tam jednou ráda vypravila, klasické turist destinace mně jaksi neba! a mám respekt před těmi lidmi, protože práce na poli je dřina (stačilo mi vybírání brambor)

    OdpovědětVymazat
  4. Wow, what a trip. Fabulous pictures of a fantastic corner of this world. Thank you for sharing!
    Happy days
    Elisabeth

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherná reportáž! Krásně jsem si početla!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře!