Stehlík

The Goldfinch, Carel Fabritius, 1654

Tohle je můj úplně první knižní příspěvek, poslední dobou se mi daří číst víc než obvykle a je to hlavně tím, že jsem narazila na super knížky a taky jsme si s M* založily "knižní kroužek" a čteme stejný knihy abychom se pak o nich mohly spolu bavit...

Jedna z knížek, které mě nadchly je The Goldfinch (Stehlík) od americké autorky Donny Tartt. Tuhle knihu vybrala M* náhodou, když

jsme hledaly knížku na podzim, prostě vygooglila, kdo dostal letos Pulitzerovu cenu za prózu a bylo to. 

Nejdřív jsem se trochu lekla, protože český překlad zatím není a kniha má 864 stran, ale ukázalo se, že je to typ knihy, která vás paralizuje a vyvolává nutkavý pocit číst dál a dál kdykoliv a kdekoliv... občas jsem si čtení musela zakazovat, protože bych jinak nedělala nic jinýho a taky jsem si ten zážitek chtěla co nejvíc prodloužit. Naštěstí 864 stran je 864 stran, takže to opravdu chvíli trvalo.

Už dlouho jsem nečetla nic tak chytrýho, dobře a poutavě napsanýho s nepředvídatelnou zápletkou plnou nečekaných twistů a úžasných charakterů. Co se mi na knize líbilo asi nejvíc jsou detaily, světlo, oblečení, nábytek, Donna Tartt má úžasný cit pro detail a svět, který popisuje jsem díky tomu viděla naprosto reálně.

Je to rozhodně jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Jestli trochu vládnete angličtinou, tak doporučuji, kdy vyjde český překlad se mi nepodařilo zjistit.

Theo, Borisi, Hobie dík, že jste byli chvíli součástí mého života, budete mi chybět! 

----

“You can look at a picture for a week and never think of it again. You can also look at a picture for a second and think of it all your life”

“And as much as I’d like to believe there’s a truth beyond illusion, I’ve come to believe that there’s no truth beyond illusion. Because, between ‘reality’ on the one hand, and the point where the mind strikes reality, there’s a middle zone, a rainbow edge where beauty comes into being, where two very different surfaces mingle and blur to provide what life does not: and this is the space where all art exists, and all magic.” 

“Well—I have to say I personally have never drawn such a sharp line between ‘good’ and ‘bad’ as you. For me: that line is often false. The two are never disconnected. One can’t exist without the other. As long as I am acting out of love, I feel I am doing best I know how. But you—wrapped up in judgment, always regretting the past, cursing yourself, blaming yourself, asking ‘what if,’ ‘what if.’ ‘Life is cruel.’ ‘I wish I had died instead of.’ Well—think about this. What if all your actions and choices, good or bad, make no difference to God? What if the pattern is pre-set? No no—hang on—this is a question worth struggling with. What if our badness and mistakes are the very thing that set our fate and bring us round to good? What if, for some of us, we can’t get there any other way?”