Jak jsem se nestala podnikatelkou roku

Do Rozjezdů jsem se přihlásila náhodou.  

Z toho, co jsem o soutěži věděla, jsem si moc velké naděje na jakékoliv umístění nedávala. V minulých ročnících vítězili hlavně projekty prospěšné pro společnost, tak jsem si říkala, že to bude hlavně zajímavá zkušenost a budu mít možnost navštívit i nějaké ty semináře o podnikání, o kterém toho zas až tolik, na to že podnikám, nevím...

Vlastně jediné, co jsem do soutěže vložila, bylo moje nadšení a můj čas. V prvním kole čas strávený nad psaním, konzultováním a upravováním projektu, abych ho pak na poslední chvíli konečně odeslala. Tehdy se čas zúročil v neočekávaném vítězství v pražském kole. Byl to tak trochu zázrak, přeci jenom v pražském kole soutěžila celá čtvrtina ze všech 408 přihlášených projektů.

finalistky pražského kola

Zázraky se ale, jak známo neopakují, takže čas strávený sháněním hlasů pro kolo celostátní, byl tak trochu debakl, ale musím říct, že jsem se bavila někdy i královsky. A tak bych se s vámi ráda podělila o to, jak vpadal můj hlasovací měsíc, který jsem z poloviny strávila v nemocnici se zlomeným kotníkem.

Zvolila jsem taktiku oslovení co největšího počtu lidí, žádné marketingové fígle typu odměn, slev či darů za hlasování. 
Začala jsem samozřejmě rodinou, kamarády, známými, přátely a pokračovala do skupiny přátel, známých a kamarádů kamarádů a taky jejich kamarádů, no to si asi dokážete představit...

Následovala smršť podpory v rodině. Máma se ségrou rozesílaly maily po korporátech dvou nejmenovaných pojišťoven, táta oslovil snad všechny strojvedoucí a dozorčí metra trasy B (možná i A a C, to nevím). Dědeček mého muže obeslal na Spolužácích.cz všechny svoje spolužáky ročníku 1941/2, kteří mu do jednoho odpověděli, že hlasovali a dva z nich, že se i vypraví do krámku se podívat.
Moji oba tchánové (ano mám i dvě tchýně!) rozeslali po svých firmách maily, kde svým zaměstnancům nařizovali hlasovat pro číslo 15. Moje tchýně s mojí jedenáctiletou švagrovou mi hned po příletu z řecké dovolené hlásily, že mi poslaly hlas z každého počítače, který tam našly (proto asi bylo na pět set hlasů diskvalifikováno). Díky této tchýni hlasoval nejspíš i celý Fyzikální ústav, díky té druhé celý pěvecký sbor LuckyVoiceBandu.
Můj muž nabídnul svoje vstupenky na Oskara (zatím teda dost virtuální) za to, když kamarád protlačí článek o Zahradě na niti do Novinek.cz, bohužel neúspěšně (podotýkám, že rozhovor na idnesu vyšel mimo moje snažení:-). Do toho neustávající otravování s hlasováním na facebookových stránkách i po mailu. Poprosila jsem o pomoc pár blogerek, které mají spoustu čtenářů (Boo sdílela na fb a Chic Ada dokonce napsala propadační post!). Taky jsem oslovila pár nejmenovaných známých osobností, co ke mně chodí nakupovat a mají na fb asi sto tisíc přátel, bez sukcesu (asi už nakupovat nepříjdou).

Po večerech jsme s T. přemýšleli koho jsme ještě neoslovili a koho už jo, abych ho neprudila zbytečně a kde by se ještě mohl nacházet zdroj potencionálních hlasů a jak se k nim dostat.
T. prohlásil, že jestli po tomhle všem skončím druhá, tak se asi zastřelí.

pražské kolo v super prostorách TechSquare (výhled na Lihovar)

Skončila jsem druhá.
951 hlasů na první místo nestačilo. 
Souboj se sportovní sociální sítí Sportcentral Romana Sterly jsem prohrála o 170 hlasů. 
Cenu poroty získala Jana Šmitmajerová s projektem Věci z reci. Podrobnosti o výsledcích soutěže najdete zde.

TAKŽE SLÁVA VÍTĚZŮM, ČEST PORAŽENÝM A DÍK VÁM VŠEM ZA ÚŽASNOU PODPORU!!!

No a druhá v republice, druhá z jednadvaceti finálových projektů a všech čtyřistaosmi projektů to zas tak velká prohra není, co myslíte?

;-)

-----------------------------------------------------------------

p.s. a jestli máte v hlavě nějaký projekt a rádi byste ho zkusili realizovat, přihlašte se příští rok do Rozjezdů! dozvíte se spoustu informací, potkáte nové lidi s různými zkušenostmi a nadšením, prostě to stojí za pokus, zázraky se dějí!

Soutěž Rozjezdy roku pořádá společnost T-Mobile jako jednu ze svých aktivit týkajících se společenské odpovědnosti a zaměřuje se na podporu především drobných regionálních podnikatelů.

Podpora do začátku podnikání přináší účastníkům mnohdy možnost splnit si svůj sen či přijít s novým originálním projektem, do kterého by se třeba jinak neodvážili pustit.

Cenou pro vítěze nejsou jen podnikatelské balíčky věcných cen jako telefon, počítač či finanční podpora, ale také semináře a workshopy, kde se člověk o podnikání opravdu něco dozví. Součástí je také pomoc s PR a značná publicita vítězných projektů, kterou považuji možná za nejpřinosnější ze všech cen.