Co se v mládí naučíš...

Dělala jsem pořádek v šicím kufříku a vytáhla tyhle pradávné poklady 

naprosto dokonale zalátané díry (speciální foto pro Pondělí ;-)

a tohle není záplata, ale štupováná díra...

Doteď jsem si myslela, že je to vzorníček z dívčí školy slečny Strnadové, dámy po které jsme kdysi zdědili byt na smíchovském pavlačáku a taky pár starodávných skvostů... ale OMYL! Ještě že moje máma čte můj blog, protože jsem si byla tak jistá, že mě ani nenapadlo, si informace ověřovat (takhle vznikají chyby v hisorii). 

Není to vzorníček po slečně Strnadový! To mě teda taky mohlo napadnout, že ty vyšité iniciály nějak nesedí! Iniciály Z.A. totiž patří mojí prababičce Anně Zoulové po provdání Slámové! 

A tenhle nádherně zdobenej kapesníček, ten prý vyšívala moje babička Vlasta...

Tak a teď už je úplně jasný, po kom jsem ty geny ručních prací zdědila! Záhada odhalena!

A tady moje poklady, z dob, kdy mě babička učila vyšívat

bylo mi asi sedm nebo osm let

to tenkrát frčeli věci...

pak mě to nějak přestalo asi bavit... a těď se vracím k těm rozdělaým věcem a pokračuju dál...

...jen už v trochu jiným stylu, stylu moderní výšivky, kterému se učím na Revampích kurzech u Evy.

Babi, dík, co se v mládí naučíš, už nikdy nezapomeneš a můžeš na tom dál pracovat a zdokonalovat se! Doufám, že bys na mě byla pyšná.